Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Knihovny a Internet

Čas nutný k přečtení
6 minut
Již přečteno

Knihovny a Internet

0 comments
Autoři: 
Spojení digitálního prostředí Internetu a „papírového„ prostředí knihoven poskytuje uživateli mnoho nových možností, ale také vyžaduje řešení celé řady dlouho opomíjených technických, legislativních, finančních, ale i sociálních problémů. Konference v Seči přinesla k této problematice množství zajímavých podnětů. V následujícím textu jsem uspořádal alespoň ty nejzávažnější náměty do čtyř tématických okruhů:

1. Papír nebo bity?
2. Stanou se informace zbožím?
3. Knihovny a vzdělávání
4. Formy prezentace knihoven na Internetu

1. Papír nebo bity?

Internet se na jedné straně jeví klasické knihovně jako pomocník, ale na druhé straně také jako vážný konkurent, který může narušit úlohu knihovny jako prostředníka „při uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření názorů… Knihovny své poslání naplňují tím, že se jako součást informační infrastruktury sloužící k zajišťování informací pro výzkum, vývoj a vzdělávání podílejí prostřednictvím svých fondů na zprostředkování a zpřístupnění lidského poznání. (1, s. 77)… „ Fondy jednotlivých knihoven vytvářejí postupně koordinovaný, integrovaný a posléze komplexně integrovaný celek. (1, s 78)

Internet přináší nové modely šíření, sdílení a propojování informačních zdrojů. „Knihovna v digitálním prostředí nepotřebuje žádné vlastní fondy. Potřebuje mít pouze k dispozici spolehlivé komunikační cesty, technické vybavení a povolení (licenční smlouvy) umožňující přístup k informačním zdrojům. Naskýtá se otázka. Jestliže knihovna zruší licenční smlouvu, ztratí práva přístupu k informacím, které do té doby poskytovala svým uživatelům. Také sdílení informačních zdrojů, na něž řada knihoven spoléhala, přestává být vzhledem k obsahu licenčních smluv na přístup k elektronickým zdrojům možným řešením v situaci, kdy klesající nebo stagnující rozpočty knihoven nestačí tempu cen periodik. (2, s. 118) V souvislosti s aplikací Internetu se poněkud mění zavedený vztah knihovna – vydavatel: Vydavatel dosud vydával, knihovna archivovala a zajišťovala trvalou dostupnost informací. Dnes se tyto samozřejmosti poněkud zproblematizovaly.

Knihovníci si právem kladou otázku: Kdo bude zodpovídat za archivaci a trvalou dostupnost?

„Knihovny, které zpravidla nevlastní elektronické zdroje, za něž platí (pronajímají si je na předem určenou dobu). … Licenční omezení způsobují, že knihovny mohou zpřístupnit elektronické zdroje jen předem vymezenému relativně úzkému okruhu uživatelů. … Většina nakladatelů v současnosti nabízí elektronické verze svých periodik na bázi ročního předplatného„. (2, s. 119) Budou garanty trvalé dostupnosti nakladatelé, pro něž je tato povinnost přítěží?

2. Stane se informace zbožím?

Rozšiřující se dostupnost informačních zdrojů v digitální formě (ve vzdělávacích institucích, u soukromých podnikatelů i v domácnostech) vyvolává v knihovnách často obavy, „že by se mohly stát zbytečnými„ (3, s. 133).

Dochází zde k určitému paradoxu, vznikajícím na základě pojetí knihovny jako informační instituce, umožňující rovnost informací pro všechny. Tento postoj nastoluje ovšem možnost lacino informace získat a draho je prodat. Řešení je v položení důrazu na informaci jako zboží a ve vytvoření kritérii na zjišťování přidané hodnoty. Jakým způsobem může knihovna přidávat k informacím, které nabízí, informační hodnotu? - např.

- Filtrováním (vyhledáváním a zpřístupňováním) neuspořádaného množství informací z klasických i elektronických zdrojů na základě znalosti adresných potřeb uživatele (3, s, 132)
- Navrhováním vhodných rešeršních strategií a poskytování kvalitních rešerší (3, s. 133)

Našly by se jistě i další možnosti, zejména v souvislosti se vznikem inteligentních nástrojů pro práci s texty. Tyto pomůcky by postupně mohly zjednodušit časově náročnou práci s vytvářením obsahových charakteristik, anotací rozsáhlých databází textů.

3. Knihovny a vzdělávání

Knihovny jako zprostředkovatelé informací mají obavy i z konkurence rostoucí sítě v oblasti školství. Školství již ze své podstaty musí vybavit své absolventy znalostmi a dovednostmi souvisejícími, s využíváním moderních informačních technologií a Internetu. Žáci a studenti základních, středních a vysokých škol tak mohou způsobit jistý odliv návštěvníků knihoven. Zejména, využívá-li knihovna ve spojení s Internetem následující skrytou taktiku: „Internet je v knihovně často přístupný zdarma, ovšem pouze registrovaným čtenářům. V pozadí této taktiky, která je ve světě naprosto běžná, vidím malou knihovnickou pověru, že když někdo přijde do knihovny za Internetem … třeba ho časem zaujmou i knihy. (4, s. 159). Ostatní potenciální uživatelé - představitelé střední i starší generace prokazují o knihovny prozatím minimální zájem. (4, s. 157,158)

Zatímco knihovníci poněkud žehrají na školy, téměř úplně opomíjejí důležitost knihovny v oblasti, v níž však dosud své poslání neplnila a dosud (samozřejmě z finančních důvodů) neplní. Knihovna je nezastupitelná v zajišťování komplexních děl představitelů klíčových oblastí vědy a techniky. Vakuum v těchto oblastech se projevuje i současným poklesem zájmu o tyto oblasti společenského poznání. Nemá-li student či vzdělanec přístup k těmto materiálům, ať již současným či historickým, je odkázán na jejich výtažky ve skriptech. Víme, jaká existovala a dosud existuje díky tomu situace. „Hlavní studijní potřebou se stala skripta, takže mnohé knihovny byly spíše výdejnami skript, která nakupovala do fondů ve velkém množství. Kuriozitami nebyly ani knihovny, které tímto způsobem zajistily veškerou literaturu pro všechny studenty. Ti si pak při jedné návštěvě „vyfasovali„ balík skript na celý semestr a nic je nenutilo, aby své návštěvy opakovali.„ (5, s. 45)

Knihovníci si pomalu zvykají na holou pravdu, že ekonomiku a vědu postaví průbojní mladí manageři, kteří se na své posty dostávají odměnou za svoji politickou uvědomělost nebo přinejlepším přicházejí ze zahraničních universit, aby nám dokazovali, že doma se vědu, techniku ani výrobu, a tudíž ani vzdělanost, pěstovat nevyplatí.

4. Formy prezentace knihoven na Internetu

Má-li být veřejná knihovna využívající Internet dostupná pro všechny skupiny obyvatel, měla by se na Internetu prezentovat v širokém spektru možností a uspokojit jak požadavky generace, která si již na něj dosud nepřivykla, tak požadavky generace, která ho považuje za samozřejmost. Z tohoto hlediska je účelné vytvořit různé formy kooperace knihovny s Internetem a diferencovat jejich náročnost.

1. Kopie tradiční knihovny v internetovém prostředí. Stránka na Internetu je tvořena způsobem, který je uživatelům knihoven blízký.
2. Spojení knihovny do sítě, čímž se zvýší rozsah dostupných fondů a rozšíří jejich účinnost
3. Spojení informačních zdrojů a služeb knihoven a Internetu. Využívání konferencí a dalších možností Internetu (6. S. 170-172)

Důležitá je rovněž osvětová činnost a větší úsilí o zviditelnění knihoven. Jednou z cest k širšímu zviditelnění je možnost přiřadit na WWW stránku přesnější údaje o tématické náplni knihovny.

Při hledání informací na Internetu nalezneme buď stránky WWW se soubory textů s požadovaným tématem, ale zpravidla ne knihy k dané problematice. K dosažení tohoto cíle se musí uživatel dostat do systému veřejné knihovny. Pro dosažení WWW stránky knihovny a tudíž knih, týkajících se dané problematiky navrhuje, J. Kastl „umístit na WWW server také informační stránku nebo stránky, kde by byly uvedeny nejvýznamnější tématické okruhy, které jsou pro knihovní fond (katalog) charakteristické„ (7, s. 167, 168)

Závěr:

V předchozím textu jsme se zabývali převážně pozitivními přínosy Internetu, jako prostředku šíření informací. Není ovšem možní opominout hlasy, které přiznávají tomuto prostředku šíření informací i negativní možnosti působení, a to zejména v souvislosti s proklamovanou zásadou rovnosti v přístupu k informacím a jejich svobodné výměny.

Uživatel Internetu, ať již jako soukromá osoba nebo instituce, může tohoto zařízení využívat pouze za předpokladu, že má na tuto činnost finanční prostředky. Internet může však podle některých odborníků získat podobný status, jako míval kdysi samizdat. V současné době však není demokratičnost přístupu k informacím způsobena politickými důvody, ale důvody čistě ekonomickými. Důsledky však budou shodné. Může společnost snadno rozdělit na skupiny informačně bohaté a informačně chudé.

Nemá-li mít Internet v naší společnosti mít výlučné postavení a stát se určitou destabilizující hrozbou, musí někdo rovný přístup k informacím opravdu garantovat.

Autoři článků ve sborníku Knihovny a současnost’98:

1. Patočková, Anna: Profilace knihovních fondů jako základní předpoklad jejich koordinované tvorby a využívání. 2. Tkačíková, Daniela: Elektronické publikování a jeho vliv na akviziční činnost knihoven. 3. Karen, Vladimír: Placené informační zdroje a jejich místo v nabídce knihoven. 4. Faitová, Miluše-Hájková, Zuzana: Internet postupuje do veřejných knihoven. 5. Ramajzlová, Barbora: Vysokoškolské knihovny – od minulosti k budoucnosti. 6. Šimsová, Sylva: Britské knihovny jako část informačních sítí. I 7. Kastl, Jan: Finding kontra searching při hledání informací v knihovních systémech.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JONÁK, Zdeněk. Knihovny a Internet. Ikaros [online]. 1998, ročník 2, číslo 9 [cit. 2019-08-21]. urn:nbn:cz:ik-10444. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10444

automaticky generované reklamy
registration login password