Ve dnech 6.-8. září 2009 proběhl v prostorách nové Národní technické knihovny (NTK) v Praze jubilejní 5. seminář Knihovna a architektura, pořádaný Knihovnou Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s NTK. Předchozí semináře se konaly vždy v Olomouci, tentokrát byla z důvodu slavnostního otevření NTK bezprostředně po ukončení semináře (9. září) zvolena za místo konání Praha.

Nejprve došlo v neděli v atriu nové NTK ke slavnostnímu zahájení, na němž promluvili postupně Dana Lošťáková (Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci) spolu s Martinem Svobodou (NTK) a Ladislavem Kurkou (Městská knihovna v Praze). Všichni tři vyjádřili svorně přání, aby se následující seminář vydařil a účastníci byli s jeho úrovní spokojeni, stejně jako tomu bylo v předchozích čtyřech ročnících. Následovalo slovo zástupkyně vedení Univerzity Palackého v Olomouci, prorektorky Ludmily Lochmanové, a poté již mohlo dojít k přípitku a zahájení vlastního semináře.

V pondělí ráno vystoupili první přednášející Ladislav Kurka a Martin Svoboda s příspěvkem nazvaným Shrnutí současné situace realizovaných a připravovaných staveb. Slova se ujal L. Kurka a v první části své přednášky hovořil o počátcích semináře Knihovna a architektura. Vyprávěl, za jakých okolností seminář v roce 2003 vznikl a jak se z něj postupem času stalo uznávané knihovnické i architektonické fórum. Toto postavení mu přitom zajistila jak kvalita jednotlivých příspěvků, tak také panelová diskuze, která jej do značné míry odlišila od podobných seminářů a konferencí. L. Kurka připomněl, že tomuto faktu napovídají i názory samotných účastníků, kteří si vždy pochvalovali možnost diskutovat a vytříbit si názory. Ve stručné retrospektivě L. Kurka následně zmínil vývoj semináře a připomněl také některé z nezapomenutelných přednášek (např. o bariérách v nás od Miroslava Masáka, o inženýrství prostředí knihoven Tonyho McLaughlina nebo o vnitřním prostředí Jana Žemličky atd.). Od tohoto exkurzu do vývoje semináře Knihovna a architektura pak L. Kurka přešel k hodnocení samotného vývoje a současné situace výstavby knihoven v České republice. Znovu přišel se svým oblíbeným schématem pěti „Pé“. Těchto 5 P – pět podmínek pro úspěšnou stavbu knihovny tentokrát bylo: 1) pozemek (bez něj balancujeme nad propastí), 2) peníze (jistota), 3) partnerství (projektanta s architektem a knihovníkem), 4) perspektiva (projektování pro budoucnost) a 5) pružnost (v projektování i v rozhodování). Na závěr pak L. Kurka nastínil několik témat, kterými by se mohl zabývat příští seminář (mj. nízkoenergetické a pasivní domy, inteligentní dům).

Následovala úchvatná přednáška Jana Žemličky (Zemlicka & Pruy Ingenieur-Planung GmbH, Neumarkt, Deutschland) na téma Kolik architektury a kolik techniky potřebuje knihovna. Ve svém příspěvku se J. Žemlička dotknul například problematiky šetrných domů, u kterých upozornil, že nutné je především naučit se šetrně žít a až poté stavět šetrné domy. Poté již přistoupil k expresivní kritice současné situace v architektuře a stavebnictví. Zkritizoval především formu veřejných soutěží, které jsou nastaveny tak, aby stavba probíhala levně, rychle a kvalitně. To podle něj ve skutečnosti není možné a ve svém důsledku to vede k nekvalitním a provozně nákladným stavbám. Následně představil několik realizovaných projektů knihoven a ukázal, že architekti dělají stále stejné chyby a nehodlají se poučit. Za typickou chybu označil velké prosklené plochy obrácené na jih (obvykle studovny či kanceláře), takže vlivem přehřívání je nutné předimenzovat klimatizaci apod. Za klíčovou označil spolupráci architekta s projektantem, technikem a hasičem, a to již během projektování, nikoliv ve chvíli, kdy je stavba hotova. Velmi zajímavý byl rovněž jeho názor na výhodnost přirozeného větrání okny, jež je dnes neprávem považováno za zastaralé a nevhodné. Žemlička je naopak zastáncem střízlivého používání klimatizace a využívání přírodních sil (viz systém větrání v NTK).

Po přestávce vystoupil Milan Bulaty (Universitätsbibliothek der Humboldt-Universität), aby představil Knihovnu Humboldtovy univerzity v Berlíně. Ukázal, jaké vize si na začátku stanovili a jakým způsobem pak postupovali při přípravě projektu. Za hlavní cíle označil požadavky, aby knihovna byla svobodná a krásná. První předpoklad se jim podařilo naplnit díky hlavní studovně, která je obklopena volným výběrem zahrnujícím asi dva miliony svazků. Dispozice studovny je přitom navržena tak, aby měl každý student ke knihám co nejblíže. Druhému cíli, tedy kráse, byl podřízen jak vnější vzhled knihovny, tak také vnitřní uspořádání. Za zmínku stojí např. velmi pěkné stoly se zelenou pracovní deskou (inspirace starými německými knihovnami) nebo černé regály z antracitu, v nichž prý knihy doslova září a na pohled je to prostě nádhera. Naopak se vyhnuli momentálně módním černým toaletám, které by prý M. Bulaty nepřenesl přes srdce, a použili barvu šedou.

Po exkurzu do Německa následovalo představení nejmodernějších rakouských knihoven Geraldem Leitnerem (Geschäftsführer Büchereiverband Österreichs, Wien). Ten nejdříve shrnul dřívější pesimistické názory na to, že v budoucnu knihovny pod vlivem nejmodernějších technologií zaniknou (Negroponte). Vzápětí však ukázal, že došlo k pravému opaku. Knihovny se díky moderním technologiím přetransformovaly ze skladů knih na kulturní centra, která získávají obrovskou popularitu. Na příkladu knihoven ve Vídni, Linci, Salcburku a Štýrském Hradci pak dokázal, že stavba nových knihoven prožívá v současné době neuvěřitelný boom. Všechny zmíněné knihovny se staly vizitkou svých měst a počet jejich návštěvníků vzrostl o 20-40 procent! Začínají být přitom využívány nejen k četbě a studiu, ale také jako místa zábavy, odpočinku a trávení volného času. To je podle G. Leitnera jeden z hlavních důvodů, proč je výhodné podporovat výstavbu nových knihoven.

Na konci pondělního bloku vystoupil Martin Svoboda, aby představil novou Národní technickou knihovnu. Stručně shrnul dějiny této instituce a poté se již věnoval vlastnímu projektu a realizaci nové budovy. Představil původní vize i cíle, s jakými se do projektování pouštěli, a nevyhnul se ani problémům, na které během stavby i po jejím dokončení narazili. Po uvedení poměrně velkého množství údajů (cena 2,2 miliard korun, kapacita svazků ve volném výběru 660 tisíc, 1322 studijních míst, 180 míst v počítačových učebnách atp.) promítl krátký film přibližující vlastní stavbu a pak už následovala komentovaná prohlídka budovy.

V úterý 8. září byla na programu panelová diskuze na téma Národní knihovna – Klementinum nebo nová budova, nebo oboje? Moderátorkou diskuze byla Daniela Drtinová (Česká televize) a u diskuzního stolu zasedli Jan Kasl (Best Development Prague), Jan Vácha (Národní knihovna ČR), Václav Králíček (Ústav rozvoje hlavního města Prahy), Jan Benda (Allied Architects International Inc., Šanghaj), Josef Štulc (Národní památkový ústav Praha), Vojtěch Balík (Filozofický ústav AV ČR) a Emil Přikryl (Škola architektury Akademie výtvarných umění Praha). Během diskuse zaznělo mnoho zajímavého a postupně se vyprofilovalo několik protichůdných názorů. J. Kasl se jednoznačně přiklonil k výstavbě nové knihovny při zachování Klementina v rukou Národní knihovny ČR. J. Vácha je také zastáncem nové knihovny (mj. i z důvodu otřesných podmínek zaměstnanců), ovšem upozornil, že je nutné především řešit současnou situaci, a to revitalizaci Klementina a rozšíření Hostivaře. V. Králíček by se držel tradice Klementina (podle jeho slov bychom přece Pražský hrad také nestěhovali jinam) a navrhuje určit jeho přesnou kapacitu. J. Benda je zastáncem nové knihovny, ovšem nikoliv národní, ale evropské. Myslí si, že Národní knihovna je pro Prahu i ČR velkou šancí, jak si vytvořit novou vlastní identitu v rámci Evropy. J. Štulc hlasuje pro postavení nové knihovny, zároveň si myslí, že do Klementina patří studentský živel (prostory pro univerzitu). Vojtěch Balík by se naopak držel tradice Klementina, podle něj bychom se měli snažit, aby se Národní knihovna do Klementina vešla (i za využití dalších míst – Hostivař). Emil Přikryl na základě projektů svých studentů tvrdí, že Národní knihovna by se do Klementina vešla (ocenil také dřívější přestavbu tohoto areálu architektem Ladislavem Machoněm). Vyjádřil obavy z případného využití Klementina k turistickým účelům. Do diskuze se posléze zapojilo také publikum, zejména z řad zaměstnanců Národní knihovny, kteří upozornili např. na to, že Klementinum bude vždy kompromisní knihovnou, není tam prostor pro technologická zařízení náročná na prostor a nosnost podlah, je tam nedostatečná studovna a podmínky pro zaměstnance jsou katastrofální. Obecně padla na úrodnou půdu zejména vize J. Bendy, abychom postavili Evropskou knihovnu.

Posledním příspěvkem na semináři byla výborná přednáška J. Bendy na téma Architektura digitálního věku. Téma si rozdělil do tří hlavních částí. V první se věnoval obecnému vývoji architektury, zejména s důrazem na vývoj technologií a příchod digitálního věku (radikální zlom – nulový horizont 11. 9. 2001). Nastínil, jak se v průběhu lidských dějin měnilo vnímání prostoru, což pokračuje dodnes. Dřívější karteziánský model (analogový princip) je dnes nahrazován digitálním modelem (digitální princip), jenž umožňuje daleko přesnější znázorňování prostoru. Právě digitální technologie mají podle J. Bendy všechny předpoklady k tomu, aby vytvořily nový prostorový řád. Dosud se tak podle něj však nestalo. Ve druhé části své přednášky se J. Benda opět vrátil k tématu Národní knihovny a podrobněji představil svou vizi Evropské knihovny. Problém s Národní knihovnou osobně považuje za problém české identity, která má co dělat se značnou mírou provincialismu. Zmiňujeme sice tradice sahající k době Karla IV., ale na rozdíl od něj nemáme vůbec představu, kým chceme být. Karel IV. měl vizi jak učinit ze zemí Koruny české centrum Evropy. J. Benda se přitom táže, zda máme také nějakou vizi, jaké by mělo být postavení České republiky v Evropě, ve světě? Podle něj bychom se neměli bát překročit vlastní stín. Navrhuje učinit z Prahy kulturní a intelektuální centrum Evropy, a to právě prostřednictvím nové, nikoliv Národní, ale Evropské knihovny. V poslední části svého příspěvku se pak J. Benda zaměřil na současnou architekturu, představil některé z nejmodernějších realizovaných i nerealizovaných projektů, ukázal k jak převratnému vývoji dochází v současné Číně a nakonec představil také svou vlastní tvorbu (a projekty své ženy Ivany).

Přednáškou J. Bendy byl pátý seminář Knihovna a architektura ukončen. Na závěr můžeme konstatovat, že se opět podařilo udržet vysokou úroveň nastavenou předcházejícími semináři, zazněla celá řada velice zajímavých příspěvků, které byly korunovány diskuzí věnovanou problematice Národní knihovny. Věříme, že ani tento seminář nebude poslední a za dva roky se naopak potvrdí, jak pevné místo si v české architektuře a knihovnictví vytvořil.