Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Internetové specifikace RFC, jejich repozitáře a funkce v systému standardizace internetu

Čas nutný k přečtení
9 minut
Již přečteno

Internetové specifikace RFC, jejich repozitáře a funkce v systému standardizace internetu

0 comments
Autoři: 

 

Redakční poznámka: Text je výtahem z diplomové práce obhájené Petrem Novákem na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v únoru 2006.

Bibliografický záznam diplomové práce:

NOVÁK, Petr. Internetové specifikace RFC a aktuální stav jejich světového digitálního fondu [Internet Specifications "RFC" and a current state of its global digital collection]. Praha, 2006. 191 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2006. Vedoucí diplomové práce PhDr. Eva Bratková.

 

Úvod

Celosvětová síť internet, tak jak ji známe dnes, za bezmála 40 let své historie prošla bohatým vývojem, díky kterému můžeme využívat širokou škálu internetových služeb.

V průběhu historie internetu se na jeho správě, organizaci a výzkumu podílela celá řada institucí, z nichž některé zanikly, jiné byly transformovány a další přetrvaly dodnes.

Internet by neexistoval v dnešní podobě, kdyby jeho služby, aplikace a protokoly nebyly standardizovány. Funkci internetových standardů plní internetové specifikace RFC, mající jak vlastnosti společné s běžnými mezinárodními normami, tak aspekty v kontextu technických norem unikátní.

Mezi vlastnosti společné s normami (např. ISO, ITU či ANSI) lze zařadit důkladnou přípravu těchto textů co do obsahu i formy, odlišnosti lze shrnout do filozofie tvůrců internetových protokolů – veškeré specifikace musí být dostupné zdarma a bez dalších omezení a do jejich tvorby se může zapojit kdokoli z komunity uživatelů internetu.

Historie organizace správy internetu

 

V této kapitole popisované organizace a instituce se podílely či podílejí na tvorbě specifikací RFC. Zatímco forma dokumentu se za dobu jejich existence téměř nezměnila, organizační zázemí prošlo několika fázemi.

Od počátku výzkumných aktivit na přelomu 60. a 70. let 20. století (zadání amerického Ministerstva obrany – Department of Defense) vedoucích k dnešnímu internetu byl výzkum realizován vědci z amerických universit Stanford, Berkeley, Los Angeles a z Technologického institutu v Massachusetts – MIT. Tito vědci vytvářeli pracovní skupiny (Working Groups). S růstem požadavků na výzkum a vývoj a související agendy bylo nutné najít model, který by těmto požadavkům vyhovoval lépe, na počátku 80. let proto vznikla Rada pro konfiguraci a kontrolu internetu (Internet Configuration Control Board - ICCB). Historie současných organizací odpovědných za vývoj, výzkum a řízení internetu se začala psát s vytvořením Poradní rady pro internet (Internet Advisory Board - IAB), přičemž funkce Rady byla zejména koordinační. Rada byla strukturována dle tematického zaměření do tzv. účelových seskupení či realizačních skupin (task forces), vlastní vývoj a výzkum probíhal stále v pracovních skupinách, organizovaných právě Radou. Jednotlivé pracovní skupiny pak byly začleňovány do účelových seskupení dynamicky dle potřeby. V tomto systému řízení pracovních aktivit tkví základní rozdíl oproti klasickým standardizačním institucím, neboť změny v managementu či definování priorit výzkumu probíhaly „za pochodu“. Běžnou praxí bylo slučování, rozdělování, zanikání a vytváření pracovních skupin podle aktuálních potřeb. Dokladem úspěchu tohoto modelu byl rychlý a v podstatě bezproblémový přechod na novou generaci síťových protokolů rodiny TCP/IP.

V roce 1986 byla Poradní rada pro internet přejmenována na Radu pro internetové aktivity (Internet Activities Board). Důležitějším mezníkem bylo vyčlenění jednoho účelového uskupení – Realizační skupiny internetového inženýrství (Internet Engineering Task Force – IETF). K tomuto kroku došlo postupně v letech 1986–1989.

Základní kámen k současné podobě internetových institucí byl položen na 14. zasedání IETF konaném na Stanfordské univerzitě. Rada pro internetové aktivity IAB se restrukturalizovala a z mnoha do té doby existujících účelových skupin byly vytvořeny pouze následující dvě: Realizační skupina internetového inženýrství – Internet Engineering Task Force (IETF) a Realizační skupina výzkumu internetu - Internet Research Task Force (IRTF). Ostatní účelové skupiny byly začleněny jako pracovní skupiny do IETF a jako výzkumné skupiny do IRTF. Důvodem k tomuto kroku byl požadavek na oddělení běžného, „každodenního“ výzkumu, a aktivit dlouhodobějšího charakteru se spíše vizionářským přínosem rozvoji internetu.

Další důležitá změna proběhla záhy, na počátku 90. let. Internetová společnost (Internet Society, ISOC) byla založena v lednu 1992. Její vznik předznamenaly změny v dosavadní roli a funkcích Rady pro internetové aktivity (IAB). Na přelomu 80. a 90. let 20. století došlo k růstu produkce internetových specifikací RFC, což bylo doprovázeno narůstajícími náklady na jejich přípravu a publikování. Dosavadní Rada pro internetové aktivity a její Realizační skupina internetového inženýrství nebyly schopny tento nárůst uspokojit, a proto byl hledán nový model financování standardizačního procesu. Výsledkem bylo vytvoření Internetové společnosti jako záštity pro organizační provozování IETF a její financování. Prostředkem pro získávání prostředků byla příprava a pořádání různých aktivit typu konferencí, workshopů a získávání zdrojů z prostředí průmyslových výrobců počítačového vybavení. Dosavadní financování bylo realizováno z veřejných prostředků poskytovaných americkými vládními a státními institucemi, což se ukázalo jako neúnosné. Smyslem vytvoření Internetové společnosti byla internacionalizace celého procesu a vytvoření neutrální mezinárodní organizace, jejímž cílem je podpora administrativní infrastruktury internetu včetně internetových institucí IAB, IETF a IANA. Souvislost se vznikem ISOC lze nalézt také v postupném přechodu internetu z akademického do komerčního prostředí, s čímž souvisel také nárůst právní agendy nutné pro řešení právních otázek a případných sporů.

Současný stav organizace správy internetu

Vlastní činnost IETF spočívá ve vývoji protokolů a služeb internetu a je realizována prostřednictvím návrhů specifikací RFC. Práce IETF je organizována do pracovních skupin. Jejich aktualizovaný seznam je prezentován na webu IETF.

Internetové specifikace RFC: popis a charakteristika

Specifikace RFC představují zvláštní typ normy, jejíž uznávání uživatelskou obcí není založeno na právním základě (standardy de iure - např. standardy ISO, ITU, ČSN), ale na základě dobrovolného využívání výrobci a dodavateli síťových technologií a řešení (standardy de facto).

Přes odlišnou úroveň právního statusu standardizační aktivity internetu úzce spolupracují s uznávanými mezinárodními standardizačními organizacemi, zejména ISO, ITU aj.

Standardizační proces realizovaný pracovními skupinami respektuje principy kréda IETF - „alespoň hrubý (přibližný) konsenzus a fungující kód“. Pojem „hrubý konsenzus“ se odvolává na specifický rozhodovací proces IETF. Jelikož IETF nezná formální členství, nezná ani formální hlasovací procedury. Dosahování rozhodnutí díky hrubému (širokému, avšak nikoli úplnému) konsenzu v tomto prostředí přináší řadu výhod.

Principy hrubého konsenzu:

 

  1. Vyhýbá se požadavku na jednomyslnost, ale vyžaduje všeobecný souhlas nebo širokou podporu řešení od více než 80 % rozhodujících osob. Tento požadavek zajišťuje, že slabé návrhy nemají šanci být schváleny, a zároveň nevyžadování jednomyslnosti zajišťuje, že nemusejí být akceptovány hlasy „křičící menšiny“.
  2. Proces zajišťuje, že všichni právoplatní účastníci zasedání mají možnost vyjádřit se k tématu dle principu zastupitelské demokracie a zároveň vylučuje možnost blokování podstatných rozhodnutí jednotlivcem nebo malou skupinou.

 

Internetové specifikace RFC se člení podle úrovně svého projednání internetovou komunitou na:

 

  1. zamýšlené návrhy standardu (Proposed Standards),
  2. následně koncepty standardu (Draft Standards)
  3. a nakonec jako internetové standardy (Internet Standards).

Zkratka RFC značí Requests for Comments, tedy jakési žádosti či výzvy ke komentování jednotlivých projednávaných návrhů. Toto projednávání tvoří vlastní standardizační proces, který přibližuje obrázek 1.

Důležitou vlastností specifikací RFC je archivní funkce, díky níž je možné zjistit technické detaily internetu a jeho technologií kdykoli v minulosti. Díky této skutečnosti RFC nemůže být po svém vydání nikdy opravováno či měněno. Pokud je nutné změnit RFC, jednou cestou je vydání nového RFC s novým označením dle číselné řady.

RFC jsou zveřejňovány primárně ve formátu plain-text. Zvolený formát je dán historickými důvody. V internetové komunitě neustále probíhají debaty nad pokračujícím využíváním a vhodností tohoto formátu v kontextu existence „moderních“ formátů (PDF, PS, ODT, DOC, RTF, HTML). Díky nesporným výhodám formátu plain-text (schopnost čtení a úprav na nejrůznějších zařízeních a systémech, možnosti indexace a prohledávání, dostupnost široké škály nástrojů pro práci s tímto formátem, dlouhodobé využívání znakové sady US-ASCII) patrně nedojde v nejbližší době ke změně v primárním formátu pro zveřejňování RFC. Úsilí je však věnováno využití jazyka XML (včetně jeho variet a rozšíření – XSLT aj.) z důvodu výhod při redakční a editorské činnosti.

Online repozitáře RFC

Charakteristickou vlastností specifikací RFC je jejich dostupnost v síti internet zdarma prostřednictvím nejrůznějších serverů. Nejdůležitější a primární roli zde hraje webové sídlo instituce zvané RFC Editor.

RFC Editor udržuje soubor webových stránek s cílem zpřístupnit online přístup k archivům a indexům RFC. Dále webové sídlo RFC Editoru obsahuje informace a poznámkový aparát určený autorům a uživatelům dokumentů RFC, vyhledávací nástroje sloužící k prohledávání obsahu webového sídla a archivu RFC dle různých parametrů. RFC Editor pravidelně aktualizuje pravidla, podle kterých se řídí procesy tvorby RFC a podle potřeby navrhuje vylepšení těchto procesů. RFC Editor spravuje hlavní index všech publikovaných RFC a poskytuje veřejný přístup k tomuto indexu pomocí protokolů http, ftp a smtp. Webové sídlo RFC Editoru zpřístupňuje aktuální oficiální seznam všech standardů internetových protokolů.

Vyhledávač specifikací RFC „RFC Editor Search Engine“ je dostupný na adrese http://www.rfc-editor.org/rfcsearch.html.

 

Jeho primární funkcí je prezentace výsledků standardizačního procesu realizovaného RFC Editorem. K tomu slouží

 

  • autoritativní repozitář (další repozitáře přebírají plné texty i indexy);
  • prohledávací rozhraní;
  • pomocné nástroje;
  • indexy v XML a TXT formátu.

 

Výčet některých dalších (důležitých) repozitářů RFC:

 

 

Typologie specifikací RFC

Ne všechny specifikace RFC jsou standardem, ne všechny standardizační dokumenty dospějí do úrovně schváleného internetového standardu. Pouze některé specifikace procházejí procesem schvalování statusu internetového standardu (Standards Track). Specifikace nemusí být od počátku vytvářena s cílem nabytí statusu internetového standardu, nebo proces standardizace může být odložen do doby, než bude dokument splňovat požadavky na přijetí k procesu schvalování statusu internetového standardu. Specifikace může být nahrazena aktuálnějším internetovým standardem nebo může nastat situace, kdy ji internetová komunita může přestat využívat nebo uznávat.

Dokumenty RFC se podle povahy svého schválení a podle úlohy v systému protokolů a specifikací dělí na následující typy:

Standards Track - dokumenty RFC se statusem internetového standardu

 

  • Návrh standardu (Proposed Standard)
  • Koncept standardu (Draft Standard)
  • Internetový standard (Internet Standard)

 

Non-standards Track – dokumenty RFC informačního, praktického, experimentálního či historického charakteru

 

  • Specifikace se statusem „experimental“ – experimentální RFC
  • Specifikace se statusem „informational - FYI“ – informační RFC
  • Specifikace typu Best Current Practice (BCP) - nejlepší současná praxe
  • Specifikace se statusem „historic“ – historické specifikace
  • Specifikace s neznámým statusem („unknown“) - většina starších specifikací

 

Standardizační proces tvorby RFC

Navrhnout specifikaci RFC může kdokoliv i bez předchozí aktivity v IETF. Většina internetových specifikací však vzniká jako výsledek činnosti pracovních skupin (working groups) pod dohledem ředitelů oblasti (area directors). Vlastní proces práce s návrhy specifikací RFC je popsán v RFC 2026 (viz obr. 1).

Obr. 1

Závěr

Princip tvorby a šíření internetových specifikací RFC je patrně jednou z příčin úspěchu internetu jako fenoménu šíření informací bez bariér. Dokud je možné se bez formalit účastnit vývojových a výzkumných prací na tvorbě těchto specifikací a výsledky této práce pak volně studovat, aplikovat či jinak využívat pouze s omezením v podobě copyrightu, také podstata internetu v podobě provázaného systému komunikačních protokolů, navazujících aplikací a služeb zůstane volná a bez bariér.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
NOVÁK, Petr. Internetové specifikace RFC, jejich repozitáře a funkce v systému standardizace internetu. Ikaros [online]. 2006, ročník 10, číslo 4 [cit. 2019-07-20]. urn:nbn:cz:ik-12044. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12044

automaticky generované reklamy