Nedávno se mi do rukou dostala celá sbírka časopisů určeným ženám, všechny ty Tiny, Katky, Betinky, Chvilky pro tebe, Překvapení a Potěšení nebo jak se všechna ta moderní červená knihovna jmenuje. Když už jsem v nich v době nuceného pobytu doma díky zákeřné angině luštila křížovky, kvůli kterým jsem vlastně onu sbírku dostala, provedla jsem také menší průzkum obsahu.

Moji prvotní averzi, až téměř odpor k takovému "čtivu" poněkud zmírnily články zaměřené na zdraví žen a různá jiná varování týkající se stresu, únavy, přílišné konzumace tuků nebo dokonce rady na odstranění kocoviny. Dobrá, proti "radám do života" nelze nic namítat, i když jsou často čtenářkám podávány formou, která jakoby apriori předpokládá jejich sníženou chápavost a inteligenci. Možná, že se mýlím a autoři těchto žoviálních rad s titulky "Karel si před jídlem neumyl ruce" nebo "Babička byla jen trochu popletená" pouze nechtějí obtěžovat upracované české ženy v jejich "dvojí směně" příliš vědeckým a náročným čtením. Veškerý repertoár těchto dílek tedy spočívá ve vaření, rodině, zdraví, kosmetice a sexu. O zbytku světa zde opravdu nenaleznete jedinou zmínku, což by zase nebyl takový problém, pokud by ony časopisy o sobě netvrdily, že jsou určeny VŠEM ženám.

Když jsem mezi různými historkami o manželské nevěře a potížích s tchýněmi objevila také osobní příběh ženy, která trpěla mentální anorexií, byla jsem příjemně překvapena (Chvilka pro tebe, č. 24/97). Mentální anorexie je skutečně vážnou poruchou příjmu potravy, kterou podle statistik trpí asi 4 procenta ženské populace. Projevuje se odmítáním potravy, hubnutím a může skončit i smrtí. Zpravidla má základ v rodinných problémech, většinou je však prokázána (například v souvislosti se známou modelkou Twiggy) jako důsledek tlaku na štíhlou linii žen. Domnívám se, že je skutečně načase, aby se ženy osvobodily z tohoto celospolečenského tlaku, který zneužívají výrobci různých diet a jiných zázračných prostředků na hubnutí. Kvalita života ženy a její osobní spokojenost jakož i společenská přijatelnost by se neměla odvíjet od toho, kolik právě váží.

Byla jsem velmi potěšena, že se tato první vlaštovka objevila také v časopisech pro české ženy. Toto pozitivní naladění mi vydrželo jen do té chvíle, než jsem obrátila list Chvilky pro tebe, na kterém byl uveřejněn jiný příběh ženy s názvem "Dnes jsem panenka Barbie, Agáta zhubla neuvěřitelných 50 kilo!", kde pisatelka líčí, jak zázračně zhubla, aby se zalíbila světu. Na dalších stranách pak tu a tam prosvítaly další perličky: takzvané rady, jak vypadat dobře a štíhle v plavkách, které diety jsou nejúčinnější a podobně. K čemu je potom upozornění? Zdálo se mi, jakoby časopis varoval čtenářky sám před sebou.

Na stranách jiného ale od Chvilky pro tebe téměř neodlišitelného plátku, jsem totiž objevila podobnou schizofrenii: na jedné straně byly moudré rady, jak si udržet partnera a být mu rovnocennou společnicí, relaxovat, být vždy půvabná, čistá, odpočatá a zároveň inteligentní a sečtělá, zatímco na stranách následujících se to jen hemžilo recepty na koláče, radami na levné pleťové masky a ve zvláštní příloze pak nálepkami na velikonoční vajíčka a domácí zavařeniny. Styl, jakým ke čtenářkám promlouvaly články v časopise a o jakých problémech nejčastěji referovaly, naprosto jasně vymezoval množinu potenciálních čtenářek, které takové čtení nejvíce zasahuje. Mezi ně rozhodně nepatří sečtělé a inteligentní nezávislé ženy. Jednoznačná orientace na rodinu, děti, vaření a partnerské vztahy měla být pravděpodobně vyvážena výše zmíněnými moudrými radami. Ve mně však budila spíše dojem rozpolcenosti a pokrytectví.

Informační schizofrenie, kdy si informace poradního charakteru prezentované v jednom časopise naprosto odporují, ale zároveň se obrací ke stejnému publiku, není nemocí pouze lehčího čtiva pro ženy. Časopis ELLE, který se považuje za serioznější periodikum, nedávno uveřejnil článek o příčinách a léčbě mentální anorexie. Odmyslím-li skutečnost, že veškeré informace pocházely z anglosaského prostředí a tedy vyvolávaly dojem, že tato nemoc existuje pouze za hranicemi našeho státu, pak snaha jít k podstatě problému byla na první pohled zarážející. Článek byl totiž doplněn anketou, ve které bylo několik módních návrhářů dotázáno, zda a proč preferují hubené modelky. Odpovědi, ponechané bez komentáře, se daly analyzovat jako kritika současného komerčního tlaku návrhářských firem a diktátu pohlavně nevyspělých anorektických modelek. Bohužel tento článek byl osamělým ostrůvkem v moři fotek, reportáží, módních rad a zápisníků, které do jednoho ukazovaly a propagovaly mladé, krásné, bohaté a ŠTÍHLÉ ženy.

Vyskytuje se informační schizofrenie pouze v ženském čtivu? Znamená to snad, že ideál štíhlé, inteligentní, emancipované ženy se spoustou času zároveň však se zájmem o vaření, pečení, přihlouplé drby a zdravotní problémy přechodu nelze nalézt v reálné společnosti, proto je alespoň uměle vytvářen médii? Jsou tyto a jiné časopisy produktem tvrdé komerce, která obětuje malou úlitbu zdravému rozumu právě v podobě zmíněných ostrůvků? Mám téměř chuť říci, že původci všech těch nápadů, pravdivých příběhů a moudrých rad vědomi si spouště, kterou páchají, nainstalují malou pojistku mezi řádky, kdyby se snad některá z jejich čtenářek rozhodla podle toho všecho uspořádat svůj život, aby si mohli umýt ruce se slovy "drahá, copak jste si nepřečetla malé varování na stránce 6?".