Článek je plný nepřesností a zavádějících informací, jen pro ilustraci: knihovna byla přestěhována do Černínského paláce v r. 1936, v současné době knihovna MZV zcela standardně v souladu se svým Statutem umožňuje prezenční studium studentům a vědeckým pracovníkům na základě žádosti jejich VŠ či instituce, v níž pracují, OPAC v knihovně existuje, přístup k internetu je omezen ne technicky, ale bezpečnostními hledisky, úřední knihovny jsou na všech zastupitelských úřadech a zdaleka nejsou vždy malé, knihovna MZV pro ně obstarává publikace, metodicky je řídí a spolupracuje s nimi i v dalších oblastech atd. Škoda, že autor článku tak nepozorně poslouchal můj výklad.

Rád bych - jako autor článku - vyjádřil několik svých názorů k částem komentovaným paní ředitelkou knihovny Mgr. Pikalovou.

O OPACu si myslím opak než paní ředitelka - t.j. že v knihovně opravdu neexistuje. Jako běžný "čtenář z ulice", ba dokonce i jako student či vědecký pracovník, dokud má VŠ či instituce knihovnu nezažádá a nebudu moci do ní vstoupit, tak se ke katalogu knihovny MZV nedostanu. Katalog je jako DOSová aplikace na PC umístěném v prostorách knihovny. V moderním pojetí chápání OPACu bych od něj očekával webové rozhraní a možnost vzdáleného přístupu. Takhle je škoda, že bohatý a jedinečný fond je vlastně těžko objevitelný - když nemůžu ke katalogu přes web a nenajdu tam ani více informací o knihovně a fondu, je mi k ničemu, že jako student jsem tam nakonec po podání žádosti školou vítán. Každopádně nestudent, člověk bez práce, matka v domácnosti, byť vedeni ušlechtilým zájmem čerpat z fondu knihovny MZV, budou mít smůlu a nebude se s nimi bavit ani ministerský vrátný. Takže jednou větou - knihovna je přístupná jen pro někoho a stejně tak je to s jejím katalogem.

Co se týče bezpečnostního omezení - paní ředitelka nepopisovala při exkurzi problém úplně do detailů, ale pokud si pamatuji, šlo o potřebu se přihlašovat (tedy patrně použít login+heslo) v okamžiku kdy bylo potřeba přistoupit z pracovního PC k webu (jak je to s dalšími službami internetu, netuším). Beru to stále jako technickou překážku, technické omezení, nikoliv bezpečnostní - pracovník nemůže surfovat, kdy chce, musí provést přihlášení. Toto technické omezení může být částečně zavedeno z bezpečnostních důvodů (aby např. v době nepřítomnosti zaměstnance u PC někdo nezneužil jeho přístup k internetu). Klidně ale mohou být důvody k zavedení tohoto technického omezení i ekonomické - snaha ušetřit poplatky, šířku pásma, objem přenášených dat tím, že pro použití internetu budou muset mít pracovníci pádný důvod, přístup je svázán s jejich jménem a jde tak např. zjistit, kdo si na ministerstvu celý den čte na internetu noviny, popř. unaven textem prohlížet různé obrázky. Patrně budou důvody pro toto omezení kombinací obojího, často se s takovými omezeními můžeme setkat i v komerčním sektoru. Podstatné ale je, že pracovníci knihovny chodí k PC ve studovně a hra se slovy technický/bezpečnostní tuto skutečnost asi nezmění.

Co se týče použití výrazu "knihovničky", opravdu asi nebyl na místě. Rozhodně jsem tím ale nemyslel, že mají knihy v jedné řadě na poličce nad stolem, chtěl jsem jen poukázat na skutečnost, že jde o rozsahem menší knihovny. Paní ředitelka zmiňovala při exkurzi, že se provádí každý rok inventura knih na zastupitelských úřadech. Žádná konkrétní čísla a příklady ale během exkurze nepadly. Asi bude knih víc, než je v literárněvědné knihovničce Ústavu bohemistiky FF JU -
http://www.ff.jcu.cz/structure/departments/ub/knihovnicka.php :-)

Omlouvám se za zmatek, že knihovna přesídlila do Černínského paláce až po válce, stalo se tak už před 2. světovou válkou (ve článku zmiňuji, že "do roku 1936 sídlila v nedalekém Toskánském paláci"). Válka však využití Černínského paláce na několik let pozměnila. (Během 2. světové války byl Černínský palác, cituji z http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=24830&ido=7970&idj=1&amb=1 "...sídlem říšského protektora K. von Neuratha a později R. Heydricha. Kancelář zde měl také státní tajemník K. H. Frank. Sklepy byly přebudovány na protiletecké kryty, střecha opatřena železobetonovým skeletem proti bombardování, přízemí obestavěno silnou železobetonovou zdí chránící východy z krytů a telefonní centrálu..")

Na poslední větu paní ředitelky bych regoval takto - škoda, že knihovna nemá webové stránky, kde by mohla proztradit více ze svých tajemství, škoda, že je na provoz knihovny zřejmě tak málo peněz, že se v knihovně po technické stránce zastavil čas před mnoha lety. Naštěstí mimo fondu, který stále považuji u knihovny za stěžejní. Jsem rád, že paní ředitelka neměla komentářů k pasážím, které se věnují fondu. Věřím, že se najde jednou někdo, kdo věnuje tématu více než dovolil čas exkurze a např. zpracuje bakalářskou či diplomovou práci o knihovnách českých ministerstev. S chutí bych si takovou práci přečetl.