Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Elektronické zdroje: Jak hodnotit?

Čas nutný k přečtení
3 minut
Již přečteno

Elektronické zdroje: Jak hodnotit?

0 comments

Nedílnou součástí povídání o elektronických informačních zdrojích a jejich uplatnění ve veřejné knihovně musí být i pasáž o hodnocení jejich kvality. Pozitivní vlastnosti těchto nových informačních zdrojů, dostupnost, rychlost, dynamičnost, jsou totiž natolik strhující, že často svádějí k nekritickému přístupu a přehlížení nedostatků.

Cokoliv bylo nalezeno "na Internetu" je nejednou považováno za spolehlivě pravdivé a nejpřesnější. Pokud tomuto zavádějícímu názoru podléhají běžní uživatelé Internetu a jiných elektronických informačních zdrojů, je to pochopitelné. U člověka profesionálně pracujícího s informacemi by však k takové situaci nikdy nemělo dojít.

Stačí poměrně málo. Uchovat si střízlivé názory a bedlivě sledovat reálný zdroj získané informace. U internetových stránek je občas velmi obtížné zjistit, kdo je jejich autorem. Je však možné sledovat řadu drobných indicií, které pomohou posoudit kvalitu, aktuálnost a spolehlivost nalezených informací. V zásadě platí, že informace získané na stránkách oficiálních institucí (ministerstva, úřady, ústavy, knihovny, školy atp.) jsou relativně spolehlivé, ne vždy však nejaktuálnější. Je-li na stránce datum poslední aktualizace (a není zrovna dva roky staré), zvyšuje to spolehlivost zdroje.

Pokud stránka nenese jasné znaky určující jejího tvůrce (ve smyslu garantující instituce nebo organizace), lze tuto informaci občas získat rozklíčováním domény v URL adrese. Nebývá to jednoduché, neboť názvy domén se neřídí žádnými "rozumnými" pravidly - viz např. adresy www.mmr.cz, ale www.justice.cz (Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo spravedlnosti), www.upol.cz, ale www.cuni.cz (Univerzita Palackého Olomouc a Karlova univerzita). Zkratky v "nečeských" URL adresách pak obvykle nejdou rozluštit vůbec. Tady ale může pomoci doména nejvyšší úrovně, která určuje "sídelní zemi" dotyčného internetového serveru (Česko cz, Slovensko sk, Rakousko at apod.), protože virtuální prostor Spojených států amerických je rozdělen na domény, které napovídají o tvůrcích stránek více - edu (školství), org (nekomerční instituce), gov (vládní instituce), com (komerční firmy), mil (armáda), net (instituce související s provozem Internetu). Informace získaná ze stránky s doménou gov nebo edu je o řádný kus věrohodnější než informace z "com stránek".

Na internetových stránkách (ale i v jiných elektronických zdrojích) se mohou vyskytnout běžné chyby - překlepy, drobné nepřesnosti - ale i chyby, na které nebyli knihovníci pracující dosud především s tradičními zdroji informací zvyklí - zastaralé informace (i když jsou paradoxně aktualizovány jen před několika dny) a také informace záměrně nepravdivé, zavádějící. K jejich zveřejňování láká anonymita virtuálního prostoru a lehkost s jakou je možné na Internetu publikovat.

Při hledání informací na Internetu je tedy nutné se zabývat nejen tím, CO bylo nalezeno, ale také KDE a KDO je autorem. Oceňuji zažitou praxi amerických referenčních knihovníků, kteří při odpovědi na každý čtenářský dotaz musí současně uvést i zdroj, kde informaci nalezli, ať tradiční nebo elektronický. Je na čtenáři, zda mu (zdroji, ne knihovníkovi) bude důvěřovat, či nikoliv.

Zabývali jsme se dosud hodnocením informací nalezených na internetových stránkách, ale podobný metr je nutné použít i na ostatní elektronické informační zdroje. Zvlášť problematické je to s multimediálními CD-ROMy. Producentů různých encyklopedií se vyrojilo hodně, ale jistě již téměř každý z nás má s nějakým CD-ROMem negativní zkušenost. To, co zprvu vypadalo jako úžasně informačně nabitá záležitost, se rychle ukázalo být chatrnou kostřičkou, která je po 20 minutách prozkoumána a k nepotřebě. Definice jsou kratší než v běžném papírovém slovníku, hudebních a obrazových ukázek je minimum a ovládání nepohodlné. Vyskytly se dokonce cizojazyčné slovníky, které obsahovaly hrubé pravopisné chyby!

A tak i v tomto případě nezbývá než pečlivě uvažovat a zvažovat, přičemž jedním z hodnotících hledisek je opět tvůrce nebo producent dotyčného CD-ROMu. Zní to možná hloupě, ale i ve světě elektronických informačních zdrojů je značka zárukou kvality. Multimediální encyklopedie Encarta, Compton`s, Grolier, Britannica jsou ve své třídě absolutní špičkou a je mi líto, že dosud nemají odpovídající českou konkurenci.

Hodnocení kvality informačního zdroje není nová problematika, vztahovala se odjakživa i na zdroje tradiční, jen možnosti elektronického publikování informací jí dodaly nové dimenze. Přesto jejím základním kamenem zůstává něco velmi obyčejného a tradičního: zdravý rozum a mírná dávka skepse.

Hodnocení: 
Průměr: 2.5 (hlasů: 4)
PAVLICOVÁ, Libuše. Elektronické zdroje: Jak hodnotit?. Ikaros [online]. 2001, ročník 5, číslo 7 [cit. 2019-03-26]. urn:nbn:cz:ik-10754. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10754

automaticky generované reklamy