Ve čtvrtek 22. června 2017 se v prostorách Centra Člověka v tísni Langhans konala veřejná diskuze na téma „Děti a rodiče pod digitálním tlakem“. Diskuze se konala v rámci série neformálních setkání Smart café, kterou v centru organizuje asociace ekologických organizací Zelený kruh.

Diskuze se zúčastnila profesorka Rachel Barr z Georgetown University ve Washingtonu v USA a Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských školek. Diskusi moderovala socioložka Michaela Slussareff.

Centrum Langhans a zahájení diskuse (úvodní slovo: Michaela Slussareff)

Média, technologie a dětský vývoj

První část diskuze byla věnována prezentacím obou hostů, přičemž jako první vystoupila profesorka Rachel Barr, která se profesně věnuje vývojové psychologii s ohledem zejména na předškolní děti.

Ve svém příspěvku hovořila o využití médií dětmi a mladistvými a zmínila, že děti tráví v průměru 1-2 hodiny denně u televize, nicméně v průměru až dalších 5 hodin denně zabere tzv. „pasivní televizní čas“, kdy televize běží v pozadí. Krom toho se v posledních letech výrazně zvyšuje i čas strávený s chytrými telefony a s tablety. Výzkumy ukazují, že například telefon vezmeme do ruky v průměru 50-60x za den.

Příspěvek prof. Rachel Barr (se simultánním překladem do češtiny)

Mobily a tablety jsou samozřejmě jen jedním z médií a stejně jako u knih nebo u televize platí, že důležitý je zejména jejich obsah – a zapojení rodičů. Děti se například během svého vývoje přirozeně učí z celého svého okolí - tedy i z televize či tabletů; výzkumy nicméně ukazují, že z technických zařízení se učí cca o 50% pomaleji, než např. na základě živé ukázky či z rozhovoru s rodiči.

Co se týče využívání moderních technologií v rodinách obecně, Rachel Barr zmínila, že je důležité jejich „rozumné využití“, což znamená např. nastavení časových limitů (aby byl čas na učení i na hraní, ale ne na úkor jiných činností), vypínat média „v pozadí“ a zapojit se do „konzumace“ médií společně s dětmi.

Účastníci červnové "Smart café" v centru Langhans

Lesní mateřské školky v praxi

Tereza Valkounová se ve své prezentaci věnovala především lesním mateřským školkám, tedy tématu, kterému se jako předsedkyně zmiňované Asociace lesních mateřských školek dlouhodobě věnuje. Asociace jako taková se věnuje zejména vzdělávání a osvětě. A samozřejmě i administrativě, takže v samotné asociaci paradoxně netráví moc času v lese a spíše sedí u počítače.

Každopádně co se lesních mateřských školek týče, cílem je nabídnou klasické předškolní vzdělání, tj. rozvoj komunikace, motoriky a sociálních kompetencí, a současně s určitým bonusem daným jak prostředím (tj. přírodou), tak i např. velikostí tříd. V lesních školkách je zpravidla 15 dětí, tj. učitelé se jim mohou více věnovat a napomáhá to mj. i lepším vztahům mezi dětmi.

Příspěvek Terezy Valkounové (v pozadí výsledky výzkumu o dětech a médiích)

Jak již název „lesní školky“ napovídá, základním principem je trávit čas venku a v přírodě. Děti jsou přitom venku za každého počasí (což dětem obvykle nevadí, pokud jsou správně oblečené a pokud je „nevystresují“ rodiče); zázemí školky je jednoduché a děti se obecně učí pracovat s málem. V lesních školkách obvykle není místo pro mobily a tablety, takže učitelé se více věnují dětem a děti zase přírodě.

Lesní školky ale nejsou určené jen pro „lesní“ děti; naopak úplně nejvhodnější jsou pro děti z domácností, kde je médií a technologií hodně. Dnešní „digitální děti“ totiž často vůbec neznají „elementy“ (oheň, vodu, bláto) a současně ani s tím spojená rizika. V lesní školce tak místo Facebooku běhají, skáčou, lezou po stromech nebo pracují s ostrými nástroji – a mohou zakopnout, spadnout, říznout se – ale není to konec světa.

V kontextu trávení volného času v přírodě paní Valkounová zmínila také výzkum nadace Proměny „České děti venku“, podle kterého děti (ve věku 6-12 let) tráví průměrně 1 hodinu a 40 minut denně venku, zatímco 4 hodiny a 14 minut v přítomnosti digitálních médií. A vzhledem k tomu, že u počítače většina z nás stráví velkou část života (ve škole i v práci), každá chvíle v přírodě se počítá.

Návštěva v Lesním klubu Pramínek (zdroj: Facebook / Asociace LMŠ)

Děti, rodiče a technologie

Po úvodní prezentaci přišla na řadu druhá část Smart café, tj. veřejná diskuse, ve které panelistky jednak dále rozvedly některé body svých prezentací, a současně odpovídaly na dotazy návštěvníků.

Jedna z prvních poznámek se týkala toho, jaké jsou pro děti předškolního věku nejdůležitější dovednosti. Rachel Barr uvedla jazykové, motorické a sociální. Tereza Valkounová dodala, že dítě je de facto evolučně připravené k pohybu; proto se např. dětem, které mají problémy s řečí, doporučuje chůze naboso. A co se týče dovedností, nejdůležitější je asi určitá „pružnost“, tj. schopnost zorientovat se, přizpůsobit se a „přežít“.

Další otázka k tématu „děti a technologie“ zněla, jak brzy bychom měli tyto technologie začít používat. Rachel Barr zmínila, že záleží to na tom, čeho chceme docílit, nebo jestli jsou například k dispozici alternativy (např. výlet do zoo vs. obrázky na iPadu). Tereza Valkounová zmínila, že pro vývoj dětí je důležitá zvědavost a že děti nemusí všechny informace získat okamžitě, jak jsme dnes zvyklí. Vnímá tak určitý rozdíl mezi přístupy „Google it“ a „discover it“, tj. využít média jako nástroj k objevování namísto rychlých odpovědí.

V diskusi také zaznělo, že výzkumy ukazují, že pro děti je poměrně obtížný přenos znalostí mezi „virtuálním“ a „reálným“ světem – např. zopakovat „fyzicky“ nějakou akci podle zadání na počítači. Zajímavé přitom je, že přenos 2D/2D (zopakovat akci na tabletu podle návodu tamtéž) a 3D/3D (přesunout např. nějaký fyzický předmět podle vzoru rodiče či učitelky) je bez problému, ale problémem je právě přechod 2D/3D.

Diskuse ve druhé polovině Smart café

Závěrem

Diskuse o dětech, rodičích a moderních technologiích byla poměrně zajímavá a dotkla se celé řady dílčích témat – hovořilo se například o vlivu obrazovek a monitorů na biologické pochody (modré světlo přichází tradičně ráno, proto může modré světlo monitoru zhoršit spaní), o nutnosti výuky mediální gramotnosti (a od jakého věku), a o tom, jaké limity „na počítač“ jsou vhodné (nebo jestli u dětí naopak nevyvolávají pocit viny).

Poměrně zajímavý byl také střet dvou obecných pohledů na nová média – tedy jestli jsou nová média (a diskuse kolem nich) jen opakováním toho samého, o čem se diskutovalo vždy (protože podobné diskuse a obavy z „hloupnutí“ dětí doprovázely i příchod rádia a televize); a nebo jestli jsou nová média skutečně něco zcela nového, bez historického precedentu – například proto, že zatímco všechna ostatní masová média byla „jednosměrná“, u nových médií může každý fungovat jako „vysílač“ i „přijímač“.

Cílem diskuse každopádně nebylo určit nějaký jediný správný návod, kolik času by měly děti s médii trávit a jestli je lepší internet nebo procházka v lese, ale zamyslet se nad současnou situací, kde jsou média na jedné straně všudypřítomná a de facto nenahraditelná; a na druhé straně třeba úplně zbytečně „šumí na pozadí“ a nárokují si naši pozornost, kterou bychom mohli věnovat něčemu přínosnějšímu – třeba našim dětem.