Ve čtvrtek 22. června 2017 se v prostorách Centra Člověka v tísni Langhans [4] konala veřejná diskuze na téma „Děti a rodiče pod digitálním tlakem“. Diskuze se konala v rámci série neformálních setkání Smart café [5], kterou v centru organizuje asociace ekologických organizací Zelený kruh [6].

Diskuze se zúčastnila profesorka Rachel Barr z Georgetown University [7] ve Washingtonu v USA a Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských školek [8]. Diskusi moderovala socioložka Michaela Slussareff.

[9] [10]
Centrum Langhans a zahájení diskuse (úvodní slovo: Michaela Slussareff)

Média, technologie a dětský vývoj

První část diskuze byla věnována prezentacím obou hostů, přičemž jako první vystoupila profesorka Rachel Barr, která se profesně věnuje vývojové psychologii s ohledem zejména na předškolní děti.

Ve svém příspěvku hovořila o využití médií dětmi a mladistvými a zmínila, že děti tráví v průměru 1-2 hodiny denně u televize, nicméně v průměru až dalších 5 hodin denně zabere tzv. „pasivní televizní čas“, kdy televize běží v pozadí. Krom toho se v posledních letech výrazně zvyšuje i čas strávený s chytrými telefony a s tablety. Výzkumy ukazují, že například telefon vezmeme do ruky v průměru 50-60x za den.

[11]
Příspěvek prof. Rachel Barr (se simultánním překladem do češtiny)

Mobily a tablety jsou samozřejmě jen jedním z médií a stejně jako u knih nebo u televize platí, že důležitý je zejména jejich obsah – a zapojení rodičů. Děti se například během svého vývoje přirozeně učí z celého svého okolí - tedy i z televize či tabletů; výzkumy nicméně ukazují, že z technických zařízení se učí cca o 50% pomaleji, než např. na základě živé ukázky či z rozhovoru s rodiči.

Co se týče využívání moderních technologií v rodinách obecně, Rachel Barr zmínila, že je důležité jejich „rozumné využití“, což znamená např. nastavení časových limitů (aby byl čas na učení i na hraní, ale ne na úkor jiných činností), vypínat média „v pozadí“ a zapojit se do „konzumace“ médií společně s dětmi.

[12]
Účastníci červnové "Smart café" v centru Langhans

Lesní mateřské školky v praxi

Tereza Valkounová se ve své prezentaci věnovala především lesním mateřským školkám, tedy tématu, kterému se jako předsedkyně zmiňované Asociace lesních mateřských školek [8] dlouhodobě věnuje. Asociace jako taková se věnuje zejména vzdělávání a osvětě. A samozřejmě i administrativě, takže v samotné asociaci paradoxně netráví moc času v lese a spíše sedí u počítače.

Každopádně co se lesních mateřských školek týče, cílem je nabídnou klasické předškolní vzdělání, tj. rozvoj komunikace, motoriky a sociálních kompetencí, a současně s určitým bonusem daným jak prostředím (tj. přírodou), tak i např. velikostí tříd. V lesních školkách je zpravidla 15 dětí, tj. učitelé se jim mohou více věnovat a napomáhá to mj. i lepším vztahům mezi dětmi.

[13]
Příspěvek Terezy Valkounové (v pozadí výsledky výzkumu o dětech a médiích)

Jak již název „lesní školky“ napovídá, základním principem je trávit čas venku a v přírodě. Děti jsou přitom venku za každého počasí (což dětem obvykle nevadí, pokud jsou správně oblečené a pokud je „nevystresují“ rodiče); zázemí školky je jednoduché a děti se obecně učí pracovat s málem. V lesních školkách obvykle není místo pro mobily a tablety, takže učitelé se více věnují dětem a děti zase přírodě.

Lesní školky ale nejsou určené jen pro „lesní“ děti; naopak úplně nejvhodnější jsou pro děti z domácností, kde je médií a technologií hodně. Dnešní „digitální děti“ totiž často vůbec neznají „elementy“ (oheň, vodu, bláto) a současně ani s tím spojená rizika. V lesní školce tak místo Facebooku běhají, skáčou, lezou po stromech nebo pracují s ostrými nástroji – a mohou zakopnout, spadnout, říznout se – ale není to konec světa.

V kontextu trávení volného času v přírodě paní Valkounová zmínila také výzkum nadace Proměny [14] „České děti venku [14]“, podle kterého děti (ve věku 6-12 let) tráví průměrně 1 hodinu a 40 minut denně venku, zatímco 4 hodiny a 14 minut v přítomnosti digitálních médií. A vzhledem k tomu, že u počítače většina z nás stráví velkou část života (ve škole i v práci), každá chvíle v přírodě se počítá.

[15]
Návštěva v Lesním klubu Pramínek (zdroj: Facebook [16] / Asociace LMŠ)

Děti, rodiče a technologie

Po úvodní prezentaci přišla na řadu druhá část Smart café, tj. veřejná diskuse, ve které panelistky jednak dále rozvedly některé body svých prezentací, a současně odpovídaly na dotazy návštěvníků.

Jedna z prvních poznámek se týkala toho, jaké jsou pro děti předškolního věku nejdůležitější dovednosti. Rachel Barr uvedla jazykové, motorické a sociální. Tereza Valkounová dodala, že dítě je de facto evolučně připravené k pohybu; proto se např. dětem, které mají problémy s řečí, doporučuje chůze naboso. A co se týče dovedností, nejdůležitější je asi určitá „pružnost“, tj. schopnost zorientovat se, přizpůsobit se a „přežít“.

Další otázka k tématu „děti a technologie“ zněla, jak brzy bychom měli tyto technologie začít používat. Rachel Barr zmínila, že záleží to na tom, čeho chceme docílit, nebo jestli jsou například k dispozici alternativy (např. výlet do zoo vs. obrázky na iPadu). Tereza Valkounová zmínila, že pro vývoj dětí je důležitá zvědavost a že děti nemusí všechny informace získat okamžitě, jak jsme dnes zvyklí. Vnímá tak určitý rozdíl mezi přístupy „Google it“ a „discover it“, tj. využít média jako nástroj k objevování namísto rychlých odpovědí.

V diskusi také zaznělo, že výzkumy ukazují, že pro děti je poměrně obtížný přenos znalostí mezi „virtuálním“ a „reálným“ světem – např. zopakovat „fyzicky“ nějakou akci podle zadání na počítači. Zajímavé přitom je, že přenos 2D/2D (zopakovat akci na tabletu podle návodu tamtéž) a 3D/3D (přesunout např. nějaký fyzický předmět podle vzoru rodiče či učitelky) je bez problému, ale problémem je právě přechod 2D/3D.

[17] [18]
Diskuse ve druhé polovině Smart café

Závěrem

Diskuse o dětech, rodičích a moderních technologiích byla poměrně zajímavá a dotkla se celé řady dílčích témat – hovořilo se například o vlivu obrazovek a monitorů na biologické pochody (modré světlo přichází tradičně ráno, proto může modré světlo monitoru zhoršit spaní), o nutnosti výuky mediální gramotnosti (a od jakého věku), a o tom, jaké limity „na počítač“ jsou vhodné (nebo jestli u dětí naopak nevyvolávají pocit viny).

Poměrně zajímavý byl také střet dvou obecných pohledů na nová média – tedy jestli jsou nová média (a diskuse kolem nich) jen opakováním toho samého, o čem se diskutovalo vždy (protože podobné diskuse a obavy z „hloupnutí“ dětí doprovázely i příchod rádia a televize); a nebo jestli jsou nová média skutečně něco zcela nového, bez historického precedentu – například proto, že zatímco všechna ostatní masová média byla „jednosměrná“, u nových médií může každý fungovat jako „vysílač“ i „přijímač“.

Cílem diskuse každopádně nebylo určit nějaký jediný správný návod, kolik času by měly děti s médii trávit a jestli je lepší internet nebo procházka v lese, ale zamyslet se nad současnou situací, kde jsou média na jedné straně všudypřítomná a de facto nenahraditelná; a na druhé straně třeba úplně zbytečně „šumí na pozadí“ a nárokují si naši pozornost, kterou bychom mohli věnovat něčemu přínosnějšímu – třeba našim dětem.