Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Demýtizace licencí Creative Commons

Čas nutný k přečtení
11 minut
Již přečteno

Demýtizace licencí Creative Commons

1 comments
Podnázev: 
Konference Creative Commons a anti-copyright hysteria.sk

Konference Creative Commons a anti-copyright hysteria.sk proběhla 4. listopadu 2008 v pražském kinu Oko. Program byl sestaven tak, aby přispěl ke zvýšení informovanosti současné české výtvarné scény – tj. potenciálních uživatelů licencí – o licenčních podmínkách Creative Commons (CC). Byly uvedeny projekty zasahující do českého a slovenského uživatelsko-právního prostředí. Představila se pracovní skupina implementující licence CC do českého právního prostředí, vystoupili také odborníci na všeobecné právní zkušenosti s licencemi využívanými v oblasti otevřeného zdrojového kódu (open source) a tým pracující na překladu Lessigovy knihy Free Culture. Závěrečný příspěvek o anti-copyrightu demonstroval, že si lze v digitálním světě stále vytvořit alternativní život.

Creative Commons konference a anti-copyright hysteria.sk

Konference Creative Commons a anti-copyright hysteria.sk

Přednáškový maraton odstartoval Lukáš Gruber z české pracovní skupiny pro vytvoření domácí verze licence CC s příspěvkem Creative Commons z pohledu české legislativy. Na úvod spustil promo-video, kterým didakticky prezentoval model licencování CC a způsoby užívání licencí.

Kromě ukázek licenčních prvků a jejich kombinací, které jsou základem pro modulárnost nastavení licence samotným uživatelem, poukázal na nedořešené problémy provázející současnou implementaci CC do českého právního prostředí. První významný problém je s tzv. třetí osobou, tedy s uživatelem podlicence od nabyvatele podlicence (druhá osoba).

Autor > Nabyvatel podlicence > Uživatel podlicence

V případné distribuci díla může nastat problém v mezičlánku (tedy u nabyvatele díla) tím, že jím mohou být porušeny původní licenční podmínky autora. Takto pozbývá licence platnost a nadále se už porušuje autorské právo. V českém překladu CC jsou proto podlicence zakázány. Autor příspěvku názorně vysvětlil různé modely řešení do budoucna, ale všechny možnosti nejsou v současné době legislativně upraveny. Dále poukázal na další nevyřešené věci, jako je neodvolatelnost licence a doba trvání licence po smrti autora: „Když zveřejníte dílo a dáte ho pod CC, je pak vystaveno na celou dobu majetkových práv, a i když si to pak víceméně rozmyslíte, tak je pozdě.“

Tento problém je vlastně pro uživatele skrytou hrozbou a určitým popřením všude avizované svobody. CC deklaruje vlastní rozhodování o tom, jak naložím se svým dílem, je svázáno neodvolatelností licenčních podmínek a už se ani zde nepředpokládá přechod pod public domain neboli volné dílo, u kterého již doba ochrany vypršela. To samé je i u dědiců majetkových práv, u nichž vůbec nejsou jasná pravidla dalšího nakládání s majetkem.

Druhý příspěvek Creative Commons na Slovensku Dušana Baroka příjemně pobavil publikum zvolením netradiční aplikace pro prezentace ZuiPrezi Zooming Presentation Editor, která efektně zobrazuje prezentační data.

Barok začal detailním rozborem: „Na Slovensku jsou dva hlavní problémy: první je ve slovenském autorském zákoně, kde licenční smlouvy musí být nyní pouze v písemné podobě, tzn. přes webové rozhraní nejsou stále realizovatelné. Druhý problém je v občanském zákoníku, který tvoří překážku při všeobecném ustanovení a vyžaduje, aby byla smlouva adresována konkrétním osobám a navrhovatel se musí o přijetí návrhu dozvědět.“ Přesto existuje pár projektů, které používají neportované licence DD a odkazují konkrétně k anglickému překladu. Patří k nim např. projekt Zlatý fond SME, aktuálně největší slovenská elektronická knihovna, dále Webarchiv.sk, Freemap.sk a Backstage.

Prezentace Dušana Baroka

Prezentace Dušana Baroka

Freelancer v oblasti veřejných médií Jan Mucska - a tedy první příspěvek od samotného uživatele CC v Čechách - uvedl počítačovou hru Síla vůle. Jedná se o podpůrný projekt prezentace českých paralympioniků na letošní letní olympiádě v Pekingu. Autor uvedl, že pro dílo bylo nutné najít právní formu, jak hru šířit dále zadarmo a seznámit s ní tak co nejširší veřejnost.

Omezený rozpočet nutil vývojářský tým zapojit co nejvíce lidí tak, že si ji každý mohl volně stáhnout, podívat se do jádra programu, eventuálně testovat, vylepšovat nebo dokonce použít jádro a volně jej šířit. Realizačnímu týmu přišlo důležité, že CC je tzv. „cool“, a to by údajně v našem polarizovaném digitálním světě mohlo pomoci v propagaci děl.

Hra byla původně licencovaná pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported. Později jsme zjistili, že tato licence ohrožuje klienta (vlastníka projektu). Licenci jsme tedy změnili na Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported, která omezuje nabyvatele díla komerčně využít naši hru. Tento zásah poukazuje na zásadní problém. Jelikož na projekty nebo na jejich části lze aplikovat různé licence (souborná díla), tak případný uživatel ztrácí přehled“; dále Mucska kritizuje: „Navíc určení licence projektů, potažmo jejich částí, není nikde evidováno, takže je velice náročné - a v mnoha případech nemožné - původní licenci dohledat. Vzniká zmatek a takovéto použití licencí je víceméně kontraproduktivní.“ Vyostřenou diskuzi o legitimnosti změn licencí ve vývoji projektu autor jasně zakončuje: „Případný uživatel CC stejně neví, do jakých kleští padá. Tvůrci pořádně nevědí, co která licence přesně představuje, nemluvě o počtu CC licencí.“

Screenshot z prezentace Jana Mucsky

Screenshot z prezentace Jana Mucsky

Screenshoty z prezentace Jana Mucsky

Druhý blok konference zahájil špičkový odborník na IT právo a licence GNU/GPL Josef Aujezdský ze serveru eAdvokacie.cz. Polovina jeho příspěvku neplánovaně reagovala na předešlé přednášky, kde z právního hlediska upozornil na určité nesprávné modely výkladu CC licencí: „To, že se v předchozím příspěvku autor zmínil o změnách licenčních podmínek svého díla, je jeho právo“. Připomněl obecný fakt: „Creative Commons jsou licenční podmínky, které byly vytvořeny za účelem používání mezi zahraničními organizacemi. V současnosti pak probíhají snahy tyto licenční podmínky lokalizovat do českého právního prostředí.“ Dále poukázal: „Diskutované licenční podmínky mají ambice globálního používání, nicméně je nutné vzít v úvahu, že jsme stále vázáni národními právními řády. Bez významných mezinárodních právních úprav je globální aspirace licenčních podmínek CC z právního pohledu obtížně realizovatelná.“

Poté podrobně vysvětlil původ těchto problémů, které souvisejí s dvěma historicky odlišnými právní světy a jejich rozdílnými pohledy na autorskoprávní otázky. Největší problém s licencováním vidí u audiovizuálních děl, jejichž autorskoprávní úprava je v jednotlivých právních řádech často velice rozdílná. Sám autor uvedl, že se účastnil příprav překladu licencí pro různé organizace, a své zkušenosti shrnul: „Kolegové vyvíjejí nemalé úsilí, aby uzpůsobili text licenčních podmínek pro jejich použití v českém prostředí. Nicméně se pak dostanou do konfliktu s požadavky mateřské organizace CC, neboť lokalizovaný a původní text se rozcházejí. Příklad této situace je možné demonstrovat na ustanovení ohledně zřeknutí se odpovědnosti za strany poskytovatele, jež je neplatné podle českého práva. V české lokalizaci je možné to vypustit, nicméně mateřská organizace to nemusí akceptovat, jelikož text licenčních podmínek se již bude značně rozcházet. Pokud se text jen přeloží, obsahuje neplatná ustanovení, a může tak být zmatečný pro uživatele. Navíc pokud někdo způsobí neplatnost právního úkonu, odpovídá za škodu, která v důsledku této neplatnosti vznikla.“

Věcnou právní kritiku vystřídal jeden ze zakladatelů české Wikipedie Petr Kadlec s dalším koncentrovaným praktickým vstupem o užívání svobodných licencí na internetu. Na začátku nám připomněl: „Wikipedie garantuje svobodný přístup ke znalostem, proto je veškerý její obsah veden pod svobodnými licencemi, svobodným softwarem. Wikipedia je nekomerční a žije tedy z darů, grantů a příspěvků. Nenajdete tam reklamu.“

Texty na Wikipedii jsou historicky pod GNU Free Documentation Licence (GFDL), jelikož v době jejího vzniku neexistoval ještě větší výběr svobodných licencí pro texty. GFDL má své specifika, která již s větším projektem pro krátké texty nejsou vhodná, třeba jako absurdní neměnné části dokumentu, věnování textu původního autora, seznam pěti hlavních autorů na titulní stránce, uvedení původních autorů, uvedení provedení změn nebo i uvedení plného textu licence, a proto se delší dobu uvažuje o přechodu z GFDL na licence CC.

Autor důrazně potvrdil názory z předchozího bloku: „CC je pěkný trade mark, ale co tu ještě nezaznělo je, že CC není jen jedna licence, ale šest, které se od sebe výrazně liší. Projekt Wikipedie využívá jen CC by, CC by-sa, nepoužíváme kombinace NC (zakázáno komerčně využívat) a ND (zákaz tvorby odvozených děl), jelikož NC a ND nesplňují požadavky pro svobodný obsah, který wiki deklaruje.

Od konce roku 2007 se Wikimedia Foundation rozhodla připravit přechod na CC. Aktuální verze GFDL 1.3 je již doplněná o migrační klauzuli na licenci CC by-sa 3.0., nepoužívají se již neměnné texty a texty desek, vztahuje se jen na wiki systémy a migrovat lze pouze věci vytvořené před 1. 11. 2008. Přechod je časově omezený. Platnost licence vyprší 1. 8. 2009. „K uskutečnění celého procesu migrace bude hlasovat celá komunita Wikipedie.“ Kadlec ke konci ještě shrnul technické nedostatky CC z pohledu využití na wiki: „Pokud se nad tím podrobně zamyslíme, kde mám uvést autora? Jak mám uvést autora? Ikonkou? Na jakém místě toho dokumentu? Fontem o 2 bodech? Jak se podepíše? Je tam stále spousta nejasností.“

Vizualizace obsazení licencí na Commons (autor: Petr Kadlec, GNU FDL 1.2)

Vizualizace obsazení licencí na Commons (autor: Petr Kadlec, GNU FDL 1.2)

Teoreticko-praktický blok odlehčeně zakončil Adam Hazdra, který krátce přiblížil hlavní myšlenky knihy Lawrence Lessiga Free Culture a její překlad do českého jazyka probíhající na portálu root.cz: „Každé otevření dokumentu na internetu spadá pod autorsky zákon, síť je skvělé médiu pro šíření obsahu a sdělování si myšlenek. Problém je to, že jsme přišli do stávajícího právního prostředí. Je důležité se bavit o tom, jak na tuto vzniklou situaci reagovat, jak dát autorům co nejužitečnější nástroj a co největší práva. Lessig se pouští v knize do kritiky velkých firem, které se snaží udržet v nastaveném systému co největší moc.

Free Culture

Free Culture

Dále představil knihu od Jonathana Zittraina The Future of the Internet and how to stop it, kde uvedl: „Autor se zamýšlí nad budoucností internetu a jeho uzavíráním. Obává se toho, že z otevřené platformy, kterou je, se vyvine uzavřený kanál. Internet bude mít jednosměrný obsah, třeba jak se to děje u televize.“

The Future of the Internet and how to stop it

The Future of the Internet and how to stop it

Přednášku zakončil hlavními myšlenkami Matta Masona z knihy Pirate’s Dilemma, z níž autor již pozitivně předpovídá: „Ať si internet sklouzne k uzavřenému kanálu, ať se třeba stane konzervativním, ať nemáme možnost do něj zasahovat, nicméně postavu piráta stejně nevyloučíme. Piráti tu vždy budou a budou hledat nové cesty pro společenskou kritiku. Pirát je podle Masona kritik, který střízlivě uvažuje o společnosti, přemýšlí nad problémy a upozorňuje na ně.“

Pirate’s Dilemma

Pirate’s Dilemma

Příspěvek Roberta „wiro“ Vojčíka uzavřel celou konferenci skutečným pirátským počinem ihrisko.org, který po tři roky bez povšimnutí internetových správců neviditelně koexistoval na slovenském internetu. Provider měl ve své databázi pouze nick wiri, což při případném právním postihu nestačilo identifikovat skutečného majitele. Jánošíkovský počin reagoval v roce 2005 na kultovní hackerský portál hysteria.sk, který se už nerozšiřoval o nejmladší nadšence. Tehdy se po delší dobu na hysteria IRC kanálech začalo shlukovat pár jedinců, kteří spíš profitovali ze značky hysteria.sk, než že by toho moc dokázali. Svým arogantním přístupem odrazovali technicky nadané benjamínky žádající o účet na jejich serveru. Proto vzniklo Ihrisko.org, které se otevřelo zejména nejmladším uživatelům.

Byli jsme komunita bez předsudků, dostupná pro každého, kdo měl zájem. Server zdarma poskytoval zázemí pro různé projekty, plný balík služeb jako anonymitu, IRC server, mail server, DNS, shell, šifrovaný disk, nelogovali jsme IP adresy, Jabber server, IRC bot, Ipv6, Virtual Lab (rozdílné virtuální stroje s jinými operačními systémy jako Solaris, Windows Server a linuxové distribuce) pro potřeby testování uživatelů a případný report na naše webové stránky,“ popisuje wiro a stroze zakončuje přednášku: „V létě 2008 proběhl masivní DoS útok na náš server, čehož si už dotčený provider všiml zvýšeným přenosem dat v rámci jeho sítě, a začal se zajímat o ten náš stroj. Ilegálně obsazená serverovna musela být bez povšimnutí okamžitě vyklizena. Tímto projekt přerušil dočasně svojí činnost.“

Hlavní stránka již nefunkčního portálu Ihrisko.org

Hlavní stránka již nefunkčního portálu Ihrisko.org

Kde je tedy problém?

Konference dorovnala informační deficit uživatelům licencí CC, položila mnoho nových otázek okolo lokalizace a používání licenčních smluv v českém právním prostředí. Celkově mi z toho vychází, že Creative Commons je skvělá cesta, jak si samostatně rozhodovat o svých duševních produktech, ale má mnoho právních nedostatků, které bude těžké doladit. Předpokladem ke sladění podmínek v rámci evropského kontinentu je nutné snížení diferenciace v národních autorských zákonech. Pokud o tuto změnu někdo stojí, tak by se mělo začít novelizací Bernské úmluvy a intervencí myšlenek CC do evropského práva. Příkladem odhodlání nám může být další iniciativa Lawrence Lessiga v projektu Change Congress, v němž se snaží o větší transparentnost americké politiky.

Zásadním problémem je fakt, že autorskoprávní otázky současně prostřednictvím internetu zasahují téměř do každé rodiny. Mnoho lidí nemá vůbec ponětí, co je možné stahovat a co je již chráněno autorským zákonem. Vrcholem znalosti je to, že se něco nesmí. Internet se rozvíjí tak rychle, že má právo v digitálním světě poměrně velké zpoždění za realitou. Na druhou stranu toto zpoždění může vyprodukovat právo, které třeba bude legitimovat pirátské přístupy společnosti, tak jako myšlenky projektu Ihrisko.org. Záleží na tom, kdo z nás bude v oněch mocenských centrech, kterým je např. Evropská komise.

Setkání ze všech pohledů bylo celkově příjemně konfrontační. Josef Aujezdský nás inspiroval, že si vlastně každý může pro dané právní prostředí vytvořit kvalitní licenční smlouvu. Wiro nakonec zpochybnil celou konferenci vlastní střízlivou kritikou: „Autorský zákon a dnes uvedené licence v podstatě vůbec neřeší situace, jako je ochrana děl na internetu. S každým otevřením webové stránky se mi vytvoří kopie na vlastním počítači (v tmp souboru), tedy jsem stáhl nelegálně obsah. Tím pádem je samotné prohlížení webu trestné a porušuji tím zákon. Jestli chcete mít své věci striktně chráněné a chcete, aby vám za ně lidi platili, tak je nedávejte na internet.“

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
ZACHOVAL, František. Demýtizace licencí Creative Commons. Ikaros [online]. 2008, ročník 12, číslo 12 [cit. 2019-10-16]. urn:nbn:cz:ik-12993. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12993

automaticky generované reklamy

Máme zde 1 komentář

Dovolím si (nyní jen v rychlosti) poznamenat, že řada věcí, jež se uvádí v článku, se má ve skutečnosti jinak. Dovolím si vrátit se k věci (byť stručně) v následujících dnech.
Nyní jen základní, aby si další uživatelé nevytvářeli klamný obraz: není pravda, že pouhým "otevřením" dokumentu na webu se někdo dopouští porušení autorského práva. Takové užití (samo o sobě - nejde-li o porušení práva z jiného, specifického důvodu) je ve skutečnosti v souladu s ustanovením tzv. harmonizační směrnice EU z roku 2001 i platného autorskho zákona ČR.
Z. Matušík

registration login password