KATUŠČÁK, Dušan; DROBÍKOVÁ, Barbora; PAPÍK, Richard. Jak psát závěrečné a kvalifikační práce : jak psát bakalářské práce, diplomové práce, dizertační práce, specializační práce, habilitační práce, seminární a ročníkové práce, práce studentské vědecké a odborné činnosti, jak vytvořit bibliografické citace a odkazy a citovat tradiční a elektronické dokumenty. Nitra : Enigma, 2008. 161 s. ISBN 978-80-89132-70-6.

Rozsáhlý podnázev vyjadřuje v úplnosti, pro koho a proč byla práce vydána. Její vznik na základě slovenské publikace Dušana Katuščáka popisují autoři v předmluvě. Všichni, jichž se problematika definovaná v podnázvu týká, jistě se zájmem ocení užitečnost a potřebnost zpracování a vydání publikace. Dodávám, že doporučení popsaná v publikaci mohou být užitečná i každému, kdo má za úkol napsat rozsáhlejší písemnou práci a určit její formální úpravu, jako jsou návrhy, zprávy, požadavky či zdůvodnění čehokoli.

Obsah publikace uvádějí autoři v předmluvě takto: „Kapitola první se věnuje vlastní duševní přípravě psaní písemné práce. V dalších kapitolách se čtenář seznámí s typografickými zásadami formální úpravy prací. Pátá kapitola se podrobně zabývá strukturou práce a její úpravou, včetně titulního listu, problematice tvorby abstraktu, uspořádání kapitol, odstavců apod. Šestá kapitola se speciálně věnuje psaní referátů a kratších školních prací. Sedmá až desátá kapitola nabízejí podrobný vhled do zpracování bibliografických odkazů a citací tištěných a dalších dokumentů podle norem ISO 690 a ISO 690-2 s mnoha praktickými ukázkami. Jedenáctá až čtrnáctá kapitola pracuje s bibliografickými odkazy a citacemi veškerých elektronických zdrojů, se kterými se může autor kvalifikační práce setkat. Nechybí problematika různých typů odkazů v textů, poznámkování pod čarou, tvorba závěrečných soupisů použité literatury.“

Ve všech kapitolách publikace, napsaných třemi různými autory, je nutné ocenit přesnost, systematičnost, podrobnost a názornost výkladu i uvedených příkladů. Pedagogická praxe autorů zde zřejmě zapůsobila příznivým vlivem. Český překlad slovenské části práce D. Katuščáka je celkem zdařilý s tím, že tu a tam jsou malá přehlédnutí (např. na s. 35 „Hlasný text“, na s. 56 „… práce sa číslují…“ aj.). Myslím, že češtině lépe sluší, že něco je „na téže straně“ než na „té samé straně“ (s. 57) nebo „na té stejné straně“ (s. 77), „téhož autora“ než „toho samého autora“ (s. 73) ad.

Ocenit je třeba též odkazy na ČSN ISO, resp. použití jejich ustanovení v pravidlech formulovaných v textu publikace. Obecně si myslím, že problematice ustanovení obsažených v ČSN by bylo vhodné věnovat více pozornosti v odborném tisku a získat pro jejich aplikaci v praxi především řídicí pracovníky. Kapitolu 10 (Specifikace údajů) by mohli ocenit začínající katalogizátoři, a to zejména ti, kteří se s ní seznamují v průběhu praktické činnosti. Totéž se týká všech pasáží o elektronických dokumentech.

Nejednotnost v použití termínů „titulní strana“ a „titulní list“ má možná nějaký důvod, ale termín „titulní strana“ odpovídá používaným pravidlům publikace a nevidím důvod, proč ho nepoužívat i v této publikaci.

Pro další vydání, které se jistě dříve nebo později uskuteční, mám tato doporučení: v odstavci 10.1.2.1 Jméno osoby uvést přece jenom ta „složitější“ pravidla pro jména osob s předložkami a členy (několik příkladů není dostatečný návod, jak postupovat ve všech případech) a v kapitole 13 Bibliografické citace uvážit, zda zamítnutá metoda číselných odkazů (číselných citací) není pro svoji jednoduchost právě tou vhodnou metodou pro práce studentů-začátečníků. A konečně doporučuji zařadit do dalšího vydání odstavec „korektorské značky“, protože i s touto problematikou se mohou autoři školských prací setkat, např. při opravách vedoucích prací, doporučení oponentů apod.

Těm, kteří si publikaci opatří do svého vlastnictví, doporučuji, aby si ji uschovali ve své knihovně, protože se může stát, jak jsem uvedla již na začátku, že jim může být užitečná i v jiných případech než jen pro práce související se studiem a uplatněním na vysokých školách.