Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva ze semináře CASLIN 2007

Čas nutný k přečtení
30 minut
Již přečteno

Zpráva ze semináře CASLIN 2007

2 comments

Ve dnech 3. – 7. 6. 2007 se ve slovenské Stupavě nedaleko Bratislavy uskutečnil již 14. ročník mezinárodního semináře CASLIN. Tematicky byl zaměřen na informační technologie a komunikaci vědeckých poznatků. Pořadatelem semináře se stala Univerzitní knihovna v Bratislavě. Podrobné informace o semináři jsou k dispozici na oficiálním webu akce. Zcela v duchu tématu semináře jsou k dispozici i příspěvky na blozích některých účastníků (např. Mirky Greškové).

Zahájení semináře

Účastníky semináře slavnostně uvítal Tibor Trgiňa, generální ředitel Univerzitní knihovny v Bratislavě. Úvodní slovo přednesl Michael Duff, knihovník z americké ambasády ve Vídni. Protože se M. Duff semináře CASLIN zúčastnil letos poprvé, mohl ostatním účastníkům nabidnout pohled na seminář zvenčí, resp. nezaujatý pohled nově příchozího. Seminář označil za typický příklad tzv. společenského networkingu (social networking), který byl v oblasti knihovnictví vždy důležitý a předjímal tak koncepci zvanou Web 2.0. Z knihovnického hlediska bylo též zajímavé, že M. Duff zmínil vyhledávač Google, který označil za OPAC (veřejně přístupný on-line catalogue, On-line Public Access Catalogue) webu. Po zahájení semináře následovaly již samotné přednášky a diskusní příspěvky účastníků

Hlavní téma 1: Koncepce, vize

Knihovny jako vydavatelé: partnerství s vysokoškolskými učiteli za účelem zlepšení přístupu k vědeckým poznatkům [Libraries as Publishers: Partnering with Faculty to Improve Access to Scholarship]
Brian Rosenblum (Kansaská univerzita, University of Kansas, USA)

B. Rosenblum se oblastí elektronického publikování zabývá již od roku 2001 a zaměřuje se na obsahovou stránku této problematiky (zvláště na humanitní obory). Uvedl, že tradiční způsob publikování vědeckých poznatků prochází krizí, jejímiž průvodními znaky jsou mj. stále vzrůstající ceny časopisů, vznik řady nových časopisů a rovněž měnící se potřeby a očekávání vysokoškolských učitelů. Na tuto situaci pochopitelně zareagovaly i knihovny – vytvářejí např. konsorcia pro získávání výhodnějších licenčních podmínek, institucionální repozitáře či se jinak zapojují do elektronického publikování (propagují hnutí za otevřený přístup atd.). Podle B. Rosenbluma existuje přes 250 institucionálních repozitářů v USA a téměř tisíc na celém světě. Přesto však knihoven, které zároveň působí jako vydavatelé, zatím není mnoho. Publikování je přitom pro knihovny velmi výhodné – mohou využít své zkušenosti z jiných digitálních projektů, mohou tímto způsobem podporovat potřebné změny v oblasti publikování vědeckých poznatků (vydávání přitom zůstane v akademické sféře), mohou napomoci zviditelnění lokální vydavatelské činnosti, nabídnout příslušnou infrastrukturu (nejenom pro vytváření, ale také pro zpřístupňování a uchovávání publikovaných dokumentů), mohou také díky publikačním aktivitám zvýšit svou viditelnost mezi uživateli a přispět k plnění svého poslání (v zásadě se jedná o propojení uživatelů s informacemi). Knihovny však nemusejí poskytovat veškeré služby spojené s publikováním, mohou se omezit pouze na poskytování podpory v určitých oblastech. Přednášející dále uvedl několik příkladů konkrétních vydavatelských aktivit, které jsou zakotveny v amerických akademických knihovnách. Jedná se zejména o Scholarly Publishing Office (Michiganská univerzita, University of Michigan; vydává mj. tituly Philosophers’ Imprint, Michigan Quarterly Review či JEP : The Journal of Electronic Publishing a realizuje kolaborativní projekt, v rámci něhož je překládána Diderotova a d’Alembertova Encyklopedie do angličtiny), Center for Innovative Publishing (Knihovna Cornellovy univerzity, Cornell University Library; nabízí např. hostingovou službu Euclid, od roku 2001 je zde provozován také e-printový archiv arXiv, který byl založen již v roce 1991), program eScholarship (součást Kalifornské digitální knihovny, California Digital Library), Office of Digital Scholarly Publishing (Pennsylvánská státní univerzita, Penn State; jedná se o novou iniciativu) a Digitální iniciativy Kansaské univerzity (University of Kansas Digital Initiatives). B. Rosenblum zmínil také vydavatelství HighWire Press, které je provozováno Stanfordskými univerzitními knihovnami (Stanford University Libraries; vydavatelství bylo založeno již v roce 1995 a vydává přes tisíc titulů časopisů). Podrobněji se přednášející věnoval aktivitám Kansaské univerzity (University of Kansas), na které působí. V roce 2006 byl zahájen pilotní projekt týkající se elektronického publikování. Jeho součástí je průzkum publikačních aktivit na univerzitě, identifikace partnerů, s nimiž je v rámci univerzity možné spolupracovat, vyhodnocení softwarů a průzkum možností podpory publikační činnosti. Velmi podstatnou částí je pochopitelně získávání samotného obsahu. Pokud se týká softwarů, přednášející věnoval pozornost zejména platformám Open Journal Systems, DPubS a DSpace.

Webové publikační systémy s otevřeným zdrojovým kódem určené pro elektronické časopisy [Open-source webpublishing systems for e-journals]
Roman Chýla (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze)

R. Chýla se ve svém vystoupení věnoval hodnocení současné situace v oblasti webových publikačních systémů s otevřeným zdrojovým kódem, kontrétně pak systémům speciálně určeným pro elektronické časopisy. Při přípravě svého příspěvku využil také zkušeností získaných při přípravě redakčního a publikačního systému pro časopis Ikaros – ten využívá software Drupal. Účastníkům semináře obecně přiblížil oblast systémů pro správu časopisů a systémů pro správu obsahu. Poznamenal, že pro software s otevřeným zdrojovým kódem jsou charakteristické výhody i nevýhody (např. celkové náklady na systém, nedostatečná orientace na koncové uživatele, nedostatek dokumentace, problémy v oblasti licencí). Pro vydávání časopisů lze využít komerční software (těch existuje více než deset), předplatit si vhodnou službu (jako příklad může posloužit systém BioMed Central), využít software s otevřeným zdrojovým kódem či obecný publikační systém (tj. nezaměřený speciálně na časopisy). Blíže se přednášející věnoval softwarům DPubS (ten je dostupný od roku 2006, je napsán v programovacím jazyce PERL, využívá architekturu Dienst, je tedy snadno rozšiřitelný, nemá však zapracováno workflow pro proces recenzování, resp. lektorování), LivingReviews (je k dispozici od roku 2002, jedná se o množinu služeb napsaných v jazyce Python, nabízí unikátní workflow) a Open Journal Systems (k dispozici je od roku 2002, byl vyvinut v rámci Public Knowledge Project, je napsán výhradně v jazyce PHP, lze si jej snadno nainstalovat, administraci je možné provádět prostřednictvím webového rozhraní, na celém světě je přes 900 instalací softwaru). R. Chýla také doplnil, že zatímco systém pro správu obsahu může být využit jako systém pro správu časopisů, opačné využití pravděpodobně není možné. Poznamenal také, že systémy pro správu obsahu (např. Drupal) často existují déle než systémy pro správu časopisů.

Google aplikace: vliv na přípravu, zpracování a komunikaci vědeckých poznatků [Effects of Google applications on preparation, processing and communication of scientific information]
Ján Gondoľ (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě)

J. Gondoľ nejprve citoval myšlenku Billa Gatese: Často přeceňujeme změnu, která příjde do dvou let, ale podceňujeme změnu, která přijde za deset let. Přednášející dále zdůraznil, že cílem jeho příspěvku je vyvolání zvědavosti u posluchačů. Ve vystoupení přiblížil tzv. Google Apps (aplikace vytvářené a poskytované společností Google Inc.). Zmínil důležitý trend – nastává posun od desktopových aplikací k aplikacím webovým. Některé webové aplikace např. nyní již mohou pracovat jak v režimu on-line, tak v režimu off-line, umožňuje jim to např. rozšíření pro prohlížeče Google Gears. Pozornost byla věnována také např. aplikaci Google Reader. Doporučil také aplikace TimeTrack a TimeSnapper, které uživateli umožňují získat přehled o tom, jak kterou desktopovou aplikaci využívá v průběhu času.

Informační systém o vědě a výzkumu jako nástroj vědecké komunikace [R&D system as a scientific communication tool]
Danica Zendulková (Centrum vědecko-technických informací SR, CVTI SR)

D. Zendulková se ve svém příspěvku zaměřila na informační systémy o vědě a výzkumu. Nejprve vysvětlila provázanost mezi těmito informačními systémy a vědeckou komunikací. Dále uvedla, že v těchto systémech se typicky vyskytují informace o subjektech (o organizacích, týmech či jednotlivých expertech), o objektech (o projektech či úlohách), o financování a o výsledcích vědy a výzkumu. Představila systém Věda a technika ve Slovenské republice, tj. Informační systém výzkumného a vývojového potenciálu Slovenské republiky (ISVVP). Ten je zatím pouze klasickým internetovým sídlem, nedisponuje všemi funkcionalitami portálu. Do konce roku 2007 by pak měl vzniknout Centrální informační portál pro výzkum, vědu a inovaci. Správcem systému je Centrum vědecko-technických informací SR. Přednášející stručně zmínila také systémy euroCRIS (Current Research Information Systems), IST World, projekt DRIVER (Digital Repository Infrastructure Vision for European Research), český Informační systém výzkumu a vývoje (ISVaV), maďarský systém HunCRIS (Hungarian Current Research Information System), slovinský systém SICRIS, estonský portál ETIS (Estonian Research Portal), polský portál Nauka Polska, ruský portál MNTC (Science and Technology in CIS) či Dánskou elektronickou vědeckou knihovnu (Denmark’s Electronic Research Library).

Elektronické studijní materiály na VŠCHT Praha [Electronic study materials at ICT Prague]
Jiří Jirát (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, VŠCHT)

J. Jirát představil elektronické studijní materiály připravované ve Vydavatelství VŠCHT. Hlavním cílem akademických nakladatelství je publikovat především odborné publikace pro studenty a pedagogy, přičemž ekonomický zisk není rozhodujícím kritériem. Vydavatelství VŠCHT tiskne studijní materiály především pro bakalářské studium, v magisterském studiu se preferuje využívání elektronických dokumentů. Co vlastně studenti dnes chtějí? Pokud možno vše na síti a přístupné odkudkoli. Není však výjimkou, že si studenti texty tisknou, protože se jim s papírovou verzí lépe pracuje. Vydavatelství proto již dva roky poskytuje současně jak papírovou, tak elektronickou verzi studijních materiálů – elektronických učebnic a encyklopedií. Např. elektronická učebnice je dostupná jako přesný obraz tištěné verze – je to výhodné při výuce, kdy se odkazuje na konkrétní stránky (je možná i forma CD-ROM, cena je stejná jako u tištěné verze). Záviděníhodným počinem je portál ESO – Elektronické studijní opory, kde se soustřeďují do jednoho místa odkazy na elektronické výukové materiály rozptýlené na stránkách pracovišť VŠCHT. Vydavatelství podporuje model otevřeného přístupu, tituly jsou dostupné bezplatně i veřejnosti. K indexaci je využíván Polytematický strukturovaný heslář (PSH), dokončuje se anglická verze portálu. Diskusi vyvolalo sdělení, že je portál administrován centrálně v režimu off-line. Přednášející připustil určité nevýhody, nicméně prioritou je nezatěžovat pedagogy vyplňováním formulářů. Aktuálně materiály do portálu připravují studenti oboru Informatika a chemie.

Právnická knihovna 2.0: nové úlohy pro knihovníky-právníky v informačně přetížené éře [Library 2.0: New Roles for Law Librarians in the Information Overload Era]
Saša Skenderija (Právnická knihovna Cornellovy univerzity, Cornell Law Library, Ithaca, NY, USA)

V úvodu S. Skenderija oznámil, že bude přednášet česky, protože se jednou při setkání v New Yorku shodl s prof. Andrewem Lassem (duchovním otcem projektu CASLIN), že čeština je báječný jazyk na pobavení se, a tak spolu budou hovořit česky, přestože není mateřským jazykem ani jednoho z nich. Přednáška byla osvěžující mozaikou nápadů, faktů, myšlenek doplněných i anekdotami. Notace 2.0 se v pohledu S. Skenderiji jeví jako magický atribut pro vše, co je zaměřené na individualitu člověka využívajícího nástrojů internetu pro své vzdělávání, zábavu a komunikaci. Je metaforou, jež představuje podstatu změny v chápání reality naší profese. Typickým příkladem jsou blogy - každý se může stát svým vydavatelem. Např. Laura Cohenová publikovala na svém blogu Manifest knihovníka 2.0, kde však podle podle přednášejícího není řečeno nic víc, než to, co by mělo být v profesi samozřejmé. S. Skenderija dále konstatoval, že knihovníci začali s rozvojem internetu ztrácet své uživatele. Hlavním úlohou knihovny je zpřístupňovat zdroje, ale výlučnost knihovny v této roli je ztracena. Na druhou stranu se studenti i vědci již obtížně orientují v množství nabízených informacích. Stoupá potřeba získávat spolehlivé a důvěryhodné zdroje, zvláště u právnických informací. Právo je specifické, snaží se reflektovat změny ve společnosti. Dnes již neexistuje stát, který by zůstal izolován od práva jiných zemí. Vzniká obrovská platforma pro sdílení právnických informací, objevují se přesahy do právních systémů jiných zemí, neboť domácí právo obsahuje složky mezinárodního práva. Za posledních pět let se ztrojnásobil počet titulů z oboru práva. Je zaznamenán případ, kdy soud při rozhodnutí citoval právo jiných zemí, ba dokonce odkazoval na Wikipedii.

Přednášející také konstatoval některé problémy webu 2.0, např. je patrná ztráta vyhledávacích dovedností, uživatel se spoléhá na vyhledávač Google – pokud jeho prostřednictvím něco nenajde, nejspíš to podle něj neexistuje. Je diskutována dlouhodobá ochrana digitálně vytvořených informací (born digital) – kde a jak zpřístupňovat. Problémem se jeví identifikace legálních zdrojů, tedy vyhodnocování informací na síti a v neposlední řadě otázky digitálního copyrightu.

Právo v USA je výjimečným studijním oborem, právnická knihovna má poskytovat špičkové služby. Nepřekvapí tedy, že stále rostou požadavky kladené na vzdělání a schopnosti knihovníků. Podstata nového paradigmatu je přístup knihovníků, jejich odborný růst, schopnost nabízet studentům a učitelům, co potřebují.

Cornellova univerzita je iniciátorem projektu Iniciativa Cornellovy univerzity pro elektronické vytváření právních předpisů (Cornell e-Rulemaking Initiative) a vzniku Ústavu pro právní informace (Legal Information Institute).

Nové role knihovníků právnických škol vidí S. Skenderija v tom, že se zaměří na ochranu a zajišťování dlouhodobého přístupu k digitálním informacím, na hodnocení kvality informací na síti a také na výuku kritického myšlení pro studenty. Na závěr vyzval k diskusím v profesi, ke sdílení a předávání zkušeností, např. formou blogů.

Relevance a nové služby elektronického prostředí [Relevance in scholarly communication and new electronic services]
Jela Steinerová (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě)

J. Steinerová se ve svém vystoupení věnovala změnám v komunikaci vědeckých poznatků. Zaměřila se na problematiku informačního chování člověka v elektronickém prostředí. Mezi typické znaky tohoto chování patří aktivní využívání informací, výraznější interakce, spolupráce, tagování, dochází k rozvoji blogosféry, folksonomií, zdrojů typu wiki (nejenom Wikipedie), větší význam je přikládán kontextu, komunikaci, diskusím, zveřejňováním komentářů či vizualizaci. Dochází ke stírání rozdílů mezi formální a neformální komunikací. Obsah je často využíván znovu (jako tzv. mash-ups), jsou vytvářeny služby s přidanou hodnotou, vznikají nové obchodní modely. Lze identifikovat tři základní směry chování uživatelů v elektronickém prostředí, resp. v digitálních knihovnách – uživatelé se v informačním prostoru pohybují nezávisle, na důležitosti nabývají dílčí obsah (micro-content) a spolupráce uživatelů. Rozvíjejí se kolaboratoře a výzkumné repozitáře. Přednášející také stručně představila australský projekt ARROW (Australian Research Repositories Online to the World) a britsko-australskou iniciativu Elektronický rámec pro vzdělávání a výzkum (e-Framework for Education and Research).

Kognitivní východiska informační vědy: interakce člověk – agent [Cognitive foundations of Information Science: Human – Agent Interaction]
Mirka Grešková (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě)

Přednášející nejprve vysvětlila, co je míněno termínem agent: Jedná se o zprostředkující systém se speciálními schopnostmi, který je autonomní, umí samostatně provádět rozhodnutí a pracuje v otevřeném a dynamickém prostředí. Přiblížila také klasifikaci agentů – lze je dělit na agenty robotické, biologické a výpočetní, mezi které se řadí agenti softwaroví. Speciálním druhem softwarových agentů jsou inteligentní informační agenti. Patří mezi ně např. agenti InfoSleuth, RETSINA či Letizia. Dále se M. Grešková stručně zabývala výsledky pilotní studie z oblasti interakce člověk – agent, která byla realizována v roce 2007.

Komplexnost dovedností v procesu vědecké komunikace [Complexity of skills in process of science communication]
Barbora Holubová (Institut pro výzkum práce a rodiny, výzkumné pracoviště Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny)

Přednášející, která pracuje jako socioložka, představila projekt s názvem ZeVek, který je financován z prostředků Evropského sociálního fondu (ESF). Původní představa v projektu zněla: Naučíme-li vědce lépe komunikovat, zvýšíme vědeckou úroveň jeho instituce. Konkrétním cílem pak bylo sestavit tréninkový model vědecké komunikace. Výzkumný tým zjistil, že vědecké řemeslo není atraktivní, vědecká práce se hodnotí spíše podle kvantity než podle kvality, navíc členění vědeckých disciplín je různé v systémech vědy a výzkumu a na vysokých školách – není jednotný popis a v neposlední řadě má vědecká komunikace latentní úlohu. Projekt se zabýval řadou otázek: kdo je vlastně vědec, jaký je na něho pohled, proč by se měla jeho činnost financovat, jak prověřovat výsledky, jak je uplatňovat v praxi, jak řídit znalosti (knowledge management), kdo je odběratel vědeckých výsledků, v jakých světových jazycích se má publikovat aj. Vrátíme-li se ke komunikaci, kdo by tedy měl komunikovat vědecké poznatky? Znalostní manažer, žurnalista, lobista, popularizátor? Na závěr přednášející zmínila některé platformy pro komunikaci vědy: stránky zaměřené na komunikaci ve vědě a tzv. Science Café, tj. vědeckou kavárnu. Koncept vědecké kavárny je již rozšířen v řadě zemí, kde se pořádají veřejné diskuse na odborná témata.

Vytváření osobních bibliografických databází a jejich sdílení [Creating of the Personal Bibliobgraphic Databases and their Sharing]
Ladislav Svršek (Albertina icome Bratislava)

L. Svršek ve svém krátkém příspěvku konstatoval, že knihovníky už příliš nezajímá, jak si uživatelé poradí s nalezenými informacemi. Komerční subjekty v informačním průmyslu vytvářejí produkty pro správu informací pro další zpracovávání, ať již jde o práci s literaturou, citování, publikování nebo správu internetových odkazů. Zásadní výhodou je, např. nabídka několika formátů citování, vydavatelé časopisů totiž nerespektují příliš obecně doporučené normy.

Hlavní téma 2: Nástroje, zdroje

Uchovávání a zpřístupňování metadat o autorských právech v projektu digitalizace archivních fotografií pomocí schématu CopyrightMD [Storage and accessing of copyright metadata in the project of digitization of archive photographs through the copyrightMD schema]
Milan Regec (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě)

Tématem přednášky byl projekt digitalizace archivu fotografií a příprava nového schématu metadat, který autor realizoval během šestiměsíčního pobytu na univerzitě v USA. Na počátku projektu se zasadil o nákup nového strojového parku určeného k digitalizaci. V rámci projektu pak byl nucen se zabývat pojetím copyrightu u místních knihovníků, kteří soudili, že knihovna vlastní copyright téměř ke všemu, co se v ní nachází včetně zdigitalizovaného materiálu. Prostou digitalizací, kterou se nemění obsah, se však copyright k dokumentu nezískává. V tomto projektu bylo řešení copyrightu vedle kvalitní digitalizace podstatné, bylo proto vyvinuto nové schéma pro jejich uchovávání – CopyrightMD. Projekt byl připraven tak, aby každá fotografie v sobě nesla informaci o copyrightu. U obrazových informací se vkládala tato informace přímo do souboru. V závěru projektu se pracovalo již s 85 metadatovými poli – s tímto počtem polí však již použitý software nemohl prakticky pracovat; navíc řada předloh pro archivaci byla nekvalitní. Přednášející uzavřel svou přednášku sdělením, že jako nejvhodnější metadatové schéma se jeví systém PREMIS.

Knihovna 2.0: změní web 2.0 všechno? [Library 2.0: Will the Web 2.0 change everything?]
Patrick Danowski (Státní knihovna v Berlíně, Staatsbibliothek zu Berlin, Německo)

P. Danowski zahájil přednášku videoklipem na téma vše je v pohybu, není nic statického, na webu jsou neustálé změny. Jeho představa webu 2.0 je obrázek znázorňující více sítí v síti, web 2.0 jsou vlastně lidé v síti. Kde je role knihoven? Jak může vypadat OPAC 2.0? Síť je podle přednášejícího platforma, architektura participace, kde se data vyvíjí podle uživatele. Autor se představil mj. jiné jako specialista na nástroj wiki. Toto slovo pochází z Havajských ostrovů, wiki jsou rychlé autobusy na tamějším letišti, což inspirovalo tvůrce k pojmenování nového systému. Jde o nástroj pro kolaborativní vytváření obsahu, existuje již stovky forem wiki využívající platformu MediaWiki. Zdroje wiki zatím nepoužívají metadata.

Přednášející představil portál Wikisource:Community Portal, společné prostředí pro několik evropských knihoven. Např. Ústřední a zemská knihovna v Berlíně (Zentral- und Landesbibliothek Berlin) zpřístupňuje na platformě wiki digitalizované staré tisky. Dále se P. Danowski zabýval službami webu 2.0, zmínil blogosféru, správu vlastních záložek na webu (viz např. systém del.icio.us), vlastní přehledy literatury (viz např. nástroje LibraryThing, Zotero či BibSonomy), které se neustále vyvíjejí.

Jaká může být knihovna 2.0? Musí se rozvíjet v kontextu webu 2.0, tj. služeb webu 2.0 využívat. OPAC 2.0 provozují na katalogu KUG v Univerzitní a městské knihovně v Kolíně (Universitäts- und Stadtbibliothek Köln), kde využívají mj. klíčová slova. OPAC je propojený s novými službami: např. klíčová slova zobrazená ve shlucích (mracích, tag clouds). Přednášející připomněl, že svět se mění, ale knihy zůstávají. Web 2.0 jsou podle něho nástroje, které knihovníci mohou vyzkoušet a používat tehdy, jsou-li to pro danou knihovnu vhodné. Úlohou knihovníků je pomáhat v orientaci uživatelům v tomto novém prostoru, a proto ukončil své sdělení výzvou: Staňte se knihovníky 2.0!

V diskusi pak byla zmíněny potřeba filtračních mechanismů, protože materiálů neustále přibývá. Vlastnictví čehokoliv v digitálním prostoru je problematické, např. Wikipedie je sice pro všechny, ale někdo vlastní server, platí připojení a spravuje systém. Ne každý nástroj je nutně dobrý, je třeba přispívat také ke kritickému myšlení, nejen pomáhat s technologiemi, znovu je třeba zvažovat otázky copyrightu.

Nová generace sítě webových stránek Web 2.0, Library 2.0 a jejich využití ve službách knihoven [New generation of network of websites Web 2.0, Library 2.0 and its use in library services]
Eva Marvanová (Knihovnický institut Národní knihovny ČR, NK ČR)

E. Marvanová ve své přednášce nabídla pohled na koncept knihovny 2.0 z pohledu své instituce. Web 2.0 je podle E. Marvanové prostředí internetu zaměřené na uživatele tak, aby jej co nejvíce vtáhlo do aktivit na síti a knihovna 2.0 by měla být jedním z uzlů v tomto prostředí a ne až dodatečná možnost. Lze uvažovat o čtyřech principech takové knihovny – všudypřítomnost, bezbariérovost, zvoucí uživatele a flexibilita. Knihovnický institut NK ČR již řeší některé otázky, které přicházejí s konceptem knihovny 2.0. Např. se uvažovalo, že by se Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (TDKIV) mohla být dále rozvíjena s využitím platformy wiki. Po diskusích však bylo rozhodnuto, že způsob správy zůstane dosavadní, a bude nabídnut formulář pro komentáře, tedy pro zpětnou vazbu uživatelů. Dále byl na webu Knihovnického institutu NK ČR zpřístupněn RSS kanál, tuto službu je však třeba propagovat. Přednášející upozornila na existenci oborové brány Knihovnictví a informační věda, kde se nacházejí odkazy jak na české, tak na zahraniční zdroje. Jsou na ni napojeny další služby (SFX, možnost získání úplných textů, EDD), brána má i svou anglickou verzi. Další zmíněnou novinkou je přístup do budované Evropské digitální knihovny, jde o souborný katalog 37 národních knihoven, který nabízí různé typy dokumentů. Je možné vložit na stránky knihovny odkaz, zatím jej využilo pět knihoven v ČR. Přednášející konstatovala, že čas od času je vhodné provést průzkum mezi uživateli knihoven, a představila výsledky výzkumu spokojenosti uživatelů NK ČR, které jsou dostupné na adrese http://www.nkp.cz/files/vysledky_pruzkumu.pdf. Jak by měla vypadat webová prezentace Knihovny 2.0? Každá knihovna má různé podmínky, jinou výchozí pozici. Je třeba si uvědomit, co uživatelé požadují, co vše ze současných možností jim lze nabídnout a pokusit se o realizaci. Roste důležitost otevřenosti, uživatelské přívětivosti, inovačního a sociálně interaktivního přístupu. Přednášející konstatovala, že již probíhají diskuse o podobě knihovny 3.0 a zde položila otázku, zda knihovny jsou schopny přijmout podobu knihovny 2.0.

Nástroje na vaší obrazovce – vaši malí pomocníci pro Apple, Vistu a další [Widgets and gadgets on your screen – your little helpers for Apple and Vista et al.]
Bruno Sperl (Ústřední knihovna Univerzity ve Štýrském Hradci, Hauptbibliothek Universität Graz, Rakousko)

B. Sperl ve své krátké přednášce uvedl na scénu služby tzv. gadgets a widgets. Tzv. gadgets jsou určen prostředí MS Windows a tzv. widgets jsou pak funkční v počítačích Apple. Oč jde? Jsou to malé doplňkové služby pro zlepšení práce na obrazovce. Knihovníci mohou využívat tyto služby, které se nastavují vpravo na monitoru podobě sloupce. S nastavováním a správou těchto specialit rádi pomáhají studenti, aspoň taková je zkušenost přednášejícího. Někdy i programy sami vyvíjejí. V současné době je jich již velké množství, např. také Window Live Gallery nabízí své gadgets ke stažení.

Slovenský knihovník a blogování [Slovak Librarian and Blogging]
Jana Jelínková (Univerzitní knihovna v Bratislavě)

J. Jelínková vymezila pro účel tohoto příspěvku blog jako elektronický časopis. Prezentovala souhrn ze svého průzkumu v blogosféře, kde se zaměřila na blogy s tématikou knihovnictví a informační vědy na Slovensku. Porovnala celkem čtyři blogy výlučně zaměřené na tuto tématiku.

Proč se bloguje? Je to jednoduchý a rychlý způsob publikování, autor si může rozhodnout, komu text zpřístupní, editovat jej lze odkudkoli, kde je k dispozici připojení k internetu. Je to dobrý marketingový nástroj. Proč se nebloguje? Není na to čas, není o čem psát, obavy ze ztráty obsahu, nikdo to vlastně nečte atd.

Přednášející shrnula výsledky své analýzy takto: slovenští knihovníci blogy nepotřebují. Blogují studenti oboru, jejich blogy mají relativně velké množství čtenářů, někdy si i vyměňují informace o knihovnách.

Na závěr přednášející položila otázku, zda budou slovenští knihovníci někdy využívat služeb webu 2.0? P. Danowski k tomuto podotkl, že existuje asi 40 blogů s knihovnickou tématikou v USA, ve Francii a v Německu.

Služby Google a open-source nástroje [Google Services and Open-Source Tools]
Petr Přidal (Moravská zemská knihovna, Brno)

Podle P. Přidala je pro současnou dobu charakteristické, že se objevují nové technologie, které si uživatelé přejí využívat. Funkcionalita se přesouvá na klienta, znovu ožívá JavaScript (zejména kvůli propojování desktopových a webových aplikací). Trendem je propojování služeb, významným hráčem v této oblasti je firma Google Inc. Zmínil řadu technologií a služeb vyvinutých či vyvíjených totou firmou, mj. Base Search (předjímá existenci sémantického webu a je založen na technologii RSS), Custom Search (přizpůsobená verze Googlu), iGoogle (personalizovaná úvodní stránka), Google Apps, Gmail, Google Talk, Google Calendar, Google Gears a Google Maps. Představil také aplikaci GML – Gmail Loader, která umožňuje import existujících zpráv do Gmailu, a zmínil projekt digitálního zpřístupnění historických map v Moravské zemské knihovně pomocí nástroje TimeMap.

Vyhledávání v prostředí Web 2.0 [Searching in the environment Web 2.0]
Pavel Kocourek (Incad Praha)

P. Kocourek nejprve uvedl důležité momenty vývoje webu v poslední době (2001-2003 Napster, 2000-2001 rozvoj Wikipedie v době prasknutí bubliny, 2003 MySpace, 2005-2007 Web 2.0, akvizice YouTube společností Google). Poznamenal, že celý obsah webu i jeho technologie řídí jeho uživatelé. Čím je přitom uživatelů více, tím jsou aktivnější, tím je tedy na webu k dispozici více obsahu. Důležité je nejenom vyhledávání, ale také doporučování, objevování, navigace, personalizace, vytváření a využívání statistiky chování uživatelů. Dochází k dynamickému propojování obchodních modelů a uživatelů. Uplatňuje se tzv. long tail – jsou uspokojovány i méně časté informační potřeby uživatelů. Objevuje se také vyhledávání bez zadávání dotazu ze strany uživatele (zero term search).

Kategorizace a klasifikace v elektronickém prostředí [Categorization and classification in electronic environment]
Irena Lányiová (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě)

I. Lányiová ve své přednášce přiblížila problematiku folksonomií. Folksonomie jsou sumy uživatelsky definovaných klíčových slov. Podle přednášející jsou bližší pojetí kategorizace než klasifikace – do úvahy je totiž brán kontext. Zmínila také některé konkrétní příklady využití tagování v knihovních katalozích, konkrétně se jednalo o Okresní knihovnu v Ann Arbor (Ann Arbor District Library) a o knihovnu Pennsylvánské univerzity (projekt PennTags).

Globální spojení – rozhovor s prof. Andrewem Lassem přes Skype [The Global Link / Discussion with Prof. Andrew Lass via Skype]

Vzhledem k tomu, že prof. Andrew Lass, který stál u počátků projektu CASLIN a hraje doposud velmi významnou úlohu při každoročních seminářích, se ze zdravotních důvodů nemohl letošního semináře zúčastnit fyzicky, díky informačním a komunikačním technologiím se jej mohl zúčastnit alespoň virtuálně. S účastníky se spojil prostřednictvím aplikace Skype určené pro telefonování prostřednictvím internetu. Otázky A. Lassovi kladl J. van Halm, živě s ním však komunikovala i řada dalších účastníků semináře. Hlavním tématem rozhovoru (resp. diskuse) byla budoucnost CASLINu jako takového. A. Lass nejprve stručně shrnul historii projektu CASLIN, jehož cílem bylo vytvoření konsorcia českých knihoven. Tento cíl však (z makropolitických i mikropolitických důvodů) nebyl splněn. Jedním z důvodů byla i tehdejší nedostatečná zkušenost knihoven s vytvářením konsorcií. Duch konsorcia se však podle A. Lasse vlastně převtělil do ducha semináře CASLIN, který tak pokračuje i po ukončení samotného projektu. CASLIN je tak možné chápat také jako neformálně existující skupinu knihoven. Důležitost semináře byla přitom zpočátku podceňována. Síla semináře spočívá právě v tom, že není virtuální – jedná se o sociálně a emotivně intenzivní svět lidí na čtyři dny; při vzájemných setkáváních dochází k vytváření společenského kapitálu. V diskusi byla zmíněna také možnost návratu k původní myšlence CASLINu (tedy vytvoření konsorcia knihoven) a posouzení její relevance v dnešním kontextu. Mohlo by např. dojít k vytvoření malé organizace – centra, které by mělo podobnou úlohu jako Rada pro knihovní a informační zdroje (Council on Library and Information Resources, CLIR) v USA.

Přežití knihoven jako institucí a prodejců knihovních softwarů minulosti ve světle CASLINu a jeho budoucnosti [The eventual survival of libraries as institutions and „legacy“ ILS vendors as we use to know (in the light of CASLIN and its future)]
Johan van Halm (EUSIDIC)

J. van Halm se ve svém vystoupení zaměřil na otázku budoucnosti knihoven. Nastínil možnou odpověď na otázku, jak do knihoven opět přilákat uživatele. Ti očekávají, že knihovny budou více orientované na uživatele, že budou nabízet přívětivý prostor (koncepce knihovny jako místa, library as a place). Knihovna může být místem setkávání - v Anglii např. dochází ke slučování knihoven a turistických informačních center – role knihovny jako místa setkávání je tak dále posilována. K rozvoji nových rolí knihoven příspívá i využívání řady technologií a externích služeb.

Workshopy

V rámci semináře se uskutečnily tyto workshopy:

• Knihovna 2.0 – revoluce nebo módní slovo? (P. Danowski); • Knihovny jako vydavatelé (B. Rosenblum) • a Knihovny jako odlehčovatelé informačního přetížení (S. Skenderija).

Podrobné shrnutí obsahu jednotlivých workshopů vytvořili a prezentovali J. Gondoľ, M. Regec a M. Grešková. Tyto reportáže jsou k dispozici na adrese http://indico.ulib.sk/MaKaC/internalPage.py?pageId=7&confId=1 (ve dvou případech se jedná o prezentaci ve formátu PPT, v jednom případě o webovou prezentaci).

Akvárium

Tradičního akvária, tedy moderované diskuse nad určenými tématy, se na semináři CASLIN 2007 jako rybičky zúčastnili A. Androvič, L. Svršek, P. Přidal, P. Žabička, N. Andrejčíková, J. Steinerová, D. Kožuchová a P. Kocourek (do diskuse však přispěli také ostatní účastníci semináře). Akvárium moderovali M. Svoboda (Státní technická knihovna) a M. Lhoták (Knihovna Akademie věd ČR). V rámci akvária proběhla diskuse na čtyři témata:

  • knihovna versus Google (mají knihovny s Googlem spolupracovat nebo se ho bát?);
  • knihovna jako vydavatel;
  • očekávání uživatelů (víme, co od nás uživatelé chtějí?)
  • a budoucnost knihovních softwarů.

V diskusi byla prezentována řada zajímavých názorů a postřehů, z nichž jsou některé uvedeny níže.

1. téma: Knihovna versus Google

    Google nemůžeme ignorovat, je pouze otázkou času, kdy budou jeho prostřednictvím zpřístupňovány katalogy knihoven (D. Kožuchová);
  • knihovny mohou Googlu přinést přidanou hodnotu (J. Steinerová);
  • Google si lidé oblíbili, protože je jednoduchý a je tam, kde jsou uživatelé (N. Andrejčíková);
  • s Googlem se dá dobře spolupracovat (např. nabídkou vyhledávání pomocí Googlu na knihovním webu, zapojením se do služby Google Scholar apod.), nelze však počítat s tím, že Google pro knihovny vždy učiní vše, co si knihovny přejí (P. Žabička);
  • informace poskytované knihovnami jsou cenné, otázka, jak dostat informace k lidem, je čistě technická, touto cestou může být právě Google (P. Přidal);
  • s Googlem je třeba počítat a využívat jej systematicky (A. Androvič);
  • knihovna musí uživatele rozmazlovat, aby ho přesvědčila k návštěvě (P. Kocourek);
  • Google toho o uživatelích ví více než knihovny (využívá statistiky, získané např. pomocí nástroje Google Analytics);
  • knihovníci mohou (oproti Googlu) být blíže k uživatelům a pomoci jim při uspokojování informačních potřeb, např. při referenčním interview (J. Steinerová);
  • knihovny by se neměly orientovat na zpracování dokumentů, ale na diagnostiku informačních potřeb uživatelů a na jejich uspokojování (N. Andrejčíková);
  • v knihovnách je cenný zejména obsah a uživatelé (P. Kocourek);
  • Google lze využít jako cestu, jak dostat informaci o digitalizovaných knihách, které již nespadají pod ochranu autorského zákona či copyrightu, k uživatelům a přesvědčit uživatele o jejich koupi (B. Sperl);
  • knihovny by měly mít podobné poslání jako Google – organizovat informace z celého světa; Google oznámil také spolupráci s Výborem pro spolupráci mezi institucemi (Committee on Institutional Cooperation, CIC), v němž jsou zastoupeny akademické knihovny (B. Rosenblum).

2. téma: Knihovna jako vydavatel

  • K publikování patří i zpřístupňování jinak špatně dostupných dokumentů (např. bibliografií apod. (A. Androvič);
  • otázkou je, co knihovna poskytne jako přidanou hodnotu, která přesvědčí autory, aby publikovali jejím prostřednictvím (P. Žabička);
  • knihovny by měly data zpracovávat v širším kontextu (N. Andrejčíková);
  • knihovna jako vydavatel má tradici a představuje záruku kvality v akademické oblasti (J. Steinerová);
  • jedná se zejména o výzvu pro akademické knihovny – na univerzitě publikují prakticky všichni – učitelé i studenti; samozřejmostí by mělo být vytváření repozitářů (D. Kožuchová);
  • knihovny by měly publikovat hodnotný obsah (P. Kocourek);
  • s využitím redakčního systému by mohly např. ústavy publikovat samy (M. Lhoták);
  • publikovat by mohly i městské (veřejné) knihovny (N. Andrejčíková);
  • komerční vydavatelé začali provozovat digitální knihovny, aniž by to s kýmkoliv konzultovali (A. Androvič);
  • knihovny by se měly poučit ze svých dřívějších vydavatelských zkušeností (L. Svršek);
  • bude-li u dokumentu informace, že je např. ověřen Národní knihovnou ČR, bude uživatel ihned předpokládat, že má oproti jiným dokumentům vyšší informační hodnotu (P. Přidal);
  • pro úspěch v oblasti publikování je nutné knihy odborně redigovat, knihy musejí být po obsahové stránce v pořádku (E. Dibuszová);
  • knihovny mohou digitálně publikovat zdroje, které dosud nejsou k dispozici formou reprintu (B. Sperl);
  • knihovny by se mohly stát i servisními centry pro vydavatele (např. poskytovat poradenství v oblasti copyrightu) (P. Danowski);
  • díky publikování se knihovna může stát velmi známou ve světě, např. Právnická knihovna Cornellovy univerzity (Cornell Law Library) se proslavila mj. díky publikaci zajímavých součástí Donovanovu archivu.

3. téma: Očekávání uživatelů

  • Pravděpodobně nevíme, co od nás požadují ti, kteří našimi uživateli nejsou, mohou se např. domnívat, že knihovna dané služby neposkytuje (P. Žabička);
  • je nutné poznat uživatele i dosavadní neuživatele knihoven (L. Svršek);
  • knihovny by měly klást větší důraz na psychologické a statistické metody, které by jim umožnily přiblížit se uživatelům (J. Steinerová);
  • uživatelé knihovny potřebují, ale v důsledku špatné propagace o nich nevědí (N. Andrejčíková);
  • knihovny zatím nedostatečně využívají/nabízejí virtuální referenční služby (D. Kožuchová);
  • uživatelé zajisté něco chtějí, je jim však jedno, odkud informace získají (P. Kocourek);
  • při marketingu a propagaci služeb lze využít i pokročilé webové nástroje – např. zpřístupňovat údaje o nejrezervovanějších knihách v ČR apod. (P. Přidal);
  • nikdy nepůjčené knihy lze propagovat např. jejich vystavením ve volně přístupném fondu (R. Římanová);
  • problémem v této oblasti je roztříštěnost aktivit, resp. jejich nedostatečná koordinace (N. Andrejčíková);
  • knihovna by si měla zachovat svou jedinečnost (P. Kocourek);
  • knihovny se mohou poučit např. z internetového knihkupectví Amazon, které je známé svou schopností analyzovat zájmy uživatelů (J. van Halm);
  • při propagaci knihovny lze výhodně využít loajálních uživatelů (M. Duff);
  • nástroje na statistiky máme, využíváme jich však nedostatečně (M. Svoboda).

4. téma: Budoucnost knihovních softwarů

  • Knihovní softwary se změnily už před několika lety, knihovny však často nechtějí využívat nově nabízené funkce (N. Andrejčíková);
  • knihovní softwary by měly být zapojeny do širších systémů a přibližovat se tak uživatelům (J. Steinerová);
  • jedním z principů Webu 2.0 je permanentní beta verze (P. Kocourek);
  • dochází k přeměně knihovních softwarů na distribuované systémy, které budou umožňovat integraci obsahu (A. Androvič);
  • knihovny mají cenná data, jedná se o nalezení cest, jak je propojit s jinými daty (P. Přidal);
  • je otázkou, zda producenti knihovních softwarů přistoupí na koncepci permanentní beta verze, na poskytování nikoliv softwaru samotného, ale služby (P. Žabička);
  • firma Cosmotron s koncepcí, kdy si knihovny nekupují software, ale službu, přišla již před pěti lety (N. Andrejčíková);
  • otázkou do diskuse je uplatnění softwarů s otevřeným zdrojovým kódem, např. Kohy (O. Cvik);
  • knihovnám zatím chybí lidé, kteří by měli zkušenosti se softwary s otevřeným zdrojovým kódem a s knihovními softwary (R. Chýla);
  • v knihovnách lze využívat stavební kostky, které jsou k dispozici v podobě technologií (M. Svoboda).

Slavnostní zakončení

V samém závěru seminář zhodnotil M. Svoboda. Konstatoval, že seminář byl výborně zorganizován, poděkoval organizačnímu i programovému výboru za jeho přípravu (zejména T. Trgiňovi a A. Androvičovi). Ocenil také zapojení účastníků do četných diskusí o přednesených příspěvcích, díky kterým se seminář stal velice interaktivním. Kladně hodnotil také přednesení řady příspěvků českých a slovenských přednášejících v angličtině.

Nadcházející seminář, tj. CASLIN 2008, bude tematicky zaměřen na znalostní technologie a vysokoškolské prostředí (knowledge technologies and higher education). Uspořádají jej společně členové sítě MOLIN, tj. Vědecká knihovna v Olomouci, Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykova univerzita a Moravská zemská knihovna. Přesný termín ani místo konání zatím nebylo oznámeno, předpokládá se však opět uskutečnění semináře v červnu.

Na úplný závěr doplňujeme ještě několik fotografií z letošního semináře:

Slavnostní zahájení semináře

Slavnostní zahájení semináře

Přednášející Brian Rosenblum

Přednášející Brian Rosenblum

Přednášející Saša Skenderija

Přednášející Saša Skenderija

Virtuálně přítomný Andrew Lass, reálně přítomní Martin Svoboda a Johan van Halm

Virtuálně přítomný Andrew Lass, reálně přítomní Martin Svoboda a Johan van Halm

Součástí kulturně-společenského programu byl i výlet na hrad Devín…

Součástí kulturně-společenského programu byl i výlet na hrad Devín…

… a rovněž návštěva v Univerzitní knihovně v Bratislavě

… a rovněž návštěva v Univerzitní knihovně v Bratislavě

Další fotografie ze semináře jsou k dispozici na adrese http://www.skolkova.net/webalba/caslin2007/ (autory fotografií jsou Linda Skolková a Roman Chýla), přehled dostupných fotogalerií i odkazy na několik videozáznamů jsou k dispozici na oficiálním webu akce.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
SKOLKOVÁ, Linda a KOTRLOVÁ, Jindřiška. Zpráva ze semináře CASLIN 2007. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 9 [cit. 2024-11-24]. urn:nbn:cz:ik-12606. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12606

automaticky generované reklamy

Máme tu 2 komentářů

Rád bych okomentoval větu "Některé webové aplikace např. nyní již mohou pracovat jak v režimu on-line, tak v režimu on-line – mezi ně patří aplikace Google Gears". Asi bylo míněno on-line a offline. Google Gears ale nejsou uživatelská aplikace, jak by se z textu mohlo zdát. Samy o sobě neposlouží uživateli k ničemu. Google Gears jsou právě tím rozšiřujícím mezičlánkem (pracujícím jako browser extension), umožňujícím on-line aplikacím pracovat i offline. Bohužel teď je možné takto provozovat z díly Googlu právě jen Google Reader a pár aplikací od ostatních firem, třeba aplikaci Remember The Milk. Google Gears vznikly v Googlu v rámci možnosti zaměstnanců 20 % času trávit prací na vlastních projektech a právě offline nefungující Google Reader byl inspirací k tvorbě Gears. A některé pro Google přímo konkurenční projekty, třeba ZOHO Writer, Google v implementaci Google Gears předběhly, takže zatímco textový editor od Googlu (zatím) nejde provozovat offline, ZOHO Writer to umožňuje.