Petice za milost pro skupinu ZTOHOVEN

"Okresní státní zastupitelství v Trutnově podalo k trutnovskému soudu obžalobu šesti členů skupiny. Měli se dopustit trestného činu šíření poplašné zprávy." To samozřejmě neznamená, že by byli vinni. Proč je tedy nenechat, ať svou nevinu prokáží před soudem? Pokud neuspějí, mohou se odvolat ke krajskému soudu, a až pak případně žádat o milost.
Nesouhlasím se zásadou této skupiny, že při svých akcích mohou beztrestně nakládat s cizím majetkem (podobně jako sprejeři).
V petici je uvedeno: "ČT tímto nesmyslným krokem zbytečně utrácí peníze daňových poplatníků a vede boj se skupinou umělců." Tento argument je lichý. Každý, kdo se domnívá, že došlo k trestnému činu, má právo podat trestní oznámení. To posuzuje policejní orgán, který může oznámení odložit. Potom to posuzuje státní zastupitelství a jen pokud to považuje za důvodné, podá obžalobu. Pak o ní rozhoduje soud. Domnívám se, že kdyby to bylo opravdu nesmyslné, tak by obžaloba podána nebyla (tak jako končí mnoho trestních oznámení). Proč by si měla Česká televize nechat líbit, že "umělci" napadli její vysílání?

Ale kdeže... Umění je vlastně zrcadlení řádu. Kdo narušuje řád, je pěkný neřád a ne umělec. Spravedlnost je krásná, potrestání viníků je spravedlné. Můžeme z něj pociťovat estetickou libost. Nechť tedy stanou před soudem. Už to, jak si říkají svědčí o jejich úrovni a názoru na umění. Stránky o umění zde: http://www.bovepul.blog.cz

Skupina umělců s výmluvným názvem Ztohoven narušila vysílání České televize vpašováním obrazu atomového výbuchu do záběru hor. Za zneužití cizího majetku a šíření poplašné zprávy mají tito umělci stanout před soudem. Pedagogové Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK sepsali petici, v níž požadují milost pro tyto umělce a argumentují tím, že jejich úmyslem nebylo poškodit majetek ČT a vyvolat poplašnou zprávu, neboť prý montáž byla tak absurdní, že nikdo nemohl věřit tomu, že došlo k atomovému výbuchu. Iniciátoři petice argumentují takto:

"...smyslem nebylo postrašit televizní diváky, ale demonstrovat rozdíl mezi skutečností a obrazem světa vnímaného skrze masmédia, a tím upozornit na důležitost kritického myšlení a vyhodnocování informací. Performance skupiny ZTOHOVEN také pomohla zviditelnit české současné umění ve světových médiích, která celou akci hodnotila vesměs kladně.

Nepřiměřená reakce České televize bohužel potvrdila fakt, že média ráda považují sama sebe za objektivního zprostředkovatele skutečnosti, čímž uvádějí své diváky v omyl."

K těmto slovům se nemůže redakce našeho blogu nevyjádřit. Fakt je, že obraz skutečnosti není skutečnost, média vytvářejí pomocí prostředků sobě vlastních reprezentaci skutečnosti. Člověk vnímá tuto reprezentaci nikoliv skutečnost samotnou, v mysli člověka tedy vzniká obraz obrazu. Na této cestě samozřejmě dochází ke ztrátě informace, ke zkreslení. Pokud člověk vidí na své obrazovce černobílý strom ve velikosti 10 cm, neznamená to, že se tento obraz nevztahuje ke skutečnému zelenému stromu o výšce 20 m. Pokud člověk dokáže spojit obraz se skutečností (rozpozná třeba na záběru konkrétního člověka), pak je tento obraz pravdivý. Nepravdivý záběr vzniká tak, že vytváří iluzi něčeho jiného než toho, co je skutečně zabíráno. Lživý obraz vzniká s úmyslem tuto iluzi vytvořit. To je případ všech montáží i montáže umělecké skupiny Zhoven. Pokud se média snaží zprostředkovat skutečnost pomocí omezených prostředků takovou, jaká je, a neusilují záměrně o její zkreslení, ale co nejvíce se snaží, aby v reprezentaci byly rozpoznávány skutečné věci, pak se dá říct, že informují pravdivě a objektivně. Tvrdit, že každý mediální obraz skutečnosti je lživý, je neudržitelné.

Autoři petice operují tím, že míra absurdnoti záběru byla taková, že dávala prostor k dostatečné estetické distanci, tedy k tomu, aby člověk pochopil, že jde o iluzi nikoliv reprezentaci skutečnosti. To ovšem není ničím podložené a je dosti odvážné tvrdit, že obraz atomového výbuchu nemůže vyvolat paniku v generaci, která žila desetiletí ve strachu před jadernou válkou.

Dalším problematickým bodem je implicitní předpoklad, že v umění má jít o zviditelnění. Ze svého přesvědčení nemůžeme netrvat na tom, že v umění jde o krásu.

Krása bývá definována různě. Nejklasičtější definicí krásy je jednota v rozmanitosti. V tomto pojetí má krása velmi blízko k pojmu harmonie, tedy souladu, sjednocení rozmanitých věcí. Pojem harmonie pak antičtí filosofové používali, když hovořili o vesmíru, člověku, morálce, společnosti nebo umění. Ve všech těchto oblastech musí vládnout harmonie, tedy vzájemný soulad jednotlivých prvků. Aby společnost mohla fungovat, musí existovat soulad mezi jednotlivými jejími členy - tento soulad zajišťuje právo. Umění je nápodobou skutečnosti, nutně tedy musí zobrazovat harmonii toho, co napodobuje, a to prostřednictvím sladění výrazových prostředků.

Ošklivost je naopak spojována s nepořádkem, neuspořádaností, nesouladem. Umění může nesoulad zobrazovat, ovšem tak, aby dalo vyniknout harmonii. Umělec může tedy upozorňovat na nedostatek řádu ve společnosti, musí to však dělat způsobem harmonickým. Zobrazuje-li disharmonii musí zaujmot odmítavý postoj, protože jedině tak může do svého díla vnést harmonii a jedině tak může být jeho dílo krásné.

Umělec, jehož cílem by mělo být zobrazovat řád, nemá právo tento řád porušovat. Zneužívání cizího majetku a záměrné klamání, které může vyvolat paniku, je nepochybně narušením řádu ve společnosti. K obnově narušeného řádu může dojít spravedlivým potrestáním viníků. Pokud by soud rozhodl jinak, pak by vytvořil nebezpečný precedens, v němž by došlo k nesmyslnému zvýhodňování jedné skupiny osob, mohl by tím vyvolat vlnu poškozování majetku ospravedlňovaného estetickými záměry.

Redakce blogu Dobro, Pravda, Krása odmítá petici na omilostnění skupiny Ztohoven a vyzývá občany, aby ji nepodepisovali. Je toho mínění, že má dojít k potrestání viníků podle zákona.

http://bovepul.blog.cz/0803/ztohoven-je-z-toho-ven