Pokud mluvíme o průmyslově-právních informacích máme ve většině případů na mysli informace patentové. To má řadu příčin. Mimo jiné i to, že označování, třídění, způsoby vyhledávání podle jednotlivých kriterií a postupy při zveřejňování patentových dokumentů jsou odborně náročnou disciplínou, která pro úspěch při takovém počínání vyžaduje řadu specifických znalostí. Ostatní instituty průmyslových práv (máme na mysli zejména průmyslové vzory a ochranné známky) také bývají zařazovány do odborných publikací této povahy, ale většinou jenom s odvoláním na to, že kdo dobře zvládá oblast patentových informací, nebude mít zvláštní potíže při práci s informacemi o průmyslových vzorech a ochranných známkách.

O ostatních druzích zdrojů informací, které se vztahují k dalším průmyslově-právním institutům a nebo informacím podpůrné povahy, bývají zmínky spíše jen výjimečně. S ohledem na praktické dopady této publikace se ale chceme i těchto druhů informací alespoň stručně dotknout, upozornit na jejich existenci a usnadnit k nim přístup zejména začínajícím odborníkům.

Jedná se například o informace o označení původu, zeměpisných označeních a zaručených tradičních specialitách, ale i o informace právní povahy, které usnadňují studium dosavadních výsledků sporů v oblasti průmyslových práv a umožňují přístup k právním předpisům v zahraničí. Protože průmyslová práva se v poslední době stávají významným aspektem konkurenceschopnosti vlastníků těchto práv a současně i podstatnou složkou majetkového portfolia jednotlivých subjektů, je třeba, aby se odborná veřejnost mohla snadno seznamovat i s informacemi ekonomické povahy, které s oblasti průmyslových práv souvisejí.

Označení původu, zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality

Součástí systému ochrany průmyslového vlastnictví je i právní ochrana označení původu a zeměpisných označení. To vyplývá mimo jiné z Pařížské unijní úmluvy[1], dohody TRIPS[2] a také Prohlášení komise týkající se článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES o vymáhání práv duševního vlastnictví[3].

Jedná se o specifická práva na označení, s jejichž zvláštnostmi se potýká i celá řada odborníků. Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že označení původu a zeměpisná označení jsou poněkud zvláštním prostředkem práv na označení a to z celé řady důvodů. Jedná se o označení či vhodné pojmenování, které je schopno identifikovat zboží z určité lokality, která mu dává zvláštní kvalitu, reputaci či jiné charakteristické vlastnosti, které jsou dány přírodními či lidskými činiteli a s nimiž spotřebitelé spojují představu, že právě proto, že zboží pochází z určené oblasti, uvedené charakteristické vlastnosti (parametry, reputaci...) vykazuje. Je-li ale takové označení zapsáno do příslušného rejstříku, neznamená to ještě, že je zde osoba, která takové označení vlastní a může s ním nakládat jako s věcí – tedy podobně jako například s ochrannou známkou.

Označení původu a zeměpisné označení nemá tedy žádného konkrétního vlastníka ani majitele; není zde osoba, která by mohla rozhodovat o případném převodu takového označení na jinou osobu ani osoba, která by k takovému označení mohla poskytovat licenci k užívání. Takové označení lpí na vymezeném teritoriu a z povahy věci jej nelze převádět ani učinit předmětem licence. Nevyplývají z něho žádná výlučná práva. Na druhou stranu to znamená, že zapsané označení původu může podle našeho právního předpisu užívat každý, kdo splňuje zákonné požadavky zápisu do rejstříku (tj. vyrábí na vymezeném území produkty se stejnými kvalitativními znaky či parametry, jak jsou zapsány v rejstříku). Není tedy třeba pro oprávněného uživatele žádného administrativního aktu ani formálního zápisu do rejstříku.

Lze říci, že se jedná o průmyslověprávní institut, který je vzdálený ostatním předmětům práv této povahy. Nejedná se zde o úpravu vlastnických vztahů mezi výrobci a ochrana označení původu nebo zeměpisných označení není určena ve prospěch konkrétních jednotlivých vlastnických subjektů. V povaze ochrany označení původu a zeměpisného označení převažují prvky veřejnoprávní směřující k zabránění klamavého označení zboží a ochrany spotřebitelů.

Ve většině případů se takové označení opírá o zeměpisný údaj, například Plzeň, Karlovy Vary, Cognac, Champagne, Parma, Roquefort, Darjeeling ale existují i případy ochrany tradičního nezeměpisného názvu, pokud jsou dostatečně svázány s určitým místem a výrobkem. Takovým příkladem je například označení „Feta“, které sice nepředstavuje označení žádného místa v Řecku, ale je s ním těsně svázáno a identifikuje typický řecký sýr a podobně Tequilla pro mexický destilát z agáve.

Klasickým předmětům průmyslových práv je ještě vzdálenější pojem zaručená tradiční specialita, který je moderním a zatím ne příliš užívaným předmětem evropského práva. Termínem „tradiční“ se podle Nařízení EP a Rady (EU) číslo 1151/2012 rozumí prokázané používání na trhu Společenství po období, které vykazuje předávání mezi generacemi. Toto období by se mělo rovnat časovému úseku obecně připisovanému jedné lidské generaci, tedy nejméně 25 let. Následně „zaručenou tradiční specialitou“ je tradiční zemědělský produkt nebo tradiční potravina, jejíž zvláštní povaha je uznávána Společenstvím, a to zápisem do rejstříku, který vede Komise. Nařízení vymezuje produkty, u nichž lze zaručené tradiční speciality uznat, jedná se o druhy zemědělských produktů určených k lidské spotřebě podle přílohy I Smlouvy o ES a dále potraviny přímo vymezené v citovaném Nařízení.

Úkolem této publikace ale není vysvětlovat specifika těchto předmětů a jejich právní úpravu či strategie užívání, ale poskytnout informace o tom, kde a jak můžeme získávat informace o těchto zvláštních průmyslově-právních předmětech.

Zdroje informací o označení původu na území České republiky

Rejstřík označení původu a zeměpisných označení tradičně vede v České republice Úřad průmyslového vlastnictví a na svých webových stránkách prezentuje databázi těchto označení, která byla zapsána do rejstříku prostřednictvím národního zápisu a ve stejné databázi jsou uvedena i označení původu zapsaná mezinárodně v rámci Lisabonské dohody pro území ČR.

Vyhledávat požadované údaje můžeme podle čísla přihlášky, znění označení původu, čísla zápisu či data podání přihlášky nebo data zápisu do rejstříku. Lze vyhledávat i podle žadatele či uživatele označení původu nebo území, pro které je právo z označení původu žádáno nebo zapsáno. Dalším a častým hlediskem pro vyhledávání relevantních údajů je druh zboží nebo výrobků a v databázi lze nalézt i specifikaci zboží, pro které je označení původu zapsáno. Databáze zahrnuje několik druhů právních stavů dokumentů. Jedná se podanou přihlášku, negativně ukončenou přihlášku po podání, zrušený dokument a platný dokument.

Informace o mezinárodních zápisech označení původu

Mezinárodně jsou označení původu zapisovány Světovou organizací duševního vlastnictví (WIPO) podle Lisabonské dohody[4], která umožňuje zápis pro veškeré druhy výrobků nikoli pouze pro potraviny a zemědělské výrobky. Mezinárodní zápis je poskytován po neomezenou dobu bez jakýchkoli požadavků na obnovu po dobu, po kterou je označení původu chráněno v zemi původu.

Informace o mezinárodních zápisech označení původu obsahuje zvláštní databáze spravovaná WIPO o názvu „Lisbon Express“. Tato databáze umožňuje provádět rešerše v označeních původu, která byla zapsána podle Lisabonské dohody a to podle čísla zápisu, oblasti výroby a druhu výrobků, pro které je dané označení zapsáno. Je možné vyhledávat i podle zvláštních kategorií, kterými jsou nápoje, potraviny a ostatní výrobky. Dále je možné provádět rešerše podle Niceského třídění, žadatele o zápis a data zápisu. Kromě toho je rešerše možná podle jednotlivých typů právního stavu, tedy vyhledávat označení původu, která byla odmítnuta, stažena ze řízení, zrušena a zapsána a to podle jednotlivých členských zemích Lisabonské dohody. Zahrnuje i veškerá odmítnutí či zrušení ochrany, která byla řádně oznámena členskými státy této dohody.

Informace o Evropských zápisech označení původu, zeměpisných označení a zaručených tradičních specialitách

V rámci EU jsou označení původu, zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality zapisovány podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin pouze pro potraviny a zemědělské výrobky přímo Komisí EU a dále zvláště jednak pro vína podle Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007 a jednak pro alkoholické nápoje podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008.

Informace o označení původu, zeměpisných označení a zaručených tradičních specialitách pro potraviny a zemědělské výrobky obsahuje zvláštní databáze o názvu „DOOR“, kterou spravuje Evropská komise, a která v roce 2014 již obsahuje více než 1 500 záznamů. Vyhledávat je možné podle čísla přihlášky, země původu, kterou nejsou pouze členské země EU, názvu či produktu, který je nebo má být chráněn, dále podle druhu požadované ochrany, tedy chráněné označení původu, zeměpisné označení či zaručená tradiční specialita. Databáze umožňuje zobrazit poslední registrované, zveřejněné či podané přihlášky, hledat lze i podle data podání a právního stavu, který rozlišuje mezi podanými, zveřejněnými a zaevidovanými přihláškami. Zaevidované přihlášky jsou takové, kde již řízení o jejich zápisu skončilo a bylo o nich kladně rozhodnuto.

Jednotlivé potraviny a zemědělské výrobky, tedy z pohledu ochrany zeměpisná označení a označení původu, jsou věcně rozděleny do 23 skupin, například masné výrobky, sýry, pivo, přírodní minerální vody, vlna, proutí a v případě zaručených tradičních specialit je těchto skupin 17, například masné výrobky, sýry, pivo, čokoláda, cukrovinky, hotové omáčky, polévky a vývary.

Z českých výrobků, kterých je již zapsáno přes třicet, zde můžeme nalézt například Český kmín, Žatecký chmel či Pohořelický kapr v rámci označení původu a dále Olomoucké tvarůžky, Karlovarské oplatky, České pivo nebo Hořické trubičky v rámci zeměpisných označení. Ze zaručených tradičních specialit jde o Špekáčky či Lovecký salám.

V případě zeměpisných označení a označení původu pro vína je informačním zdrojem databáze o názvu „E-BACCHUS“, kterou spravuje Evropská komise. Označení původu a zeměpisná označení pro vína jsou poněkud odchylně pojímána, než stejné právní prostředky pro ochranu potravin a zemědělských výrobků.

U vín se za označení původu považuje název oblasti, konkrétního místa nebo ve výjimečných případech země, který splňuje následující požadavky. Jakost a vlastnosti vína jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnující přírodní a lidské činitele, hrozny, ze kterých vyrábí, pocházejí výlučně z této zeměpisné oblasti, jeho výroba probíhá v této zeměpisné oblasti a získává se z odrůd druhu réva vinná.

V případě zeměpisných označení jde o označení odkazující na oblast, konkrétní místo nebo výjimečně na zemi, které se používá k popisu vína a splňuje následující požadavky. Jakost, pověst nebo jiné vlastnosti, lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, přičemž nejméně 85 % hroznů použitých na jeho výrobu, pochází výlučně z této oblasti. K jeho výrobě dochází v této zeměpisné oblasti a získává se z odrůd druhu vinná réva (Vitis vinifera L.) nebo z křížení révy vinné s jinými druhy rodu Vitis.

Databáze E-BACCHUS zahrnuje registr označení původu a zeměpisných označení chráněných v EU podle Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, dále seznam zeměpisných označení a pojmenování původu vín ze zemí mimo EU, které jsou chráněny na základě bilaterálních smluv mezi EU a těmito zeměmi a dále seznam tradičních názvů, které jsou chráněny podle shora uvedeného Nařízení.

Právní informace

Z pohledu průmyslovněprávních informací považujeme za podpůrné informace výsledky sporů, ať již administrativní či obchodní povahy a také o právních předpisech, které platí v jednotlivých státech. To proto, že oblast průmyslových práv má silně mezinárodní povahu a jednotlivé subjekty se stále častěji stávají účastníky vztahů z práv průmyslového vlastnictví nejen na území ČR, ale i v zahraničí.

Informace tohoto druhu mohou velmi případně osvěžit a doplnit výsledky klasických rešerší technické povahy. Významné vynálezy, užitné a průmyslové vzory a často i ochranné známky jsou předmětem řady sporů, řízení o zrušení, částečného zrušení a podobně. Proto také o nich často sháníme informace. Kromě popisu či textu odpovídajícího dokumentu je významnou informací i to, zda-li konkrétní právo bylo napadeno či nikoli. V případě napadení pak informace o tom, jak spor dopadl a o jaké argumenty, právní konstrukce a předpisy či důkazní prostředky se opíral.

Nový občanský zákoník zdůrazňuje právní význam judikatury. V ustanovení § 10 občanského zákoníku se uvádí, že nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem ke zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

Nejde pouze o informace o sporech, které řeší Úřad průmyslového vlastnictví v rámci své správní kompetence, ale i o navazující správní soudnictví a také výsledky sporů v oblasti obchodní, zejména o původcovství k předmětům průmyslových práv a o výši škody či ušlého zisku v případě porušení práv z průmyslového vlastnictví. Protože je ČR členskou zemí řady mezinárodních smluv a uskupení, na významu stále nabývají informace o judikatuře Evropského patentového úřadu, Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu, Evropského Tribunálu a Soudního dvora. A protože je zde již platná mezinárodní smlouva o jednotném patentovém soudnictví, přibudou zřejmě i informace o výsledcích sporů na této úrovni.

WIPO Lex

Pokud jde o právní předpisy a mezinárodní smlouvy v oblasti práv duševního vlastnictví je možné čerpat z elektronické databáze Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), která poskytuje pokud možno aktuální informace o asi 10 000 textech právních předpisů a mezinárodních smluv v rámci databáze WIPO Lex v téměř 200 státech světa, a to jednak v úředním jazyce příslušného státu, tak ve většině případů také v anglickém jazyce.

Vychází přitom ze zdrojů informací, které jednotlivé státy v rámci notifikace nových právních předpisů poskytují ve prospěch WIPO. Jednak na základě článku 15 odst. 2 Pařížské unijní úmluvy a jednak článku 24 odst. 2 Bernské úmluvy. Dalším zdrojem informací jsou povinné notifikace v rámci WTO, přímé informace národních úřadů odpovědných za ochranu duševního vlastnictví, případně jejich webové stránky.

Vlastní databáze je členěna jednak podle anglického názvu zemí, kterých je v této databázi v roce 2014 zařazeno celkem 197, a dále podle věcného členění. To umožňuje výběr ze 20 položek, například právní úprava mimosoudního řešení sporů, autorská práva, vymáhání práv z duševního vlastnictví, označení původu, průmyslové vzory, patenty, užitné vzory, ochranné známky, obchodní jméno a transfer technologií. Většina zemí je zde prezentována texty několika desítek právních předpisů: například Austrálie jich zde má 229, Evropská unie 151 a Česká republika 47.

Databáze správních a soudních rozhodnutí ÚPV

Z uvedených důvodů je pro oblast práv z průmyslového vlastnictví důležité mít možnost seznámit se s konečnými rozhodnutími předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví a navazujícími výsledky soudního přezkumu v rámci správního soudnictví. Úřad průmyslového vlastnictví poskytuje na svých stránkách relativně rozsáhlou databázi úplných textů těchto rozhodnutí.

Možnosti vyhledávání sice nejsou mimořádné, ale na druhou stranu jde o databázi, která poskytuje velmi dobrý přehled o stavu správního rozhodování o předmětech průmyslověprávní povahy. První členění dělí databázi na patenty, ochranné známky, užitné vzory, průmyslové vzory, dodatková ochranná osvědčení, označení původu a zeměpisná označení; v poslední položce jsou ostatní rozhodnutí. V druhé úrovni členění můžeme vyhledávat v případě patentů rozhodnutí, která se týkají zastavení řízení, zamítnutí přihlášky, zrušení patentu, určení, dále jsou zde rozhodnutí ostatní a rozhodnutí Evropského soudního dvora. V případě ochranných známek jsou rozhodnutí členěna na zápisné řízení, připomínky, námitky, neplatnost, zrušení, výmaz, ostatní rozhodnutí a rozhodnutí Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně. Další stupeň členění umožňuje mimo jiné vyhledávání podle jednotlivých ustanovení právních předpisů, klíčových slov v textu rozhodnutí, autority, která rozhodnutí vydala, čísla jednacího a znění či názvu práva, o kterém bylo rozhodováno.

Databáze a informace soudních orgánů

V této části máme na mysli informace poskytované českými soudními orgány, které se týkají ochrany duševního vlastnictví. V této souvislosti je nutné zmínit především informace poskytované Nejvyšším soudem[5] a dále Nejvyšším správním soudem[6].

Nejvyšší soud poskytuje informace jednak v rámci jednoduchého vyhledávání a jednak prostřednictvím rozšířeného vyhledávání pomocí plnotextového vyhledávače a dalších údajů obsažených v rozšířeném formuláři. Nalézat lze rozhodnutí podle spisové značky a také podle hesel z pevně nastavené nabídky. V rámci těchto hesel se vyskytují například informace o autorském právu, obchodním jménu, obchodním tajemství, ochranné známce, průmyslových právech, průmyslových vzorech a patentech a to i prostřednictvím logických operátorů AND a OR. Lze také vyhledávat podle rozhodnutí trestního či občanskoprávního kolegia a také podle jednotlivých ustanovení právních předpisů, včetně Nařízení a Směrnic EU.

U rozhodnutí vydaných před 1. 4. 2010 nejsou k dispozici všechny pomocné údaje. Databáze obsahuje všechna rozhodnutí, rozhodnutí velkých senátů a stanoviska, která byla dostupná na webových stránkách před rokem 2010 a všechny údaje o všech uvedených druzích rozhodnutí od února 2010 (občanskoprávní a obchodní kolegium) a od dubna 2010 (trestně právní kolegium) a dále vybraná rozhodnutí soudů nižších stupňů, která byla zveřejněna ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Databáze Nejvyššího správního soudu zahrnuje správní rozhodnutí Krajských soudů, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. Vyhledávat lze podle čísla jednacího a také podle pevně stanoveného rozsahu výrazů, kde se vyskytuje pro potřeby vztahů a informací, o nichž je tato publikace, výraz „duševní vlastnictví“. Možnosti vyhledávání dále zahrnují dotčené právní předpisy, včetně Nařízení a Směrnic EU a také podle zkratek především základních právních předpisů. Plnotextové vyhledávání je podporováno logickými operátory AND a OR. Hledat lze i podle zařazení do prejudikatury, kasačních stížností či rozhodnutí Ústavního soudu.

Obsahuje i vyhledávače a zdroje právních informací, které jsou rozděleny na české vyhledávače, mezinárodní vyhledávače, databáze ČR a informace o právu ES/EU a evropské databáze s uvedením webových adres. Pod heslem „Profesní komory“ zahrnuje nejen adresy internetových stránek profesních komor, ale i seznamy soudců, státních zástupců, znalců a tlumočníků.

Ekonomické informace

Patenty, ochranné známky, ale i jiný nehmotný majetek se stává stále více předmětem zájmu ekonomů. Je významnou konkurenční výhodou jejich vlastníků a současně i nezanedbatelnou součástí majetkového portfolia řady obchodních společností. Je obecnou společenskou snahou převádět vědecké a technické poznatky do praxe, případně využít potenciální ubikvity nehmotného majetku, tedy možnosti užívat jej současně na několika místech. Pokud se tak děje na komerčním základě je dobrým a historicky ověřeným právním nástrojem pro rychlé, kvalifikované, spravedlivé a bezpečné užívání poznatků subjekty odlišnými od jejich vlastníků, licenční smlouva. Další možností je úplný transfer poznatků nehmotné povahy ve prospěch subjektu, který bude tyto poznatky prakticky využívat. Porušování práv duševního vlastnictví je novodobým fenoménem současného světa.

Pro všechny uvedené vztahy zůstává ale nesnadnou otázkou jak a na základě čeho nehmotné statky oceňovat, když je jen velmi obtížné aplikovat pro ně stejné či podobné přístupy jako pro vlastnictví předmětů hmotné povahy. Právě cenové či hodnotové informace z licenčních smluv, jako skutečných obchodů realizovaných na volném trhu s nehmotným majetkem, představují dobré měřítko pro jejich tržní oceňování. Ale tyto konkrétní informace o jednotlivých licenčních obchodech nejsou volně k dispozici a v řadě států nejsou nastaveny odpovídající nástroje, které by umožňovaly přístup k těmto informacím ať již jednotlivě nebo po odpovídajícím statistickém zpracování. Proto jsou tyto informace zejména obchodními kruhy hledané. Po dlouhou dobu byly k dispozici pouze dílčí informace více méně soukromé povahy a potom informace publikované v odborné literatuře. Rámcově se ve většině případů vycházelo u patentů z rozpětí 0,5 až 12 % z čisté prodejní ceny výroby podle patentu, nejčastěji mezi 2 a 8 %. Tyto skutečnosti plynou například z publikace Josef Malý, Obchod nehmotnými statky, C.H. Beck, Praha 2002, strana 116 nebo publikace Pavel Svačina, Oceňování nehmotných aktiv, Ekopress, Praha 2009 strany 140 a 141. Nicméně odborná veřejnost očekávala další zdroje – a reakce tržního prostředí na sebe nedala dlouho čekat.

V současné době jsou již k dispozici některé údaje o tom, za jakých cenových podmínek byly licenční obchody s nehmotným majetkem uskutečněny. Jednou z databází tohoto charakteru je RoyaltyStat[7], která uvádí přehledy licenčních poplatků v rámci transferu nehmotných statků a je široce využívána pro potřeby licenčních obchodů, odborných studií a oceňování nehmotných statků pro celou řadu společenských potřeb. Jde jednak o samotné obchody s nehmotným majetkem, ale i určení škody při porušování práv průmyslového vlastnictví či pro potřeby kontrolních orgánů včetně institucí daňové správy a pro řadu dalších. Dalšími databázemi podobné povahy jsou RoyaltySource a Finacial Valuation Group IP Databáze[8]. Problémem těchto údajů je pouze to, že se často jedná o údaje a informace o licenčních smlouvách globální povahy, které jsou odvozeny od podmínek amerického prostředí, což do definice ceny obvyklé podle zákona číslo 151/1997 Sb. plně nezapadá.