Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Bez Národní knihovny si nedovedu život ani představit

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Bez Národní knihovny si nedovedu život ani představit

0 comments
Rubrika: 

Proč jste se rozhodl věnovat oboru knihovnictví?

Protože rád čtu. (Smích) K rozhodnutí studovat knihovnictví jsem však dospěl až během vojenské služby. Přemítal jsem totiž o tom, co bych chtěl studovat, protože mi bylo jasné, že do továrny pracovat nepůjdu. Původně jsem se totiž vyučil strojním zámečníkem. Když jsem při pročítání nabídky vysokých škol narazil na obor knihovnictví, rozhodl jsem se jednoznačně pro něj a ve svém přesvědčení jej vystudovat mě dokonce neodradil ani několikanásobný neúspěch při přijímacím řízení.

Kromě toho, že se Vám přes počáteční neúspěch podařilo vystudovat obor, pro který jste se rozhodl, co považujete ve své dosavadní kariéře za největší úspěch?

Moji současnou pozici náměstka ředitele Národní knihovny ČR a zároveň předsedy SKIP. Za velký úspěch, i když samozřejmě to nebyla zdaleka jen moje zásluha, považuji také fakt, že se podařilo prosadit program VISK, v rámci něhož například jen v tomto roce je k dispozici více než 100 mil. Kč na rozvoj knihoven u nás.

Jak vůbec vznikl SKIP a s jakým posláním?

Knihovnické a různé podobné spolky tu byly již za první republiky, ovšem za éry komunismu byla jejich činnost značně limitována nebo znemožněna vůbec. Zatímco na Slovensku knihovnický spolek mohl existovat, u nás byla činnost spolku knihovníků zakázána. Proto se až po roce 1989 objevily iniciativy, které počátkem roku 1990 vedly k znovuobnovení knihovnického spolku pod názvem Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP). Cíle SKIPu jsou, myslím, tradiční v tom smyslu, že jde především o kultivaci knihovnické profese prostřednictvím celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven a prosazování zájmů nejen knihovníků, ale i uživatelů knihoven v naší společnosti. Jde nám totiž o zkvalitnění služeb knihoven pro občana, nejen o vnitřní zájmy knihoven. Domnívám se, že taková sdružení jsou dnes již standardní součástí národních systémů knihoven, na rozdíl od obdobných zahraničních profesních sdružení je u nás obnova sdružení knihovníků poměrně obtížná, protože v lidech zakořenila nechuť k jakémukoliv sdružování.

K budoucnosti samotného SKIP se ještě dostaneme, teď bych se však chtěla zeptat, jaké jsou současné nejaktuálnější problémy, které SKIP řeší.

Právě se blíží přijetí knihovnického zákona. (Knihovní zákon byl mezitím v Poslanecké sněmovně Parlamentu 24. května schválen. - red. pozn.) Rád bych zdůraznil jeden z jeho aspektů a to důraz na tzv. regionální funkce knihoven, tedy ustavení krajských knihoven, které budou podporovat činnost ostatních, menších veřejných knihoven v kraji. Smyslem je propojení činnosti knihoven s místní správou a samosprávou, a proto je výsledek této snahy do jisté míry závislý na probíhající reformě veřejné správy.

Mezi současné aktivity SKIP určitě také patří prosazení a realizace programu VISK a vybudování základní infrastruktury pro moderní služby knihoven, tedy především vybavení knihoven výpočetní technikou, připojením k Internetu a rozvoj pracovníků knihoven směrem k efektivnímu využití této moderní počítačové techniky v každodenní knihovnické praxi. Vzdělávání pracovníků knihoven je ostatně standardní náplní činnosti SKIP a troufám si tvrdit, že SKIP je v podstatě největším mimoškolním vzdělávatelem knihovníků u nás. Tyto aktivity jsou často spojeny se společenskými akcemi a desítkami dalších aktivit směřujících především ke spolupráci v rámci regionů. Toto se daří velmi dobře realizovat hlavně díky tomu, že SKIP má regionální strukturu.

Jak probíhalo lobby v parlamentu během prosazování nového knihovnického zákona? Kteří politici nebo politické strany byli příznivci a kteří naopak škůdci zájmů knihoven?

Snahy o novelu knihovnického zákona sahají do doby ještě před rokem 1989, avšak až po tomto roce bylo možné začít usilovat o nový knihovnický zákon. Toto úsilí však dospělo k pozitivním výsledkům až v době současné vlády, a to především díky panu ministru Dostálovi, který nový knihovnický zákon navrhl do legislativního plánu vlády. Stalo se tak možná také díky tomu, že jsme s panem Dostálem měli dobré vztahy ještě z dob, kdy byl poslancem parlamentu. První část přípravy zákona byla obtížná v tom, že se věcné diskusi bránila především tehdejší ředitelka odboru knihoven a kultury MK ČR paní Kantůrková. Po jejím odchodu se naštěstí otevřel prostor pro jednání k obsahu zákona, až nakonec Ministerstvo kultury ČR přijalo v podstatě všechny připomínky knihoven a SKIP. Pro podporu našich požadavků jsme získali i parlamentní Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Nyní každým dnem čekáme, že proběhne závěrečné třetí čtení zákona. Zde bych rád zdůraznil zájem a pomoc ze strany některých poslanců PSP, jmenovitě pana poslance Talíře (KDU-ČSL), pana předsedu Mareše (US), paní poslankyni Svobodovou (KSČM) a především zpravodaje zákona pana Kostrhuna (ČSSD). Nebránili jsme se spolupráci s žádnou z politických stran a nechtěli jsme, aby se knihovnický zákon stal politickou kauzou. Jeho přijetí či odmítnutí se tak nedostalo do politických programů té či oné strany, a tak projednávání zákona neprovázejí žádné velké spory. Co se však týče politického lobbování, vyzývali jsme samozřejmě knihovny, aby udržovaly kontakty s poslanci parlamentu.
Zatímco poslanec Talíř z našeho popudu ještě ve druhém čtení navrhl pozitivní změnu ve financování krajských knihoven, na jehož zajištění by se podle nového zákona měl podílet nejen kraj, ale také město, ve kterém se knihovna nachází, poslanec Pleva za ODS má k zákonu některé výhrady, které se týkají především neziskovosti služeb knihoven a navrhuje, aby ceny za speciální knihovnické služby mohly být vyšší než vynaložené náklady. Toto se ale může dostat do rozporu například s autorským zákonem, protože by jakýkoliv živnostník, který se prohlásil za knihovnu, mohl provozovat komerční půjčovnu CD nebo videopůjčovnu a současně využívat osvobození knihoven od poplatků za autorská práva. Mohlo by tak dojít k porušování autorských práv a zneužívání tohoto osvobození knihoven od poplatků. (Návrh poslance Plevy se nakonec podařilo odmítnout. - red. pozn.)

K autorskému zákonu vlastně směřovala moje další otázka. Tedy, ovlivnil SKIP nějak jeho přípravu a výsledné znění?

Kolem autorského zákona si SKIP zapsal zatím druhé nejúspěšnější lobby hned po zákonu knihovnickém. Podařilo se prosadit většinu navrhovaných změn, kupříkladu díky našemu tlaku jsou služby pro zdravotně a tělesně postižené osoby spojené s poplatky za autorská práva zbaveny těchto poplatků. Výsledná formulace ministerstva kultury týkající se právě kopírovacích služeb je však nejednoznačná, proto kolem ní nyní probíhají velké spory a jednání.

Měly na prosazování těchto nových zákonů týkajících se činnosti knihoven vliv také propagační akce či sdružení, které se připojily k záměrům SKIP?

Myslím, že SKIP rozvinul dosti široké pole spolupráce, které je založeno na jednom z jeho ústředních cílů, a to snaze o co nejširší zapojení veřejnosti do aktivit a zájmů knihoven. Asi nejúspěšnější akcí tohoto typu je dnes již tradiční "Týden knihoven". Rovněž každoroční akce, "Březen - měsíc Internetu" byla letos vyhodnocena s největším počtem aktivit právě ze strany knihoven. Březen je pro nás nejenom významným nástrojem osvěty, ale také nám přinesl nové vazby pokud jde o lobby, které pocházejí z jiných kruhů, než v jakých operuje SKIP. Toto nám například mj. pomohlo k prosazení programu VISK.

Knihovnická profese nyní prochází obdobím velkých změn, které přinášejí především nové technologie, ale také procesy spojené s rozvojem evropského partnerství a transformací ekonomiky. Jak se v důsledku toho chce vyvíjet SKIP jako profesní sdružení na prahu nového tisíciletí?

Zatím více snem než konkrétním cílem je profesionalizovat zázemí SKIPu. Dnešní SKIP totiž funguje na čistě dobrovolnické bázi a žije převážně z členských poplatků. Dotace, které dostává, jsou účelové, a proto prostředky z nich nelze použít na pokrytí běžných agend. Bez dobrého administrativního zázemí a silného zázemí v členské základně nelze hovořit o zásadních kvalitativních změnách v činnostech a zaměření SKIPu. Za deset let od znovuzaložení SKIPu se však nepovedlo vytvořit takové zázemí, jaké mají podobná sdružení v USA nebo ve vyspělé Evropě. Domnívám se, že u nás ke zpomalení rozvoje těchto organizací přispívá již zmíněná averze lidí ke sdružování.

Možná právě blížící se valná hromada SKIP letos v červnu může přinést některé změny v zaměření a činnosti tohoto sdružení...

Valná hromada v Brně přinese nový program, avšak neplánuje žádné zásadní změny v programových cílech SKIP. Stále zůstává důraz na vzdělávání pracovníků knihoven, práci s veřejností a zavádění informačních a komunikačních technologií do knihoven. Právě v tomto posledním bodě se chceme více soustředit na faktickou integraci ICT do knihoven tak, aby nešlo jen o čísla (v současné době hovoříme o přibližně 1000 veřejných knihoven připojených k Internetu), ale o skutečné využití těchto moderních technologií při každodenní práci knihovníků, zefektivnění knihovnických služeb a rozšíření jejich nabídky na informace vztahující se například k místní správě a samosprávě. V tomto směru klademe velký důraz na spolupráci v regionech a samozřejmě také na připravenost knihovníků na tyto nové nároky. Musím ale konstatovat, že k faktickému zavedení moderních technologií v tomto smyslu došlo zatím řádově jen u stovek, nikoli celého tisíce veřejných knihoven. Často jsou největší brzdou právě vedoucí a ředitelé knihoven, kteří se těžko a pomalu vyrovnávají s tlakem na rozšíření spolupráce a zavedení nových metod práce.

Z vašeho pohledu tedy vidíte nějaké možnosti posílení nebo rozšíření stávající odborné přípravy knihovníků a informačních pracovníků, například vzhledem k novým nárokům na schopnost lobbovat a pracovat s moderními technologiemi?

Zdá se mi, že školy jsou málo propojeny s knihovnickým životem - studenti nemají příliš mnoho praxe v knihovnách a pedagogové se na odborných knihovnických akcích a setkáních nevyskytují buď vůbec a nebo jenom jako posluchači. Netvrdím však, že z tohoto stavu neexistují výjimky a navíc školy přímo nesměřují k výchově pro knihovnickou praxi. Spíše dodávají celkový rámec, ve kterém se knihovny také pohybují a učí obecnějšímu pohledu. Právě to mi totiž dalo moje vlastní studium na katedře, na kterou se už tehdy dost nadávalo. Komplexní představy o oboru, které jsem tam obdržel, však považuji za přínosné.

Na závěr něco pikantního: vzpomínáte si na nějakou humornou příhodu spojenou například s aktivitami SKIP ve vztahu k politikům?

Ano! (Poťouchlý úsměv) Jednou jsme pozvali předsedu Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pana Mareše do Českého Krumlova na akci SKIPu, kde jsme chtěli, aby také promluvil k novinářům. Byla tedy zajisté pořízena jeho fotografie, ale pravděpodobně také některý z novinářů vyfotil i mě. V regionálním tisku se pak objevila moje fotografie s popiskem, že poslanec Mareš navštívil Český Krumlov...

Neinspirovala vás tato příhoda k úvahám o politické kariéře?

Ne, já nechci měnit profesi. Celý život pracuji v knihovně a i když mě baví učit se nové věci, život bez Národní knihovny si dnes již nedovedu představit...

Děkuji za rozhovor!

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JEDLIČKOVÁ, Petra a RICHTER, Vít. Bez Národní knihovny si nedovedu život ani představit. Ikaros [online]. 2001, ročník 5, číslo 6 [cit. 2024-11-28]. urn:nbn:cz:ik-10738. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10738

automaticky generované reklamy