Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

»Dobrý den, já jsem Kniha« – příspěvek k oborové onomatoterminologii

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

»Dobrý den, já jsem Kniha« – příspěvek k oborové onomatoterminologii

0 comments
Autoři: 

Příjmení českých občanů jsou různá, např. nedávno vydaná Velká kniha o prdu v kapitole Prd onomastický (s. 95–96) zmiňuje nejen známého husitu Jana Hvězdu z Vícemilic, zvaného Bzdinka, ale i řadu jeho potomků (v obrazném slova smyslu) s neméně podšitými jmény: Prdlavý, Prdlák, Usral, Prda či Bzdilová. Někteří z nich se dokonce nacházejí v aktuálním telefonním seznamu, jako např. pan Bzduch z Pohořelic nebo paní Prdová z Dolních Životic, a kolega Šprdlík má dokonce svou osobní webovou stránku.

Tímto stručným vstupem do problematiky vás však naprosto nechceme uvést v rozpaky – naopak, právě jsme si připravili půdu pro exkurz do oblastí, kam mohou bez obav vejít i osoby nejprudérnější, kterým je každá zmínka o všelikých projevech lidského fyzična nepříjemná. A totiž do chrámů duchovna: knihoven (i když poté, co vznikl knihovnický erotický kalendář, to tak už úplně také neplatí).

Do knihoven obvykle přicházejí čtenáři, aby si (mj.) vyžádali knihy. Co když ale do knihovny Kniha vstoupí? To se hravě může stát v Praze na Starém Městě, kde bydlí pan Martin Kniha. Ostatně dobře je znám také ředitel Odboru umění a knihoven Ministerstva kultury ČR František Zborník. Příležitostně se jej můžete zeptat, zda už si zredigoval příspěvky, když má ve jméně takovou chybu. Na rozdíl od něj takový Karel Sborník z Českých Budějovic může žít s vědomím, že jeho příjmení je pravopisně zcela v pořádku. Obáváme se ovšem, že Zborník ani Sborník by se zkatalogizovat nenechali, ostatně stejně jako třeba David Alba z Prahy-Stodůlek, Juraj Atlas z Prahy-Hlubočep nebo Josef Misal z Líšnice. A Leo Výtisk z Rychvaldu je zcela určitě jedinečným exemplářem, i když má po celé republice řadu svých skorojmenovců (Jiří Výtisk z Ostravy, František Výtisk z Horní Lhoty a jiní). Zato poněkud nepříjemně se musí cítit Jiří Dotisk z Jičína, dumající nad tím, ke komu že byl oním dotiskem.

Každá kniha se skládá ze listů a stránek, ovšem Jaroslav List z Ústí nad Labem a Pavel Stranka z Litoměřic jsou zjevně z masa a kostí. Stránky jsou potištěny literami, zde bychom rozhodně měli na výběr z mnoha Liter, i když je otázka, jestli by se nechali vložit do sazečské matrice: Petr Litera z Jablonce nad Nisou, Otakar Litera z Třince, Tomáš Litera z Velkých Přílep, Jiří Litera z Boršova nad Vltavou, Jaroslav Litera z Nymburka a mnoho dalších. Speciálním grafickým prvkem je odrážka, která odsazuje text – starosta Prahy 13 a pražský zastupitel David Vodrážka zase odsadil Pavla Béma z funkce 1. místopředsedy ODS a stal se druhým mužem ve straně.

Knihy jsou uloženy v regálech, ale na Ivana Regala z Velkých Popovic radši žádné knihy nepokládejte. Stejně tak Jaromír Polic z Chlístovic není tím pravým místem pro fyzické uložení dokumentů.

Málokdo z lidí při příchodu do knihovny (a jinam) může říct: A se mnou přišel zákon! Arnošt Zákon z Lišan a Radek Zákon ze Střekova k takovým výjimečným osobám patří. „A se mnou přišel dekret“ už tak nezní, ale René Dekret z Otrokovic nebo Eduard Dekret z Českých Budějovic o tom vědí svoje. Na uživatele je však každý zákon i dekret krátký – o tom, že neradi dodržují pravidla, svědčí to, že v telefonním seznamu nenaleznete ani jednoho Řáda – zato Neřádů je tam hned několik, a to dokonce i v ženském rodě.

Uživatelé občas žádají papír na poznámky (ti znalejší hovoří o makulatuře – neplést s muskulaturou!). Ovšem Karel Papír z Velešína má tento materiál neustále při sobě a jeho nedostatkem netrpí, stejně jako jeho předkové. Poněkud specializovanějším papírem je leták, který se obvykle klasifikuje jako efemerum – to by se jistě Karlu Letákovi z Prahy-Břevnova, Jaroslavu Letákovi z Jarcové, Miroslavu Letákovi z Děčína a mnoha dalším moc nezamlouvalo, protože svou existenci určitě za efemérní nepovažují. Praktické je při sobě mít poznámkový blok – Michaelu Blokovi z Prahy-Veleslavína tak už stačí jen tužka. Pokud si tedy dá schůzku s panem Petrem Tuškou ze Štětí (případně s jeho jmenovci z jiných koutů republiky), mohli by společně dokázat velké věci. Natož kdyby se k nim přidal Pero Količ z Moravské Ostravy nebo Pero Stasojevič z Trnovan. To už by společně zvládli i takovou Normu Roubalovou z Prahy-Střešovic.

Pokud se podíváme do světa internetu, zjistíme, že webové portály jsou příliš krátce na světě, než aby pronikly i do příjmení. Kupodivu ani jméno Brána není příliš frekventované, pouze v Praze na Novém Městě zastihneme Stepana Branu. Nového významu nabylo příjmí Pavla Klika z Hvožďan a dalších, kteří se nemohou vyhnout všudypřítomnému imperativu: klikni! Zato pan Jaroslav Lain ze Slaného (společně se svými jmenovci) zatím marně čeká na kolegu Ona.

Zdrojem pozoruhodných jmen je knihověda. Zatímco rula byla berní, Rula z Vlčkova je Josef a Rula z Boskovic je MUDr. Machačová. Stejně se to má s bulou, druhdy papežskou, nyní spojenou s Tomášem (Hrotovice), Vladimírem (Odolena Voda) či Lubošem (Křtiny). Také by určitě bylo velmi inspirativní setkání s Jaroslavem Urbářem z Pleteného (pozor, nikoliv Popleteného!) Újezdu, který by ze svých seznamů „ekonomické povahy“ jistě něco odhalil. Přímo ornamentální jméno má Vilibald Kartuš z Bystřice u Dubí, zvláště pokud si uvědomíme, že kartuš je „dekorativní prvek užívaný ve výzdobě rukopisů, tištěných knih i desek knižní vazby. Jedná se různě tvarovanou plochu, určenou zpravidla pro nápis či drobný text, zarámovanou rozvinutým okrajem“ (TDKIV) – tedy ozdobný Kartuš je rouben ještě okrasnějším Vilibaldem. Pokud má ten pán kaligrafické písmo, zřejmě by mu už měli volat z Národního muzea. Špatné nejsou ani rytiny, ovšem Petra Rytinu z Úval nebo Roberta Rytinu z Prahy-Vinoře si asi zatím žádná knihovna do sbírek nezařadí. Totéž se týká i Vinety Uleščenkové z Prahy-Strašnic či Vinety Kurečkové z Morkovic, i když ty někde potratily háčky.

Tolik několik kusých poznámek k oborové onomatoterminologii. Věříme, že zvláště kolegové ve službách, kteří obvykle nemají co dělat a mohou tedy prohlížet telefonní seznamy a další informační zdroje, materiálovou základnu tohoto nového oboru záhy a podstatně rozšíří. Teprve pak bude možné budovat jeho metodologickou a teoretickou nadstavbu, protože planého teoretizování je všude nadbytek.

Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 hlasování)
IKAROS, redakce. »Dobrý den, já jsem Kniha« – příspěvek k oborové onomatoterminologii. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 13 [cit. 2020-08-07]. urn:nbn:cz:ik-13315. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13315

automaticky generované reklamy
registration login password