Příjmení českých občanů jsou různá, např. nedávno vydaná Velká kniha o prdu [4] v kapitole Prd onomastický (s. 95–96) zmiňuje nejen známého husitu Jana Hvězdu z Vícemilic, zvaného Bzdinka, ale i řadu jeho potomků (v obrazném slova smyslu) s neméně podšitými jmény: Prdlavý, Prdlák, Usral, Prda či Bzdilová. Někteří z nich se dokonce nacházejí v aktuálním telefonním seznamu, jako např. pan Bzduch z Pohořelic nebo paní Prdová z Dolních Životic, a kolega Šprdlík má dokonce svou osobní webovou stránku [5].

Tímto stručným vstupem do problematiky vás však naprosto nechceme uvést v rozpaky – naopak, právě jsme si připravili půdu pro exkurz do oblastí, kam mohou bez obav vejít i osoby nejprudérnější, kterým je každá zmínka o všelikých projevech lidského fyzična nepříjemná. A totiž do chrámů duchovna: knihoven (i když poté, co vznikl knihovnický erotický kalendář [6], to tak už úplně také neplatí).

Do knihoven obvykle přicházejí čtenáři, aby si (mj.) vyžádali knihy. Co když ale do knihovny Kniha vstoupí? To se hravě může stát v Praze na Starém Městě, kde bydlí pan Martin Kniha. Ostatně dobře je znám také ředitel Odboru umění a knihoven Ministerstva kultury ČR František Zborník [7]. Příležitostně se jej můžete zeptat, zda už si zredigoval příspěvky, když má ve jméně takovou chybu. Na rozdíl od něj takový Karel Sborník z Českých Budějovic může žít s vědomím, že jeho příjmení je pravopisně zcela v pořádku. Obáváme se ovšem, že Zborník ani Sborník by se zkatalogizovat nenechali, ostatně stejně jako třeba David Alba z Prahy-Stodůlek, Juraj Atlas z Prahy-Hlubočep nebo Josef Misal z Líšnice. A Leo Výtisk z Rychvaldu je zcela určitě jedinečným exemplářem, i když má po celé republice řadu svých skorojmenovců (Jiří Výtisk z Ostravy, František Výtisk z Horní Lhoty a jiní). Zato poněkud nepříjemně se musí cítit Jiří Dotisk z Jičína, dumající nad tím, ke komu že byl oním dotiskem.

Každá kniha se skládá ze listů a stránek, ovšem Jaroslav List z Ústí nad Labem a Pavel Stranka z Litoměřic jsou zjevně z masa a kostí. Stránky jsou potištěny literami, zde bychom rozhodně měli na výběr z mnoha Liter, i když je otázka, jestli by se nechali vložit do sazečské matrice: Petr Litera z Jablonce nad Nisou, Otakar Litera z Třince, Tomáš Litera z Velkých Přílep, Jiří Litera z Boršova nad Vltavou, Jaroslav Litera z Nymburka a mnoho dalších. Speciálním grafickým prvkem je odrážka, která odsazuje text – starosta Prahy 13 a pražský zastupitel David Vodrážka [8] zase odsadil Pavla Béma z funkce 1. místopředsedy ODS a stal se druhým mužem ve straně.

Knihy jsou uloženy v regálech, ale na Ivana Regala z Velkých Popovic radši žádné knihy nepokládejte. Stejně tak Jaromír Polic z Chlístovic není tím pravým místem pro fyzické uložení dokumentů.

Málokdo z lidí při příchodu do knihovny (a jinam) může říct: A se mnou přišel zákon! Arnošt Zákon z Lišan a Radek Zákon ze Střekova k takovým výjimečným osobám patří. „A se mnou přišel dekret“ už tak nezní, ale René Dekret z Otrokovic nebo Eduard Dekret z Českých Budějovic o tom vědí svoje. Na uživatele je však každý zákon i dekret krátký – o tom, že neradi dodržují pravidla, svědčí to, že v telefonním seznamu nenaleznete ani jednoho Řáda – zato Neřádů je tam hned několik, a to dokonce i v ženském rodě.

Uživatelé občas žádají papír na poznámky (ti znalejší hovoří o makulatuře – neplést s muskulaturou!). Ovšem Karel Papír z Velešína má tento materiál neustále při sobě a jeho nedostatkem netrpí, stejně jako jeho předkové. Poněkud specializovanějším papírem je leták, který se obvykle klasifikuje jako efemerum – to by se jistě Karlu Letákovi z Prahy-Břevnova, Jaroslavu Letákovi z Jarcové, Miroslavu Letákovi z Děčína a mnoha dalším moc nezamlouvalo, protože svou existenci určitě za efemérní nepovažují. Praktické je při sobě mít poznámkový blok – Michaelu Blokovi z Prahy-Veleslavína tak už stačí jen tužka. Pokud si tedy dá schůzku s panem Petrem Tuškou ze Štětí (případně s jeho jmenovci z jiných koutů republiky), mohli by společně dokázat velké věci. Natož kdyby se k nim přidal Pero Količ z Moravské Ostravy nebo Pero Stasojevič z Trnovan. To už by společně zvládli i takovou Normu Roubalovou z Prahy-Střešovic.

Pokud se podíváme do světa internetu, zjistíme, že webové portály jsou příliš krátce na světě, než aby pronikly i do příjmení. Kupodivu ani jméno Brána není příliš frekventované, pouze v Praze na Novém Městě zastihneme Stepana Branu. Nového významu nabylo příjmí Pavla Klika z Hvožďan a dalších, kteří se nemohou vyhnout všudypřítomnému imperativu: klikni! Zato pan Jaroslav Lain ze Slaného (společně se svými jmenovci) zatím marně čeká na kolegu Ona.

Zdrojem pozoruhodných jmen je knihověda. Zatímco rula byla berní, Rula z Vlčkova je Josef a Rula z Boskovic je MUDr. Machačová. Stejně se to má s bulou, druhdy papežskou, nyní spojenou s Tomášem (Hrotovice), Vladimírem (Odolena Voda) či Lubošem (Křtiny). Také by určitě bylo velmi inspirativní setkání s Jaroslavem Urbářem z Pleteného (pozor, nikoliv Popleteného!) Újezdu, který by ze svých seznamů „ekonomické povahy“ jistě něco odhalil. Přímo ornamentální jméno má Vilibald Kartuš z Bystřice u Dubí, zvláště pokud si uvědomíme, že kartuš je „dekorativní prvek užívaný ve výzdobě rukopisů, tištěných knih i desek knižní vazby. Jedná se různě tvarovanou plochu, určenou zpravidla pro nápis či drobný text, zarámovanou rozvinutým okrajem“ (TDKIV) – tedy ozdobný Kartuš je rouben ještě okrasnějším Vilibaldem. Pokud má ten pán kaligrafické písmo, zřejmě by mu už měli volat z Národního muzea. Špatné nejsou ani rytiny, ovšem Petra Rytinu z Úval nebo Roberta Rytinu z Prahy-Vinoře si asi zatím žádná knihovna do sbírek nezařadí. Totéž se týká i Vinety Uleščenkové z Prahy-Strašnic či Vinety Kurečkové z Morkovic, i když ty někde potratily háčky.

Tolik několik kusých poznámek k oborové onomatoterminologii. Věříme, že zvláště kolegové ve službách, kteří obvykle nemají co dělat a mohou tedy prohlížet telefonní seznamy a další informační zdroje, materiálovou základnu tohoto nového oboru záhy a podstatně rozšíří. Teprve pak bude možné budovat jeho metodologickou a teoretickou nadstavbu, protože planého teoretizování je všude nadbytek.