Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Vzpomínka na Blanku Sedláčkovou

Čas nutný k přečtení
3 minut
Již přečteno

Vzpomínka na Blanku Sedláčkovou

0 comments
Rubrika: 

S hlubokým smutkem jsme přijali zprávu, že nás 7. září 2015 ve věku 65 let navždy opustila naše milá kolegyně Mgr. Blanka Sedláčková.

Svou profesní dráhu začala po absolvování Střední knihovnické školy v Brně v roce 1969 v Univerzitní (nyní Moravské zemské) knihovně v Brně. Po mateřské dovolené nastoupila v roce 1976 do Státní vědecké (nyní Vědecké) knihovny v Olomouci, kde pracovala (včetně práce na projektech) do konce roku 2014. Prošla více odděleními - výpůjčním oddělením, MVS a doplňováním a zpracováním fondů. V roli akvizitérky jste se s ní nejednou mohli setkat na akvizičních seminářích, často v roli přednášející. Několik příspěvků přednesla i na minulých ročnících konference Knihovny současnosti. Učila také v rekvalifikačních kurzech.

Po odchodu do důchodu zůstala knihovně věrná a zapojila se do práce na projektech VISK 5. Svou práci milovala a dobro knihovny jí vždy leželo na srdci.

Její odchod je však ztrátou nejen pro knihovnickou obec, ale především pro její rodinu a přátele. Bude nám chybět její optimismus, věčný úsměv a nadhled, s jakým řešila problémy. Ještě dlouho budeme čerpat z jejich rad.

Nikdy nezapomeneme!

Blanka Sedláčková
Blanka Sedláčková

Osobní vzpomínky na Blanku Sedláčkovou

Psal se rok 1975 a já jsem chodila na Střední knihovnickou školu v Brně do maturitního ročníku. Na Mikuláše jsme s partou spolužaček (já v roli čerta) obcházely děti profesorů s mikulášskou nadílkou. Jedna profesorka nás požádala, zda bychom také navštívily její bývalou studentku, nyní maminku dvou synů. Slovo dalo slovo a tak jsem se poprvé setkala s Blankou Sedláčkovou a její rodinou. Tenkrát jsem ovšem nemohla tušit, že se setkáme s Blankou za pár měsíců (v srpnu 1976) znovu, tentokrát v rolích kolegyň, ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Blanka se totiž do Olomouce přistěhovala.

Tak začalo naše dlouholeté přátelství, založené na společných zájmech a lásce ke knihám. Já, čerstvá a nezkušená absolventka, jsem k ní obdivně vzhlížela jako na zkušenou kolegyni, protože ona už přece pracovala v Univerzitní knihovně v Brně! Tenkrát na první poradě oddělení ve výpůjčních službách nás ovšem tehdejší vedoucí oddělení uvedl jako nevýrazné individuality. Ale to si dal, to neznal Blanku a její houževnatost! Někoho by to srazilo, ji to naopak nastartovalo k velkému profesionálnímu růstu.

Nezůstala totiž jen u praxe, která ji samozřejmě obohatila, navíc se rozhodla vystudovat vysokou knihovnickou a na Univerzitě Karlově získala titul Mgr. Mnoho let pracovala v meziknihovní výpůjční službě (MVS), později se stala vedoucí doplňování a zpracování fondů. Říká se, že vedoucí obvykle nejsou oblíbení a mezi vedoucím a podřízenými často vzniká bariéra, ale tady to určitě neplatilo, zůstala mezi kolegy oblíbená. Nebála se žádné práce, do všeho se s odvahou pustila, ani technika a později počítače jí nebyly cizí. Vyznačovala se obrovskými organizačními schopnostmi, ráda vymýšlela i nové pracovní postupy nebo reorganizaci práce.

Často jsme spolu vedly vášnivé diskuse, které na nezasvěceného pozorovatele mohly působit, že se hádáme (však se nás občas kolegyně ptaly, proč na sebe tak řveme). Ale byl to jen tvůrčí zápal, kde jsme si vyměňovaly názory (na katalogizaci, akvizici, služby čtenářům atd.) a úplně nás ten pracovní problém pohltil.

Říkalo se, že prý má v kanceláři nepořádek. Byla sice pravda, že občas si nebylo kam sednout, protože knihy a různé tiskoviny byly i na židli, ale zároveň vím, že se v tomto „tvůrčím chaosu“ Blanka vyznala a vždy našla, co potřebovala.

Blanka mi opravdu mnohokrát poradila, ale nejen mně, ale i dalším kolegům. Byla velmi nezištná a měla neobvykle velký nadhled, prostě z ničeho nedělala zbytečně problém. Stála vždy pevnýma nohama na zemi. Její výjimečný smysl pro humor (včetně černého) byl známý. Také jí seděla ironie a nadsázka. Na lichotku, že dnes vypadá dobře, odpovídala: „Zajdi si na oční“. Na mou bezděčnou sebekritiku „To jsem ale blázen“ nebo „To jsem to ale zase zkazila“ odpovídala: „Říkej mi jen nové informace, toto není nic nového!“ Bohužel už si nikdy tyto ironické (ale s úsměvem na rtech pronášené) připomínky nevyslechnu.

Blanka nám bude chybět pro své široké srdce, do kterého se vešla nejen její rozvětvená rodina, ale i mnoho přátel. Jsem šťastná, že jsem se mohla k jejím přátelům počítat a mohla jít s ní životem celých 40 let, což mne velmi obohatilo. Ztrácíme skvělého člověka jak po profesionální, tak po lidské stránce…

Blanka Sedláčková
Blanka Sedláčková

Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 hlasování)
MACHAČOVÁ, Libuše. Vzpomínka na Blanku Sedláčkovou. Ikaros [online]. 2015, ročník 19, číslo 9 [cit. 2019-09-17]. urn:nbn:cz:ik-17580. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/17580

automaticky generované reklamy