V posledních letech se v médiích objevilo několik článků o vzkazech ukrytých v oblečení a dalším zboží, které napsali dělníci v chudých oblastech světa, kteří za téměř nulový plat a často i proti své vůli vyrábějí oblečení, hračky, elektroniku či papírové tašky.

Tajně pašované vzkazy a prosby o pomoc vzbudily ve světě vlnu solidarity a rozproudily diskusi o outsourcování výroby do rozvojových zemí a etičnosti honby často i velkých firem za co nejnižšími náklady - a to i na úkor zdraví a životních podmínek svých zaměstnanců.

V žádném z médií ale kupodivu nezazněla informace, že k podobným dramatickým situacím dochází i u nás a dokonce i v našem oboru. Naše redakce dostala v posledních měsících hned několik zpráv o podobně nelidských podmínkách v některých knihovnách, zejména v oddělení katalogizace, kde jsou někteří knihovníci nuceni pracovat bez odpočinku i 16 hodin denně.

"Tohle jsem našla v knize Půlnoční slunce minulý týden" sdělila nám Jarmila K. a ukázala nám zažloutlý kousek papíru nalezený v knize norského autora Jo Nesba, na kterém neznámý knihovník popisuje děsivé podmínky ve svém oddělení. Těžko čitelný rukopis psaný pravděpodobně kouskem starého toneru z tiskárny popisuje čtrnácti až osmnácti-hodinové směny vyplněné intenzivní katalogizací nově vydávaných titulů.

Zoufalé pracovní podmínky popisuje i podobný vzkaz, který nám zaslal Pavel S. z Brna, který jej objevil na starém katalogovém lístku, zastrčeném ve hřbetu knihy Nulté číslo od Umberta Eca. Vyčerpaný katalogizátor, který se pravděpodobně z důvodu únavy a přepracování podepsal jen číslem 246 (což je mimochodem podpole pro variantní názvy systému MARC 21), tam popisuje úmornou práci v archivu Moravské zemské knihovny, kde knihovníci a knihovnice musí i přespávat schoulení ve starých regálech.

Knihovny ale podle očekáváním podobná nařčení odmítají. "Naši knihovníci, samozřejmě včetně katalogizátorů, pracují v úplně standartních podmínkách zcela v rámci zákonné pracovní doby" zdůraznil mluvčí Národní knihovny Svatopluk Hráblo a ukázal nám několik fotografií lidí pracujících v běžných kancelářích. Náš redaktor nicméně vyjádřil podezření, že se jednalo o fotografie stažené z internetu nebo z nějaké fotobanky, protože se na fotografiích všichni nepřirozeně usmívali a ve spodní části byl vodoznak.

Stejně tak jakékoliv pochybení odmítl i Pavel Hantec z Moravské zemské knihovny v Brně a celou kauzu označil za absurdní. Během krátkého rozhovoru se sice ozývalo slabé pravidelné klepání na trubky topení, ale to pan Hantec přisoudil starému vybavení kotelny. Po krátkém telefonátu (údajně údržbáři) klepání opravdu ustalo, ačkoliv přítomný redaktor měl pocit, že topení začalo slabě naříkat.

Podobně napjatá situace panuje i na malých městech. Například knihovna v Poličce údajně katalogizační oddělení vůbec nemá, ale Kateřina K. ze sousedních Sebranic tvrdí, že její sestra Pavla K. do knihovny v červnu nastoupila jako katalogizátorka a od té doby ji nikdo neviděl.

Je tedy zřejmé, že se jedná o velmi složitou situaci a je velmi obtížné s určitostí říci, kde je pravda - ale i tak vše nasvědčuje tomu, že k dlouhodobému systémovému zneužívání katalogizátorů a katalogizátorek skutečně dochází. Pokud tedy objevíte podobný vzkaz i ve své knize, dejte nám prosím vědět. Situaci budeme i nadále sledovat.