Celostátní akce Týden knihoven 1999 si všímala nejen odborná veřejnost, ale prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků se o ní mohla dozvědět také široká veřejnost laická. Byly však tyto informace vždy správné? Račte posoudit.

1. Noviny
(Zdroj: databáze firmy Anopress)

První zprávy se v denním tisku objevily již v úterý 12. října, a to v denících Region Krnov, který informoval o připravovaných akcích v Městské knihovně v Krnově a Listy Strakonicka a Českobudějovické listy, představující chystané akce Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích (kde byl program Týdne knihoven zahájen již 13. října slavnostním koncertem). Šmidingerova knihovna ve Strakonicích zřejmě rozjela propagaci naplno, jelikož krátkou informaci o jejích akcích v rámci Týdne knihoven přinesly následující den ZN Zemské noviny a Slovo, které se tak staly prvními celostátními deníky informujícími o knihovnickém týdnu. Také v deníku Právo se Šmidingerova knihovna blýskla jako první ze všech knihoven.

Jak se blížilo oficiální datum zahájení Týdne (18. říjen), článků v novinách přibývalo. Zejména pak v novinách regionálních. Přitom ne všechny deníky uveřejnily o Týdnu samostatný článek. Například v Deníku Jablonecka se 15. října objevila stručná informace o Městské knihovně v Jablonci nad Nisou v rámci rubriky Servis - spolu s hitparádou nejprodávanějších hudebních titulů v jablonecké prodejně Disk music či informací o výstavě králíků a drůbeže.

Zdaleka ne všechny celostátní deníky věnovaly Týdnu knihoven takovou pozornost, jakou by si jistě byl zasloužil (a o jakou také organizátoři usilovali) (viz tabulka). Překvapivě nejhůře z tohoto hodnocení vyšly (vedle Haló novin) Lidové noviny (!), které o knihovnickém týdnu uveřejnily pouze jedinou zprávičku bez samostatného titulku: "V Praze začíná Týden knihoven. Čeští knihovníci se dnes ve 12 hodin sejdou na Staroměstském náměstí. Týden knihoven zahájí živými obrazy Průřez knihou, Počátkové českého písemnictví a další."

V jednotlivých článcích se nejčastěji objevovala informace o "čtenářské amnestii" (možnost čtenáře vrátit příliš dlouho vypůjčené knihy bez uvalení poplatku z prodlení ze strany knihovny). Nezasvěcenému čtenáři by se mohlo dokonce zdát, že zejména v této akci spočívá Týden knihoven. Avšak - je vina na straně knihoven informujících novináře (které přespříliš vyzdvihují význam této amnestie) či na straně novinářů (kteří si z jistých důvodů z přehršle pořádaných akcí vyberou právě tuto)? (V této souvislosti je zajímavé stanovisko vedení Státní vědecké knihovny Kladno: "Amnestii letos organizujeme poprvé; rozhodně ji nechceme dělat každoročně, protože lidé by si na ni mohli zvyknout a knihy by nevraceli.")

V novinových článcích bylo možno nalézt řadu zkreslujících informací - následuje výběr těch "nejlepších" perliček:

Všelijak si lze vykládat informaci Mladé fronty DNES z pondělí 18. 10., podle které "dnes od 13 hodin na nádvoří Klementina budou zaměstnanci Národní knihovny a knihkupci levně rozprodávat knihy". Urážkou ikarových řad je následující informace, kterou o knihovnickém happeningu přinesla středočeská Večerka: "Originálně se prezentace zhostili zaměstnanci Státní technické knihovny, kteří názorně demonstrovali moderní pokrok ve většině biblioték výjevem Knihovny na webu." (Na vysvětlenou pro nezasvěcené: knihovny na webu předváděli redaktoři Ikara, zatímco pracovníci Státní technické knihovny znázornili svou Integrovanou virtuální knihovnu - INVIK.) Podle Blesku "se do projektu Týden knihoven zapojila většina z 6000 poboček v celé zemi". Ptám se však - poboček ČEHO?! Ano, jistě - slovo "knihoven" bylo nevhodně zaměněno a hnedle zde máme naprostý blud. Úsměv na rtech vyvolává fakt, jaká že akce byla vyzdvižena Hradeckými novinami ve Státní technické knihovně Hradec Králové: "do Internetového klubu instalují tiskárnu". 2. Televize O svědectví o osobní účasti ve vysílání České televize (a následně ve vysílání Českého rozhlasu - stanice Praha, Rádia Svobodná Evropa a rozhlasové stanice Regina Praha) jsem požádala PhDr. V. Richtera - náměstka ředitele Národní knihovny ČR a předsedu Svazu knihovníků a informačních pracovníků: "O to, aby se knihovny v období Týdne knihoven dostaly do televize, bojovala úporně paní Eva Novotná z oddělení pro vztahy s veřejností Národní knihovny ČR. Jak už to ve vztahu hromadných sdělovacích prostředků ke knihovnám bývá, nasazenému úsilí neodpovídají vždy dosažené výsledky. Přesto se ve vztahu k (naší) České televizi podařilo přeci jen dosáhnout mírného vítězství - byl jsem pozván na pondělí 18. října 1999 do ranního pořadu "Dobré ráno". Produkční pořadu jsem byl požádán, abych se ve stanovené pondělí dostavil na Kavčí hory. Péče byla přímo vzorová - bylo nabídnuto taxi, které mě mělo dovézt do studia. Nabídku jsem sice nevyužil, ale dobře jsem si to zapamatoval. Krátce po šesté hodině jsem se objevil v redakci zpravodajství, kde mne ihned pohostili čajem a napudrovali nos s tím, že můj rozhovor se uskuteční v půl sedmé. Pomalu jsem usrkával horký čaj a stále doufal, že se někdo dostaví, abychom se spolu dohodli, o čem vlastně bude v Dobrém ránu řeč. Těsně před půl sedmou dorazila asistentka a odvedla mne o patro výše do studia. Zde jsem se pozdravil s moderátorem pořadu Jaromírem Bosákem, který mě ujistil, ze oba víme, o čem bude řeč. Byl jsem vyzván, abych ho případně i přerušil, pokud se budu domnívat, že bych rád něco sdělil nebo s něčím nesouhlasil. Opětně nabízený čaj jsem tentokrát raději odmítl, abych ho v rozčílení nerozlil. Chvíli jsme spolu poslouchali krátký přehled zpravodajství. Ihned po zprávách následovaly otázky na smysl Týdne knihoven a jak to vlastně bude s budoucností knihoven v době internetu. Co jsem na tyto otázky odpověděl vlastně již vůbec nevím, jenom si uvědomuji úpornou snahu říci v několika málo minutách něco, co by snad mohlo být zajímavé pro někoho, kdo se právě vyklubal z postele." 3. Rozhlas "Ještě tentýž den v šest hodin večer jsme se sešli s kolegyní Z. Houškovou a redaktorkou Českého rozhlasu - stanice Praha Z. Vojtíškovou k rozhovoru, který měl být odvysílán o několik dní později. Společně jsme tedy předstírali, že je právě středa odpoledne. Tentokrát jsme měli k dispozici mnohem větší časový prostor, neboť pořad na aktuální téma trvá celých 15 minut. Redaktorka si současně předtáčela další rozhovor, který měl být v následujících dnech odvysílán na Svobodné Evropě. Měli jsme tedy dostatečný prostor a mohli jsme se pustit do chvály knihoven. Předem jsme si domluvili několik témat, na která se potom redaktorka ptala. Ve středu odpoledne jsme měli štěstí na to, že při návratu z knihovnické akce z Třeboně jsme v pražské dopravní zácpě mohli vyslechnout svůj rozhovor. Všichni spolu s řidičem jsme měli pocit, že se nám podařilo říci vše podstatné. Stihli jsme si i postěžovat na nedostatek financí pro realizaci státní informační politiky. Do třetice všeho dobrého jsme se ve čtvrtek 21. října sešli s J. Štěrbovou z Městské knihovny v Praze na natáčení rozhovoru pro regionální stanici Regina Praha s redaktorkou paní Polednovou. Zde jsme měli prostor pouhé dvě minuty. Pokud se mohu dopustit vlastního hodnocení, domnívám se, že rozhovory dopadly celkem příznivě, bez nějakých dramatických zaškobrtnutí. Vše bylo odvysíláno bez jakékoliv snahy o zkreslení obsahu. V případě natáčení pořadů pro rozhlas jsme měli výhodu v tom, že obě redaktorky se zúčastnily tiskové konference k Týdnu knihoven a byly tudíž dobře připraveny. V každém případě se před poskytnutím rozhovoru vyplatí přemýšlet o tom, k jakému sdělení vlastně chceme několikaminutový rozhovor využít. Říci podstatné věci během dvou nebo pěti minut je kupodivu nesmírně obtížné, i když se tento čas může zdát za některých okolností současně nekonečně dlouhý." Závěrem glosa k přebírání a interpretování oficiálních informací na vlnách Českého rozhlasu - stanice Vltava. Již ve čtvrtek 14. října zde byla v rámci kulturní části zpráv po osmé hodině zařazena také zpráva o nadcházejícím Týdnu knihoven, který "začne v pondělí ve 12 hodin na Staroměstském náměstí v Praze happeningem, na kterém bude předveden živý obraz informační exploze zobrazující kolaps počítačové sítě"! Jsou ti knihovníci ale blázni, řekl si jistě v tu chvíli nejeden nezasvěcený posluchač.