Je to již více než osm měsíců, co časopis Ikaros poprvé informoval o tajuplném „Projektu B“, který měl zásadním způsobem rozšířit a obohatit služby našich knihoven. V tehdejším článku jsme se víceméně omezili jen na pouhé konstatování, že byl zmiňovaný projekt představen veřejnosti a že jeho vývoj začal přibližně koncem roku 1999. Žádné bližší informace nebyly v té době uvolněny, a tak jsme museli čekat, až budou tvůrci projektu o něco sdílnější.

Nicméně tyto ‚tajnosti‘ jsou už minulostí, a tak vám, vážení čtenáři, můžeme jako vůbec první české periodikum přinést podrobnou reportáž. Před několika dny, 12. prosince 2006, totiž proběhla dlouho očekávaná oficiální tisková konference, kde bylo informační embargo zrušeno, a zástupcům tisku byl záhadný Projekt B prezentován v celé své kráse. A aniž bych chtěl jakkoliv předbíhat, osobně jsem přesvědčen, že se jedná o skutečnou revoluci v našem knihovnictví!

Nejprve si ale dovolím jednu menší odbočku. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak by se daly knihovnické a informační služby ještě zdokonalit? Řada z vás jistě optimisticky namítne, že v tomto oboru už prakticky není co zlepšovat – nabídka informačních služeb je bohatá a rozmanitá, síť knihoven je v současné době už relativně hustá a ve specifických případech máme dokonce knihovny mobilní. Ale ani to někdy nestačí, jak se ostatně shodují přední odborníci z celé České republiky, protože již dlouhé dekády okázale opomíjíme jedno velmi významné médium: vzduch.

Otázkou ovšem zůstává, jak mohou knihovny vzduch využít? Například bájný Ikaros mohl létat, protože měl křídla, ale běžný knihovník se do vzduchu nevznese ani po požití dvou litrů Red Bullu. Tento problém se zejména z počátku jevil jako nepřekonatelný a zdálo se, že nakonec zůstane jen u nenaplněných snů a ideálů. Vědci v laboratořích SKIPu pracovali na vyřešení této zapeklité otázky dlouhá léta, ale nakonec hledané odpovědi opravdu nalezli. A tak vám nyní, po osmi měsících čekání (a celkem více než sedmi letech vývoje) můžeme představit převratný Projekt B, projekt univerzálních Bibliovrtů.

Vedle již zmiňovaného Svazu knihovníků a informačních pracovníků a největších českých knihoven (Národní knihovna ČR, Městská knihovna v Praze, Státní technická knihovna a další) se na projektu samozřejmě podílela i vláda České republiky, zejména pak Ministerstvo kultury a Ministerstvo obrany. Kromě těchto institucí se zapojila i celá řada dalších subjektů, kupříkladu Severočeské strojírny, Jihočeské energetické závody nebo Cukrárna u Aničky. Všechny zúčastněné entity byly ovšem vázány přísným slibem mlčenlivosti, a tak se tento úžasný projekt vyvíjel v naprostém utajení. Není totiž žádným tajemstvím, že tato technologie bude mít ohromný význam. Na podobných výzkumech pracovaly paralelně týmy po celém světě (jmenujme například Massachusetts Institute of Technology v USA, University of Oxford v Anglii, či Boratův Institut v Kazachstánu) a bylo evidentní, že země, která vývoj dokončí jako první, se v brzké době stane globální knihovnickou velmocí.

Ale abychom se vrátili k samotnému projektu. Jak již název napovídá, jedná se o speciálně upravené víceúčelové helikoptéry konstruované pro každodenní použití v terénu. Stejně jako bibliobusy umožnily mobilitu knihoven v rámci měst a vesnic, bibliovrty (oficiálně UBV, Univerzální Bibliografické Vrtulníky) zpřístupní až doposud nevyužívaný vzdušný prostor. Od 1. ledna 2007 bude do ostrého provozu nasazeno přesně jedenáct bibliovrtů a během dalších dvou let by se měl jejich počet zvýšit na třiadvacet. Operační základny umístěné v Praze, Plzni a Ostravě zajistí, že se bibliovrty dostanou na jakékoliv místo naší republiky nejpozději do 45 minut.

„Význam této technologie je skutečně obrovský“, nechal se slyšet inženýr Tomáš Tománek, hlavní projektant bibliovrtů. „Naše UBV umožní vznik zcela nových služeb pro čtenáře a uživatele knihoven, například expresní meziknihovní výpůjční služby. A to je jen začátek! UBV najdou své uplatnění třeba i v případě živelných pohrom. Představte si, dejme tomu, takové rozsáhlé povodně, jaké jsme zažili před několika lety. Vzpomínáte na ty nešťastníky, kteří uvízli ve svých domovech a které voda zcela odřízla od okolí? S pomocí UBV se můžeme dostat i na takto obtížně přístupná místa, a pokud bude mít alespoň jeden člen rodiny platný průkaz z jakékoliv knihovny, budou si moci bez problémů půjčovat knihy a lépe tak snášet své drobné starosti, jako ztrátu domova a majetku či nedostatek potravy. No není to úchvatné?!“

Úchvatné to nepochybně je. Představitelé SKIPu měli podobných modelových situací připraveno několik a všechny byly mimořádně zajímavé. Pochvalu si rozhodně zaslouží i zapojení UBV do mezinárodního humanitárního programu. Jednou měsíčně budou tři bibliovrty vyslány do chudých rozvojových zemí, kde budou shazovat speciální standardizované balíčky humanitární pomoci. Tyto balíčky podle předběžných návrhů obsahují 30–50 knih různých žánrů, takže si vybere snad opravdu každý. Jistou otázkou nicméně stále zůstává, zdali budou české knihy užitečné kupříkladu v oblasti rovníkové Afriky. Ale věříme, že i tento problém se již brzy podaří vyřešit.

Je obtížné nyní předvídat, jaký bude mít technologie bibliovrtů konkrétní dopad a jak moc bude využívána. Historie nás totiž naučila, že i ty nejpřevratnější objevy a vynálezy mohou upadnout v zapomnění, když se setkají s nezájmem a nepochopením (to byl mimo jiné i případ knih s neprůstřelnou vazbou, které byly vyvíjeny armádou pro jednotky ve válečných zónách; nebo si vzpomeňme na Instantní regály docenta Voříška, které byly distribuovány ve formě prášku, a po zalití vodou nabobtnaly do požadovaného tvaru a velikosti). Bibliovrty mají ovšem velikou naději na úspěch a jistě své uplatnění nakonec naleznou.

Na závěr tedy nezbývá než zopakovat, že Univerzální Bibliografické Vrtulníky jsou skutečně mimořádným projektem, který nepochybně změní tvář našeho, ale i celosvětového knihovnictví. Přejme tomuto projektu hodně úspěchů nejen v novém roce 2007, ale i v letech následujících.