Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Možnosti uspořádání fondu v Národní technické knihovně ČR

Čas nutný k přečtení
31 minut
Již přečteno

Možnosti uspořádání fondu v Národní technické knihovně ČR

0 comments

Redakční poznámka: Text je výtahem z autorčiny bakalářské práce, která byla úspěšně obhájena na ÚISK FF UK v květnu 2005.

Bibliografický záznam původní práce: MACHÁČKOVÁ, Tereza. Možnosti uspořádání fondu ve volném výběru v Národní technické knihovně. Praha, 2005. 62 l., [9] l. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Anna Stöcklová.

Do roku 2008 bude v areálu vysokých technických škol v Praze-Dejvicích postavena nová budova Národní technické knihovny České republiky (NTK).

Investorem výstavby je Státní technická knihovna, která na základě dohody s Českým vysokým učením technickým (ČVUT) a Vysokou školou chemicko-technologickou (VŠCHT) do budoucí NTK včlení ústřední knihovnu VŠCHT a knihovny ČVUT. Nová knihovna bude plnit funkci hlavního uzlu informační struktury výzkumu a vývoje, vzdělávání a veřejných informačních služeb, dále úkoly ústřední knihovny pro obě vysoké školy a současně bude zajišťovat integraci informačního zázemí obou škol do národní informační struktury.

Navrhovaná kapacita respektuje moderní pojetí knihovnických služeb, které preferuje volný přístup uživatelů k nejvyužívanějším fondům, dostatek míst pro prezenční studium a flexibilní řešení umožňující v případě potřeby bezproblémové změny uspořádání.

Uspořádání informačního fondu do volného výběru reflektuje trendy, které jsou patrné v moderních knihovnách v Evropě, Spojených státech amerických i zbytku světa. S takovým přístupem však vyvstává praktický problém, jak dokumenty ve volném výběru uspořádat. V České republice totiž s tímto pojetím v tak velkém rozsahu nemá zkušenost téměř žádná knihovna.

Organizace knihovního fondu

Pro knihovní fond je charakteristické, že je opatřen vlastním selekčním aparátem, jehož cílem je usnadnit vyhledávání a tím i využívání knihovního fondu. Tímto selekčním aparátem se rozumí především katalogy a dále speciální jazyk signatur, který umožňuje vyjádřit způsob organizování, stavění knihovního fondu, metodiku a techniku tvorby signatur a z toho vycházející pravidla selekce v knihovním fondu.

Signatury jsou značky určující přesnou lokaci knihovní jednotky na regále. Usnadňují tak orientaci ve fondu, což znamená bezprostřední vyhledávání potřebných dokumentů, a to jak uživatelům informací, tak pracovníkům dané knihovny či informační instituce.

Základní vlastností knihovního fondu je dynamičnost. To znamená, že se velikost a skladba fondu neustále mění.

Kvantitativní nárůst nevede k vyšší kvalitě obsahu fondu ani k lepšímu uspokojování potřeb uživatelů. Každá knihovna by měla mít stanoven svůj informační profil a podle něj vytvářet akviziční politiku. Vedle zařazováním nových přírůstků by mělo probíhat i vyřazování neadekvátních a zastaralých dokumentů.

S rozvojem vědy a techniky se skladba fondu mění jak z tematického hlediska, tak z hlediska druhu dokumentů, kdy se vedle klasických veřejně dostupných tištěných publikací objevuje literatura šedá a stále více také zdroje elektronické.

Druhou významnou vlastností knihovního fondu je statičnost, která se vztahuje k organizaci knihovního fondu. Každý knihovní fond je od počátku svého založení postaven na určitých organizačních zásadách, které se později jen velmi těžko mění. Proto by nově zakládané fondy měly být postaveny velmi promyšleně a s ohledem na možnosti budoucího vývoje. [VODIČKOVÁ, 1987]

K těmto fondům patří všechny dílčí fondy, které může uživatel používat bez nezbytné pomoci knihovníka volně, samostatně. Volně přístupné fondy se zpravidla vyznačují vysokou hodnotou po odborné stránce, vysokou účinností na uživatele, tematickou aktuálností a značným stupněm využívanosti.


Fondy přístupné ve volném výběru

Knihovní fondy zpřístupněné ve volném výběru mají velké výhody pro své uživatele:

  • umožňují bezprostřední kontakt uživatele s dokumenty,
  • zajišťují vnitřní potřebu uživatele být samostatný při výběru dokumentů,
  • umožňují uživateli získat přehled o dalších dílech téhož autora nebo o dalších pracích z téhož oboru, k téže problematice.

Metoda volného přístupu k dokumentům se začala v amerických a britských knihovnách uplatňovat již v první polovině minulého století. Po 2. světové válce se přidaly skandinávské knihovny a zbytek světa pak v 90. letech 20. století. Tato metoda je považována za velmi progresivní, čemuž odpovídají i novostavby knihoven ve světě v posledních desetiletích.

Na druhou stranu americký knihovník a katalogizátor John J. Boll zastává názor, že letmé prohledávání fondu není v elektronickém věku již tolik potřebné a efektivní. Elektronické online katalogy poskytují užitečné a přesné bibliografické třídící systémy a programy dovolují vícenásobné přístupy a vlastní nastavení [OLSON, BOLL, 2001].

Domnívám se, že metoda volného výběru je i v době elektronických informačních zdrojů pro uživatele velmi příjemná, pohodlná a efektivní. Vždyť předpovědi o konci tištěných knih se nesplnily a uživatelé stále preferují fyzický papírový dokument před elektronickým. Organizace knihovního fondu však musí být velmi promyšlená, přehledná a pro uživatele snadno přístupná a čitelná.

Mnohaleté zkušenosti, především zahraničních odborných knihoven, dokazují, že knihovní fondy ve volném výběru je nejlepší řadit systematicky podle obsahu a v rámci tohoto řazení buď chronologicky podle data vydání nebo abecedně podle jména autora.


Hlediska stavění fondu

Stavění knih prodělalo dlouhý vývoj, jehož výsledkem jsou tři hlediska, z nichž vycházejí hlavní signovací systémy:

  • Stavění podle obsahu
    Stavění knih podle obsahu se může také nazývat věcné nebo systematické, je vždy pohyblivé, protože knihy jsou vždy přidávány dovnitř přirůstající řady. Nejnovější kniha proto není nikdy na konci řady. Podkladem je určité třídící schéma se stanoveným principiem divisionis; může být tematicky univerzální nebo speciální, rozpracované podrobně nebo jen do hrubých celků.
  • Stavění podle formálních znaků
    Formálním znakem může být například pořadové číslo, přírůstkové číslo, formát, rok vydání apod. Toto stavění je vždy pevné, uzavřené nejnovější knihou.
  • Stavění abecední
    Abecedně můžeme stavět podle autora nebo geografických názvů, což jsou sice formální znaky, ale stavění není pevné, protože nové knihy se zařazují k předcházejícím knihám téhož autora nebo geografického jména. Nejčastěji se takto staví beletrie ve volném výběru.

Stavění knih ve volném výběru

Pro fond přístupný ve volném výběru je podle mého názoru nejvhodnější stavění systematické odvozené z existujícího klasifikačního schématu, buď univerzálního či oborového, v kombinaci se stavěním abecedním nebo pořadovým, případně formátovým. Kromě klasifikačních schémat lze použít také předmětová hesla nebo tematické a polytematické tezaury.

U technické a odborné literatury, kde vyhledávání podle autora není tak důležité jako u beletrie, protože autorem je často kolektiv či korporace a hlavním selekčním prvkem je tedy předmět, bych se přikláněla k použití stavění systematicko-pořadového. Vyhledávání podle dalších selekčních údajů musí být možné v dobře fungujícím elektronickém katalogu knihovny, protože i nejlepší stavění knih nedokáže přenést funkce katalogu jen na signatury. Katalogy a stavění fondu se navzájem doplňují a jejich funkce nelze zaměňovat.

Klasifikační systémy

Třídění je systematické uspořádání objektů nebo pojmů do skupin nebo tříd podle jejich podobnosti a rozdílu nebo jejich vztahu k určitým kritériím [OLSON, HOPE, 2001].

Typy a uspořádání tříd závisí na tom, co je klasifikováno, za jakým účelem a kým. Například jazyky mohou být klasifikovány z vývojového hlediska (na základě společných předků) nebo typologicky (na základě slovní zásoby a syntaxe). Léky mohou být klasifikovány podle skupin chemických látek (alkaloidy), z farmaceutického hlediska (jak působí v těle) nebo z léčebného hlediska.

Klasifikační systémy jsou nestálé. Postupem času může dojít k pokroku ve vědě, změnám v postojích, což má za následek zjemnění, přeskupení nebo dokonce vyřazení existujících tříd nebo podskupin. Bibliografické třídění je navrhováno tak, aby uspořádalo dokumenty a popisy dokumentů do jednoho nebo všech polí znalostí systematicky, aby vytvořilo skupiny podobných a asociovaných pojmů způsobem, který klade celek před jeho části, takže je dosaženo systematické posloupnosti. Skupiny se nazývají třídy a symboly používané k jejich popisu notace, které se mohou skládat z písmen, číslic nebo jejich vzájemné kombinace.

Při vyhledávání informací má notace funkci jakéhosi návěští nebo značky, které popisují obsahový předmět dokumentu. Každá notace je součástí uspořádané struktury nazývané klasifikační schéma nebo systém. Existuje mnoho takových systémů. Některé jsou oborové, tzn. věnované určitému předmětu, jako je lékařství, a opomíjejí všechny ostatní předměty (například právo) nebo je zařazují pouze s ohledem na vztah ke svému předmětu, například právo pacienta na soukromí. Jiné klasifikační systémy jsou všeobecné a pokrývají celou oblast lidského vědění. Každé schéma má jiné členění a jde do různé hloubky detailů. K nejznámějším univerzálním systémům patří Deweyho desetinné třídění (DDC), Mezinárodní desetinné třídění (MDT) a Třídění Kongresové knihovny (LCC).

Dokumenty se stejnou notací mohou být dále řazeny podle alfanumerického čísla dokumentu (zvané katerizace podle systému abecedního stavění a řazení C. A. Cuttera), které není součástí klasifikačního systému a je většinou založené na jménu autora. Výsledná jedinečná kombinace je signatura, číslo které informuje o umístění dokumentu na regále.


Deweyho desetinné třídění (Dewey Decimal Classification)

Autor „Desetinného třídění“ Melvil Dewey (1851-1931) je jedním z nejvýznamnějších činitelů knihovnictví USA, jeden ze zakladatelů Americké knihovnické asociace (American Library Association), zakladatel prvního tiskového odborného orgánu „The Library Journal“ a první knihovnické školy (School of Library Economy). Na „Desetinném třídění“ začal pracovat ve věku 21 let jako student Amherst College. V r. 1872 sestavil první náčrt Desetinného třídění a poté zahájil přestavbu knihovny podle nové soustavy. V současné době se o rozvoj DDC stará Kongresová knihovna ve Washingtonu, práva na vydávání a šíření vlastní OCLC (Online Computer Library Center).

Deweyho desetinné třídění se používá ve většině veřejných a školních knihovnách ve Spojených státech amerických. Má také velkou tradici ve všech anglicky mluvících zemích, takže se používá v knihovnách Velké Británie a Austrálie. Složitost notace může být uzpůsobena podle potřeb jednotlivých knihoven.

Dewey používá čísla pro nadřazené, všeobecné pojmy. Základních skupin je 10 a jsou to:

000Informatika, informace, všeobecnosti
100Filozofie, psychologie
200Náboženství
300Sociální vědy
400Jazyk
500Přírodní vědy
600Technologie
700Umění; rekreace
800Literatura
900Geografie; historie

Každá z těchto skupin se dělí na dalších 10 skupin, takže jich je 100 a dalších podtříd je dokonce 1000. Čím specifičtější třída, tím se také notace stává mnohem podrobnější.

Při tvoření signatury se k notaci přidají Cutterovy autorské znaky. Některé knihovny používají Cutter-Sunbornovy tabulky, zatímco jiné používají určitá čísla nebo písmena z autorova příjmení. Tvoření Deweyho notací je jedním z nejobtížnějších úkolů při využívání toho třídění.


Třídění Kongresové knihovny (Library of Congress Classification)

Kongresová knihovna ve Washingtonu patří mezi největší knihovny na světě; byla založena v roce 1800, v roce 1814 však spolu s Kapitolem vyhořela. Základem nově budované sbírky se stala knihovna exprezidenta Thomase Jeffersona, který knihovně prodal 6 487 svazků ze své osobní knihovny. Již na přelomu 18. a 19. století započaly pod vedením Charlese Ammi Cuttera první práce na sestavení nového třídění. Stručná tabulka základního rozdělení nového třídění byla zveřejněna v roce 1904. Sestavitelé nikdy neuvažovali o tom, že by se přísně drželi vědeckého uspořádání předmětů, usilovali pouze o pohodlný sled různých skupin, přičemž je pokládali za skupiny knih. Respektovali také zvláštní podmínky Kongresové knihovny, charakter jejích současných a pravděpodobných sbírek a jejich předpokládaného využití.

Třídění Kongresové knihovny používá většina akademických knihoven ve Spojených státech amerických. Jeho užití je považováno za jednodušší u rozsáhlých informačních fondů z několika důvodů:

  • jeho výpočet je založen na velkém počtu jednotek uložených na regálech s málo notacemi pro všeobecné kategorie,
  • dovoluje tvořit úspornější notace než DDC, jehož čísla mohou být pro některé předměty příliš dlouhá a těžkopádná.

Systém Třídění Kongresové knihovny je tvořen hlavními kategoriemi pro všeobecné pojmy, označenými písmeny.

AVšeobecné práce
BFilozofie, psychologie, náboženství
CPomocné vědy historické
DDějiny Evropy, Asie, Afriky (Východní polokoule)
EDějiny Severní a Jižní Ameriky (Západní polokoule)
GGeografie, mapy, antropologie, rekreace
HSociální vědy
JPolitické vědy
KPrávo
LVýchova a vzdělávání
MHudba
NKrásné umění
PJazyky a literatura
QPřírodní vědy
RMedicína
SZemědělství
TTechnika/Technologie
UVojenství
VNámořnictví
ZKnihovnictví, bibliografie

Tyto základní kategorie mohou být dále děleny s druhým nebo třetím písmenem a každá písmenná kategorie se ještě dělí pomocí celých čísel.

Při tvoření signatury se k notaci LCC přidává číslo knihy nebo rok vydání. Číslu knihu se také říká katerizační číslo, protože tabulky používané pro generování čísel pro Deweyho třídění byly původně vytvořeny Ch. A. Cutterem. Zatímco Třídění Kongresové knihovny využívá jiné tabulky pro vytváření čísel knih, termín katerizační číslo se používá i zde a stalo se tak všeobecně používaným pojmem pro číslo knihy nehledě na použité klasifikační schéma a formát klasifikovaného dokumentu. Obvykle se katerizace používá pro autora dokumentu, ale když chybí, je založena na názvu dokumentu.

V Třídění Kongresové knihovny se vždy na konec signatury přidává ještě datum vydání. Existují i starší signatury bez něj, ale současná politika mluví pro jeho používání.


Mezinárodní desetinné třídění (MDT)

Na počátku devadesátých let 19. století začaly vznikat první myšlenky a snahy o vytvoření mezinárodních bibliografií. V roce 1895 byl při příležitosti konání Mezinárodní bibliografické konference založen Mezinárodní bibliografický ústav v Bruselu. Zakladateli byli významní belgičtí vědci Henri La Fontaine a Paul Otlet. Hlavním cílem a úkolem nově vzniklé instituce bylo vybudování Univerzálního bibliografického soupisu, který později dostal latinský název Bibliographia Universalis. Ústav dosáhl největších úspěchů do začátku 1. světové války, která jeho činnost přerušila. Po skončení války byl přejmenován na Mezinárodní ústav bibliografie a v roce 1938 na jeho bázi vznikla významná Mezinárodní federace pro dokumentaci (Féderation Internatinale de Documentation). Jedním z mnoha úkolů Mezinárodního bibliografického ústavu bylo vypracovat bibliografické třídění na základě desetinného třídění Melvila Deweye. Soustava vypracovaná ústavem dostala později název "Classification Décimale Universelle", který byl do češtiny přeložen jako Mezinárodní desetinné třídění.

Úprava DDT spočívala:

  • v přizpůsobení klasifikačního systému evropským poměrům,
  • v rozšíření notačního systému o
    • nástroje (spojovací symboly) pro tvorbu syntetických komplexních znaků,
    • tabulky všeobecných a specifických pomocných znaků.

Po FID převzalo péči o MDT Konsorcium pro MDT (UDC Consortium) se sídlem v Haagu, které provádí v souboru MDT pravidelně různé úpravy a změny. Jeho záměrem je postupná restrukturalizace klasifikace MDT. V České republice výlučnou licenci na zpřístupnění souboru znaků MDT v ČR obdržela od Konsorcia v roce 1994 Národní knihovna ČR. Z licenční smlouvy vyplývá pro NK ČR právo celý soubor - UDC MRF (UDC Master Reference File) - přeložit do českého jazyka a publikovat jej v tištěné podobě. Součástí smlouvy je i každoroční nárok NK ČR na získání nové aktualizace MRF v angličtině. [PLECHŠMÍDOVÁ, 1999]

V Mezinárodním desetinném třídění je důsledně provedena logická symbolická indexace. Místo třímístné Deweyovy notace s přídavkem jedné nebo dvou nul k seskupování jsou na prvním stupni rozdělení jednomístné číslice, na druhém dvoumístné, na třetím třímístné atd. K snadnější výslovnosti a lepšímu zapamatování notací jsou vždy tři (zřídka dvě) číslice zleva oddělovány od následujících tečkou.

MDT doprovází rozvinutá soustava zvláštních tabulek „determinantů“ (pomocných znaků) formy, místa, jazyka, národnosti, času, hlediska aj.

Základní rozdělní do 10 skupin je následující:

0Všeobecnosti
1Filozofie
2Náboženství. Teologie
3Společenské vědy
5Matematika. Přírodní vědy
6Užité vědy. Lékařství. Technika
7Umění
8Jazykověda. Filologie. Literatury
9Geografie. Biografické studie. Dějiny

Polytematický strukturovaný heslář (PSH)

Pro úplnost při výčtu možností, podle kterých lze stavět fond ve volném výběru, uvádím také Polytematický strukturovaný heslář, který je používán STK a knihovnami ČVUT.

Projekt PSH byl v letech 1991-1993 realizován ve Státní technické knihovně. Jeho výsledkem je soubor hesel (řízený slovník) umožňující vyjádření hierarchie mezi hesly, vztahy asociace a synonymie.

Hlavním záměrem tvůrců PSH bylo nahradit univerzální klasifikační systémy typu MDT otevřenějším a uživatelsky přívětivějším selekčním jazykem, blízkým přirozenému jazyku. Hlavními úkoly PSH je usnadnit

  • indexaci univerzálních a polytematických fondů,
  • vyhledávání v automatizovaných katalozích typu OPAC.

PSH ve verzi 1.4 z roku 2004 obsahuje přes 16 000 hesel v češtině i angličtině ze všech oborů lidské činnosti. Jednotlivá hesla jsou seskupena do 42 tematických řad, které připravili specialisté pro jednotlivé obory. Každé heslo je v rámci oboru podle svého obsahu a míry obecnosti zařazeno do šesti-, výjimečně sedmistupňové hierarchie, takže celý heslář tvoří stromovou strukturu od nejobecnějších pojmů až po pojmy užšího rozsahu.

Heslář si nekladl za cíl vytvořit klasifikační systém (ani tezaurus), jeho hierarchická struktura je věcí pouze pomocnou. Hierarchie oborových řad je de facto narušena i zásadou jedinečnosti výskytu hesla. V případě potřeby zařazení hesla do více oborů dostává přednost řada ze širšího vědního základu (fyzika, chemie, matematika apod.), v ostatních oborech jsou hesla napojena pomocí odkazů. PSH je určen pro věcnou klasifikaci knih, nikoliv pro analytický popis a také jeho vlastní struktura nemusí sledovat přísně vědecké dělení jednotlivých vědních disciplín.

Heslář je určen zejména pro implementaci do automatizovaných knihovnických systémů v knihovnách s převážně polytematický fondem. Zastává funkci řízeného slovníku jak pro indexaci dokumentů, tak zejména pro zpětné vyhledávání publikací. Druhou možností je využívat PSH samostatně pouze jako pomůcku pro nabídku hesel řízeného předmětového katalogu knihovny. [SMOLKA, 1998]

Vrchol stromu PSH

antropologie anarchitektura, urbanismus, územní plánování au
astronomie asbiologie bi
doprava doekonomické vědy ev
elektronika elelektrotechnika et
energetika enfilozofie fi
fyzika fygeofyzika gf
geografie grgeologie gl
historie hihutnictví hu
chemie chinformační věda in
jazykověda jaliteratura li
matematika mamístní hospodářství mh
náboženství naobecnosti ob
pedagogika pepolitologie pl
potravinářství ppprávo pr
psychologie pssociologie so
spoje sjsport a tělovýchova sv
spotřební průmysl spstavebnictví st
strojírenství srtěžba nerostných surovin ts
umění umvodní hospodářství vo
vojenství vvvýpočetní technika vt
zdravotnictví zdzemědělství ze

Stavění fondu v zahraničních knihovnách

V rámci přípravy podkladů pro svou bakalářskou práci jsem zaslala 19 zahraničním technickým či univerzitním knihovnám žádost o informace o stavění fondu ve volném výběru, dosavadních zkušenostech se zvoleným systémem a jeho výhodách či nevýhodách. Z 19 oslovených knihoven jsem získala 13 velmi ochotných odpovědí.

Marriott Library, University of Utah, USA

V knihovně na Univerzitě v Utahu převažuje volný výběr, ve skladech jsou umístěné pouze speciální sbírky. Dříve byl fond klasifikován DDC a některé velmi staré sbírky tak zůstaly, ale zbytek fondu byl reklasifikován Tříděním Kongresové knihovny v rámci projektu retrospektivní konverze. Ve srovnání s DDC vidí knihovna výhodu LCC v jeho větší flexibilitě a možnosti rozšíření. Při vytvoření nového předmětového hesla je u LCC mnohem jednodušší přiřadit jeden znak, aby se definoval nový předmět.

UCLA Science & Engineering Library, Los Angeles, USA

UCLA (University of California) je tvořena několika knihovnami a neexistuje jednotná metoda, jak knihy klasifikovat a stavět ve volném výběru. Knihovna Science & Engineering používá LCC. V ostatních knihovnách používají LCC, vlastní třídění nebo např. Třídění Národní lékařské knihovny či zkratky CASSI (Chemical Abstracts Source Index). V knihovně přiznávají, že tato nejednotnost může být pro studenty nepřehledná a zmatečná. LCC se mnoha studentům zdá komplikované a je pro ně obtížné najít knihu bez pomoci knihovníka. V knihovně Science & Engineering proto poskytují novým studentům krátké zaškolení.

Harvard College Library, USA

Knihovna Harvard College (součást Harvard University) používala a dosud používá několik klasifikačních systémů zároveň. V polovině 70. let se začalo používat Třídění Kongresové knihovny, protože je to systém používaný většími univerzitními knihovnami v USA. Mnoho knihoven už léta využívá systém sdílené katalogizace v rámci sítě OCLC/RLIN, a proto je hospodárné záznamy s LCC neměnit. Výhodou je rovněž to, že někteří studenti znají LCC již z veřejných knihoven, a tak jim přechod do univerzitní knihovny nečiní problém. Další výhodou LCC je, že představuje americký pohled na svět a vědy, je stále doplňováno a rozšiřováno podle toho, jak se věda a technika vyvíjí. Nevýhodou je, že ani LCC není úplně perfektní systém, který by zachytil všechny nuance předmětu, o kterém dokument pojednává.

Firestone Library, Princeton University, USA

Firestonská knihovna Univerzity v Princetonu má většinu fondu ve volném výběru. Sbírky jsou klasifikovány několika různými klasifikačními schématy, z nichž převládá LCC. Některé sbírky jsou setříděny podle Richardsonova systému, což byl klasifikační systém vyvinutý na začátku 20. století v Princetonu a používá se pouze zde, a to pouze ve speciálních případech nebo u starých sbírek. V knihovně dále používají svá vlastní třídění pro materiály, které se týkají Princetonu, vládních dokumentů atd. V Princetonu si uvědomují, že množství třídících schémat je pro uživatele nepřehledné, proto se snaží jim poskytnout co nejvíce informací a návodů. Výhodu LCC vidí v tom, že šetří peníze a čas při katalogizaci a je velmi výhodné při sdružování dokumentů podle předmětu, takže uživatelé mohou procházet regály a najít tak užitečné materiály vedle sebe.

Bibliotheek Technische Universiteit Eindhoven, Nizozemí

Tato technická knihovna má ve svém klasifikačním systému samozřejmě mnohem více tříd pro technické a přírodovědné obory než pro ostatní oblasti. Všechny sbírky jsou k dispozici ve volném výběru, knihovna používá svůj vlastní systém, který je velmi jednoduchý.

Používají abecedu pro tři specifické úrovně. Typická notace se skládá ze tří písmen, např. KBC, což znamená, že předmět C je částí širšího pojmu B, který je zase částí ještě širšího pojmu K. Pro stavění knih na regálech se k této notaci přidává rok vydání a první písmena hlavního katalogizačního záhlaví, tj. první tři písmena z příjmení prvního autora nebo první slovo z názvu. Typická signatura pak vypadá např. takto: KBC 2002 MAC.

V katalogizačním záznamu v poli věcného popisu může být více těchto notací pro hledání, ale pro umístění knihy na regále je možná jen notace, která se zapisuje do pole lokace.

Velkou výhodou tohoto systému, který si univerzita vyvinula pro vlastní potřeby, je jeho jednoduchá notace, která musí být umístěna na hřbetě knihy a student si ji musí pamatovat, když hledá knihu ve volném výběru.

Danmarks Tekniske Universitetsbibliotek, Dánsko

Knihovna Technické univerzity v Dánsku vznikla rozdělením dvou starších sbírek v roce 1942, které obě používaly MDT. V té době to byl vedle DDC téměř jediný klasifikační systém, který knihovna používá dodnes. Nevýhodu vidí ve složitosti pro uživatele, kteří si musí před notací představit 0.xxx, aby pochopil, jakým způsobem je kniha uložena, např. skupina 54 je umístěna až za skupinou 512.

Lunds Universitets Bibliotek, Švédsko

Dokumenty v Univerzitní knihovně v Lundu jsou klasifikovány v systému SAB (Švédský klasifikační systém). Tento systém je hierarchický a notace je tvořena velkými a malými písmeny latinské abecedy. Pro stavění knih se používají pouze první dvě úrovně.

Sächsische Landesbibliothek - Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Německo

V knihovně Technické univerzity v Drážďanech používají Regensburgskou klasifikaci (RVK= Regensburger Verbundklassifikation), která má v Německou velkou tradici. Výhodou systému je, že Univerzitní knihovna v Regensburgu toto třídění neustále vyvíjí a koordinuje přidávání, modifikaci a korekci termínů. Další výhodou je jeho používání v rámci sdílené katalogizace. Jediná nevýhoda spočívá v tom, že často dlouho trvá, než je nový termín přijat do klasifikace.

Universitätsbibliothek der Humboldt-Universität, Berlin, Německo

Stejně jako v Dráždanech i zde používaji Regensburskou klasifikaci, která je v Německu nejrozšířenější.

Bibliothek der Technische Universität Wien, Rakousko

Třídění použité v této knihovně bylo vyvinuto v roce 1987 a jmenuje se UBTUW-Systematik. Je odvozeno z třídění knihovny Mnichovské technologické univerzity (TUB-Systematik) a je pravidelně revidováno a aktualizováno. Používá se pro předmětové indexování (notace) a zároveň pro tvoření signatur pro volný výběr. Klasifikační schéma se skládá ze 40 hlavních tříd a 7 000 až 8 000 podtříd. Každá hlavní skupina je označena trojmístným písmenným kódem, např. ARC - Architektura. Podtřídy jsou vyjádřeny třemi čísly.

Systém byl vybrán proto, že byl vyvinut především pro knihovnu Přírodních a technických věd s jednoduchými popisnými značkami pro hlavní třídy. Mnichovská univerzita byla navíc velmi ochotná a nápomocná a poskytla třídění v elektronické podobě.

Biblioteka Uniwersytetu Warszawskiego, Varšava, Polsko

Univerzitní knihovna ve Varšavě se v roce 1995, pět let před nastěhováním do nové budovy, rozhodla přejít na Třídění Kongresové knihovny. V úvahu bylo vzato také MDT, ale vedení knihovny došlo k závěru, že pro stavění knih ve volném výběru je mnohem komplikovanější. V roce 1995 bylo vytvořeno Klasifikační oddělení a americkým expertem placeným z Rozvojového programu OSN byli zaškoleni první indexátoři. V oddělení v současné době pracuje 10 zaměstnanců, kteří mají k dispozici veškeré příručky, manuály, klasifikační schémata v elektronické i tištěné podobě.

Hlavní výhodu LCC vidí v tom, že dovoluje podrobné uspořádání velké vědecko-technické sbírky ve volném výběru. Je ovšem důležité si uvědomit, že LCC bylo primárně vyvinuto pro americké knihovny, což může vést k určitým nejasnostem a nepřesnostem. Univerzitní knihovna ve Varšavě je v současné době největší polskou knihovnou s volným výběrem. Brzy ji však budou následovat knihovny v Lodži a Wroclawi, které stavějí nové budovy a plánují volný výběr postavit také podle Třídění Kongresové knihovny.

Tallinn University of Technology, Estonsko

Většina estonských knihoven používá Mezinárodní desetinné třídění, které je přeložené do estonštiny a adaptováno na národní prostředí. Signatury ve volném výběru se skládají ze dvou částí - první je vytvořena z MDT a druhá je tvořena autorskou značkou. Tento systém se používá již několik let a o jeho změně se nikdy diskutovalo. Signatury jsou fyzicky napsány či připevněny ke každé jednotce a změnit je by přineslo spoustu práce a nákladů. Navíc uživatelé tento systém dobře znají a snadno se v něm orientují.

Biblioteca Luis Angel Árango, Bogota, Kolumbie

Knihovna L. A. Áranga je největší v Kolumbii a v mnoha ohledech plní funkci knihovny národní. Ve volném výběru je pouze 10 % dokumentů z celého fondu a jak volný výběr, tak uzavřené sklady jsou postavené podle DDC. Důvodem je, že ho používá velká většina knihoven v Latinské Americe a je vyučováno na knihovnických školách. Vedle toho je DDC knihovníky považováno za snadno pochopitelné a flexibilní. Nevýhodou jsou vysoké náklady na specializované indexátory, složitost systému z hlediska uživatele a výskyt chybných signatur v OPACu. Výhody vidí v tom, že DDC je neustále vyvíjeno a udržováno, lze z něho vytvořit signatury a označit regály a je snadné zařadit nové materiály na regály.

Možnosti stavění fondu v Národní technické knihovně

V předchozích odstavcích jsem uvedla různé možnosti a zkušenosti ze zahraničí, jak lze knihovní fond ve volném výběru uspořádat. Která z těchto možností je však nejvhodnější pro Národní technickou knihovnu ?

Fond Národní technické knihovny bude tvořen z fondů Státní technické knihovny, knihoven Českého vysokého učení technického a Ústřední knihovny Vysoké školy chemicko-technologické. Nejdříve je proto potřeba uvědomit si, kolik knihovních svazků z které knihovny bude zařazeno do volného výběru a jaké předmětové oblasti budou pokryty. Dříve než dojde k vlastnímu stěhování a přesignování všech fondů, je důležité, aby každá z knihoven svůj fond zrevidovala a provedla obsahovou analýzu. Když budou známy počty knihovních jednotek z každé oblasti, bude možné spočítat, kolik je v knihovně pro každý z oborů zapotřebí regálů.

Standardně se počítá 40 knihovních jednotek na jeden metr regálu, ale vzhledem k tomu, že je užitečné ponechat si určitou prostorovou rezervu a také je nutné počítat s budoucími přírůstky, navrhuji počítat na jeden metr regálu 30-35 knihovních jednotek. Vhodná výška regálu ve volném výběru bývá udávána mezi 2 až 2,20 metry. V knihovně budou k dispozici stupínky, proto je možné si dovolit výšku regálu zvýšit na 2,5 metru.


Základní rozdělení fondu

Důležitým orientačním prvkem v celé knihovně budou barvy. Podle návrhu architektů by výtvarné pojetí knihovny mělo korespondovat s webovými stránkami knihovny, což považuji za velmi progresivní a efektivní. Barevné rozlišení jednotlivých prvků knihovny bude uživatelům sloužit pro přehlednější orientaci jak po budově knihovny, tak v knihovním fondu. Barvy mohou označovat nejen fyzické umístění knihy, ale také její status, zda se půjčuje prezenčně či absenčně.

Základní rozdělení fondu po patrech a jednotlivých odděleních by mohlo být například podle fakult ČVUT s tím, že VŠCHT by byla fakultou další a fond každé z těchto fakult by byl označen samostatnou barvou. Dokumenty, které pojednávají o všeobecnostech nebo průřezových oborech napříč fakultami, např. ekonomie, právo, jazyky aj., by byly označeny barvou další.

Toto rozdělení nebude ovšem dostatečné, jelikož některé předměty se vyučují na několika fakultách zároveň. Například katedra mechaniky je jak na Fakultě strojní, tak Fakultě stavební i elektrotechnické.

Pro jiné rozdělení fondu jsem se inspirovala předmětovými kategoriemi Knihovny Technické univerzity v nizozemském Delftu.

V rámci jednotlivých pater či místností, které budou rozděleny do výše uvedených základních kategorií, se knihy na regálech budou dále členit podle obsahu, tzv. stavění systematické.


Výběr vhodného klasifikačního schématu

V této fázi přichází rozhodnutí, kterou z klasifikačních soustav zvolit.

Deweyho desetinné třídění bych vyloučila jako první. Je staré, má velmi složitou notaci, nemá v naší zemi tradici a ze zkušeností amerických vědeckých či univerzitních knihoven vyplývá, že je nevhodné.

Naopak Třídění Kongresové knihovny má u amerických univerzitních knihoven velkou podporu, lze z něho jednoduchým způsobem vytvořit signaturu a stavět tak podle něho knihy ve volném výběru. Zkušenosti z Univerzitní knihovny ve Varšavě ukazují, že reindexace i velmi rozsáhlého fondu je možná. V dnešní době, kdy většina technické literatury vychází v anglickém jazyce a je možné bibliografické záznamy stahovat z Kongresové a dalších zahraničních knihoven, si myslím, že je škoda nepřebírat záznamy s polem pro Třídění Kongresové knihovny. Je zvykem toto pole smazat a vytvořit si vlastní notaci podle jiného klasifikačního třídění, např. MDT. Věcný popis, který je při vytváření bibliografických záznamů nejvíce časově a finančně nákladný, je tak vytvářen znovu. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že celý projekt přechodu na Třídění Kongresové knihovny trval ve Varšavě 5 let a bylo využito též spolupráce odborníků OSN. Bohužel naše časové možnosti jsou omezující, a tak budeme muset pravděpodobně vyjít z klasifikačních schémat, která mají v naší zemi tradici a jsou nám k dispozici.

Knihovny ČVUT vytvářejí bibliografické záznamy od roku 1998 v rámci sdílené katalogizace. V roce 2001 se ke sdílené katalogizaci připojila také Státní technická knihovna. V polovině roku 2004 byla spolupráce ukončena, protože knihovny ČVUT přešly na nový software (Aleph 500) a s ním na komunikační formát MARC21. Nicméně z této spolupráce vyplývají určité výhody a zkušenosti do budoucna, kdy se fondy knihoven budou spojovat. Velkým kladem určitě je, že obě knihovny používají pro věcný popis Mezinárodní desetinné třídění a Polytematický strukturovaný heslář. Knihovna VŠCHT pro věcný popis používá pouze volně tvořené předmětové termíny, což pro ni znamená, že s přesunem fondu do nové budovy bude muset dokumenty reindexovat. Vzhledem k tomu, že do nové budovy bude přecházet pravděpodobně jen nepatrná část knihovního fondu, neměl by to být velký problém.

Pro systematické stavění fondu ve volném výběru můžeme tedy použít buď Mezinárodní desetinné třídění nebo Polytematický strukturovaný heslář. Stavění fondu podle MDT má v naší zemi určitou tradici, mezi uživateli však není příliš oblíbené. Pod jeho notací si nedokáží představit nic konkrétního a v mnoha případech může být velmi složitá. Národní technická knihovna bude svou akviziční politiku směřovat jen k určitému spektru vědních oborů, a tak není zapotřebí univerzálního systému. Naproti tomu PSH je po uživatelské stránce mnohem srozumitelnější a přívětivější, protože uživatelé preferují přirozený jazyk než nicneříkající notaci. PSH byl vyvinut pro technické obory a tudíž by měl fondu Národní technické knihovny odpovídat. Uživatelé mohou navíc velice snadno prohledávat jeho stromovou strukturu a následně správně formulovat své dotazy v OPACu. PSH není ovšem pro systematické stavění nástroj úplně dokonalý. Hesla jsou zařazena do rozdílně stupňované hierarchie - některá pouze do jednostupňové, jiná dokonce do sedmistupňové. Dochází pak k tomu, že některá hesla jsou pro stavění fondu zbytečně moc podrobná a jdou do veliké hloubky, což u některých oblastí nebude nutné. Nevýhodou PSH je, že není kompatibilní s MDT.

Dříve, než se fondy začnou stěhovat, bude jedním z nejdůležitějších úkolů revize celého hesláře. Následně bude nutné určit, která hesla jsou pro stavění fondu vhodná a která ne. U příliš podrobných hesel se pro stavění použije heslo nadřazené. Zároveň bude potřeba vytvořit převodník mezi PSH a MDT, tzv. konkordanční tabulky. Převodník by měl mít elektronickou podobu.

Dalším problémem, který se při stavění fondu určitě objeví, je chybný věcný popis bibliografických záznamů. Použitá hesla PSH jsou často jen velmi obecná a katalogizátoři věcný popis zpřesňují použitím volně tvořených klíčových slov, i když jejich ekvivalent je obsažen v PSH. Tyto chyby jsou dány tím, že záznamy se vytvářejí především pro vyhledávání v OPACu, kde je co nejširší věcný popis výhodou. Vytváření věcného popisu pro stavění fondu ve volném výběru nemá v naší zemi velkou tradici, protože převážná většina fondu je umístěna v uzavřených skladech. Ve volném výběru je často umístěna jen nepatrná část knihovního fondu, která je systematicky rozdělena jen velice hrubě. Katalogizátory proto bude určitě potřeba proškolit a na tento problém upozornit.

V rámci jednoho předmětového hesla je vhodné fond dále členit podle roku vydání a uvnitř podle pořadového čísla. Nejnovější dokumenty tak budou vždy na konci a pro uživatele to bude velmi přehledné.

Signatura by pak mohla vypadat takto:

AU1999/1, AU1999/2.
AU = architektura, 1999 = rok vydání, 1-2 = pořadové číslo

DO2004/1, DO2004/2
DO = doprava, 2004 = rok vydání, 1-2 = pořadové číslo

Duplikáty se mohou odlišovat malými písmeny latinské abecedy na konci signatury. Vícesvazková díla se mohou označit římskými číslicemi.

Signatury je také možné barevně odlišit pro lepší orientaci uživatelů v knihovně. Signatura může nést barevnou informaci, která indikuje, na které patro či do kterého oddělení kniha patří. Barevně se mohou také rozlišit různé statusy jednotky - zda se půjčuje jen prezenčně či též absenčně.

Závěr

Při zamyšlení nad možnostmi stavění knihovního fondu ve volném výběru v jakékoliv velké odborné knihovně jsem si uvědomila, jak náročný úkol to je. To, jak budou knihy na regálech seřazené, nelze v žádném případě podcenit a je nutné na to myslet v dostatečném časovém předstihu

Důležité je, aby uživatel, který zná signaturu hledaného dokumentu, věděl, ve které části knihovny a na kterém regále se dokument nachází. Musí mu být proto k dispozici srozumitelné informační plánky, každé oddělení a každá police musí být dostatečně, barevně i slovně, označeny. Stejně tak uživateli, který nezná signaturu konkrétní knihy a hledá necíleně jen určité téma, musí být umožněno najít relevantní dokumenty snadno a rychle.

Pokud knihovna dokáže splnit tato očekávání a nároky svých uživatelů, stane se vyhledávanou a často navštěvovanou a využívanou institucí.

Ať už se knihovny ČVUT, STK a VŠCHT rozhodnou pro systematické stavění fondu podle Třídění kongresové knihovny nebo podle hesel Polytematického strukturovaného hesláře, čeká je velký kus práce.

Osobně si myslím, že pro tak významnou instituci, kterou se NTK bezesporu stane, by přechod na nový klasifikační systém neměl být překážkou, ale naopak výzvou. Knihovna tu bude stát několik dalších desítek let a tak bychom se neměli omezovat svojí současnou situací, ale měli bychom především myslet na příští generace uživatelů NTK. Nestačí jen knihovnu ve stanoveném termínu s velkou slávou otevřít, ale je potřeba efektivně sloužit uživatelům. Uživatelé nové knihovny by i za 20 let měli být schopni se v ní snadno orientovat a požadovaný dokument jednoduše a rychle nalézt. To se bez dokonale promyšleného a propracovaného stavění fondu neobejde.

Vzhledem k širokému rozsahu fondu, který se bude stěhovat do nové budovy NTK, je nutné přípravné práce velmi dobře zkoordinovat a naplánovat. Nezbytností bude vytvořit tým, který se bude přípravou celé akce zabývat teoreticky i prakticky. Bude muset vytvořit časový harmonogram, naplánovat logistickou linku a v neposlední řadě proškolit a informovat všechny zúčastněné knihovníky. Věřím, že přes velkou časovou a technickou náročnost celého projektu se knihovní fond podaří postavit přehledně a srozumitelně a Národní technická knihovna tak bude svým uživatelům sloužit dobře a účelně.

Ve své práci jsem nastínila pouze teoretické možnosti stavění knihovního fondu ve volném výběru. Problematice stavění knih ve volném výběru v NTK bych se chtěla věnovat i nadále, především s ohledem na převedení celého problému do praxe.



Seznam použité literatury

BALÍKOVÁ, Marie. MDT MRF : Koncepce [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2000 [cit. 2005-17-4]. Dostupný z WWW: <http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=fond_MDT_WWW.htm>

Česko. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Projekt výstavby Národní technické knihovny jako uzlu informační infrastruktury výzkumu a vývoje, vzdělávání a veřejných informačních služeb České republiky [online]. [s.l.] : MŠMT, 2000. Dostupný z WWW: <http://www.stk.cz/ntk/download/projekt.pdf>.

HYMAN, Richard Joseph. Shelf Access in Libraries. Chicago : American Library Association, 1982. 178 s. ALA Studies in Librarianship, no. 9. ISBN 0-8389-0357-6.

Národní technická knihovna [online]. Praha : Státní technická knihovna [cit. 2005-03-08]. Dostupný z WWW: <http://www.stk.cz/ntk/projekt.html>.

Národní technická knihovna : Stavba nové knihovny v areálu vysokých škol technických v Praze 6 - Dejvicích. Praha : Státní technická knihovna, 2001. ISBN 80-8504-02-5.

OCLC. Introduction to Dewey Decimal Classification [online]. Dublin (OH) : OCLC, c2004 [cit. 2005-25-4]. Dostupný z WWW:<http://www.oclc.org/dewey/versions/ddc22print/intro.pdf>

OLSON, Hope A.; BOLL, John J. Subject Analysis in Online Catalogs. 2nd ed. Englewood, Colorado : Libraries Unlimited, 2001. 333 s. ISBN 1-56308-800-2.

PLECHŠMÍDOVÁ, Marie. MDT v ČR. Národní knihovna, 1999, roč. 10, č. 3 s. 153-154. ISSN 0862-7487.

RYS, Jiří. Uložení a revize knihovního fondu. In KÁBRT, Jiří aj. Organizace knihovních fondů a katalogů : Průzkumová verze učebních textů pro střední knihovnické školy. Praha : Státní knihovna ČSSR - Ústřední vědecko-metodický kabinet knihovnictví, 1967, s. 30-52.

SMOLKA, Pavel. Polytematický strukturovaný heslář. Ikaros [online]. 1999, č. 08 [cit. 2005-03-21]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/Clanek.asp?ID=200208573>. ISSN 1212-5075.

SMOLKA, Pavel. PSH - Polytematicky strukturovaný heslář. Národní knihovna. 1998, roč. 9, č.3. s. 130-135.

Státní technická knihovna. Polytematický strukturovaný heslář (PSH) [online]. Praha : Státní technická knihovna, 22.1.2004 [cit. 2005-03-21]. Dostupný z WWW: <http://www.stk.cz/psh.html>.

STÖCKLOVÁ, Anna. Akvizice [CD-ROM]. In: Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I.: Interaktivní modulární výukový systém na podporu informačního a knihovnického vzdělávání. 1. vyd. Praha : ÚISK FF UK, 2001.

STÖCKLOVÁ, Anna. Organizace knihovního fondu [CD-ROM]. In: Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I.: Interaktivní modulární výukový systém na podporu informačního a knihovnického vzdělávání. 1. vyd. Praha : ÚISK FF UK, 2001.

STUMP, Sheryl; TORGERSON, Rick. The Basics of LC and Dewey. Mississippi Libraries. 2004, vol. 68, no. 2., s. 43-5.

ŠAMURIN, Jevgenij Ivanovič. Očerki po istorii bibliotečno-bibliografičeskoj klassifikacii [Nárys k dějinám knihovnicko-bibliografického třídění]. Díl 2. Překlad Petera Pálky. Praha, 2003. Kapitola 6, Mezinárodní desetinné třídění a Desetinné třídění Melvilla Deweye. Kapitola 7, Použití metod Deweye a Mezinárodního desetinného třídění.

VODIČKOVÁ, Hana et al. Informační fondy : pro IV. ročník středních knihovnických škol, studijní oboro vědecké informace a knihovnictví. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 150 s.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
MACHÁČKOVÁ, Tereza. Možnosti uspořádání fondu v Národní technické knihovně ČR. Ikaros [online]. 2006, ročník 10, číslo 1 [cit. 2024-11-13]. urn:nbn:cz:ik-12000. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12000

automaticky generované reklamy
registration login password