Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Několik poznámek k nové verzi návrhu Zákona o veřejných knihovnických a informačních službách

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Několik poznámek k nové verzi návrhu Zákona o veřejných knihovnických a informačních službách

0 comments
Ředitelka Státní vědecké knihovny Olomouc se vyjadřuje ke druhému návrhu knihovnického zákona předloženého Ministerstvem kultury ČR a doplňuje tak o svůj pohled redakční článek věnovaný této problematice. (Redakce)

Při pročítání novější verze návrhu "knihovnického zákona" je možné komentovat změny oproti dřívější verzi i vymezit dopady zákona na stávající praxi a na rozvoj knihoven. Z těchto úhlů jsou formulovány poznámky v následujícím příspěvku.

Jako pozitivní změnu nové verze návrhu Zákona o veřejných knihovnických a informačních službách je možné vzít fakt, že novější návrh opustil dělení služeb knihoven na základní a speciální. Toto dělení vyvolávalo mnohé polemiky. Předchozí verze pracovala s pojmem Národní knihovnický systém. V § 1 (vymezení pojmů) byla uvedena definice systému. Tato obecně formulovaná definice by mohla být uplatněna i na sběrný pojem "Systém veřejných knihoven", který se objevuje v novějším návrhu. Definice uvedena není a termín dělá dojem nadpisu, pod nímž jsou v jednotlivých paragrafech uvedeny druhy veřejných knihoven. Jeví se, že došlo k určitému posunu ve smyslu zúžení systému. Promítá se to do § 2 o evidenci veřejných knihoven. Oba návrhy zákona shodně vymezují veřejné knihovny jako právnické nebo fyzické osoby, novější návrh však neobsahuje alternativu, kdy veřejná knihovna není samostatnou právnickou osobou, ale pouze organizační složkou právnické osoby. Tak se jako by stranou systému ocitá např. široká skupina vysokoškolských knihoven, když už opomineme podnikové knihovny, jejichž veřejná přístupnost by mohla být sporná. Bylo by dobré, kdyby se ustanovení o knihovně jakožto složce právnické osoby do návrhu zákona vrátilo.

Ve vymezování povinností Národní knihovny a krajských knihoven novější text návrhu zákona pregnantněji formuluje přístup ke konzervačnímu fondu dokumentů vydaných na území ČR, získaných prostřednictvím institutu povinného výtisku. Do § 4 Krajská knihovna správně přibylo ustanovení o trvalém uchovávání historického fondu. Je přínosné, že celistvost historického fondu i celého bohemikálního fondu už neřeší jen zákony o archivnictví, památkové péči a o ochraně sbírek muzejní povahy, ale že se této důležité oblasti věnuje i knihovnický zákon.

Poněkud znepokojující je ustanovení § 4 (3), které krajské knihovně ukládá poskytování výměnných souborů. Je zde uvedena možnost na základě smluvního vztahu přenést výkon regionálních funkcí na vybranou základní knihovnu. Pokud se na území nynějšího okresu nenajde knihovna ochotná takovou smlouvu uzavřít, čekalo by krajskou knihovnu v rámci akvizice vytváření takových souborů a jejich rozvoz do vesnických knihoven.

Péče krajských knihoven o krajský bibliografický systém bude bez problémů, pokud funkci krajské knihovny přeberou státní vědecké knihovny. Pro dosavadní okresní knihovny (Karlovy Vary, Pardubice, Jihlava, Zlín) to však může být úkol velmi obtížný.

Je správné, že v novější verzi návrhu zákona se už neobjevuje oddíl Okresní knihovna. Jako výrazné ochuzení však potom působí § 5 Základní knihovna, pod jejímiž dvěma jednoduchými ustanoveními se skrývají knihovny profesionální i nejmenší neprofesionální, spadají sem bývalé okresní knihovny s regionální působností. Ostatně určitou regionální působnost mohou mít i městské a profesionální místní knihovny. Paragraf 5 by měl být v tomto smyslu dopracován.

Už jednou při přípravě novely vyhlášky o MVS byly veřejné knihovny zneklidněny možným účtováním poštovného ze strany SVK. Stejně se tato činnost značně snížila, veřejné knihovny musí v každém případě zaplatit za poštovné při vracení knih, i když si zřejmě pomáhají určitým zpoplatněním vůči čtenářům.

Paragraf 9 - kvitujeme rozšíření oproti předchozí verzi - o možnostech čerpání účelových dotací je přehledem prioritních oblastí, jejichž rozvoj hodlá stát podporovat. Digitalizaci fondů je zřejmě možné zahrnout pod bod b) (zavádění nových technologií... ), bylo by lepší její samostatné uvedení.

Oproti dosavadní vyhlášce se mění postoj k revizi knihovního fondu. Veřejné knihovny s fondem do 100.000 svazků, které nemají systemizovaná místa revizorů knihovního fondu, budou zřejmě i nadále revizi organizovat jako jednorázovou akci při uzavření knihovny. Knihovny do 200.000 svazků asi také nemají revizory a jednorázová revize bude pro ně organizačně obtížná a vyžádá si delší uzavření knihovny. Úlevu přináší návrh zákona knihovnám do 1.000.000 svazků a poněkud větším. Dosud se na ně vztahoval desetiletý revizní cyklus. SVK Olomouc např. v zájmu obsáhnutí desetiletého cyklu stačil v roce 1965 výkon v revizi 60.000 svazků, v roce 1985 to bylo 100.000 svazků, nyní je to již 160.000 svazků, což je objem na samé hranici fyzických možností dvojice revizorů. Pro knihovny nad 2 miliony svazků bude i požadavek revize 5 % celkového fondu náročný úkol, který 2 pracovníci revize rozhodně nepokryjí.

Poněkud nepřesně je u velkých knihoven v § 11 (2c, 3) použito obratu "jednou za 15 let", resp. "jedenkrát ročně". Výrazy "jednou" a "jedenkrát" jsou zavádějící, revize je stabilní, kontinuální proces. Návrh zákona nepřipouští nutnost zkrácené periodicity revize dílčích fondů (např. roční revize příručních knihoven, roční revize sbírek muzejní povahy, revize historických fondů při personální změně specialisty, revize nařízené při násilném vniknutí či živelné katastrofě).

Ustanovení (3) v § 12 týkající se zákazu veškerého vyřazování knihovních dokumentů v knihovnách s konzervačními úkoly by nemělo být formulováno tak striktně. Zákaz vyřazování by se měl vztahovat jen na trvale uchovávané fondy v souladu s § 3 (2 a, b, e) a také § 4 (2 b, d), a to v případě bohemikálních fondů při zachování jednoho výtisku. Knihovny s konzervační funkcí by měly mít možnost vyřazovat zastaralou zahraniční literaturu a duplikáty zastaralé české literatury, což se také dosud děje.

Působí poněkud nevyváženě, že návrh zákona stanoví sankcionování - a s takovou přísností ! - jen pro oblast evidence knihoven, meziknihovních služeb a komplexní ochrany (včetně revize a vyřazování). V každém případě by nejnižší stanovená pokuta 50.000 Kč byla pro malou knihovnu neúnosně vysoká.

Uvedené poznámky k návrhu Zákona o veřejných knihovnických a informačních službách jsou poznámky dílčí. Dokumentují také pozitivní posun současného návrhu proti předchozímu. Přípravu zákona a postupnou precizaci jeho ustanovení je třeba ocenit.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
NÁDVORNÍKOVÁ, Marie. Několik poznámek k nové verzi návrhu Zákona o veřejných knihovnických a informačních službách. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2020-02-25]. urn:nbn:cz:ik-10598. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10598

automaticky generované reklamy