Letošní Lipský knižní veletrh, který se konal ve dnech 17.-20. března 2005, navštívil rekordní počet 108 000 návštěvníků, oproti minulému roku to je nárůst o 6 procent. Zúčastnilo se jej 2 142 vystavovatelů z 31 zemí. Výstavní plocha zabírá 49 000 m², v sobotu však byla hustota návštěvníků na těchto plochách tak vysoká, že bylo mnohde obtížné projít. Jelikož se navíc ve všech prostorách veletrhu může kouřit, úměrně počtu kouřících návštěvníků a vystavovatelů se také postupně zahušťoval vzduch kouřovými výpary.

Jako v dřívějších ročnících, i letos na veletrhu probíhala řada vzájemně se časově překrývajících akcí (mnohé také mimo vlastní areál veletrhu po celém Lipsku¹): konal se zde velký počet autorských čtení, zvláštní pozornost byla věnována korejské literatuře; v rámci veletrhu probíhal mezinárodní kongres věnovaný tomu, co se u nás nazývá "tvůrčí psaní".² Z českých autorů se představili např. Jan Balabán, S. Komárek nebo I. Dousková, naše literatura tak podle mne byla zastoupena reprezentativněji než vloni.

Na veletrhu se prezentovala všechna významná německá nakladatelství, najít se daly knihy ze všech myslitelných oborů a v porovnání s českým knižním trhem také větší myšlenkové pestrosti a intenzity.³

Německo letos slaví 200 let od smrti Friedricha Schillera.⁴ Právě tento spisovatel se stal proto jedním z dominantních témat veletrhu. Na speciálním Schillerovském fóru bylo vystaveno a prezentováno několik desítek knih, patřila mezi ně nová vydání Schillerových děl (od kritické edice až k převyprávěným verzím pro nejmenší čtenáře a komiksové verze) a především množství titulů zabývajících se z nejrůznějších hledisek autorovým životem a dílem. Pozornost vzbudila kniha Schiller oder Erfindung des deutschen Idealismus, jejíž autor R. Safranski za knihu obdržel jednu ze tří cen Lipského knižního veletrhu⁵. Podobně jako v našich školách, ve kterých Schiller zůstává zakletý do klišé "patetického lyrika velkých myšlenek, citů a mravních ideálů", i v Německu převládá podle Safranského pojetí Schillera jako "patetického, vtíravě moralizujícího a svými baladami nervujícího nespočet školních tříd"; právě od nich chce autor Schillera oprostit. V komentářích ke knize se píše, že s ní může přijít skutečná čtenářská renesance Schillerova díla. Hned několik knih je věnováno Schillerovým vztahům ke dvěma sestrám, Karolině a Charlotě (z nichž tu druhou si vzal za ženu), který českému čtenáři může vzdáleně připomenout rodinné poměry J. K. Tyla.

Kniha se stručným názvem Die Neunte (Devátá) s podtitulem Schiller, Beethoven und Geschichte eines Welterfolgs od D. Hildebrandta pojímá vznik tohoto díla v jeho paradoxnosti: dva géniové, oba bez skutečného talentu k veselosti a životní radosti, společně vytvářejí jako výraz nesplněné touhy dílo o radosti, která v jejich každodenním životě skoro vždy chyběla.
Osobitou vypravěčskou technikou a originálním přístupem se vyznačuje kniha Schillers Schreibtisch in Buchenwald, v níž její autor D. Kühn vysvětluje historii Schillerova psacího stolu, zaměřuje se na období 1942 a 1943, kdy byl tento předmět umístěn v Buchenwaldu za účelem vytvoření jeho kopie. To autorovi poskytlo příležitost zabývat se zneužitím Schillerova díla nacisty, kteří mu dávali přednost před Goethem⁶.

Další významné výročí letošního veletrhu slavilo nakladatelství Brockhaus: uplynulo 200 let od jeho založení. Návštěvníci veletrhu se mohli seznámit z dlouhou historií nakladatelství⁷, představena byla také jeho produkce, především několik verzí proslulé encyklopedie (od jednoduché verze pro předškolní čtenáře až po verzi s 24 svazky).

Návštěvníci si mohli prohlédnout knihy oceněné letos jako nejoblíbenějších knihy světa. Mezi oceněnými knihami mne zaujala kniha Maps of the imagination: the writer as a cartographer od P. Turchiho. Autor v ní však nepíše o funkci map ve fiktivních textech (třeba u Tolkiena); kniha je založena na analogii činnosti spisovatele a kartografa, obě činnosti jsou autorem pojímány jako tvůrčí akt, jako výraz individuálního přístupu ke světu. Autor se zabývá tím, jak tvůrci map a spisovatelé zacházejí s bílou plochou, věnuje se roli geometrie v mapách a paralelní roli stylu v psaní. Kniha obsahuje barevné ukázky nejrůznějších typů map od starověku po současnost. Oceněna byla také kniha fotografií Anny Frankové vydaná v hrubých deskách a s tmavými listy, která možná měla vzbuzovat dojem doma poskládaného alba. Mezi oceněnými knihami tentokrát nebyla žádná česká, ale na přidružené výstavě bylo možné se setkat také s českou produkcí, např. s knihami Rudiš: Nebe pod Berlínem, Barrandov I., E. Kohák: Dary noci, M. Tchin Aun: Krokodýl Děšťový mrak, J. Čapek: O nejskromnějším umění, J. Typlt: Wíra w únawu.

Na veletrhu se prezentovalo také množství rozhlasových a televizních stanic. V rámci této prezentace se návštěvníci veletrhu mohli také seznámit s žebříčkem nejoblíbenějších knih Německa.⁸ Žebříček deseti nejoblíbenějších vypadá takto (knihy jsou uváděny pod názvy českých vydání):

1. Tolkien : Pán prstenů
2. Bible
3. Ken Follet : Saülen der Erde (česky nevyšlo)
4. P. Süskind : Parfém
5. Saint-Exupéry : Malý princ
6. Mann : Buddenbrookovi
7. Noah Gordon : Ranhojič
8. Coelho : Alchymista
9. Rowlingová : Harry Potter a kámen mudrců
10. Donna W. Cross : Papežka Jana

Z knih (původem) českých spisovatelů se do této padesátky dostala jediná - Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí na 35. místě. Schlinkův Předčítač skončil 14., Goethův Faust 15., v anketě se dobře umístily tři knihy H. Hesseho, z nich (kupodivu) Siddhártha skončila 24., Narcis a Goldmund 29. a Stepní vlk až 44. V anketě se neobjevila žádná kniha z produkce komiksů, právě stánky s tímto typem literatury však patřily k těm, kde se shromaždovalo nejvíce (spíše těch mladších) čtenářů. Pozoruhodné mi přišly dvě knihy od S. McClouda, které komiksovou formou na relativně teoretické rovině pojednávají o komiksu - o tom, jaká je jeho specifická poetika, jak jej číst, jaké je jeho místo mezi ostatními žánry. U nás zatím o komiksech nevyšla jediná teoretická kniha. Ti Němci se prostě mají (až na ten cigaretový kouř)...