Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy je umístěna na nábřeží Vltavy nedaleko Národního divadla. Fakultní knihovnu naleznete v přízemí a suterénu budovy. Vzhledem k poloze budovy a umístění knihovny jsme přípravy na hrozící povodeň rozhodně nepodcenili. Na výzvu povodňové komise se vyklízela ta nejohroženější místa. Vše, co bylo při zemi a mohlo být vodou ohroženo, jsme odnášeli a stěhovali do vyšších pater. V průběhu povodní jsme trnuli hrůzou a modlili se, aby voda přestala stoupat a nepřetekla přes protipovodňové bariéry, které byly instalovány na nábřeží. A opravdu. Stal se zázrak. Hráze vydržely a žádné z protipovodňových opatření v budově fakulty se neminulo účinkem. Dovnitř budovy nepronikla ani kapka vody. Problém však nastal tam, kde jej nikdo nečekal - v knihovním depozitáři v Pařížské ulici. Při poklesu hladiny Vltavy pronikla spodní odpadní voda do sklepních a suterénních prostor v celé oblasti okolo Staroměstského náměstí a zaplavila i náš největší depozitář umístěný v suterénu budovy Syndikátu novinářů v Pařížské ulici. Přesto, že se budova nachází od řeky ve značné vzdálenosti, byly prostory našeho depozitáře zaplaveny až do výšky 1,70 m.

Srdce všech milovníků knih krvácela. Zničeno bylo cca 30 000 svazků knih a časopisů (vázaných i nevázaných), archivních časopiseckých materiálů a zásob specializovaného knihovního materiálu. Tak byl téměř zlikvidován bohemikální knihovní fond od roku 1945 do současnosti a část unikátní sbírky bohemikálních časopisů od 2. poloviny 19. stol. do konce 60. let 20. století. Zvláště vzácná byla časopisecká sbírka, kde se zničené tituly jen těžko nahrazují nebo nejsou nahraditelné vůbec.

Po zaplavení byly přístupy do budov velmi přísně hlídány policií. Protože jsme byli v budově Syndikátu umístěni pouze na základě dohody, nebyl nám přístup do depozitáře umožněn do té doby, pokud hrozilo povodňové nebezpečí. O to horší byl stav fondů, když jsme poprvé po povodni do depozitáře vstoupili. Mokré knihy vypadané z regálů, často v rozkladu, napadené plísněmi, časopisy slepené rozpuštěnými klihy, špína a nesnesitelný zápach. Dřevěné regály byly z důvodu mnohonásobně zvětšenému objemu knih zkroucené, částečně roztrhané na kusy a rovněž plesnivé.

Průběh záchranných prací

K záchranným pracím jsme přistoupili okamžitě, abychom zajistili a uchovali alespoň tu část fondu, která nebyla úplně zničena. Byl to psychicky a především fyzicky náročný úkol. Jen s obtížemi jsme dodržovali základní hygienické podmínky. V domě ani v jeho okolí nebyla elektřina a netekla voda. Telefonické spojení jsme zajišťovali pouze osobními mobilními telefony. Vedení fakulty a správa budov nám vyšli mimořádně vstříc; ochotně zajistili pracovní i ochranné pomůcky, vodu, dezinfekci, kontejnery na odpad i provizorní osvětlení (velké množství bateriových svítilen). Záchranných prací se zúčastnilo cca 60 lidí z řad zaměstnanců knihovny, zaměstnanců fakulty, učitelů, doktorandů, studentů i dobrovolných pracovníků. Z temných, slabě osvětlených prostor se po úzkém točitém schodišti vynášely těžké náklady namočených knih, což byla mimořádně namáhavá fyzická dřina. Byli jsme překvapeni obrovským úsilím, pracovitostí a projevy obětavosti všech zúčastněných.

Záchranné práce byly zahájeny odklízením knih a časopisů, které vypadaly na zem a byly již v pokročilém stádiu rozkladu. Jejich odklizením jsme si zajistili přístup k regálům a začali přednostně vynášet knihy a časopisy, které nebyly vodou zcela zničeny. Díky ochotnému přístupu Syndikátu novinářů jsme zavlhlé, ale přesto zachráněné knihovní fondy rovnali v suchých, prázdných prostorách Syndikátu. Byla zde možnost větrání a dlouhodobějšího uskladnění. Když jsme zachráněné knihovní fondy vynosili, pokračovali jsme v likvidaci zbytku promočených knih a časopisů. Z nich se už prakticky nic nedalo zachránit. Ačkoliv jsme se o to pokoušeli, museli jsme rezignovat. Na závěr akce jsme zlikvidovali i regály z celého prostoru o rozloze 110 m2. Dřevěné, na míru vyrobené regály byly popraskané, místy roztrhané, zkroucené, ale především plesnivé a kontaminované spodní odpadní vodou.

Celá akce trvala týden. Jejím ukončením jsme ovšem svůj problém nezlikvidovali. Byl to pouze start k celému řetězci následných problémů a potíží. Potýkáme se s nimi dosud a ještě dlouho se s nimi potýkat budeme.

Co následovalo

Po ukončení záchranných akcí jsme začali zvažovat, co dál. První akcí byla dohoda se Státním ústředním archivem v Praze, jehož dezinfekční linkou prošly postupně během cca sedmi měsíců všechny naše zachráněné fondy. Po dezinfekci sepisovali zaměstnanci knihovny zachráněné tituly, aby bylo možné analyzovat ztráty a stanovit strategii obnovy knihovního fondu. Prověřování ztrát a jejich administrativní a knihovnická likvidace je akce dlouhodobá, vyžadující přesnost a trpělivost. Jedná se o statisíce položek, které je třeba zjistit, sepsat, zanést do příslušných seznamů, odstranit z mnoha katalogů.

Neméně důležitou součástí našich aktivit po povodních bylo zajištění vhodných náhradních prostor pro uložení zachráněných sbírek. Bylo naprosto vyloučeno nadále používat k uskladnění sbírek původní prostory. Bez dostatečně kapacitních a vhodných skladovacích prostor s dobrou dostupností nebylo možné v rekonstrukci knihovny pokračovat. Prostorový problém nebylo možno vyřešit ihned, proto jsme museli zachráněné a desinfikované fondy provizorně odvážet do univerzitního depozitáře v Lešeticích u Příbrami. Přesto jsme byli nakonec úspěšní a v současné době se pyšníme náhradním depozitářem s novými regály.

V rámci obnovy knihovního fondu jsme oslovili nejrůznější domácí i zahraniční instituce s žádostmi o sponzorské dary. Byli jsme poměrně úspěšní. Podařilo se nám získat nejen knižní, ale i peněžní dary z domova i ze zahraničí. V rámci iniciativy SKIPu "Pomoc knihovnám" jsme obdrželi peněžní dar, který byl nejenom první větší finanční injekcí, ale i připomínkou, že nejsme sami, že ještě existuje něco, čemu se říká profesní solidarita.

V současné době pracuje knihovna Fakulty sociálních věd na obnově svého knihovního fondu postupnou identifikací ztrát a souběžně náročnými akvizicemi domácí i zahraniční literatury. Představa, že starší literaturu a časopisy nakoupíme v antikvariátech se nám pomalu rozplývá. Časopisy, ale i specializovanou odbornou literaturu antikvariáty prakticky nenakupují, protože za normálních okolností je pro ně tento druh literatury téměř neprodejný. Pro nás to znamená, že rekonstrukce fondu bude dlouhodobou záležitostí. Škoda jenom, že účelové dotace, které jsme na tuto akci získali ze státních prostředků, jsou jednorázové a časově omezené.

Obnova knihovny UK FSV je úkol náročný nejen administrativně a finančně, ale především časově, což jsme si ověřili i v praxi. Právě na uspořádání depozitáře v Pařížské ulici jsme v posledních usilovně letech pracovali. Byl to cíl našeho snažení. Fond byl zrevidován, řádně označen a z větší části rekatalogizován do elektronické databáze. Toto dlouhodobé úsilí se nám během chvíle změnilo v neidentifikovatelné, zmatené torzo. Tomu se nyní snažíme dát řád, abychom jej opět mohli nazývat knihovním fondem. Zvláště doplnění časopiseckých archivních fondů je záležitostí dlouhodobého časového horizontu, na který možná nikdy nedohlédneme. Ztráty jsou o to bolestivější, že se jednalo o fondy, které byly součástí novinářské knihovny, jež je svými sbírkami v naší republice ojedinělá.

Vybrané fotografie

Stav depozitáře po jeho otevření

Vysoušení a větrání zachráněných knih

Bez pomoci Doc. PhDr. Barbary Köpplové bychom se neobešli

Nejnáročnější práce řídil Doc. PhDr. Jan Jirák.