Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

FaceBlob, blobisté a blobaři – doblobováno?

Čas nutný k přečtení
4 minut
Již přečteno

FaceBlob, blobisté a blobaři – doblobováno?

0 comments
Autoři: 
Rubrika: 

Vážení čtenáři,

14. ledna 2009 zemřel Jan Kaplický a s ním se velmi pravděpodobně pouze do učebnic architektury a dějin českého knihovnictví odebral i jeho návrh nové budovy Národní knihovny ČR v Praze na Letné, krom jiných více či méně lichotivých jmen zvaný všeobecně „blob“ (angl. kapka, kulička, hrudka, barevný cákanec). Zdá se, že pro tuto stavbu bude nakonec platit ještě jeden, specifický hovorový význam tohoto slova v angličtině (z kriketové terminologie), a totiž „nulové skóre“.

Krátce po smrti Jana Kaplického vznikla v sociální síti FaceBook iniciativa „Vzdávám hold mistru Kaplickému a chci, aby v Praze stála jeho knihovna“ a během jednoho týdne získala v tomto virtuálním prostoru asi nejen na české poměry rekordních 16 000 příznivců. Iniciativa se z neformální skupiny v komunitní síti velmi rychle transformovala do občanského sdružení Demokracie staví, jehož název je odvozen z díla jednoho z nejvýznamnějších amerických architektů Franka Llyoda Wrighta, kterého v této souvislosti citoval právě Jan Kaplický (srovnej Wrightovo dílo When democracy builds). Občanské sdružení svolalo na 5. února 2009 na pražské Staroměstské náměstí manifestaci pod názvem „Postavme se ke knihovně čelem“ s cílem „vzbudit zájem veřejnosti a oživit debatu o postavení nové budovy Národní knihovny podle Kaplického návrhu“.

Ať už bude výsledek těchto aktivit jakýkoliv, nelze si nevšimnout několika skutečností. Facebookoví blobisté (lidé podporující stavbu blobu, podle vzoru „lobisté“) ukázali pozitivní sílu tohoto komunikačního prostředku (tj. Facebooku a podobných sítí) a nezáměrně tak předvedli jeden ze způsobů, jak může fungovat tolik skloňovaná elektronická demokracie. Zároveň se přiřadili ke vzrůstající vlně občanských aktivit, které chtějí měnit rozhodnutí pověřených orgánů, protože je nepovažují za správná, legitimní či morálně přijatelná. (Hezkým příkladem z poslední doby je např. protest proti zbourání historické budovy vlakového nádraží v Ústí nad Orlicí.)

K dalším blobistům se řadí lidé sdružení kolem nadace Pro knihovnu, mezi které patří třeba Jan Kasl, Ivo Mathé a Olga Sommerová (ta se mj. angažuje i v případě zmíněného orlickoústeckého nádraží). Předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, kterému se Jan Kaplický stal před svou smrtí dokonce poradcem „pro kulturu“, není úplně čisté k blobistům počítat, protože jeho podpora stavby má asi čistě utilitární politické důvody. Jako umírněného blobistu lze označit současného ředitele NK Pavla Hazuku, který se hned po svém nástupu do funkce ukázal jako zastánce blobu („Kaplického návrh patří mezi řešení situace knihovny. Byl projektován na Letnou, měl by tedy stát tam.“), od té doby však o něm není moc slyšet.

Na druhé straně stojí blobaři (odpůrci stavby, po vzoru „hrobaři“), jejichž vlajku třímá coby čelný muž hlavního města Prahy Pavel Bém. Ten se v č. 5/2009 časopisu Týden v rozhovoru vyjádřil v tom smyslu, že „za projektem Jana Kaplického na Letné [je] už dávno udělána tečka”. K blobařům lze řadit i ministerstvo kultury a jeho šéfa Václava Jehličku, jehož plánem je revitalizace Klementina a dostavba depozitáře v Hostivaři. K hlavním blobařům jistě patří i prezident Václav Klaus, jehož vyjádření o tom, že bude stavbě nové budovy podle Kaplického projektu bránit vlastním tělem, se už stalo legendou. Se svými představami přispěchal i ředitel Národní galerie Milan Knížák, který navrhl umístit Národní knihovnu do Kongresového centra.

Tolik hrubý náčrt, jak vypadá bojiště. Jakými zbraněmi disponují blobisté a jakými blobaři? Nutno konstatovat, že blobisté mají arzenál velmi omezený – vlastně jen nadšení pro věc a naději, která jak známo umírá poslední. Proti nim stojí řada problémů, z nichž každý sám o sobě je těžko rozlousknutelným oříškem. Jan Kaplický připravil studii. Bude po jeho smrti někdo (Future Systems?) schopen studii převést do prováděcího projektu? Jak upozorňuje historik architektury Zdeněk Lukeš, jde o proces velmi komplikovaný a po smrti hlavního architekta se zdaří jen někdy. Jan Kaplický spojil svůj návrh s pozemkem na Letné. Možnost postavit novou budovu právě tam už asi definitivně padla, nehledě k tomu, že ani někteří z odborníků nepovažují toto místo za ideální. K tomu se navíc objevily problémy s financováním stavby, jednak s ohledem na výslednou cenu projektu, jednak s ohledem na zdroje peněz.

Nechceme malovat bloba do análů, ale domníváme se, že je doblobováno. První kolo debat o postavení nové budovy Národní knihovny je – bez ohledu na snahy všech blobistů – za námi. Nechme se překvapit, co přinese kolo druhé. Realizace blobu to ale nejspíš nebude. Možná to bude tak, jak naznačuje premiér Mirek Topolánek, totiž že „příští plány nebudou z důvodů ekonomických už tak bombastické, nebudou možná tak krásné a provokativní, budou spíše uměřené a budou dávat odpověď na potřeby, které Národní knihovna má.

Demokracie staví tedy po vzoru husitů vytáhla do boje za dílo autora, který je po smrti a jehož návrh je českými mocenskými strukturami převážně odmítán. Když bychom u historické paralely zůstali, víme, že husité sice byli nakonec poraženi, ale jejich ideje žily dál. A bez nich by současná Evropa vypadala podstatně jinak.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
IKAROS, redakce. FaceBlob, blobisté a blobaři – doblobováno?. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 2 [cit. 2019-04-21]. urn:nbn:cz:ik-13041. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13041

automaticky generované reklamy