Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Elektronické publikování

Čas nutný k přečtení
19 minut
Již přečteno

Elektronické publikování

0 comments

I. Co se rozumí pod pojmem elektronické publikování

Stav vývoje společnosti kopírují metody, jakými je dosažené poznání fixováno a uchováváno pro příští generace. Dnešní svět charakterizuje proces vrůstání informačních a komunikačních technologií do všech složek společnosti a tak není divu, že i naše poznání je stále častěji a ve větší míře fixováno v elektronické podobě. Vzhledem k tomu, že většina informací je i během "klasického" publikačního procesu v nějaké z jeho fází v elektronické podobě, není se čemu divit, když nové technické prostředky umožňující příjem těchto produktů v elektronické podobě nastartovaly takovou explozi elektronického publikování. V širším pohledu je tedy publikováním informací míněna příprava, tvorba, zachycení, transformace, ukládání a diseminace dokumentů a hovoříme-li o elektronickém publikování, pak je výsledkem této činnosti zpřístupnění dokumentů v digitální podobě. Za elektronickou publikaci můžeme tedy považovat v podstatě jakýkoli dokument zpřístupňovaný v elektronické podobě určitému okruhu uživatelů.

Z toho mimo jiné vyplývá, že elektronické publikování začíná jako činnost, kterou mnozí z nás považují již za zcela samozřejmou součást své práce: tvorba dokumentů s využitím kancelářské výpočetní techniky. Pokud jsou výsledky této činnosti zpřístupněny určité skupině uživatelů, například v rámci výzkumných týmů v podnikovém intranetu, lokální síti nebo i síti globální, pak se skutečně jedná o jistou formu elektronického publikování. Výzkumné nebo pracovní týmy totiž mohou zveřejnit/publikovat výsledky své práce (report, odborná stať, tabulky statistických dat, databáze) tak, aby tyto byly přístupné pouze určité skupině uživatelů v rámci dané sítě.

Elektronické publikace, které jsou zpřístupněny určitým skupinám uživatelů v rámci lokálních nebo globálních sítí, jsou dokumenty, ke kterým mají jejich čtenáři přístup on-line. Za off-line formu elektronického publikování můžeme pak považovat fixaci dokumentů na CD-ROM, vidoediscích a podobných nosičích. Zdá se, že tato forma elektronického publikování je jakýmsi přestupným můstkem mezi tradiční a elektronickou formou dokumentů. Mnozí z vydavatelů tištěné produkce například archivují svoji produkci na CD-ROM, oblíbené jsou rovněž různé učebnice či encyklopedie vydané v tištěné i CD-ROM formě.

II. Formy on-line elektronických dokumentů

Elektronické mutace tištěných dokumentů často bývají pouze přesnými kopiemi svých papírových předloh. V lepším případě však více využívají možností multimediality a hypertextuality a rozšiřují tak možnosti práce s dokumenty nebo jsou speciálním doplňkem k papírovému dokumentu. Většina deníků zpravidla provozuje souběžně s vydáváním klasické tištěné podoby také zpravodajství na Internetu, kde prezentuje identické články s omezenou možností vyhledávání a orientace. Obsah elektronického "zrcadla" je navíc často ochuzen o některé drobnější informace, které jsou obsaženy v tištěné předloze. Podobné nepochopení a nedostatečné využití možností hypertextuality a multimediality provázelo zejména v minulosti prezentace některých institucí, které na webovské stránky prostě jen vystavily HTML podobu svých tištěných materiálů.

Zejména poslední dobou se začínají objevovat snahy naopak rozšířit obsah elektronické publikace využitím výhod, které nabízí prostředí WWW. Nejčastěji se tak na stránkách deníků objevují nástroje k rychlejšímu vyhledávání v textech článků, přehlednější uspořádání a hyperlinky usnadňující orientaci. Text také může doprovázet obrazový materiál (často kvalitnější než v tištěné předloze) nebo zvukový doprovod (například záznam rozhovoru nebo vystoupení nějaké významné osobnosti). Někteří vydavatelé však využívají prostředí WWW pouze k informativní prezentaci svých papírových miláčků a na webovských stránkách tak zpravidla nabízejí pouze základní informace o redakci, produktech, maximálně pak s možností on-line objednávky nebo nahlédnutí do starších čísel časopisu nebo výběrových článků.

Zajímavějším počinem je však souběžné vydávání elektronického dokumentu jako doplněk k papírovému. Nejedná se tedy o přesnou (nebo nedokonalou) kopii, ale o doplnění papírového dokumentu o možnosti, které klasické nosiče nenabízí. Například počítačový týdeník může nabízet aktuální zpravodajství na Internetu, informace a články, které se do papírového vydání nedostaly (např. pro nedostatek místa), hyperodkazy na místa související s tématikou čísla, více obrazového materiálu nebo možnost stažení software, o kterém se v týdeníku píše. Obsah tohoto doplňku se tedy může překrývat s tištěným dokumentem, ale v mnohém jej doplňuje a rozšiřuje.

Někteří velcí zahraniční vydavatelé nabízejí ještě sofistikovanější formu elektronického publikování a obchodu s informacemi. Nadále vydávají periodika v tištěné formě, na Internetu však nabízejí virtuální knihovnu, která zpřístupňuje oprávněným uživatelům všechny tyto dokumenty (například formou předplatného). Velkou předností je především možnost vyhledávání ve všech článcích a několika časopisech současně, prohledávání bibliografických záznamů a případné objednání plných textů. Tyto formy elektronického "předplatného" bývají dále rozšířeny o návazné informační služby.

Moderním trendem v provozování takových virtuálních vydavatelství je jejich vzájemné propojování a vytváření tak „startovacích míst„ pro čtenáře, kteří tak mají k dispozici větší množství informací z více zdrojů. V českém prostředí můžeme tuto tendenci pozorovat například u projektů jako Trafika, Zmije, Živě apod.

III. Rozdíly mezi elektronickým a klasickým publikováním

Hypertextualita, multimedialita a hypermedialita

Elektronické publikace nebo jejich části lze logicky provázat se souvisejícími dokumenty nebo částmi dokumentů a podstatně tak rozšířit možnosti čerpání informací pro čtenáře, kdy je možno pružně přecházet z jednoho dokumentu do druhého, zatímco u tištěného dokumentu by autor musel informace buď opsat a tím je duplovat a nebo na ně čtenáře odkázat, aby si je vyhledal sám. Hypertextualita v podstatě simuluje to, co se běžně odehrává v lidském mozku při řešení nějakého problému: logické spojování a asociace odvíjející se od základního tématu. Každá práce s elektronickým dokumentem (čtení) tak zákonitě vzniká ojedinělý dokument. Jedna elektronická publikace má tedy teoreticky tolik podob, forem, kolik má čtenářů. Klasický lineární text je překonán nejen možnostmi hypertextu, ale také spojením obrazových, textových a zvukových informací: multimedialitou. V prostředí Internetu je navíc možné propojovat různá média a vytvářet tak hypermediální dokumenty.

Vyhledávání a navigace

Pro vyhledávání informací v tištěných dokumentech v podstatě neexistuje rychlejší nástroj než lidské oko. Elektronické dokumenty však využívají možností výpočetní techniky k prohledávání velkých množství dat, které na Internetu navíc znamená vyhledávání a získání dokumentů fyzicky umístěných na různých místech v síti. S exponenciálně stoupajícím množstvím informací je toto jedna z největších předností elektronických publikací, která slibuje sofistikovanější metody indexace, analýzy, vyhledávání a získávání dokumentů na zadané téma.

Nový prvek vnášejí do vyhledávání a navigace v elektronických zdrojích tzv. push technologie a aktivní kanály, moderní obdoba osobních profilů přinášejících uživateli pouze informace vybrané specifikovaným filtrem. Takovéto nástroje se dokonce stávají standardní součástí operačních systémů.
Elektronická publikace dále nabízí dokonalejší způsoby navigace mezi články, kapitolami nebo dalšími částmi publikace. Rychlé přecházení mezi částmi dokumentu usnadňuje práci a šetří čas.

Interaktivita

Pro komunikaci je významná také možnost okamžité interakce, kdy formy zpětné vazby pro vydavatele elektronických dokumentů Internet výrazně rozšiřuje. Díky tomuto dynamickému propojení mezi autorem a čtenářem může vzniknout spolupráce, pružnější zkvalitňování služeb vydavatele, možnosti diskuse a (sebe)vzdělávání. Moderním trendem je snaha o aktivní zapojení čtenářů formou anket na aktuální otázky nebo pořádáním elektronických referend na žhavá témata.

Neomezenost prostoru a času

Mnozí vydavatelé tištěných periodik jistě zápasí s omezeným prostorem, který je tištěnému dokumentu vymezen. Naplnění stránky, krácení článků a hledání obrazového aparátu vhodné velikosti jsou činnosti, které jsou elektronickému vydavateli zcela cizí, neubírají mu čas, nemají podstatný vliv na náklady a tak jediné, co je třeba v tomto směru při elektronickém publikování zvážit, je únosná velikost obrázků, délka textu a vhodná grafická úprava. Elektronický vydavatel se tak může plně soustředit na kvalitu obsahu a do elektronických dokumentu může v podstatě zahrnout neomezené množství souborů. Problém prostoru pak řeší vhodným strukturováním dokumentů, jejich rozdělením na více částí a hyperlinky. Také nejnovější vývojové nástroje umožňují mj. tvorbu dynamických HTML dokumentů, které se svou kvalitou blíží klasickému DTP.

Ačkoli se většina seriozních vydavatelů elektronických periodik snaží dodržet pravidelnou periodicitu, i pro ně platí, že nejsou tolik omezeni časem jako klasičtí vydavatelé. Odpadá termín stanovený tiskárnou a také čas potřebný k vytištění a kompletaci materiálů. Elektronický dokument lze publikovat v podstatě okamžitě, protože proces převodu materiálů do HTML podoby zpravidla netrvá tak dlouho. Jedině v elektronické podobě tedy mohou existovat časopisy a informační servery, jejichž obsah je obměňován kontinuálně. Toto je pravděpodobně budoucí trend provozování elektronických periodik na Internetu. U elektronických vydavatelství v podstatě odpadá celá řada institucí, které v tradičním "papírovém řetězci" hrály významnou úlohu: tiskárna, distribuce. Redakce, čtenáři i autoři na Internetu jednou jsou, všichni jsou virtuálně spojeni, což významně urychluje, zlevňuje a jinak zvýhodňuje celý proces elektronického publikování.

Archivace

Zatímco klasičtí vydavatelé chrlí nové a nové publikace a jen tiše doufají, že jsou někde shromažďovány, elektronický vydavatel má veškerou svoji produkci „pod střechou„ a dává svým čtenářům na jednom místě k dispozici nejen nejnovější publikaci (číslo časopisu), ale také archív všech předchozích příspěvků zpravidla s možností jejich prohledávání. Nároky na prostor jsou v tomto případě (na rozdíl od archivace tištěných periodik) zcela zanedbatelné. Koneckonců i klasičtí vydavatelé se snaží svou produkci archivovat v elektronické podobě např. na CD ROM, protože výhody archivace materiálů v elektronické podobě jsou stále zřejmější. Moderní knihovny a informační centra proto kladou stále větší důraz na rozvoj elektronických fondů, vznikají tzv. virtuální knihovny apod.

Finanční úspora

Jednou z velkých výhod elektronického publikování, kterou ocení zejména vydavatelé dokumentů pro omezený okruh čtenářů nebo producenti informací nekomerčního typu, je nižší finanční náročnost. Náklady na elektronické vydavatelství, které budou rozebrány podrobněji v kapitole VI., prakticky nejsou závislé na velikosti skupiny uživatelů , zatímco u tištěných periodik hraje počet prodaných exemplářů klíčovou roli při kalkulaci nákladů.

IV. Nejistota na straně příjemce

Ochrana dat

Každý producent informací může být nesolidní, ale investice do vydání papírového periodika již signalizuje alespoň snahu o kontinuitu a cíl vydávání. Klasický vydavatel má navíc své produkty někde uložené v papírové podobě a pokud zanikne, bude možné tyto dokumenty i nadále použít. U elektronického vydavatelství vznikají složité otázky spojené s možnostmi přesouvat dokumenty a tím i jejich URL nebo nebezpečí ztráty dat v důsledku jejich záměrného či cizí osobou zaviněného poškození. Možná právě tato nejistota vede mnohé uživatele Internetu k tomu, že si raději důležité dokumenty nebo články vytisknou. Jedině tak můžeme vysvětlit fakt, že existuje přímá závislost mezi rostoucím využíváním výpočetní a kancelářské techniky a spotřebou papíru.

Nadprodukce informací

Finanční náročnost a větší časo-prostorové omezení tištěných publikací paradoxně skýtá jednu z výhod klasického publikování: částečná eliminace nadprodukce informací a grafomanství. Omezovat autory na Internetu by však bylo v rozporu s jeho celkovým zaměřením, a tak nezbývá než apelovat na etiku: všichni, kdo publikují na Internetu (a v el. podobě obecně), by se měli vyvarovat duplikací, uveřejňování redundantních informací, publikování zbytečně paměťově náročných dokumentů (fotografie, video, zvuk) a především nepublikovat "za každou cenu". S tím souvisí i jisté návyky a počítačová gramotnost. Z neznalosti například často dochází ke zbytečnému vytváření kopií dokumentů nebo nadměrnému zatěžování paměťových prostorů.

Délka archivace

Možnost archivovat předchozí čísla/publikace je již zmíněnou nespornou výhodou elektronických vydavatelství, na druhou stranu však nikdo přesně neví, jak dlouho budou data na patřičném serveru přístupná a čitelná (s tím souvisí i otázka kvality záznamového média). V souvislosti s elektronickými publikacemi vyvstává v oblasti archivace otázka povinných výtisků, určení jednotlivých typů dokumentů a které soubory na síti za ně považovat (monografie, periodika, mapy, fotografie…) a s tím spojená nutnost definovat, co všechno je považováno za elektronický dokument.

Zpětné zásahy do textu

Elektronické publikace vystavené na síti se rovněž výrazně odlišují možností autora do nich neustále zasahovat, opravovat chyby, zpřesňovat formulace nebo je jinak měnit. Dokument fixovaný na papíře takto upravovat nelze. Na první pohled se zdá, že především ti, kdo mají zkušenosti s vydáváním papírových dokumentů, by ocenili možnost, opravit překlepy a drobné chyby, které přehlédla trojí korektura textu před tiskem. Tato nesporná výhoda se však může lehce obrátit v nevýhodu nebo spíše nebezpečí zvyšování nedůvěry k elektronickým publikacím. Jak vyřešit situaci, kdy někdo popíše nepřesnosti nebo nekonzistence v textu nějakého autora, který zareaguje na kritiku tak, že tyto nedostatky ze svého původního textu hbitě odstraní ? Lze důvěřovat autorovi článku uvádějícím ekonomické ukazatele, když po zveřejnění citací konkrétních údajů autor původní citované údaje přepíše jinými?

V. Nejistota na straně producenta

Omezená skupina uživatelů Internetu

Internet je nazýván globální počítačovou sítí, a málokomu tak dochází, že přístup k této "celosvětové" studnici informací má pouze zlomek obyvatel planety Země. Obecnými bariérami přístupu mohou být ekonomické podmínky, politická atmosféra, úroveň vzdělanosti, stav telekomunikační sítě aj. Podle průzkumů uživatelské struktury Internetu tvoří v České republice většinu mladí (v intervalu 15-33 let se pohybuje 80% všech uživatelů Internetu v ČR), vzdělaní (absolventi SŠ a VŠ pokrývají 87,4%), pravicoví (78%) muži (89,7%). České publikační aktivity na Internetu jsou dále specifické používáním jazyka, kterým mluví jen malý zlomek všech uživatelů Internetu a který navíc vyžaduje podporu kódování české diakritiky.

K elektronickým publikacím na Internetu má tedy u nás zatím přístup jen omezená skupina lidí. Na druhou stranu je však patrné, že právě akademická komunita je v internetovské uživatelské skupině dosti výrazně zastoupena. Mnohé z odborných dokumentů nebo publikace úzce vymezených zájmových či profesních skupin, které nemohly být kvůli omezením tištěné produkce vydány, mají právě na Internetu šanci vzniknout a dostat se ke svým čtenářům.

Autorská práva

Jedním z nejdiskutovanějších současných problémů elektronického publikování je ochrana osobních dat a s tím spojené garance autorům, kteří publikují. Bez pružného, funkčního a použitelného legislativního nástroje ochrany duševního vlastnictví na počítačových sítích se jen těžko rozvine elektronické publikování, knihovny a archivace. Specifickou vlastností elektronických publikací totiž mimo jiné je, že jejich kopie jsou naprosto identické s originálem, a proto lze kupříkladu jen těžko dokázat, který ze dvou obsahově shodných digitálních dokumentů vznikl dříve. Pro účely eliminace takových problémů vzniká celá řada iniciativ a také jsou vytvářeny nástroje na ochranu dat a autorských práv. Dokumenty je například možné (skrytě nebo viditelně) zajistit pomocí tzv. Elektronických podpisů, zakódováním, omezit k nim přístup pouze přes heslo či registraci apod. Všechny tyto nástroje však vyžadují finanční, programátorské i jiné investice a také záleží na jejich širokém využívání. Zatím se tedy spíše využívají v komerční sféře a jejich plošné využití pro klasické elektronické publikování zatím nenastalo.

Knihovnické postupy

Elektronické publikování by mělo vyvolat jisté změny v tradičním nahlížení na metody zpracování, ukládání a zpřístupňování zaznamenaného poznání. Není dosud jasná definice a třídění elektronických dokumentů, neexistuje jednotný způsob jejich popisu, indexace a archivace a tradiční registrace (ISBN a ISSN) nerespektuje specifika elektronických publikací. Nové médium si pravděpodobně vynutí změny v chápání dokumentu jako fyzického dokumentu a upřednostňování formy před obsahem. Tento princip postulují všechny vyhledávací služby na Internetu, kdy prvotní je indexace obsahu dokumentu, nikoli jeho forma.

VI. Virtuální vydavatelství

Prostředí Internetu a zdokonalující se vývojářské nástroje otevřely možnosti mnoha publikačním aktivitám, které v "předinternetovském období" nemohly být uskutečněny především z důvodů finanční a organizační náročnosti. Exponenciální nárůst těchto aktivit v prostředí WWW však vyvolává falešnou představu, že publikovat na Internetu lze zcela zadarmo bez jakýchkoli odborných znalostí a dovedností. Kvalitní elektronické vydavatelství však jisté investice a technické a organizační zajištění v každém případě vyžaduje.

Co musí zajistit virtuální vydavatel?

Technické a programové vybavení

Je potřeba jednoho nebo více počítačů, na kterých se budou elektronické publikace připravovat a zpracovávat, u graficky náročnějších publikačních aktivit také přichází v úvahu scanner. Nezbytností je mít přiměřeně rychlý a spolehlivý modem a telefonní linku (pokud není realizováno pevné připojení k ISP).

Seriozní vydavatel by také neměl opomenout nutnost používání licencovaného software. Některé z nástrojů pro přípravu HTML dokumentů, animací apod. jsou sice na Internetu zdarma, ale mnohé z potřebného programového vybavení vyžaduje zakoupení licence nebo registraci shareware.

Personální zajištění

Prostředí WWW poskytuje prostor pro nejrůznější publikační aktivity, z nichž jen některé přetrvají a stanou se vyhledávanými a přínosnými. Kromě jiného charakterizuje úspěšné, vytrvalé a spolehlivé projekty dodržování některých zásad převzatých z klasického publikování: nosné téma, profesionální redakce, redakční rada tvořená odborníky, kteří mj. garantují kvalitu zveřejňovaných informací a dále široký okruh přispěvatelů.

Důležitým předpokladem úspěchu publikačních aktivit na Internetu je také schopnost práce v internetovském prostředí, znalost jazyka HTML a alespoň základů web designu.

Poplatky ISP za přístup přes modem

Zpravidla bude potřeba přesouvat na server nové soubory (texty, obrazový a zvukový materiál) nebo stahovat dopisy čtenářů. V tomto případě se buď platí za minutu připojení, nebo paušálně měsíčně (500-1500,- Kč). Alternativou může být pevná linka, která je ovšem dražší: 15000 až 32000,- Kč za tu nejpomalejší. I zde lze sjednat slevy.

Poplatky za telefon

Každá minuta připojení přes modem odpovídá jedné provolané minutě po telefonu, což může měsíčně přijít na stovky až tisíce korun podle toho, kdy a jak často je připojení realizováno. V případě pevné linky se platí Telecomu cca 1000-2500 měsíčně.

Paměťový prostor na WWW serveru

Obvykle se platí za MB spotřebovaného místa (stovky za MB měsíčně). Většina ISP (Internet Service Provider = poskytovatel připojení k Internetu) je ochotna dohodnout se na spolupráci (na slevách). Podmínkou je umístnění reklamy nebo jiná propagace (pokud se elektronické publikace stanou slavnými a oblíbenými, pak se taková investice ISP vrátí od jiných zákazníků). Alternativou k pronajmutí je umístnění vlastního počítače k ISP (platit ISP se musí stejně), navíc je potřeba vlastní počítač tj. minimálně 10000 Kč - pro začátek stačí pomalý. V tomto případě si počítač administruje vydavatel sám, pokud to ovšem umí.

Zřízení a udržování domény

Pro zřízení domény druhé úrovně (www.domena.cz) je potřeba mít registraci firmy, zřizovací poplatek činí 1600-2000 korun, za vedení domény se platí ročně stovky korun. Doména slouží jako dobře zapamatovatelná virtuální adresa a také jako "virtuální trade mark".

Administrace

Každá prezentace v prostředí WWW vyžaduje pravidelnou údržbu v intervalech závislých na povaze prezentovaných informací. Některé stránky lze obnovit jednou ročně (výroční zpráva), jiné se mění každý den (deníky), stále častěji se objevují stránky měnící se v podstatě kontinuálně (agenturní zpravodajství). Kromě přidávání nových publikací/čísel ve stanoveném termínu by elektronický vydavatel měl také reagovat na zpětnou vazbu od čtenářů, kteří často upozorní na chyby, nedostatky nebo vyjadřují různé požadavky. Elektronická publikace/časopis by neměl být statickým, mrtvým souborem stránek, které brzy čtenáře začnou nudit. Na druhou stranu by však mělo být vždy jasné, s jakou pravidelností jsou stránky měněny a zda je obsah prezentace upravován kontinuálně nebo periodicky. U periodik je pravděpodobně vhodnější vystavit nové dokumenty vždy periodicky, neboť to odpovídá jejich povaze a při průběžných změnách by mohl být čtenář zmaten. Po odeznění tohoto poněkud tradičního nahlížení na podobu periodika se nabízí alternativa: nové příspěvky by do virtuálního periodika byly zařazovány kontinuálně a po určitém časovém intervalu (v závislosti na povaze periodika, četnosti a zastarávání informací) by se tyto články automaticky přesunuly do archívu (podobný princip již delší dobu funguje u elektronických diskusních skupin).

Dohody a garance

Ačkoli zatím neexistuje upokojivé řešení legislativy autorských práv, vydavatel by se měl dohodnout s autory na "interních pravidlech", kdo a jak má tato práva na jednotlivé příspěvky. Pokud se jedná například o mutaci papírové formy publikace/periodika, měli by autoři být informováni o tom, že jsou jejich příspěvky publikovány také na Internetu. Pokud má totiž k těmto příspěvkům přístup anonymní skupina uživatelů, nemůže vydavatel zajistit ochranu autorů před zneužitím dat. S rozvojem elektronického publikování také začínají být autoři elektronických textů honorováni. Vydavatel by měl dále zajistit dostupnost všech publikovaných příspěvků oprávněné skupině uživatelů (jinými slovy by se nemělo stát, že starší příspěvky nebudou dostupné, přestože je na ně odkazováno).

Zváží-li potenciální elektronický vydavatel všechny nutné a možné investice a přepočte-li legislativní vzduchoprázdno na Internetu, nemusí tento způsob "podnikání" vůbec vypadat jako něco obzvlášť výnosného. Mnozí však ale již začali na Internetu podnikat a celosvětová síť se tak stává novým tržním prostředím. Způsoby práce v tomto prostředí rozebírá následující kapitola.

VII. Jak přežít v kyberprostoru

Lidské, časové, finanční, technické a jiné investice vložené do elektronického vydavatelství se budou pravděpodobně vracet jen velmi pomalu. Pro neúnavné nadšence, volontéry a početně omezené skupinky zájemců zůstane elektronické publikování z velké části volnočasovou aktivitou. Kdo však očekává alespoň částečnou refundaci vložených prostředků, měl by se zaměřit na marketing produktů, které nabízí, a na návazné možnosti výdělku.

Public Relations

Nejdůležitějším heslem těch, kteří chtějí přežít v internetovském prostředí, je být nalezitelný a být vidět. Možnosti, jak si toto zajistit se stupňují podle možností investic. Základním přepokladem úspěšné „viditelnosti„ stránek je jejich zanesení do adresářů významných vyhledávacích služeb (Seznam, Alta Vista, Excite atd.) a také uvedení odkazu na stránkách spřátelených institucí a jednotlivců. Za tímto účelem si často provozovatelé různých serverů na Internetu vytvářejí malé buttonky, které slouží jako odkaz na jejich stránky a rovněž jako nenápadná reklama a které pak umísťují na spřátelených serverech. Nejnovější formou spolupráce a vzájemné podpory publikačních aktivit na Internetu je zrcadlení nebo přebírání obsahu stránek. Pro uživatele to v podstatě znamená, že z více než jednoho místa na Internetu číst články jednoho vydavatele. Pro vydavatele to zase znamená, že se zvyšuje pravděpodobnost návštěvy stránek a u komerčně orientovaných vydavatelů pak vyšší zisky z reklamy.

Reklama

Produkty nabízené prostřednictvím Internetu lze propagovat tradičními postupy s pozměněnou formou: reklamní animované proužky nebo grafické prvky - odkazy, zveřejnění na často navštěvovaných serverech souvisejícího zaměření nebo na vyhledávacích službách, mailing nebo využití "tradičních kanálů": letáky, brožury, reklama v médiích. Upozorňováním na zajímavou publikaci nebo internetovský časopis lze přilákat čtenáře, což (kromě přínosu pro věc samu) může přivést také sponzory. Popis způsobů a forem sponzoringu, metody měření návštěvnosti stránek a evaluace reklamy by patrně vystačily na samostatný článek. Existuje totiž celá řada postupů, jak měřit nejen samotnou návštěvnost stránek, ale také spokojenost uživatelů (zda skutečně otevřeli některý z odkazů a jak dlouho na určité stránce pobyli). V současné době žije většina komerčních serverů právě z příjmů z reklamy.

Sponzoring, fundraising

Jinou formou, jak získat prostředky nutné k provozování elektronického vydavatelství, je nalezení vhodných partnerů pro sponzoring či získání grantu.

Použitá literatura

BAYER, Jan. Elektronické časopisy a systém ISSN. Ikaros [online]. 1998, č. 3.

CELBOVÁ, Iva. Archivace elektronických publikací: Problémy spojené s fenoménem elektronického publikování. Ikaros [online]. 1998, č. 2.

JONÁKOVÁ, Karolína. Co je a co není elektronický časopis. Ikaros [online]. 1998, č. 1.

MEADOWS, Jack: Can we really see where electronic journals are going? Library Management, Vol. 18, no. 3 (1997). s. 151-154. ISSN: 0143-5124.

PRŮZKUM uživatelů Internetu. Výsledky třetího kola (říjen 97 - březen 98). http://vip.fce.vutbr.cz/pruzkum/kolo3.htm.

TKAČÍKOVÁ, Daniela. Odborné elektronické časopisy - proč ne? Ikaros [online]. 1998, č. 2.

VOJTÁŠEK, Filip. WWW otevřel elektronickému publikování cestu dokořán, ale idyla nás nečeká. Ikaros [online]. 1998, č. 1.

WILLS, Gordon: Embracing electronic publishing. Internet Research, Vol. 6, No. 4 (1996). s. 77-90. ISSN 1066-2243.

WILLS, Mathew - WILLS, Gordon: The ins and outs of electronic publishing. Internet Research, Vol. 6, No. 1 (1996). s. 10-21. ISSN 1066-2243.

WOODWARD, Hazel - ROWLAND, Fytton - McKNIGHT, Cliff - MEADOWS, Jack - PRITCHETT, Carolyn: Electronic journals: Myth and realities. Library Management, Vol. 18, no. 3 (1997). s. 155-162. ISSN: 0143-5124.

Hodnocení: 
Průměr: 4 (hlasů: 2)
JEDLIČKOVÁ, Petra. Elektronické publikování. Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 3 [cit. 2019-08-18]. urn:nbn:cz:ik-10301. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10301

automaticky generované reklamy