Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Co je a co není elektronický časopis

Čas nutný k přečtení
4 minut
Již přečteno

Co je a co není elektronický časopis

0 comments
V minulém čísle jsem zmínila několik zásad webdesignu. V tomto článku naváži ve smyslu stanovení několika pravidel elektronického publikování. Neberte to tak, že považuji Ikara za jediný, nejdokonalejší elektronický časopis. :-)

Pod pojem "elektronický časopis" jsou zařazována všechna periodika i pseudoperiodika uveřejněná na Internetu. Elektronický časopis ale není chápán jako svébytné médium, ale jako "extenze" časopisu tištěného, a podle toho také většina periodik na Internetu vypadá.
Dle mého následného rozdělení spadají pod tento pojem periodika skupiny A. Na Internetu najdete nepřeberné množství různých plátků. Můžeme je rozdělit do dvou základních skupin: A, časopisy výhradně elektronické a B, elektronické mutace periodik vydávaných v první řadě na jiném nosiči, především na papíře.

Tituly skupiny B nejsou čistá elektronická periodika. Buď se jedná o přesné kopie papírových, převedených do HTML - případ většiny deníků (MF dnes, LN, ...). Práce s těmito periodiky je sice diametrálně odlišná od klasické podoby, ale forma plně nevyužívá možnosti hypertextu a elektronického publikování. Další variantou je informativní prezentace tištěných časopisů (Reflex, Živel, Internet, I4U ...). Tato periodika nezveřejňují na Síti kompletní čísla, nýbrž jen výběrové články. Zajímavější je skupina A, zde můžeme též přejít k dílčímu členění.

I. časopisy nezávislé, akademické nebo studentské, s omezeným okruhem čtenářů, ovšem zcela vážně pojaté, popř. odborně zaměřené (Ikaros, Carolina ...).

II. časopisy všeobecně známé, závislé či nezávislé, ale finančně soběstačné (Neviditelný pes, Finanční noviny, News on the net).

III. časopisy studentské, uveřejňující literární práce a názory, nijak odborně nevyhraněné (Metlice, Ofšem ...)

Nyní přejdu ke konkrétním přednostem elektronického časopisu. Vlastností a možností je mnoho, jde jen o to co si autoři vyberou a jak využijí nabídky Internetu.

Základní výhodou, kterou umožňuje Internet je hypertext. Článek nemusí být omezen na samotný text, ale odkazuje na stránky týkající se popisovaných skutečností. Důležité je provázání všech dokumentů časopisu navzájem, tedy nejen článků, ale i jednotlivých dokumentů celé prezentace. tedy umožnit uživateli dostat se z jakékoliv stránky do jiné sekce časopisu. Žádný dokument by neměl být bez hierarchického odkazu, a bez kontaktu na redakci. Odstrašující případ je časopis Carolina, surově vystavený na gopheru, bez jakékoliv možnosti pohybu mezi dokumenty, což je nevýhodou pokud se k dokumentu dostanete jiným způsobem, než z hlavní stránky časopisu. Trochu odbočím, v hypertextu je nesmyslný odkaz "zpět", neboť toto "zpět" znamená odkaz na jednu konkrétní stránku, ale uživatel se sem mohl dostat z několika milionů jiných stránek, tedy "zpět" je naprosto nerelevantní a matoucí, a svědčí o naprostém nepochopení principu hypertextu. Přínosnější je několik odkazů na hierarchicky nadřazené stránky.

Důležitá je i možnost okamžité interakce, díky emailu, je kontakt na autora bezprostřednější, rychlejší a neformálnější. Mezi výhody zařazuji i neomezenou velikost a počet souborů. V papírové podobě je z důvodů omezeného prostoru často nutně články redakčně upravovat. K vydávání elektronického časopisu stačí též v některých případech (na akademické půdě a podobně) nekonečné nadšení a přístup na server. Každopádně je vydávání elektronického časopisu podstatně levnější, než vydávání časopisu tištěného.
Není potřeba peněz :-), a díky svobodě na Internetu ani svolení c. k. Ministerstva výživy :-). Tedy prostor jak dělaný pro grafomany.P Jednou z nepřehlédnutelných možností elektronického publikování je fulltextové prohledávání (Mediaserver, Ikarosglimpse). Hledat něco v posledních 70 ročnících časopisu X je horší než noční můra. Hledat ve fulltextovém prohledávači Mediaserveru sice může být též horor, nemají-li počítače zrovna svůj den, ale vesměs je to velmi pohodlné. Pravda, některé společnosti si to nechají dobře zaplatit.

K vlastnostem elektronického časopisu patří i využívání multimediálních možností Sítě. Články mohou být doplněny zvukovými, obrazovými i audiovizuálními prvky.

Aby to nebylo tak růžové, tedy přejdu k nevýhodám. Internet není natolik rozšířen aby si časopis mohla přečíst široká veřejnost. Ale je natolik rozšířen aby bylo možno obávat se porušení autorských práv, nebo zneužití textu. Vydavatel elektronického časopisu nemůže zaručit, že časopis bude vystaven navěky. Nikdy nevíte kdy se komu zlíbí smazat kompletní obsah disku, zrušit server, můžete přestat platit nájem prostoru na serveru a časopis zmizí ze světa. Toto je konkrétně jedna z obav knihovníků při uveřejňování odkazů na elektronické dokumenty v dokumentografických databázích.

Elektronický časopis je závislý na počítačích a komunikační technice. Nebýt toho bylo by vše skvělé. Ale spolehněte se na routery, bridge, servery, optické kabely a vše ostatní co s tím souvisí. Počítače jsou také jenom lidé, a "errare humanum est". S tím už se musíme smířit, při četbě papírových novin nehrozí, že spadne server (tedy, pokud nemáte onen server na starosti, tak vám to nebude příliš vadit). Jste-li však několik tisíc kilometrů od místa vzniku daného periodika, možnost přečíst si je okamžitě v elektronické podobě přijde vhod.

Vyhnula jsem se stránce ekonomické, neb ta je dána konkrétním typem periodika. O velké úspoře papíru ani nemluvím. V případě prezentace elektronických časopisů na Internetu ani není možno hovořit o odlidštění komunikace, elektronická forma se zdá být jako stvořena pro potřeby publikování.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JONÁKOVÁ, Karolina. Co je a co není elektronický časopis. Ikaros [online]. 1998, ročník 2, číslo 1 [cit. 2019-04-18]. urn:nbn:cz:ik-10128. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10128

automaticky generované reklamy