Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Bariéry ve využití počítačů

Čas nutný k přečtení
11 minut
Již přečteno

Bariéry ve využití počítačů

2 comments
V souvislosti s rychlým vrůstáním informačních technologií a výpočetní techniky do společnosti vyvstává nyní problém bariér při využívání počítačů. Pozastavím se nad nejčastějšími bariérami, které můžeme rozdělit do dvou skupin. Jsou to zaprvé bariéry, které člověk není s to ovlivnit - patří k nim překážky kladené státem (viz blokáda počítačů před rokem 1989) a omezení vyplývající z ekonomické úrovně země. Jako zvláštní problém lze vyčlenit adaptaci na nové informační systémy. Do druhé kategorie lze zařadit bariéry psychologické (věk), zdravotně-somatické (paraplegie, vada zraku, uživatelé takto postižení musejí využívat speciálně vybavených počítačů - Braillovým písmem, hlasovým výstupem a podobně). Důležitá je i bariéra vzdělanostní, jazyková a bariéra vyplývající z nedostatečné úrovně vzdělání. K těmto otázkám se v textu podrobně vrátím.

V současné době, kdy se počítače stávají součástí našeho života (počínaje počítačovými hrami, přes přijímací terminály v budovách významných institucí nebo online katalogy až po složité vědecké systémy a databáze), se bariéry v jejich používání stávají aktuálním problémem společně s bariérou informační, zvláště v celé posttotalitní východní Evropě, neboť boom počítačů sem pronikl téměř bez přípravy. V západní Evropě a samozřejmě v USA probíhal tento proces souvisleji, vzhledem k tomu, že výpočetní technika je tam již delší dobu nedílnou součástí života. Vzhledem k důsledné výuce anglického jazyka též víceméně odpadá jazyková bariéra. Proto se zaměřím na bariéry spojené s využitím počítačů v českém prostředí.

Přibližně do sedmdesátých let byla práce s počítači (a nejenom u nás) výsadou omezené skupiny odborníků a programátorů. Teprve počátkem osmdesátých let, tedy s příchodem osobních počítačů, pronikají i do domácností. U nás k tomu dochází ještě později, neboť zde nebylo běžně k dispozici dostatečné hardwarové i softwarové vybavení (například přístup ke světovým databázím zprostředkovávala pouze ÚVTEI-ÚTZ). Kvalitní a výkonné počítače vlastnily především státní vědecké a výzkumné a samozřejmě vládní instituce. Školám a soukromníkům musely stačit české nepříliš kvalitní výrobky (Didaktik Gama, IQ 151, SMEP a TNS - výrobky slušovického družstva), nebo složitěji dostupné výrobky zahraniční. A to jen v omezeném množství. Na výkonné systémy jako IBM byla z vojenských důvodů až do konce osmdesátých let uvalena blokáda. Z toho vyplývá, že situace pro rozvoj počítačového průmyslu zde byla velmi nepříznivá.

Po roce 1989 se situace radikálně změnila. Na náš trh se dostalo obrovské množství počítačů i softwarového vybavení všech kvalit a značek. Vzniklo také několik českých softwarových společností.

V této nové situaci, kdy se s počítačem setkáváme téměř všude (a bude-li vývoj výpočetní techniky pokračovat současným tempem, se s ním budeme setkávat stále častěji), se lidé rozdělili do několika skupin: první varují před komputerizací společnosti a jejími možnými důsledky, druzí sice počítače uznávají jako neocenitelné pomocníky člověka, ale obávají se jich, a třetí se stávají nadšenými příznivci moderních technologií a ničí si zdraví nekonečným upíráním pohledu do monitoru.

Nyní se zaměřím na nejčastější bariéry provázející využívání počítačů.

Bariéra ekonomická

U nás je stále jednou z nevýznamnějších bariér nedostupnost počítače. Mnoho lidí (mám na mysli rodiny s průměrným měsíčním příjmem) proto ani nemá možnost si počítač pořídit. Když uvážíme, že v zásadě není možnost pracovat s počítačem jinde než doma nebo v zaměstnání a ve škole, je přístup k počítači velmi omezen. Práce v internetových kavárnách přijde trochu draho a knihovny se omezují pouze na poskytování přístupu ke svému katalogu - viz Národní knihovna, v jejíž hale služeb nečinně leží řada výkonných Pentií, s věčně nefunkčním přístupem ke katalogu. Většina uživatelů proto volí koupi ne příliš nákladného (tedy i málo výkonného), často neznačkového nebo staršího počítače. Tyto přístroje však z důvodu malé rychlosti a nedostačující paměti nedovolují instalaci potřebného softwarového vybavení, které je v současné době stále velmi nákladné a často i nákladnější než samotný počítač. Zůstává tak většina softwarových produktů běžným uživatelům nedostupná; například pouze základní softwarové vybavení od Microsoftu vyjde cca. na 15 000 korun (Windows95, Word, poštovní klient). Vzhledem k tomu u nás mnoho uživatelů stále získává programy prostřednictvím počítačového pirátství nebo zneužitím softwarových multilicencí svých zaměstnavatelů.

Když uvážíme, že produkty Microsoftu je nutno po zhruba roce a půl obnovovat, neboť dvě po sobě jdoucí verze jsou zcela nekompatibilní, je jasné, že na to běžný uživatel nemá. To je též důvod nutné obliby produjty české firmy Software602, které přestože se jejich kvalita stále zlepšuje a jejich paleta stále rozšiřuje (mezi poslední novinky patří softwarový balík 602pro Síť), se stále s produkty renomovaných firem po stránce kvality nedají srovnávat, ale mají jednu výhodu: jsou podstatně levnější. Z toho vyplývá, že běžný uživatel může o výkonném počítači vybaveném nadstandardním softwarem a připojeným k Internetu jen snít. Připojení domácích PC k Internetu není stále ještě v možnostech širokých vrstev obyvatel, neboť nejčastěji praktikované dial-up připojení nejenže je stále ještě dost nákladné, je především velmi pomalé, neboť Česká republika stále ještě nemá celoplošnou síť digitálních ústředen. Připojení pevnou linkou je sice kvalitativně lepší, ale pro potřeby domácího surfování je stále dost drahé.

Tuto bariéru lze zatím jen velice těžko prolomit, souvisí s celkovým ekonomickým vývojem země, a ten lze těžko předem odhadnout. Řešením by možná bylo vytvořit nezisková centra, kde by byl umožněn přístup k počítačům a sítím, a umožněna práce s nimi, (přirozeně za poplatek). Touto institucí by měly být právě knihovny, ovšem ty nemají dostatek prostředků ani pro vlastní potřeby natož pro uživatele. V současné době exituje sice řada internetových kaváren a veřejně přístupných terminálů, ty se však orientují výhradně na práci s elektronickou poštou a s Internetem.

Bariéra věková

Problémem, který lze též velice těžko řešit, je bariéra věková. Starší lidé, kteří se během svého života s počítačem nesetkali, si na jejich existenci a všudypřítomnost zvykají jen velmi těžko. Hlavním problémem je jejich přesvědčení o vlastní neschopnosti v oblasti výpočetní techniky, neochota se ještě něčemu učit (obvyklý argument "v mém věku už to nemá smysl"), ale také strach z možného poškození počítače chybným zásahem. Velice složitá je pro ně již manipulace s počítačem jako s přístrojem. Člověk navyklý desetiletí na práci s obyčejným psacím strojem si těžko zvyká na široké možnosti textových editorů, stejně jako účetní, pro kterého nebyl po celý život problém vést podvojné účetnictví většímu podniku, si jen velmi těžko zvyká ovládat kancelářský software. Mnoho lidí se proto naučí ovládat a využívat pouze jeden program a to ještě velice povrchně, takže dochází k tomu, že nepoužívají-li ho pravidelně většinou práci s ním opět brzy zapomenou. Je zajímavé, že oživení je většinou stejně náročné jako učení. Vyplývá to z toho, že nestačí se pouze naučit ovládat jeden program, ale mít alespoň základní znalosti o činnosti počítače. Jako příklad uvedu již nejzákladnější úkon - spuštění programu, pro člověka ovládajícího práci s operačním systémem počítače naprostou samozřejmost. Avšak člověk obeznámený pouze s jedním programem, zvyklý, že se mu spustí (když mu někdo nastaví systémový soubor autoexec.bat) hned po zapnutí počítače, nebo prostřednictvím uživatelského menu v nadstavbě operačního systému (pokud je definováno) v lepším případě ovládající otevření programu z příkazové řádky, popřípadě poklepáním na ikonu na ploše, by spouštěl naprosto odlišný program jen velice těžko. Neboť i když základní příkazy operačních systémů nejsou složité, tak je bez jejich znalosti těžko vymyslíte. Zjednodušení v tomto případě neposkytují ani tzv. správce souborů (Norton Commander, M602), kde sice není třeba (v případě spuštění programu) znát příkazy, ale je nutno ovládat práci s touto nadstavbou a zejména znát význam přípon (každý, kdo umí zacházet s PC, ví, jakou příponu mají spouštěcí soubory, ten, kdo s PC umí zacházet jen povrchně, o existenci přípon nemá ani tušení, natož pak o jejich významu). To byl příklad nejzákladnějšího úkonu při práci s počítačem, který se v zásadě lze naučit, ale když uvážíme množství funkcí počítače (byť jen základních), je jisté, že se je nelze naučit naráz a bez vynaložení jisté námahy.

Zde je též vidět, že i v pokročilejším věku nestačí naučit se pracovat jen s jedním programem, důležité je seznámit se se všemi základními funkcemi počítače, především pak s operačním systémem. V tomto věku je asi nejvhodnější způsob obeznámení se, prostřednictvím jiné osoby popřípadě návštěvou kursu, neboť odborné publikace a manuály jsou většinou zbytečně složité a mohly by mít zcela opačný efekt. Tedy znásobení obav a vznik naprosté nechuti k práci s počítačem. Pro člověka, který se pracně naučil ovládat počítač a daný software, je doslova tragédií, když si rodina nebo zaměstnavatel pořídí nové softwarové vybavení. Je-li těžké naučit se např. práci v MS-DOS, přejít k Windows je ještě těžší, neboť uživatelské rozhraní je na první pohled zcela odlišné.

Obtížné je již naučit se pracovat s myší nebo trackballem, zejména pak zvyknout si na koordinaci pohybů. U mnoha lidí převládá názor, že čím rychleji budou myší pohybovat, tím bude práce jednodušší. Některé koncerny s tím počítají a instalují do svých počítačů programy, procvičující práci s myší (Macintosh Basics společnosti Apple Macintosh). Tuto bariéru, částečně odstraňuje grafické uživatelské rozhraní, např. Mac OS, Windows 95/NT.

Tyto "k uživateli přátelské" programy jsou jednodušší díky tomu, že není nutno znát zpaměti příkazy, neboť veškeré funkce nabízí počítač v menu. Není tím ovšem míněno, že stačí přijít k počítači a začít pracovat. Minimální obeznámení s funkcemi počítače je nutné, jinak nelze efektivně využít veškeré funkce, které systém nabízí. Je pravda, že ovládání těchto systémů vypadá velice jednoduše. Přesto by se měl uživatel seznámit se všemi možnostmi, které software skýtá. A to i když je v zásadě nemožné všechny využít, je dobré o nich vědět.

Nedostatečná znalost funkcí softwaru je obecný problém, nelze o něm tedy hovořit pouze v souvislosti s bariérou věkovou. Většina uživatelů užívá přibližně 60-90 procent veškerých funkcí. O ostatních buď neví, a pokud ano, neví jak je používat, proto si raději řekne, že je nepotřebuje.

Bariéra jazyková

Velice významnou překážkou v práci s počítačem je bariéra jazyková. Je opět specifickým problémem naší země, kde se až do roku 1989 výuka cizích jazyků podceňovala. Celosvětovým komunikačním prostředkem je v oblasti informačních technologií v nejširším slova smyslu angličtina, a přestože mnoho programů je převáděno do národních jazyků, netýká se to všech (příkladem je MS-DOS). Čeština také není jazykem, do kterého by se vyplatilo některé programy překládat, vzhledem k relativně malému množství jejich uživatelů. Pro ilustraci: koncern Microsoft má na našem trhu v současné době lokalizováno přibližně 10 procent produktů. A o úrovni a důslednosti překladu nemá cenu se rozepisovat. Je tedy zřejmé, že ten, kdo neovládá angličtinu, má možnost výběru softwaru značně omezenou. S neznalostí angličtiny je problematické naučit se příkazy, když není možnost si je od něčeho odvodit, ale daleko složitější je porozumět písemným zprávám, které počítač čas od času zobrazuje, počínaje dotazy zda má daný soubor uložit, nebo chce nějaký příkaz potvrdit, popřípadě oblíbený dotaz MS-DOSu "Abort, Cancel, Ignore", až po zprávu že má vyčerpanou baterii a nezapojíte-li ho v určitém limitu do zdroje vystavujete se riziku vymazání pevného disku. Tedy zprávy zcela samozřejmé, ale očekávají odpovídající reakci, jinak si uživatel může způsobit značné nepříjemnosti.

Jazykové bariéry velmi stěžují komunikaci prostřednictvím sítí, kde již nestačí minimální znalost příkazů. Zvláště práce s vyhledávacími službami a samozřejmě práce přímo s dokumenty vystavenými na síti vyžaduje minimálně pasívní znalost angličtiny.

Dnes, kdy je již výuka angličtiny stala součástí osnov a vzniká více programů v českých verzích, je naděje na částečné odstranění jazykové bariéry.

Závěr

Řešením, kterým by se mnoha bariérám předešlo, je výuka práce s počítačem na všech školách nižšího stupně, nejen na specializovaných jako dosud. Na druhé straně není vhodné začínat s výukou příliš brzy. Nelze asi stoprocentně říci, kdy je ten pravý čas. Otázkou je, zda může žák třetí třídy využít textový editor a zda není lepší v tomto věku spíše klást důraz na psaní ruční. Brzy by totiž mohlo dojít k situaci, kdy bude písmo výsadou umělců nebo řemeslníků, stejně jako mnoho jiných, dříve samozřejmých lidských činností. Děti by se potom již neučily, že A je první písmeno abecedy a píše se třemi tahy, ale že je ve střední části klávesnice a píše se levým malíčkem.
Hodnocení: 
Průměr: 4 (1 hlasování)
JONÁKOVÁ, Karolina. Bariéry ve využití počítačů. Ikaros [online]. 1998, ročník 2, číslo 3 [cit. 2019-09-17]. urn:nbn:cz:ik-10170. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10170

automaticky generované reklamy

Máme tu 2 komentářů

Váš nástin jednotlivých omezení ve vztahu člověk versus počítač je značně neadekvátní. Proč se snažíte deklasovat prostředek počítače ve výuce na nižších stupních ZŠ ve specifikaci na přesně definovaný-é programy, nejde o prácí s nimi, ale o seznámení s počítačem jako takovým. Můj osobní názor je, že výuka počítačů má být již v předškolním věku. A to v jiné rovině než Vámi uvedené. Zaobíráte se rovinou pouze Vám známou, nikoliv využitelnou!!!!!

registration login password