Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Anglií na sever ... a zase na jih

Čas nutný k přečtení
13 minut
Již přečteno

Anglií na sever ... a zase na jih

0 comments
Moje služební cesta do Anglie se zrodila z pozvánky na jednodenní workshop k využívání služeb CORC (Cooperative Online Resource Catalogue), pořádaný v Birminghamu společností OCLC Europe, the Middle East & Africa koncem června t.r. Abych cestu lépe zužitkovala pro řešení projektu Národní knihovny ČR zaměřeného na získávání, zpracování, archivaci a zpřístupňování elektronických zdrojů publikovaných na Internetu, rozhodla jsem se rozšířit ji o návštěvu Britské knihovny. Poté, co jsem začala jednat o svém programu v British Library, (chtěla jsem se hlavně dozvědět podrobnosti k letos ukončenému mezinárodnímu programu BIBLINK podporovanému Evropskou komisí, jenž byl řízen pracovníky BL a byl zaměřen na propojení národních bibliografických agentur a vydavatelů elektronických dokumentů za účelem výměny bibliografických dat, a vidět aplikaci výsledků projektu v BL), zjistila jsem, že tyto informace nezískám v sídle BL v Londýně, nýbrž že se musím vypravit do druhého sídla v Boston Spa (hrabství Yorkshire). Když už jsem měla perspektivu cestování Anglií směrem na sever, domluvila jsem si víkendovou návštěvu u přítelkyně žijící až na samém severu Anglie, u hranic se Skotskem, v kraji Northumberland. Prožila jsem v Anglii náročný, ale nesmírně zajímavý týden, plný profesních i osobních setkání s milými a vstřícnými lidmi, zakončený dvoudenním výletem po krajích, do kterých moc turistů nezavítá (a z Česka asi obzvlášť). V tomto článku se chci zaměřit spíše na dojmy a zážitky z oblasti kultury a přírody než na odborné informace. Proto zde čtenář nenajde informace o Birminghamu a Boston Spa - zájemce o "odborno" odkazuji na zprávu ze služební cesty1.

Londýn

První den v Londýně jsem si musela především zvyknout na provoz v ulicích, kde dopravní prostředky stále jezdí vlevo (a Angličané to zatím nehodlají měnit). V tom ale pomáhají cizincům velké nápisy LOOK LEFT na přechodech (obr. 1).

V Londýně jsem měla možnost obecné prohlídky Britské knihovny v nové budově na St. Pancras (obr. 2), plně otevřené pro veřejnost právě před rokem. Moderní budova z červených cihel, připodobněná sousednímu komplexu viktoriánských budov náležejících k nádraží St. Pancras, byla budována v letech 1982 - 1996 a je označována za nejdražší stavbu tohoto století financovanou ve Spojeném království z veřejných prostředků. Je označována jako Milenium Dome. V londýnském sídle jsou provozovány pouze činnosti pro uživatele, tj. hlavně služby.

Část knihovny přiléhající ke vchodu do budovy je obecně přístupná veřejnosti. V této části je i kavárna, z níž se hosté mohou kochat pohledem na "Královskou knihovnu", což je skleněná věž uprostřed vstupní haly, sahající do výše šest pater (17 metrů), uvnitř vybavená posuvnými regály, v nichž je uložena sbírka rukopisů a starých tisků. Tato sbírka byla původně vytvořena králem Jiřím III. a národu ji věnoval jeho syn král Jiří IV. v roce 1823. Sbírka je tak alespoň na pohled skutečně přístupná lidu - jakémukoliv návštěvníku knihovny, exempláře se půjčují pod zvláštním režimem ve studovně starých tisků.

Vedle studovny starých tisků, kde jsou rovněž prezenčně půjčovány rukopisné i tištěné hudebniny a dokumenty z národního zvukového archivu, jsou pro registrované a oprávněné uživatele knihovny přístupné studovny rukopisů, společenských věd a map, orientální sbírky (pravděpodobně největší sbírka orientálních dokumentů na světě) a 5 studoven technické, ekonomické a přírodovědné literatury. Samostatné postavení má knihovna periodik.

Na prohlídku Londýna mi nezbylo mnoho času, proto jsem zvolila rychlé přesuny na některá zajímavá místa double-deckery a metrem, které mne vždy znovu fascinuje dokonalým značením linek a zastávek. Zjistila jsem, že se oproti mé minulé návštěvě před šesti lety mnoho nezměnilo - možná jen ještě větší dopravní ruch v ulicích. Byla bych se ráda podívala alespoň do Westminster Abbey, ale zjistila jsem, že bylo zavedeno vstupné ve výši 5 GBP a přesto se před ním tvoří dlouhá fronta turistů - takže interiér byl pro mne momentálně nedostupný; rovněž exteriér jako celek je neshlédnutelný přes prostor uprostřed Parliament Square, kde stojí socha Winstona Churchila obklopená obrovitými stromy a nepřetržitým dopravním provozem na kruhovém objezdu. Přes auta jsem si vyfotografovala pouze Big Ben (obr. 3) tyčící se nad parlamentem a přesunula se k Tate Modern, abych ji alespoň krátce viděla na vlastní oči.

Nová budova galerie Tate - Tate Modern2, 3 byla otevřena britskou královnou Alžbětou II. 11. května t.r. Vznikla přestavbou bývalé elektrárny na jižním břehu Temže Bankside Power Station, přímo proti katedrále sv. Pavla. Využitím budovy pro galerijní účely byla zachráněna architektonická památka. V šestiposchoďové budově slouží nejvyšší 2 prosklená patra, vzniklá nástavbou, jako vyhlídka na město. Od června je otevřen první most pro pěší přes Temži, Millenium Bridge, spojující katedrálu sv. Petra a severní vchod Tate Modern (most byl již při mé návštěvě koncem června pro závady mimo provoz, takže jsem cestou od sousedního Tower Bridge tak trochu bloudila úzkými přístavními uličkami, než jsem galerii našla - není zatím na plánu Londýna označena).

Tate Modern je údajně po Centre Pompidou v Paříži druhým největším muzeem moderního umění na světě. Galerie vystavuje ve stálé expozici mezinárodní sbírky moderního umění od roku 1900 až po současné umění a jedno podlaží bude věnováno krátkodobým výstavám umění 20. a 21. století. V dalších prostorách jsou umístěny společenské místnosti, auditorium, vzdělávací středisko, restaurace, obchody. Přízemí galerie bylo ponecháno jako Turbínová hala, impozantní prostor připomínající průmyslovou minulost. V hale je na 1 rok vystaven obrovský pavouk od známé sochařky Louise Bourgeois.

Do Tate Gallery, jako ostatně do všech nesoukromých galerií a muzeí, je vstup zdarma. Britská kulturní politika směřuje ke zpřístupnění kulturních a vzdělávacích institucí všem daňovým poplatníkům, z jejichž daní jsou instituce zřizovány. Údajně byl učiněn pokus zavést vstupné v některých muzeích, bylo však zjištěno, že náklady spojené s výběrem poplatků převyšují tržbu a že návštěvnost v těchto institucích značně poklesla. S tím souvisí, co mne např. v britské Národní galerii upoutalo, spousta skupinek školních dětí, sedících před obrazy, na nichž jim lektorky zábavnou a komunikatativní formou vysvětlují, čím je obraz typický, co představuje, z jaké je doby atd. a kde mají děti možnost si podle daného obrazu vyzkoušet své malířské umění. Návštěva galerie určitě není pro tyto děti výjimečnou ani nudnou záležitostí.

Výstavba veřejných muzeí, galerií a dalších kulturně-vzdělávacích institucí ve Velké Británii je do značné míry financována z výnosů národní loterie. Ve všech těchto institucích jsou zřizovány kluby přátel, jejichž členové přispívají na chod instituce a za to mají určité výhody (např. v Britské knihovně klubovna, kde si členové klubu Friends of the British Library mohou odpočinout vleže). Silná podpora přichází od sponzorů.

Severní Anglie

Po absolvování jednodenního workshopu CORC v Birminghamu jsem zamířila dále na sever, kde jsem strávila druhou část cesty. Dá se říci, že až k Yorku je krajina typicky anglická - rovina, svěží zelené lesy a louky, kde se pasou ovce, kozy, krávy a často i koně a kde jsou pozemky od sebe odděleny opět zelenými křovinatými ploty. Mezi tím lze občas zahlédnout venkovské stavení, starý kostel či hrad. Boston Spa, kam směřovala moje poslední "služební" část cesty, leží poblíž tohoto starobylého města York. Z mého prvního pobytu v Anglii v roce 1969 jsem si vzpomínala, že mne toto město uchvátilo, ale pamatovala jsem si pouze matně hradby a katedrálu. Proto jsem byla plna očekávání.

Dříve, než se dám do líčení zážitků z cest po severní Anglii, pokládám za užitečné uvést pár informací z historie, důležitých pro pochopení souvislostí s mými "prezentacemi".

Nejstarší historické nálezy na území dnešního britského ostrova pocházejí ze starší doby kamenné, kdy území bylo ještě spojeno s evropskou pevninou. První stálé osídlení v severní Anglii bylo prokázáno v mladší době kamenné v oblasti Lake Districtu a v severním Yorkshiru. V období cca 600 let př. Kr. přicházeli do jižní Anglie Keltové, mezi nimi kolem roku 300 př. Kr. i keltští Britové.

V letech 55 a 54 př. Kr. podnikli Římané dvě ne příliš úspěšné válečné výpravy, při nichž se chtěl Ceasar pokusit podrobit si Anglii. Úspěchu však dosáhly římské legie až v roce 43 p. Kr. za císaře Claudia a ovládly toto území téměř na čtyři století. Římané zde vybudovali rozsáhlou síť silnic, budovala se vojenská opevnění, ale i obchodní centra, rozvíjel se životní styl obyvatelstva. Římské panství dosáhlo v Británii vrcholu v roce 306, kdy byl v Yorku prohlášen Konstantin římským císařem. Ten jako císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství jako oficiální náboženství v celé Římské říši, tedy i v britské provincii.

Počátkem 5. století se začala Římská říše rozpadat a římské legie musely opustit i Anglii. Od roku 410 sem začínají vpády Sasů a dalších germánských kmenů z evropské pevniny (Anglové, Jutové). Z tohoto období není známo mnoho historických fakt. Známým historickým pramenem je první historická kniha anglických dějin - Historia Ecclesiastica Gentis Anglorum (Dějiny anglické církve a národa] teologa Bedy Ctihodného (Venerable Bede). Tato kronika zahrnuje období od římské okupace do svého dokončení v roce 731 (v klášteře Jarrow nedaleko Newcastle-upon-Tyne).

V 8. století existovala na britských ostrovech tři větší království - Northumbrie, Mercie a Wessex. Northumbrie bylo jedno z největších a nejmocnějších království anglosaské Anglie. Období království Northumbrie patří k nejslavnějším obdobím severní Anglie, které trvalo pouhé jedno století. Následovaly výboje norských a dánských vikingů, které skončily v roce 878 vítězstvím saského krále Alfréda a následujícím sjednocováním celého anglického království.

Krajina Northumbrie je jednou z nejkrásnějších v Anglii, jedno z mála míst, jež nestačila zničit lidská civilizace. Vyznačuje se krásnou a svéráznou přírodou i památkami - lesnaté pahorkatiny svírající vřesoviště a zelené farmy, široké písečné pobřeží, majestátní hrady, historické vesničky, zříceniny klášterů, starobylá města, vznešené katedrály. Jsou zde i chráněná území North York Moors (slatiny) a Northumberland National Park. Historicky se zde zapsala zejména období římské okupace a období bojů Anglie a Skotska (královstsví Anglie a Skotska spojena v roce 1603 nástupem skotského krále Jakuba I. na anglický trůn).

York

Historie Yorku sahá téměř 2000 let zpět, do roku 71, kdy si Římané podrobili domorodé keltské kmeny a na soutoku řek Ouse a Foss založili pevnost Eboracum, která se rozrostla v civilní město a v jedno z nejvýznamnějších měst Římské říše. Později dostal York nové pojmenování a stal se hlavním městem anglosaského království Deira. Již v tuto dobu byl centrem vzdělanosti a odtud se šířilo křesťanství do celé severní Anglie. V r. 867 byl zničen Dány, kteří jej přejmenovali na Jorvik (odtud odvozeno jméno York). Od r. 1069 se dostal do rukou Normanů, kteří vybudovali opevnění, zasloužili se o rozkvět města a udělali z něj hlavní město celého anglického severu.

Dnes jsou v Yorku odhaleny zbytky římské pevnosti. Město obklopují téměř neporušené hradby (z různých období). Uvnitř hradeb je změť úzkých uliček se starými hrázděnými domy (obr. 4) a krásnými kostely. Známá je největší anglická středověká katedrála (York Minster). Historickou atmosféru Yorku podtrhují čtyři mohutné městské brány (bars) (obr. 5: severni brána Bootham Bar)

Durham

Durham je jedno z nejkrásnějších měst celé Británie, s mnoha historickými památkami, postavené nad řekou Weare, jižně od Newcastlu. Bylo založeno v 10. století anglosaskými misionáři. V normanských dobách byl sídlem knížat - biskupů, kteří tu představovali církevní i světskou moc. Dominantou starého města je velkolepá katedrála a hrad. Katedrála založená v roce 1093 patří k příkladům raně gotického umění Anglie (obr. 6). Dnes patří k památkám světového kulturního dědictví. Poblíž katedrály stojí normanský hrad založený v r. 1072, který býval ve 12. století sídlem biskupů ovládajících tuto oblast (obr. 7: normanská kaple). Od r. 1832 slouží hrad (několikrát upravovaný) místní univerzitě (obr. 8), považované za třetí nejvýznamnější univerzitu Anglie (obr. 9: vchod do univerzitní knihovny).

Hadrianův val

Hadrianova zeď (též Hadrianův val) je nejvýznamnější památkou na Římany v Británii. Římští vojáci postavili tuto pevnost za vlády císaře Hadriana (od r. 122) jako ochranu římské provincie proti nájezdům barbarů ze severu. Pevnostní stavba v délce 117 km se táhne od zálivu Solway Firth na západě až k Newcastlu-upon-Tyne na východě. Hradbu tvoří dvě stěny vybudované z kamenných bloků, mezi nimiž byla nasypána hlína, písek a štěrk. Síla hradby byla 3 - 4 m, výška 4 - 6 m (dnes se dochovala výška 1,8 m). Průchod hradbou byl umožněn několika branami. Pro sloužící posádku byly postaveny pevnosti s ubytovnami a dílnami. Jednou z pozoruhodností je, že zde byly používány splachovací toalety (přívod vody samospádem); jejich zbytky se v pevnosti rovněž zachovaly. Val střežilo 10 000 mužů.

Nejlepší pohled na Hadrianův val je v Housesteadsu, odkud jsou fotografie (obr. 10, 11). Okolní krajina je pahorkatá, pokrytá vřesovištěm a téměř neobydlená (obr. 12).

Northumberland

Northumberland je nejsevernějším hrabstvím Anglie, sahajícím od oblasti na řece Tyne po řeku Tweed, tvořící spolu s Cheviot Hills přírodní hranici mezi Anglií a Skotskem. Na západě je tento kraj ohraničen pohořím Penniny, z východu je obléván Severním mořem, za nímž jsou nejbližšími sousedy na pevnině Dánové. U ústí velkých řek Tweed, Tyne a Tees kdysi přistávali Římané a Vikingové, dnes jsou zde námořní přístavy (Berwick, Newcastle, Stockton).

Hranice Anglie se Skotskem je asi 50 mil severně od Hadrianova valu. Převážná část Northumberlandu leží v oblasti mezi Hadrianovým valem a hranicí se Skotskem. K pozoruhodným památkám v této pohraniční oblasti patří četné hrady, pevnosti, strážní věže a tvrze, které jsou romantickou a tajemnou připomínkou válečných konfliktů mezi Anglií a Skotskem. Ve vnitrozemí i na pobřeží tu převládá nedotčená příroda.

V Northumberlandu jsem strávila víkend u své přítelkyně, která žije na pobřeží poblíž Alnwicku, ve vesničce Low Newton-by-the-Sea (obr. 13), která je i s přilehlým pobřežím ve vlastnictví National Trust (národní památkový fond). Odtud je pohled na zříceninu starého hradu Dunstanburgh Castle (obr. 14), zničeného ve válkách dvou růží. Středověký hrad Alnwick Castle je sídlem vévodské rodiny Percyů z Northumberlandu. Z Low Newtonu jsme jely podél pobřeží (opět) směrem na sever, což byla cesta plná neobyčejných zážitků a dojmů. Podél moře se vine nádherný pás pobřeží s písečnými plážemi a rybářskými vesnicemi. Kolem mohutné normanské pevnosti Bamburgh jsme se dostaly k historickému ostrovu Holy Island, na němž stojí klášter a hrad Lindisfarne (obr. 15) . Kdysi to byla první bašta křesťanství na severu Anglie. V 7. století sem přišli z ostrova Iona v Irském moři mniši, kteří chtěli obrátit pohanské Sasy na křesťanskou víru. Vybudovali zde klášter, jehož zakladatelem byl biskup sv. Aiden. Klášter se stal brzy duchovním centrem širokého okolí. Vznikly zde cenné evangeliáře, filigránské práce a relikviáře. Nejvýznamnější umělecké dílo z té doby je evangeliář Lindisfarne Gospels, který je dnes součástí fondu Britské knihovny v Londýně. Klášter zničili v roce 793 vikingové. Později zde byl znovu vybudován v roce 1083 benediktinský klášter, z něhož se zachovaly jen trosky (obr. 16) . Avšak oblouky a polooblouky z tmavého pískovce lemující oblohu a moře jsou stále krásné. Hrad dal postavit v roce 1543 Jindřich VIII. na obranu přístavu. Na jeho stavbu bylo použito kamenů ze zbořeného kláštera. Holy Island je bohatý na zvláštní flóru i faunu. Ostrov je z pevniny přístupný suchou nohou pouze v době odlivu, v době přílivu se stává poloostrovem. Pro cestu na ostrov je proto třeba sledovat jakýsi jízdní řád pro dobu přílivu a odlivu (Tide Timetabels).

Poblíž Holy Islandu leží další zvláštní ostrov, resp. souostroví Farne Islands, pojmenované po největším z ostrovů. Na 30 ostrovů je možno vidět při přílivu, další malé ostrůvky jsou vidět pouze při odlivu. Ostrov je přístupný pro turisty lodí z přístavu Seahouses od dubna do září. Farne Islands (obr. 17) jsou národní přírodní rezervací, kde hnízdí přes léto tisíce mořských ptáků neobvyklých druhů (např. papuchalk - obr. 18) a žijí lachtani.

Dálnicí A1 jsme se dostaly až k nejsevernějšímu anglickému městu Berwick-upon-Tweed (obr. 19), které leží přímo na hranicích mezi Anglií a Skotskem. Při procházce kolem městských hradeb z alžbětinské doby (údajně nejzachovalejší městské hradby z 15. století v Evropě) je překrásný výhled na řeku Tweed. Z Berwicku jsme projely alespoň kousek cesty po skotské straně řeky Tweed a přes zajímavý řetězový most (obr. 20), spojující Anglii a Skotsko (obr. 21), jsme přejely zpět do Anglie.

Po dálnici A1 a menšími a ještě menšími silnicemi jsme se vrátily zpět do Low Newtonu a následující den ráno mne již čekala jen dlouhá cesta vlakem na jih, zpět do Londýna a domů.


Použité informační zdroje:

1. CELBOVÁ, Ludmila. Zpráva ze služební cesty do Anglie : 20. - 26. června 2000. Praha : Národní knihovna ČR, 2000. 3 s.
2. GOLDSCHEIDEROVÁ, Irena. Tate Modern. Ateliér, 2000, roč. 13, č. 13, s. 1, 9.
3. GOLDSCHEIDEROVÁ, Irena. Od Tate Britain do Tate Modern přes Temži lodí. Ateliér, 2000, roč. 13, č. 10, s. 8.
4. Londýn, Anglie a Wales. München : Nelles Verlag; Praha : Geomedia, 1996. 254 s. ISBN 3-88618-233-9.

Hodnocení: 
Průměr: 4 (1 hlasování)
CELBOVÁ, Ludmila. Anglií na sever ... a zase na jih. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2019-01-19]. urn:nbn:cz:ik-10611. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10611

automaticky generované reklamy