Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva ze semináře Otevřené repozitáře 2017

Čas nutný k přečtení
11 minut
Již přečteno

Zpráva ze semináře Otevřené repozitáře 2017

0 comments

Úvodem

Ve dnech 6. a 7. června 2017 proběhl další ročník semináře Otevřené repozitáře 2017, který pořádá Asociace knihoven vysokých škol ČR (AKVŠ) ve spolupráci s Ústřední knihovnou VUT v Brně. Seminář se konal v jiných prostorách než obvykle, v Archivu VUT v Brně. Pro letošní ročník bylo vybráno téma otevřené prostředí pro vědu a výzkum.

Řada přednášek se dotýkala aktuálního tématu přechodu vydavatelského průmyslu ze systému předplatného na systém publikačních poplatků. Tento trend proměny tradičních předplácených časopisů na placené otevřené časopisy, zkráceně transformace na gold, se prosazuje především v Evropě díky aktivitě Max Planck Digital Library, která stojí za Iniciativou OA2020. Cílem této iniciativy je vyjednat s velkými vydavateli, aby svou časopiseckou produkci postavili na modelu placených otevřených časopisů. Idea transformace přitom počítá s tím, že ve stávajícím systému předplatných globálně proteče takový objem peněz, který by měl stačit na pokrytí publikačních poplatků v případě přeměny modelu na gold, jak se tvrdí v tzv. white paper Max Planck Digital Library Disrupting the subscription journals’ business model for the necessary large-scale transformation to open access z roku 2015[1]. Jednou z autorů studie je Kai Karin Geschuhn, pozvaná přednášející na letošní konferenci Inforum. Kai Karin Geschuhn celou myšlenku představila také na semináři Otevřené repozitáře 2017.

Den první

Přednášky prvního dne se věnovaly zlaté cestě otevřeného přístupu z pohledu univerzitních nakladatelství.

První zahraniční host Jeroen Sondervan z Univerzity v Utrechtu, konzultantprovydavatelskou činnost v univerzitním nakladatelském inkubátoru UOpen Access Journals, ve své přednášce Sustainable open access for scholarly journals in six years? představil inkubátor jako službu, poskytovanou univerzitní knihovnou. Pole působnosti knihoven v akademickém světě se tak podstatně rozšiřuje do sféry dříve vyhrazené čistě vydavatelům. Inkubátor nabízí časopisům systém pro správu časopisu uzpůsobený, aby mohl operovat v režimu open access a zároveň byl provoz finančně udržitelný. Časopisy využijí publikační platformu v podobě redakčního systému a konzultační služby v oblasti politiky časopisu, redakčního workflow, obchodního modelu, marketingu a propagace. Službu mohou časopisy využívat max. po dobu šesti let, pak se musí osamostatnit – najít si např. svého vydavatele. Inkubátor funguje na bázi konzultančního a školicího střediska, které naučí redakční týmy, jak časopisy efektivně spravovat v podmínkách digitálního věku.

Dr. Bartošek klade zasvěcené dotazy
Dr. Bartošek klade zasvěcené dotazy

Radek Gomola z nakladatelství Masarykovy univerzity se ve své prezentaci Open Journal Systems podělil o zkušenosti s provozováním tohoto redakčního systému pro časopisy vydávané na Masarykově univerzitě. Ukázal, že Open Journal Systems (OJS) přináší nesporně řadu vymožeností pro redakce časopisů, které dosud žádný redakční systém nepoužívaly. Systém je dostatečně obecný, aby pokryl základní procesy spojené s vydáváním časopisu, a zároveň dovoluje úpravy na míru podle potřeb konkrétního časopisu. O efektivitě centralizovaného nasazení OJS svědčí fakt, že OJS využívá na MU nyní 13 časopisů a o správu OJS se stará jeden (pro věc zapálený) programátor.

Radek Gomola hovoří o Open Journal Systems
Radek Gomola hovoří o Open Journal Systems

Pro všechny účastníky, ale zejména pro redakce časopisů, jiný pohled na vydavatelskou činnost přinesl příspěvek Víta Macháčka (CERGE-IE) s názvem Pod pokličkou Beallova seznamu. Vít Macháček se podílel na studii časopisů zařazených na blacklist Jeffreyho Bealla. Studie zkoumala, zda časopisy, figurující na Beallově seznamu, lze oprávněně označit za predátorské. K tomuto zjištění bylo nutné nejprve definovat měřítko kvality časopisu. Pro účely analýzy byly zvoleny dva ukazatele kvality časopisu, neboli ukazatele relevance časopisu pro vědeckou komunitu. První ukazatel vyjadřoval míru citovanosti časopisu podle Scimago Journal Ranking databáze Scopus a druhý míru zastoupení autorů z vyspělých zemí.

Graf vydavatelů z Beallova seznamu
Graf vydavatelů z Beallova seznamu

Analyzované časopisy byly rozděleny do grafu pomocí průsečíku dvou ukazatelů kvality, jak ukazuje obrázek grafu. Časopisy s nízkým SJR a malým procentem autorů z vyspělých zemí se kumulovaly v sektoru III., naopak časopisy s vysokým SJR a velkým podílem autorů z vyspělých zemí se hromadily v sektoru I. označeném jako “Sporná rozhodnutí”. Studie potvrdila, že Beallův seznam poměrně objektivně, a tudíž oprávněně označoval časopisy za predátorské. Autoři studie vyvinuli pro ověření časopisu interaktivní aplikaci. Vít Macháček v závěru své přednášky nastínil možnosti, jak proti predátorům postupovat. Jednoznačně se přiklání k otevřenosti celého publikačního procesu, od otevřeného recenzního řízení přes využití otevřených platforem a modelů typu Wellcome Open Research až po odstranění kvalitativního hodnocení výzkumu, přičemž rozhodující roli při zvyšování kvality publikovaných výsledků přikládá managementu výzkumných organizací, který zavazuje své autory k dodržování vědecké etikety.

První den zakončoval krátký příspěvek Jiřího Marka (VUT) Řízení duševního vlastnictví v digitálním věku se zaměřením na otevřené časopisy sumarizující právní aspekty pro otevřené časopisy. Jiří Marek jako právník i mladý vědec synergickým způsobem zapojuje ideu otevřenosti do sféry akademické a také oblasti veřejné správy. Svůj příspěvek zakončil povzbuzující zprávou o vládě předkládaném materiálu Národní strategie otevřeného přístupu k vědeckým informacím ČR na léta 2017–2020. Vláda národní strategii otevřeného přístupu schválila v týdnu následujícím po semináři, dne 14. 6. 2017, a místopředsedovi Bělobrádkovi uložila, aby do konce roku 2017 připravil akční plán, jak strategii naplnit.

Den druhý

Příspěvky druhého dne reagovaly ideu transformace na gold, jak ji prezentovala Kai Karin Geschuhn z Max Planck Digital Library. Jakub Szarzec (NTK) se ve svém příspěvku Publikační činnost zemí V4+ a jejich předpokládané náklady na open access zabýval analýzou publikační činnosti zemí Visegradské čtyřky a Rakouska a odhadem nákladů na publikační poplatky v případě globálního přechodu na gold open access. Zdrojem dat o počtu vydaných publikací byla databáze Web of Science. Analyzovány byly články (kategorie dokumentu “article”) vydané v roce 2016. Pro odhad nákladů na publikační poplatky bylo nutné zdrojové časopisy, kde byly články vydány, kategorizovat podle obchodního modelu zpřístupnění obsahu časopisu. Časopisy byly rozděleny na:

a) platinum, tj. bezplatný otevřený časopis
b) gold, tj. placený otevřený časopis
c) předplácené
d) hybridní, tj. kombinující předplatné a gold (poplatky za jednotlivé otevřeně přístupné články)

Podle typu časopisu byly dohledávány částky za publikační poplatky (APC) u 28 nejfrekventovanějších vydavatelů.

Poplatky v původních měnách musely být přepočítány podle kurzu vůči české koruně (mediánu kurzu za roky 2012–2016) a přepočtené částky navýšeny o DPH.

Z absolutního počtu článků z Web of Science bylo nutné vyčlenit pouze články s korespondenčním autorem z dané země a pouze ty zahrnout do analýzy. Objem článků s korespondenčním autorem z ČR činil 66 procent z celkového počtu článků vyhledaných ve Web of Science za ČR.

Závěr prezentace ukázal modelové náklady na publikování v případě transformace na gold a shrnul základní omezení podobných analýz, spočívající v nemožnosti:

  1. získat přesné výše APC u otevřených časopisů například z důvodu změny výše APC v čase,
  2. dohledat výši APC u všech časopisů, kde byly články vydány,
  3. přesně určit ceny APC u předplácených časopisů, kde se výše APC musí vypočítat pomocí průměrné částky za APC za určité období

Výsledky analýzy jsou dále zkreslovány dalšími faktory, např. měnícím se kurzem vůči české koruně, obecně nepřesností skutečných nákladů za APC, které se mohou být hrazeny pomocí slevových voucherů apod.

Odhadované náklady na APC za pětileté období 2012–2016 činí 1,4 miliardy Kč u hybridních časopisů. Celkově za toto období vyšlo 37 tisíc článků s korespondenčním autorem z ČR. Nutno podotknout, že se jedná o publikační produkci indexovanou ve Web of Science, čili sice o podstatnou, nikoli však celou vědeckou článkovou produkci celé ČR sledovaného období. Pro porovnání projekt CzechElib operuje s rozpočtem 1,2 mld. na tříleté období 2018–2020 pro předplatné všech zásadních elektronických informačních zdrojů.

Tereza Simandlová (UK) v prezentaci APC nad zlato: analýza nákladů na gold OA vybraných VŠ došla k podobným závěrům. Na semináři představila analýzu předpokládaných nákladů na APC vybraných 7 vysokých škol. Analýza vycházela metodologicky ze studie Max Planck Digital Library a na rozdíl od analýzy Jakuba Szarzece se zaměřila na výpočet nákladů na institucionální úrovni. Výsledky ilustrovala na příkladu Karlovy univerzity, u které počet článků za rok 2015 s korespondenčním autorem z UK představoval pouze 24 % z objemu článků vykázaných v RIV za rok 2015 (výsledek typu J). Jednalo se přesně o 1462 článků s korespondenčním autorem z UK. Za tyto články by teoreticky UK vydala 63 až 70 milionů Kč. Rozdíl v odhadu vznikl použitím mediánu (1658 EUR) nebo nulové částky u předplácených časopisů, kde autoři nyní žádné publikační poplatky neplatí. Průměrná cena APC za článek vychází na (1633 až 1807 EUR), čili na 43 až 48 tisíc Kč. Přirozeně nejvíce se publikovalo u vydavatelů Elsevier, Sage, Springer, Taylor & Francis, Wiley. Poplatky APC jsou způsobilými náklady projektů. Z tohoto pohledu by hypoteticky zaplatil publikačně nejproduktivnější projekt UK, projekt BIOCEV, za články autorů s afiliací UK (21 článků) více než 1 milion Kč.

Tereza Simandlová představuje analýzu výdajů na APC
Tereza Simandlová představuje analýzu výdajů na APC

Obě představené analýzy potvrdily, že kalkulovaná průměrná částka za APC ve výši 2 tisíc EUR je reálná cena za APC tak, jak ji nastavili velcí vydavatelé. Na české poměry cena za článek 2 tisíce EUR představuje sumu, kterou si žádná výzkumná organizace nebude moci dovolit vydat za každý vydaný článek. Zároveň publikační produkce České republiky není tak významná, aby se vydané prostředky za APC výrazně promítly do tzv. offsettingu, tedy do jisté kompenzace poplatků APC v podobě snížení ceny za předplatné časopisů.

Princip offsettingu vysvětlila v prezentaci Offsetting – správná cesta k transformaci na gold? Pavla Rygelová (VŠB-TUO). Offsetting dle teorie Max Planck DL má být způsobem, jak vydavatelé bezpečně přejdou z modelu předplatného na gold open access. Základní a jediný princip offsettingu, který by zajistil transformaci předplatného na poplatky APC, stojí na tom, že se zvyšujícími příjmy za APC vydavatelé adekvátně sníží ceny předplatného. Vedle tohoto principu (angl. deduction) lze identifikovat min. další tři varianty offsettingu, které využívají nástroj prepayment (předplatné APC), voucher (poukazy na APC) a discount (slevy z ceny APC). Tyto tři zmíněné typy offsettingu mají však jednu zásadní slabinu: jsou podmíněny existencí předplatného, na jehož základě lze uplatnit zvolený typ offsettingu, tudíž tyto tři typy prakticky nepřispívají ke změně celého systému. Stejně jako v oblasti vyjednávání konsorciálních cen předplácených databází panuje kolem offsettingu značná netransparentnost a je zjevné, že bohaté a elitní univerzity disponují zdaleka lepší vyjednávací pozicí než menší a méně publikačně produktivní univerzity. Příklad za všechny: nizozemská asociace univerzit (VSNU) si vyjednala s americkou společností American Chemical Society offsetting formou prepaymentu, čili za APC nebude hradit nic navíc. Cena kontraktu je 822 tisíc dolarů.

Podstatný problém transformace na gold, řekněme, nespočívá ani tak v tom, že vydavatelé nejsou tlačeni ke snížení cen (ať už předplatného, nebo cen APC), ale že transformace vůbec neodráží vývoj informačních technologií a nevytváří tlak na evoluční změnu vědecké komunikace, jak by současný pokrok informačních technologií dovoloval. Bylo již mnohokrát zmíněno, že největší překážkou ve změně vědecké komunikace je setrvačnost zavedených modelů, zvyků. Dále zakonzervovaný stav autorského práva, způsob hodnocení vědy a vůbec způsob financování oblasti výzkumu a vývoje. Celý současný stav signifikantně ilustrují neúspěšná jednání s vydavatelem Elsevier, s nímž se zatím například nedohodly německé univerzity, ani finské licenční centrum FinElib (stav k 27. 7. 2017).

Dobrá nálada mezi přednášejícími
Dobrá nálada mezi přednášejícími

Sekci uzavíral příspěvek Ivana Masára (UTB) s názvem Novinky ve službách Knihovny UTB autorům, v němž se soustředil představení nadstavbových služeb, které knihovna poskytuje jako podporu vědecké publikační činnosti univerzity. Byly představeny služby:

  1. Shromažďování záznamů publikační činnosti v repozitáři a v systému pro vykazování publikací (v systému OBD)
  2. Nástroj pro sledování dopadu publikací, PlumX, integrovaný do repozitáře
  3. Systémová podpora persistentní identifikace autorů pomocí systému ORCID
  4. Zajišťování oprav záznamů v citačních databázích Scopus a Web of Science
  5. Správa webových profilů autorů

Uvolněná atmosféra v publiku
Uvolněná atmosféra v publiku

Sekce DSpace

Seminář jako obvykle zavírala poslední sekce informující o aktuálním dění v oblasti budování repozitářů. Sekci zahájil poslední zahraniční příspěvek Jasmin K Böhmen (TU Delft) s názvem Are the FAIR Data Principles Fair? Jasmin informovala o jednom z nástrojů pro vyhodnocení, otevřenosti a přístupnosti vědeckých výzkumných dat. Princip FAIR zahrnuje požadavek na vyhledatenost dat (findable), jejich přístupnost (accesible), interoperabilitu (interoperability) a opětovnou využívanost (re-useble). Na základě metodiky FAIR byly analyzovány datové repozitáře v Nizozemí a výsledky definovaly slabá místa této infrastruktury. FAIRové minumum, které by repozitáře měly používat, obnáší používání identifkátoru DOI, licencí CC-BY, metadatového standardu Dublic Core a standardního komunikačního protokolu https.

Dění v oblasti českých digitálních repozitářů zachycovalo společné téma využití altmetrik pro měření dopadu uloženého obsahu. V krátkých vstupech představila Lucie Melicharová (UPCE) fungování altmetrik obecně a na dvou příkladech z VUT a VŠB-TUO byla ilustrována praktická implementace. VUT v Brně používá komerční produkt PlumX, VŠB-TUO volně dostupnou verzi Altmetric.com.

Celý seminář zakončil Vlastimil Krejčíř (MU) příspěvkem DSpace zase po roce (ale tentokrát s Vlastíkem), v němž řečeno trochu s nadsázkou postrašil účastníky semináře budoucím vývojem systému DSpace. Připravuje se verze 6 a intenzivně se vyvíjí verze 7, která bude přelomová minimálně v tom, že přinese nové uživatelské rozhraní, starší XMLUI a JSPUI bude nahrazeno Angular 2.

Vlastimil Krejčíř referuje o novinkách systému DSpace
Vlastimil Krejčíř referuje o novinkách systému DSpace

Závěr

Program semináře zdařile pokryl velmi aktuální téma transformace vydavatelského průmyslu na zlatou cestu otevřeného přístupu, přinesl kvalitní zahraniční příspěvky, které účastníkům poskytly řadu inspirativních podnětů ať už z oblasti vydavatelské činnosti, nebo budování datových repozitářů. Příspěvky českých přednášejících na druhou stranu ukázaly, že knihovnická komunita zaměřená na podporu vědecko-výzkumné činnosti je velmi aktivní a intenzivně usiluje o to, aby držela krok s vývojem ve světě. Maximální zaujetí a proniknutí do problematiky nákladů za poplatky APC projevila Tereza Simandlová. Velkou devízou pak byly příspěvky přednášejících, stojících mimo knihovnickou komunitu, za všechny jmenujme příspěvek Radka Gomoly nebo Víta Macháčka.

O seminář projevuje zájem stabilní okruh účastníků, z čehož lze usuzovat, že program je postaven atraktivně a své publikum si dlouhodobě drží. Že se tak děje již desátým rokem, je velkou zásluhou organizačního týmu Ústřední knihovny VUT v Brně, který převzal štafetu po pěti ročnících organizovaných na VŠB-TUO.

Slavnostní dort symbolizující Berlínskou deklaraci k 10. ročníku semináře
Slavnostní dort symbolizující Berlínskou deklaraci k 10. ročníku semináře

Zvláštní poděkování patří členům pracovní skupiny Iniciativy otevřeného přístupu Asociace knihoven vysokých škol ČR, kteří se podíleli na sestavení programu, oslovení jednotlivých přednášejících, moderování semináře, technickém zajištění přednášek, jmenovitě Lucii Melicharové, Tereze Simadlové, Janu Skůpovi, Lence Němečkové, Miroslavě Pourové a Jirkovi Markovi.

Poznámka: Autorem fotografií je Antonín Vaishar (VUT); zde je celá fotogalerie ze semináře. Zpráva byla uložena do repozitáře DSpace VŠB-TUO
Poznámky:
  1. SCHIMMER, R., K. K. GESCHUHN a A. VOGLER, 2015. Disrupting the subscription journals’ business model for the necessary large-scale transformation to open access [online]. In: . Max Planck Society [cit. 2017-07-03]. DOI: 10.17617/1.3. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11858/00-001M-0000-0026-C274-7.
Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 3)
RYGELOVÁ, Pavla. Zpráva ze semináře Otevřené repozitáře 2017. Ikaros [online]. 2017, ročník 21, číslo 7 [cit. 2017-09-21]. urn:nbn:cz:ik-18086. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/18086

automaticky generované reklamy
registration login password