Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva ze semináře CASLIN 2008

Čas nutný k přečtení
29 minut
Již přečteno

Zpráva ze semináře CASLIN 2008

0 comments

Ve dnech 15.-19. června 2008 se v hotelu Panorama v Blansku uskutečnil jubilejní patnáctý ročník mezinárodního semináře CASLIN. Jeho organizátory se staly Masarykova univerzita, Palackého univerzita v Olomouci a Vědecká knihovna v Olomouci. Tematicky byl seminář zaměřen na znalostní technologie a budoucnost vyššího vzdělávání. Podrobnější informace o semináři jsou k dispozici na adrese http://alx.upol.cz/caslin2008/, na adrese http://www.inflow.cz/caslin-2008-streamovane-video pak najdete videozáznamy vybraných přednášek.

Zahájení semináře

Seminář slavnostně zahájil Miroslav Bartošek (Masarykova univerzita), který zároveň stručně představil Andrewa Lasse, tj. duchovního otce CASLINu. Ten uvedl, že letošní seminář – na rozdíl od seminářů předchozích – bude již celý probíhat v angličtině. Následně přednesl svůj příspěvek, v jehož názvu vtipně naznačil i věk semináře.

CASLIN@15: Reflexe jedné impozantní historie a role znalostních technologií pro budoucnost vysokoškolského vzdělávání [The CASLIN@15: Some reflections on one impressive history and on the place of knowledge technologies in the future of higher education]
Andrew Lass (Mount Holyoke College, USA)

Ve svém příspěvku, v němž vycházel i z obsahu svých přednášek z Mount Holyoke College i z Masarykovy univerzity, se A. Lass pokoušel nahlédnout do podstaty kritického myšlení, které je úzce spjato se schopností vhledu; navíc kritické myšlení by mělo být hlavní schopností, kterou si člověk rozvine při vyšším vzdělávání.

A. Lass se věnoval také historii CASLINu. Upozornil, že projekt CASLIN vznikl na počátku 90. let a byl zaměřen na automatizaci čtyř knihoven. V rámci tohoto projektu a projektů návazných měla být vytvořena také konsorcia, k tomu však nedošlo. Semináře CASLIN se však nadále konají, přestože netvořily jádro projektu. Lze říci, že projekt CASLIN ukázal rozdíl mezi tím, co se učíme a co děláme s tím, co jsme se naučili. Názorně také dokládá, že diskuse o problémech či předvídání budoucnosti je užitečné, vyžaduje představivost (imaginaci), předpokládá informace a vytváří poznatky a komunity.

A. Lass upozornil také na existenci rozdílů mezi evropským a americkým modelem propojení vzdělávání a výzkumu – v Evropě existují spíše samostatné a samostatně financované výzkumné instituce, zatímco v USA většina profesorů představuje zároveň většinu vědců. Shrnul také rozdíly mezi produkcí a konzumací informací a zdůraznil skutečnost, že informace nejsou totéž co poznatky, resp. znalosti (knowledge). V současné době dochází k bourání tradičních hranic – role studentů, profesorů, knihovníků či výzkumných pracovníků se vzájemně prolínají.

Dále se přednášející věnoval studii Benedicta Andersona z roku 1983, která nese název Imagined Communities, tedy Představované komunity. Opakem představované komunity je komunita, pro níž je typický kontakt tváří v tvář (face-to-face). Představovanou komunitou je např. národ (mezi sebou se liší národy mj. jazykem), významnou představovanou komunitou se stala také komunita čtenářů novin. Důležitou roli v tomto směru sehrál vynález knihtisku, resp. tisku pomocí pohyblivých liter. Existenci představované komunity umožňuje šíření poznatků; dochází také ke snižování fyzické vzdálenosti míst. To vše samozřejmě závisí mj. na gramotnosti.

Podstatnou roli hrají také tzv. režimy důvěry (regimes of trust) a politika zpoždění (politics of delay). Zatímco jednotlivé exempláře prvních tištěných knih mohly být jen těžko považovány za identické kopie, dnešní knihy za identické kopie pokládáme, souvisí to i se vznikem vydavatelství, kdy knihy již nejsou vydávány pouze tiskaři, a dalších institucí. Dnes s příchodem elektronických verzí publikací zažíváme totéž, co zažívali lidé v raných dobách tištěných knih – zatím není nastaven režim důvěry, kdy bychom si např. mohli být jisti, že určitá elektronická verze dokumentu je totožná s verzí tištěnou. K ustavení režimu důvěry dochází postupně, ostatně nelze ani říci, že např. knihtisk byl sám o sobě revoluční, k následným změnám režimu důvěry docházelo postupně.

Představovanými komunitami jsou v dnešní době také komunity filmových či hudebních hvězd apod. Zvláštní charakteristiky má virtuální realita – jedná se o komunitu, která je zároveň představovaná a zároveň typu face-to-face. S digitalizací, využíváním mobilních telefonů a dalších technologií také již bytí na místě nezávisí na fyzickém místě.

V závěru A. Lass zmínil mj. skutečnost, že s tradiční hodnotou tištěné gramotnosti soupeří další kanály učení; není proto divu, že knihovna a profesor hrají stále menší roli, přesněji nejsou jedinými zdroji informací.

Přeměna akademických knihoven pro studenty 21. století: případová studie knihovny na Massachusettské univerzitě [Transforming Academic Libraries for 21st Century Students UMass Amherst Libraries – A Case Study]
Jay Schafer (University of Massachusetts, USA)

J. Schafer nejprve představil Massachusettskou univerzitu v Amherstu – nachází se v západní části státu Massachusetts, kampus byl založen v roce 1863. Nyní má přes 25 000 studentů, pracuje na ní přes 1 100 učitelů, je složena z deseti škol a kolejí. Knihovny univerzity mají ve fondu přes tři miliony svazků, přibližně 40 000 titulů seriálů, pracuje v nich 55 přepočtených úvazků knihovníků a profesionálů, 76 přepočtených úvazků podpůrných zaměstnanců a 46 přepočtených úvazků zaměstnanců – studentů. Zajímavostí je nejvyšší budova akademické knihovny ve světě - W.E.B. Du Bois Library byla otevřena v roce 1973 a má celkem 28 pater.

Knihovna zažívala v letech 2002-2004 špatné časy, došlo ke snížení rozpočtu určeného pro akvizici, v letech 2001-2005 navíc ztratila přibližně dvacet procent zaměstnanců. Musela se vyrovnat se změnou (J. Schafer v této souvislosti zmínil knihu a zároveň krátký film Who Moved My Cheese?) a využít potenciál zbývajících zaměstnanců.

Knihovna se proto zaměřila na digitální zdroje, outsourcuje akvizici běžných knih, zaměstnanci se zaměřují na jedinečné dokumenty a jsou nasměrováni na prioritní oblasti, které jsou pro knihovnu důležité. Místo tradičního dodávání dokumentů just in case přešla knihovna na dodávání just in time. V knihovně aplikovali tzv. learning commons, které integrují služby knihovny a další služby poskytované v rámci kampusu, zaměstnance, zdroje, fondy a technologie. Jsou přívětivé vůči životnímu stylu studentů (dlouhá otevírací doba, nabídka jídla atd., nejedná se tedy pouze o více počítačů). J. Schafer zdůraznil, že je potřeba studovat nové technologie, které studenti používají, a inspirovat se tím, jak s těmito technologiemi pracují ostatní knihovny. Při proměně knihovny může dojít i k přejmenování tradičních služeb – např. z tradiční referenční služby (studenti nevěděli, co to znamená) se stala reference & research assistence. Součástí learning commons se stalo i centrum psaní (writing center). Celková plocha je 25 000 čtverečních stop, je zahrnuto sedmnáct studoven, cca 200 počítačů (jak typu PC, tak typu Mac), 400 portů pro přístup do univerzitní sítě z notebooků, bezdrátový přístup k internetu ve všech patrech knihovny. Prostory mohou být využívány různě, jsou flexibilní. Pozornost si zaslouží i nabídka telefonní budky pro studenty, kteří si potřebují vyřídit hovor s využitím vlastního mobilního telefonu; díky budce neruší ostatní studenti. Mimochodem ti jsou v prostorách knihovny vyzýváni pouze k vypnutí zvonění, nikoliv celého mobilního telefonu. Důležitým principem je také to, že vždy je dostupná pomoc. Zajímavý je i název knihovní kavárny, který byl vybrán na základě soutěže, jíž se účastnili studenti – Procrastination Café. V této kavárně je prodáno více kávy než kdekoliv jinde na kampusu.

Z přeměny této amherstské knihovny se samozřejmě lze v řadě ohledů poučit, např. v tom, že knihovna by měla vytvářet prostor pro studenty, ne pro knihovníky; studenti by se měli podílet na plánování; knihovna by měla nabízet více zásuvek a připojení k síti (zejména bezdrátové); jídlo a pití by mělo být k dispozici po celou dobu otevírací doby (toto lze vyřešit prodejními automaty). J. Schafer také podotkl, že dochází k mizení hranic mezi studiem a socializací. Poznamental také, že to, co se jeho knihovně podařilo udělat, by bylo velmi těžké, pokud by k tomu nebyli donuceni sešrktáním rozpočtu v minulých letech. K tomu, aby knihovna v akademickém prostředí byla stále relevantní, musí být proaktivní, musí svou budoucnost popsat sama a nečekat, až to někdo udělá za ni. Dochází ke změnám, které přesahují knihovníky a knihovnu, možná se někomu nelíbí, ale musí je přijmout.

J. Schafer také uvedl, že virtuální referenční služby se neukázaly jako příliš úspěšné – pokud studentům odpověděli knihovníci z jiných knihoven, odpověď pro ně nebyla relevantní, protože neodpovídala lokálnímu kontextu. Dodal, že se v případě knihovny, resp. knihoven Massachusettské univerzity v Amherstu se jedná o státní univerzitu, je proto otevřená pro všechny uživatele z řad veřejnosti, ti si mohou půjčovat knihy i absenčně, mají v knihovně přístup k databázím atd. Tím dochází ke zvyšování viditelnosti knihovny, která získává podporovatele i zvenčí.

Enhanced Legal E-ducation: Znalostní technologie na Právnické fakultě Cornellovy univerzity [Enhanced Legal E-ducation: Knowledge Technology at Cornell Law School]
Saša Skenderija (Cornell Law Library, Ithaca, USA)

S. Skenderija ve svém příspěvku opět nechal nahlédnout do prostředí prestižní Cornellovy univerzity. V úvodu se zaměřil na srovnání tržního a akademického přístupu ke vzdělání a konstatoval, že přístup založený na trhu může někdy přinést lepší výhody než rozhodnutí akademických orgánů. V USA už i právnické vzdělávání začíná být ovlivňováno novými médii a technologiemi, i když komora právníků (mající akreditační roli) stále odmítá studium online, jaké je například běžné v programech MBA.

Známý pedagog prof. Peter Martin přišel koncem 90. let s tím, že se děje něco nového, mění se právní praxe a to by se mělo odrazit ve výuce. V roce 1998 spolu se společností Kaplan založili první právní školu s využitím ICT pro své studenty. Systému právního vzdělávání také napomáhá volný online přístup k vládním dokumentům. S. Skenderija položil otázku, co mohou konkrétně digitální technologie přinést tomuto prostředí?

Řada studií prokázala disproporce v tom, co studenti - většinou zaměstnaní ještě před ukončením studia - na univerzitě získají a co pak v praxi potřebují. Prokázalo se, že extenzívní využití ICT může nabídnout méně nákladné a flexibilní programy. Navíc celé skupiny lidí jsou vyloučeny ze studia - protože jednoduše nemohou odejít na tři roky z praxe. Většina studentů je mladších 25 let, ale jsou i lidé, kteří si chtějí zvýšit právní povědomí, aniž by aspirovali na právnickou profesi. Na Cornellově univerzitě vytvořili nyní studijní program pro distanční vzdělávání - byl zařazen do kurikula - poprvé po 100 letech se u nich mění způsob vzdělávání! Vedení univerzity hodlá více zapojit knihovníky do strategie, jak provádět právní vzdělávání – S. Skenderija bude koordinovat pracovní skupinu, která se bude podílet na nových projektech. Knihovníci mají zvláštní statut uprostřed školy, nekonkurují si jako např. vedoucí jednotlivých akademických pracovišť, jsou považováni za zprostředkovatele vzdělávání, přidávají hodnotu informacím. Na závěr S. Skenderija konstatoval, že se potýkají s nízkým stupněm koordinace mezi jednotlivými subjekty na univerzitě a v té souvislosti vidí jedním ze stěžejních momentů komunikaci s pedagogy, kteří by měli změnit způsoby své práce.

Pohnutky pro transformaci způsobu využití digitálních informací ve vysokoškolském vzdělávání [What drivers can be recognised that transform content usage in higher education]
Arthur Eger (Elsevier B.V.)

A. Eger je původem chemik, pracoval v oblasti biologie a chemie, zároveň má knihovnické vzdělání, působil na univerzitě. Kombinaci dvou oborů a zkušenosti z akademické sféry nyní zúročuje u společnosti Elsevier, kde má na starosti německy mluvící země a střední a východní Evropu. Elsevier provedl studii týkající se obsahů dokumentů v oboru biochemie (Univerzita Utrecht, 2004), zkoumali možné vztahy mezi přístupem, čtením článků a jejich stahováním. Výsledky ukázaly, že asi 1/4 činností spočívá v práci s vyhledáváním a čtením - tedy práci s obsahy, rovněž se ukázaly změny ve využívání elektronických časopisů. Uvažovaná korelace mezi počtem plných textů článků a produkcí článků vlastních se neprokázala - počet publikovaných článků vzrostl pouze o 3 % ročně, naproti tomu zaznamenali explozi v počtu stahovaných článků. Vede snadnější přístup více ke čtení a stahování článků? Vede větší objem čtení k častějšímu publikování?

A. Eger konstatoval, že nabídka většího objemu obsahu vede k tendenci si jej více stahovat. Uvedl, že pro vysoký výkon výzkumu je potřeba zajistit přednostně prostředky pro vybavení laboratoří, chemické preparáty jsou drahé, šetří se na knihovně. Informační zdroje a jejich obsah však A. Eger považuje za stejně důležité pro vědce a jejich práci, přičemž projevil skepsi u bibliografických databází, uživatelská veřejnost má zájem především o plné texty. Mezi hlavní odkazové zdroje podle něho patří PubMed (v německém Googlu), Google a Elektronische Zeitschriftbibliothek (projekt univerzity v Regensburgu dostupný i v Česku).

Zmínil také analýzu zdrojů pro požadavky na plné texty článků, která ukázala, že více než polovina všech požadavků pochází z předplatného v konsorciích. Jakmile tedy maji uživatelé přístup ke všem titulům v rámci konsorcií, objeví se okamžitý nárůst stahování.

Nové modely využívání informací v akademickém informačním prostředí [New models of information use in the academic information environment]
Jela Steinerová (Univerzita Komenského, Bratislava, Slovensko)

Jela Steinerová z Univerzity Komenského zavedla posluchače svým příspěvkem na téma nových modelů využívání informací v akademickém informačním prostředí z nakladatelského zpět do akademického prostředí. Toto prostředí představila jako budovanou akademickou komunitu zdrojů, služeb a systémů, v níž se odráží informační chování studentů a učitelů a kde dochází k integračnímu procesu. Zmínila některé nové modely s kritérii obchodními neboli komerčními, institucionáními a komunitními, s nimiž souvisejí studie o informačním chování s dlouhou tradicí - studují osoby v informačním prostředí, kde jde o mnohovrstevnaté aktivity s kognitivními, afektivními i situačními aspekty. Z hlediska uživatelského jsou tu i složky informačních potřeb, což lze znázornit graficky jako Rubikovu kostku. Přednášející v této souvislosti zmínila také e-Horizons Project Univerzity v Oxfordu či projekt DRIVER.

Longitudinální studie (OCLC, CIBER, Pew Internet and American Life Project) ukazují, že informační chování je více horizontální (neproniká hlouběji do textů), nová generace má velmi dobré dovednosti, např. se často zapojuje do sociálních síti. Znalosti v knihovnách lze organizovat vizualizací, např. je vhodné začít konceptuálními mapami. V závěru shrnula nové modely pro využívání informací - knihovny jako sociální a otevřená spolupracující síť, nové nástroje pořádání znalostí (digitální knihovny, konceptuální mapy), informační ekologie, která se pokouší nalézat harmonii mezi člověkem a informačním prostředím, kdy však je třeba myslet i na otázky etiky a bezpečnosti.

Oslabování veřejného a soukromého prostoru jako následek individualizace na internetu [Diminishing of public and private space as the consequence of Internet individualisation]
Peter Weisenbacher (Univerzita Komenského, Bratislava, Slovensko)

P. Weisenbacher se bohužel nemohl semináře osobně zúčastnit, text příspěvku je však dostupný v tištěném sborníku ze semináře (ISBN 978-80-210-4614-6).

Víme, jaký potenciál se skrývá v našich knihovnách? [Do we know what potential is hidden in our libraries?]
Nadežda Andrejčíková (Cosmotron Bohemia s.r.o., ČR)

Naďa Andrejčíková ve svém příspěvku nabídla otázku, kde všude je informační potenciál knihoven, do jaké míry jsou cenné interní zdroje zpracovávané v knihovnách. Upozornila, že bychom měli zpracovávat nejen informace, ale i znalosti. Tradiční přístupy jsou nákup, kopírování, vyhledávání, otevírací doby, uživatel musí do knihovny přijít. Nové přístupy zahrnují elektronické služby, autority s přidanou hodnotou, jiné zpracování. Trendy směřují k sémantickému webu, jehož základem jsou ontologie. Elektronická média převládají; zatímco knihovna 1.0 sloužila ke čtení, k využívání, knihovna 2.0 rozšiřuje působnost knihoven mnohem více - OPAC integrovaný s okolním prostředím, sdílená prostředí, interoperabilita, nepřenášet, ale propojovat a více využívat.

Je potřeba mít na zřeteli standardy, objektově orientované přístupy (FRAD, FRBR, CRM atd.) a tvorbu ontologií. V závěru N. Andrejčíková představila základní schéma entit ve vědě a výzkumu, zdůraznila též přidanou hodnotu v autoritách - propojování entit a vztahů.

Uživatelská revoluce [User revolution]
Pavel Kocourek (Incad s.r.o., ČR)

Pavel Kocourek nazval svůj stručný příspěvek odvážněji - Uživatelská revoluce - a pokusil se v něm ukázat, co se děje letos na internetu. Nárůst přístupu na internet je masivní, jde často už o denní rutinní užívání. Konstatoval výsledek zajímavého výzkumu, kdy až 40 % uživatelů internetu se raději vzdá televize než připojení; internetové služby se tedy používají čím dál tím více.

Proč je internet masmédiem v takovém rozsahu? Především umožňuje komunikaci. Nejvyšší návštěvnost mají portály; výjimky představují Facebook a YouTube. P. Kocourek nabídl pohled na tři typy vyhledávání: navigační, informační a komerční s tím, že marketing vyhledávání je dnes již průmyslem.

Správa citací a bibliografických záznamů pomocí softwarových nástrojů [Managing Citations and References with Software Tools]
Linda Skolková (Univerzita Karlova v Praze, ČR)

L. Skolková ve svém vystoupení představila softwarové nástroje určené pro správu citací a bibliografických záznamů, a to jak nástroje již tradiční (např. EndNote), tak nástroje vzniklé relativně nedávno (mezi ně patří např. Zotero či Connotea). Upozornila na terminologické problémy v této oblasti, zejména v českém překladu norem ISO 690 a ISO 690-2, v nichž se setkáváme s termíny citace (ekvivalent anglického výrazu reference) a odkazy (ekvivalent anglického výrazu citations). Na příkladu softwaru EndNote Web názorně ukázala možnost využití softwaru i k vyhledávání záznamů v katalozích knihoven a dalších zdrojích.

Vyučování, vzdělávání a výzkum v 21. století: vyvíjející se role akademiků, knihovníků, instruktážních techniků a studentů [Teaching, Learning and Research in the 21st Century: The Evolving Roles of Faculty, Librarians, Instructional Technologists and Students]
Susan Perry (Mellon Foundation, Mount Holyoke College, USA)

S. Perry, která se účastnila semináře CASLIN již popáté, představila nejprve svůj blog dostupný na adrese http://susan-evolvingroleoflibrarians.blogspot.com/. Ten ostatně využila i jako formu prezentace místo tradičního využití PowerPointu. Zabývala se měnícími se vztahy mezi aktéry vyššího vzdělávání, shrnula také historii využívání technologií v této oblasti. Zmínila skutečnost, že nyní (jsou-li k tomu ovšem vedeni profesory) studenti již nemusí jako výstupy z kurzů psát pouze tradiční eseje, mohou také připravovat např. multimediální prezentace. Profesoři však zatím často nevědí, jak tento typ prací hodnotit; v tomto směru jim mohou pomoci právě knihovníci. Jako užitečné se jeví, pokud profesor před začátkem kurzu navštíví knihovníka a zkonzultuje s ním instruktážní technologie, které bude v kurzu využívat. Součástí přednášky byly také ukázky vybraných projektů vytvořených v rámci výuky, např. videí či projektu historického atlasu Mount Holyoke. Důležitým předpokladem spolupráce knihovníků s profesory však je, aby knihovníci sami byli vzděláni v oblasti nových technologií. S. Perry jako užitečný zdroj uvedla mj. tzv. Horizon Report.

V diskusi Dana Lošťáková (Univerzita Palackého v Olomouci) uvedla, že na základě ankety o využívání elektronických informačních zdrojů zjistili, že studentům se špatně vyhledává v databázích. S. Perry dodala, že se nejedná pouze o problém ČR; přestože existují vyhledávače umožňující vyhledávání ve více zdrojích zároveň, uživatelé se stále budou muset dívat do více databází. Stanislav Psohlavec (AiP Beroun s.r.o.) upozornil také na škodlivost přenášení rad lidí z jedné komunity lidem z komunity jiné.

Google Scholar: Jak snadněji hledat a číst vědeckou literaturu [Google Scholar: Making it easier to find and read scholarly literature]
Christian DiCarlo (Strategic Partner Development Google, Inc.)

Ch. DiCarlo ve svém příspěvku zevrubně představil vyhledávač Google Scholar. Ten byl spuštěn v listopadu 2004 a je dostupný na adrese http://scholar.google.com/. Nabízí uživatelům možnost vyhledávat v celém textu děl; cílem jeho tvůrců je poskytnout nejlepší možné vyhledávání vědeckých informací. Google Scholar by měl zahrnout co nejvíce zdrojů (optimálně od všech vydavatelů, ve všech jazycích, ze všech zemí, ze všech období), mělo by být snadné a intuitivní jej používat a měl by být přístupný odkudkoliv. Přednášející ukázal také konkrétní příklad výsledku vyhledávání a poznamenal, že pokročilé vyhledávání mnoho uživatelů nevyužívá. Doplnil, že rozhraní vyhledávače je nyní dostupné v celkem 43 jazycích. Mezi partnery vyhledávače patří vydavatelé a knihovny. Ch. DiCarlo zmínil tzv. Library Links (odkazování na zdroje v knihovnách), což je program, do něhož je již zapojeno přes 1 700 knihoven a konsorcií (podmínkou zapojení je link resolver v knihovně), a tzv. Library Search, který lidem pomáhá při vyhledávání knih v knihovnách (v současné době je do programu zapojeno přes 25 souborných katalogů, a to včetně Souborného katalogu ČR). Tvůrci vyhledávače Google Scholar se samozřejmě potýkají s řadou výzev – mezi hlavní z nich patří, že ne všechen obsah je dosud dostupný online a že ne každá knihovna provozuje vlastní link resolver. K řešení první výzvy může přispět digitalizace, k řešení druhé výzvy spolupráce s agregátory a konsorcii (přednášející uvedl jako příklad EBSCO a Gale). Přednášející také zmínil témata k další diskusi – každá webová stránka nyní slouží jako vstupní bod, je potřeba redukovat nadbytečná kliknutí a přidávat k obsahu strukturovaná metadata. Google neznamená podle Ch. DiCarla ohrožení, naopak je to pro knihovny příležitost. Google jim může pomoci maximalizovat objevitelnost obsahu, zlepšit přístup ke zdrojům a pomoci lidem najít knihovny, které mají ve svých fondech knihy, o něž mají právě oni zájem. V závěru příspěvku proběhla živá diskuse s účastníky semináře. S. Skenderija mj. zmínil customizované vyhledávání prostřednictvím Googlu, které je využíváno při vyhledávání právních informací.

Teorie vzdělávání zaměřeného na studenta a znalostní technologie [Student-centered Learning Pedagogy and Knowledge Technologies]
Robert Rotenberg (DePaul University, Chicago, USA)

R. Rotenberg ve svém příspěvku naznačil důležité rozdíly mezi vyučováním (teaching) a učením (learning). Nelze nikoho donutit se učit, učení musí vyjít z vnitřní potřeby individua. Učení však může nastat ve stejný okamžik jako vyučování, tedy přenos informací zkušené osoby osobě jiné. Učení lze také charakterizovat jako výsledek testování a zkoušení variantních řešení problému. R. Rotenberg také poznamenal, že lidé jsou odpůrci nové reality, dokud ji sami nezažijí. Zajímavým vhledem do života a myšlení dnešních studentů může být např. hojně uváděné video. Zatímco středověké univerzity byly zaměřené na studenta (viz např. disputace), toto zaměření se vytratilo v průběhu protireformace, pak se univerzity zaměřily na učitele. V 19. století výrazně vzrostl počet univerzitních studentů a v souvislosti s tím vyvstala nutnost předávat informace efektivně. Odtud byl jenom krůček k memorování. Dnes se naproti tomu klade větší důraz na porozumění, na kritické myšlení a schopnost řešit komplexní problémy. Učení je aktivním procesem, nejlépe probíhá, je-li kontextové, aktivní a sociální. Příkladem může být práce v týmech či spolupráce s knihovníky. Užitečné je využívání fondů sousedících školních a veřejných knihoven, nikoliv pouze dokumentů dostupných lokálně, tj. přímo na místě. R. Rotenberg uvedl, že v podstatě právě učení zaměřené na studenta (to mimochodem ze strany učitele vyžaduje více času) je to, co nazýváme znalostními technologiemi. Podle něj je primárním prostorem pro učení knihovna. V diskusi k příspěvku se mj. objevil dotaz, jak postupovat v případě, že při práci studentů v týmech práci dělá jeden a ostatní se tzv. vezou. R. Rotenberg vidí řešení v individuální evaluaci; navíc studenti mohou sami mezi sebou mít sepsané smlouvy, v nichž je řečeno, kdo se do kdy zavazuje co udělat.

SelfCheck – pohodlí, které si zasloužíte [SelfCheck – comfort that you deserve]
Jindřich Vobora (3M – LSE Integration s.r.o., ČR)

J. Vobora představil zařízení, která umožňují automatické půjčování i vracení knih. Do své prezentace zahrnul také řadu názorných fotografií zachycujících funkčnost těchto samoobslužných systémů v praxi knihoven.

Úloha agentur při podpoře znalostních technologií ve vysokoškolském vzdělávání [Role of the Agencies in supporting Knowledge Technologies in Higher Education]
Jan Luprich, Vojislav Milovanovič (Bonus-EBSCO s.r.o., ČR)

J. Luprich a V. Milovanovič ve svém příspěvku představili novinky z rodiny produktů EBSCO. Názorně předvedli mj. nové rozhraní EBSCOhost 2.0, které je k dispozici od července 2008 (stávající rozhraní bylo dostupné v prakticky nezměněné podobě po šest let). Nové rozhraní je uživatelsky přívětivé a nabízí řadu zajímavých funkcí, a to včetně možnosti citování obrázků.

Budoucnost knihoven a jejich role ve vědecké komunikaci [The Future of Libraries and their role in Scholarly Communication]
Martin Svoboda (Státní technická knihovna, ČR)

M. Svoboda ve svém příspěvku shrnul revoluce v přenosu informací, k nimž došlo v historii, zaměřil se na dobu počítačů, kdy došlo k výraznému urychlení tempa změn. Upozornil také, že knihovna jako prostor je v současné době posledním veřejným prostorem. Měla by být tzv. Gesamtkunstwerkem, kde se vzájemně ppodporují forma a obsah. Zmínil také vznikající Národní technickou knihovnu, která by měla být otevřena v říjnu 2009.

Workshopy

V rámci semináře se uskutečnily celkem tři workshopy. Výstupy z nich jsou dostupné na adrese http://alx.upol.cz/caslin2008/program_cz.html. Na tomto místě pouze stručně shrneme dva workshopy, třetí si představíme podrobněji (autorem shrnutí třetího workshopu je P. Horák).

Workshop R. Rotenberga a M. Bartoška byl nazván Student-centered Learning Pedagogy and Knowledge Technologies. Jeho účastníci se rozdělili do dvou skupin – z nich jedna vytvořila návrh kurzu pro studenty Discovering Olomouc, druhá vytvořila představu kurzu, v jehož rámci by studenti navrhli knihovnu snů. Součástí práce účastníků workshopu byla formulace návrhů možných typů spolupráce s knihovníky, která může být využita např. právě při tvorbě a realizaci kurzů pro studenty.

Workshop S. Perry a J. Schafera nesl název Building Learning Commons. Účastníci byli rozděleni do čtyř týmů. Při práci se zřejmě projevil vliv místa konání letošního semináře – v blanském hotelu Panorama totiž bylo umístěno wellness centrum, které bylo navrženo i v rámci tohoto workshopu jako obohacení knihovny a jejích prostor pro relaxaci. Learning commons by měly nabízet individuální a skupinové prostory, multimediální prostory, jejich součástí by mělo být centrum akademických dovedností. Learning commons by měly nabízet propojení dovedností knihovníků, IT odborníků, vysokoškolských pedagogů a studentů.

Workshop S. Skenderiji a Briana Rosenbluma (University of Kansas) byl nazván Where research technology gets together with instructional technology: new challenges for librarians in supporting digital scholarship and scholarly communication (about production, description (metadata), accessibility and preservation of academia-born digital objects).

Cílem tohoto workshopu bylo v rámci otevřené diskuze zodpovědět následující otázky, které celou diskuzi otevřely:

  1. Čím mohou knihovny přispět k procesu tvorby, organizace a podpory vzdělávání a publikování?
  2. Co mohou v tomto ohledu udělat či jak mohou přispět jednotlivci?

Během této diskuze, které se zúčastnila řada významných osobností v oboru knihovnictví a informační vědy převážně z ČR a ze Slovenska, bylo vysloveno množství názorů, které však spíše otevřelo další otázky.

První věcí, na které se všichni účastníci shodli, bylo, že knihovny by se měly účastnit procesu vzdělávání a tvorby vědeckých publikací od samého počátku a ne se ujmout až finálního výsledku, který začlení do svého katalogu. Nejde ani tak o nové technologie, ale spíše o nový přístup k úloze knihoven. Knihovny musí změnit svůj pasivní přístup v aktivní, přesunout se z okraje pozornosti do jejího středu, informace nejen přijímat, ale i exportovat; pořádat a organizovat přednášky a workshopy; vytvářet podporu pro elektronické publikování studentských a vědeckých prací; zapojit se do spolupráce, sdílet svá data a repozitáře s ostatními knihovnami, školami, ale i dalšími organizacemi ať už státními, neziskovými či komerčními. A mají pak toto vše poskytovat zadarmo? Nebo snad by měly knihovny ze svých aktivit mít zisk?

Jakýmsi mottem těchto nových knihoven by mělo být „Made it public“, tedy otevřít se co nejširší veřejnosti a nabídnout pokud možno vše, co nabídnout lze, tedy zaujmout přesně opačné stanovisko než to, které převládá dnes, kdy se staví bariéry nejen mezi akademickou obcí a veřejností, ale i mezi jednotlivými fakultami v rámci stejných škol. To, co je placeno z veřejných peněz, by přece mělo být také veřejně přístupné. Nemají snad občané dané země, z jejichž daní jsou školy a knihovny placeny, nárok na tyto služby?

V době, kdy některé školy dosud nemají ani elektronickou podatelnu studentských prací a řada dalších nemá vůbec zájem o zpřístupnění svých výsledků jiným školám nebo veřejnosti, je prosazování těchto změn dosti obtížné. Proč tyto školy nespolupracují, nesdílejí? Skrývají snad něco?

Snahy o změnu přístupu naráží na setrvalý odpor nejen mezi některými vedoucími pracovníky, ale také v řadách zaměstnanců knihoven a škol, jak mezi knihovníky, tak i mezi pedagogy a studenty. Často si vůbec neumějí představit, proč by něco takového měli dělat, k čemu by to bylo dobré. Neznají možnosti, nemají zájem. Mnoho zaměstnanců je dosti konzervativní povahy, nechtějí svou každodenní rutinu měnit. Celá řada pilotních projektů skončí neúspěchem, protože o ně není zájem, nezapojí se dost lidí. Proto je třeba soustředit se na propagaci těchto změn, na osvětu, na to, aby všichni účastníci diskuze pochopili přínosy a potřebnost těchto změn.

Zároveň je třeba uvažovat o tom, zda jsou opravdu tito nepřizpůsobiví a pokrok brzdící pracovníci pro chod knihoven a škol potřeba či spíše na překážku, zda by nebylo na čase lidské zdroje obnovit mladšími a kvalifikovanějšími. Lpění na tradicích je brzdou pokroku a nejlepším prostředím pro uplatňování změn je prostředí konkurence. Dokud školy a knihovny nepocítí konkurenční tlak, budou stagnovat. Nebylo by řešením učinit ze škol a knihoven komerční subjekty, které musí právo na svou existenci obhájit tváří v tvář konkurenci?

Na to, aby se takové změny a projekty prosadily, je třeba celá řada prostředků a podmínek. Hrají vždy opravdu klíčovou roli jen peníze? Nebo snad lidské zdroje? Nebo je třeba vyvíjet nátlak legislativní úpravou? Jsou různé příkazy a zákazy řešením? Nebo je tím nejdůležitějším prostě motivace, chuť pustit se do toho?

Odpor vůči změnám je jakousi univerzální lidskou vlastností, dalo by se říci antropologickou konstantou. V každé populaci je vždy jen malé procento proinovativních jedinců, kteří nové věci a trendy vyhledávají, přinášejí a tvoří. Právě jejich úlohou je přesvědčovat a motivovat ty ostatní, překonávat jejich zábrany. Měli by být snad všichni vedoucí pracovníci těmito inovátory, kteří sami vymýšlejí zlepšení a prosazují je? Nebo by jen stačilo, kdyby si takovýchto jedinců z řad podřízených a zaměstnanců všímali, naslouchali jim, podporovali je a poskytovali jim dostatečný prostor pro jejich seberealizaci?

Knihovny zde nejsou jen kvůli vědcům a jejich disertacím, vědeckým článkům a časopisům. Jejich primární úlohou by měla být podpora studentů, z nichž se teprve vědci jednou stanou. Vedle vědeckých publikací by knihovny měly archivovat a poskytovat i seminární práce studentů, audio nahrávky přednášek, skripta k přednáškám. Tyto zdroje by měly být poskytovány online jako podpora distančního vzdělávání. Studenti mají často i jiné a vážnější důvody pro to, že se do školy nedostanou fyzicky, než to, že jsou líní nebo se jim tam prostě nechce.

Tyto zdroje by měly být studentům přístupné nejen ke čtení, ale i k úpravě a doplnění. Proč by měli studenti jen čekat, až jim vše připraví a v podobě dokonalého katalogu naservírují profesionální knihovníci? Nemohli by sami studenti nějak přispět? Nebylo by výhodnější a možná i jednodušší pro studenty vytvořit kolaborativní prostředí po vzoru webu 2.0? Ze zkušeností s úspěšnými projekty, mezi něž se řadí např. Wikipedie, se dá usuzovat, že kolaborativní úsilí laických nadšenců má značný potenciál a není na místě, aby tuto skutečnost profesionálové z řad IT a knihovníků podceňovali.

Na závěr pak stojí také za úvahu fakt, že z účastníků workshopu byla minimálně třetina původně jiné než knihovnické profese, i když v současnosti jsou všichni řídícími pracovníky ve státních a akademických knihovnách či jiných, s knihovnickou praxí souvisejících institucích. Tito jedinci svými názory, úsilím i skutky patří mezi nejprogresivnější a nejinovativnější v oboru. Není tedy pravda, že knihovnické vzdělání, vycházející ze staletých tradic, svým způsobem omezuje rozhled knihovníků a schopnost přizpůsobit se aktuálním trendům či dokonce tyto trendy vytvářet? Chceme-li, aby knihovny držely krok s dobou a měly co nabídnout i mladým lidem, nemělo by mezi knihovníky být více neknihovníků? Nejde jen o úzké propojení týmu knihovníků a IT profesionálů, ale i zkušenosti a potřeby vycházející z praxe v jiných oborech. Knihovny potřebují i antropologové, přírodovědci, právníci, fyzikové, chemikové a lékaři. Pokud knihovny usilují o to stát se skutečným centrem dění akademického prostředí, měly by jít příkladem a systematicky rušit mezioborové bariéry, vytvářet prostor pro interdisciplinární kooperaci a kolaboraci. A to opět není primární otázkou technologie, legislativy či peněz, ale otázkou přístupu, nového, proinovativního a inspirujícího přístupu, který může knihovny a knihovníky vyvést z jejich relativní uzavřenosti, konzervativnosti a nepřizpůsobivosti.

Akvárium

Tradičního akvária, tj. panelové diskuse, se na letošním semináři zúčastnili Miroslav Bartošek, Linda Skolková, Pavel Horák, Oleg Cvik, Daniela Džuganová a Karel Sosna.

Andrew Lass s kolegy připravil tři diskusní témata, a to:

  1. Learning commons a co s tím u nás
  2. Učit jinak
  3. Co je důležitejší? Iniciativa zdola vs. právní-ekonomické prostředí

Témata na sebe navazovala a hlavními aktéry nebyl nikdo jiný než vysokoškolské knihovny. Některé zajímavé názory a postřehy uvádíme níže.

1. Learning commons a co s tím u nás

  • Learning commons ("učící se náves"), místo, kde se odehrává komunikace tváří v tvář, je příležitostí pro knihovny;
  • prostory pro learning commons máme, je to trávník před bufetem u knihovny v Jinonicích;
  • studenti by podobný prostor potřebovali, existují však bariéry při vstupu do knihoven;
  • společný prostor je žádoucí, idea směřuje k jedné knihovně, jde o jednotící půdu pro studenty i pedagogy;
  • častá fyzická roztříštěnost fakult je na překážku – i když se objeví nějaký možný prostor, knihovna je až na posledním místě;
  • což využít kreativity studentů při plánování podobných prostor? Zkušenost praví, že studenti mají nápady, ale pokud knihovníci chtějí pomoci s prosazením, studenti svou podporu "nedotáhnou";
  • v Brně stavěli několik nových knihoven, studenti se mohli vyjádřit, nicméně největší slovo měl pan architekt, klademe si otázku, jak to, že knihovník nemůže dostatečně ovlivnit stavbu budovy;
  • learning commons budou spíš virtuální;
  • prostory je třeba udržovat v dobrém stavu;
  • nejprve je třeba vidět potřeby studentů, je vhodné aktivity soustředit do jednoho místa, pokud možno do knihovny.

2. Učit jinak

(Poznámka: Andrew Lass připomněl historický fakt, že J. A. Komenský odmítl jít učit do Anglie, pozvání místo něj přijal jistý Harvard.)

  • Pedagog je nenahraditelný;
  • knihovna může iniciovat informační vzdělávání pro první ročníky na vysokých školách, nakonec vždy záleží na vedení fakult, do jaké míry jsou tomu nakloněni;
  • pedagogové často nevědí, že knihovníci mohou pomoci;
  • v posledních deseti letech zaznamenaly české univerzity masívní nárůst studentů, např. Masarykova v Brně z 8 tisíc na 40 tisíc, vyučuje se množství předmětů, časová dotace je malá;
  • pedagog často vyučuje tak, jak byl sám vyučován, není schopen sám změn;
  • mají knihovníci vyučovat? Jsou studenti, kteří za celou dobu studia "nepocítili pach knihovny";
  • celý systém škol by se měl změnit (méně kurzů, jiný systém hodnocení);
  • otázkou je, do jaké míry jsou změny na iniciativě profesorů a studentů či jsou omezeny řádem, v kterém se pohybujeme;
  • otázkou také je, zda se zde odráží specializace oboru;
  • prostor, jak učit, je dost široký, záleží na pedagogovi, jakou formu zvolí;
  • stále zůstává otázka, kde je zde role informačního pracovníka;
  • A. Lass řekl, že svou přednášku končí shrnutím toho, co si budou pamatovat za pět let ("pětiminutová" univerzita);
  • na Slovensku jsou akademické knihovny rovnocenný partner vysokých škol, zajišťují výstupy do vědy a výzkumu, ovšem pouze jako sběr vědeckých informací;
  • "koně můžeš přivést k prameni, ale nedonutíš jej napít";
  • nové technologie při výuce velkého množství studentů, např. výběr odpovědí na otázky promítané na tabuli (studenty to baví a pedagog má okamžitou zpětnou vazbu);
  • bude-li se pokračovat ve statu quo, bude-li se udržovat stávající, systém se položí;
  • získávání kritického myšlení se odehraje mimo akademickou půdu.

3. Co je důležitější? Iniciativa zdola vs. právní-ekonomické prostředí?

  • Rybičky (účastníci diskuse) byly jednomyslně pro iniciativu zdola;
  • je možné se zbavit neschopných lidí? (s dobrou strategií to jde);
  • na škole se provádí evaluace výuky, není jasné, jak se s evaluacemi nakládá;
  • platba za studium by přinutila zvýšit požadavky na výuku;
  • A. Lass připomněl Komenského Školu hrou, vysoká škola by měla být škola hrou;
  • je škola hrou možná za podmínek, které nejsou ideální, nebo čekáme na ideálnější situaci?;
  • ve stávajících pravidlech je prostor, podpora vedoucích univerzit je potřebná;
  • i za nejhorších dob jsou lidé, kteří jsou tvořiví, vzdělávat se musí i instituce.

Slavnostní ukončení semináře

Seminář slavnostně ukončil A. Lass a zároveň přítomné pozval na další ročník semináře (místo a čas konání a téma semináře budou teprve upřesněny).

Závěrem doplňme několik fotografií (jejich autorkou je Linda Skolková); odkazy na další fotografie jsou k dispozici na adrese http://alx.upol.cz/caslin2008/photos_cz.html.

Andrew Lass

Andrew Lass

Jay Schafer

Jay Schafer

Společná fotografie účastníků semináře

Společná fotografie účastníků semináře

Součástí doprovodného programu byl i výlet do Moravského krasu

Součástí doprovodného programu byl i výlet do Moravského krasu

Dort na oslavu patnáctin CASLINu

Dort na oslavu patnáctin CASLINu

Taneční parket rozhodně nezel prázdnotou

Taneční parket rozhodně nezel prázdnotou

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
SKOLKOVÁ, Linda a KOTRLOVÁ, Jindřiška a HORÁK, Pavel. Zpráva ze semináře CASLIN 2008. Ikaros [online]. 2008, ročník 12, číslo 8 [cit. 2017-05-26]. urn:nbn:cz:ik-12917. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12917

automaticky generované reklamy
registration login password