Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva z workshopu Živá knihovna

Čas nutný k přečtení
4 minut
Již přečteno

Zpráva z workshopu Živá knihovna

0 comments

Dne 7. listopadu 2016 se v pražském Klementinu konal workshop Živá knihovna pro knihovnice a knihovníky. Živá knihovna je atraktivní formou interkulturního vzdělávání dětí i dospělých a velice efektivní metodou reflexe vlastních předsudků. Účastníci se dozvěděli o možnostech využití tohoto mezinárodně rozšířeného konceptu v rámci knihovnických akcí. Workshopu, pořádaného Multikulturním centrem Praha ve spolupráci s Národní knihovnou a Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR, se zúčastnili zaměstnanci knihoven z různých koutů České republiky.

V Živé knihovně se místo knih půjčují živí lidé. A to konkrétně tací, kteří se ve svém každodenním životě setkávají s předsudky. Může se jednat o příslušníky menšin, vizuálně výrazné osoby nebo třeba lidi s handicapem. V rámci Živé knihovny mají pak její návštěvníci - ”čtenáři” možnost si s živou knihou krátce popovídat - vyslechnout si její příběh, zeptat se na to, co je zajímá a v čem si třeba nejsou jistí. Zprostředkování rozhovoru zajišťují “knihovníci”, kteří také dohlíží na dodržování pravidel, pohodlí živých knih a dodržování časových intervalů. Mezi základní pravidla Živé knihovny patří vzájemný respekt či právo knihy neodpovídat na otázky, které jí jsou nepříjemné.

V úvodu workshopu jsme se zabývali tím, proč by se veřejné knihovny vůbec měly podobným aktivitám věnovat a jakou roli hrají při podpoře demokratických principů, sociální spravedlnosti a politického uznání všech členů společnosti. Tato problematika není pro knihovny nová, naopak se jí věnují již po desetiletí. Důraz na ní byl kladen i v poslední době. Na úrovni teoretické a výzkumné je to znát například z tematických zaměření odborných knihovnických konferencí. Na praktické úrovni lze jmenovat například veřejná prohlášení mezinárodních knihovnických spolků k nárůstu počtu uprchlíků. Je tedy zřejmé, že tato témata do knihoven patří a žádná knihovna se od současného politického dění nemůže plně distancovat.

Zahájení workshopu Živá knihovna
Zahájení workshopu Živá knihovna

Druhou část workshopu vedla Jana Tikalová, která metodu Živá knihovna před lety představila v České republice a několik let spolupracovala s Radou Evropy na jejím šíření v členských zemích EU. V tomto bloku byla představena základní pravidla fungování Živé knihovny, praktické rady, jakož i nejčastější chyby a komplikace. Zdůrazněn byl pečlivý výběr živých knih, úvodní pohovory se zájemci a jejich řádné proškolení. Mluvilo se o výhodách a nevýhodách dvou dosud nejčastěji praktikovaných forem: Živá knihovna se koná buď ve spolupráci se základní či střední školou a rozhovory pak probíhají organizovaně v malých skupinkách nebo se pořádá na festivalech či jiných kulturních akcích a zájemci chodí jednotlivě a živé knihy si vybírají z katalogu. V prvním případě je zajištěn kontinuální chod akce bez časových prodlev a bez nutnosti lákat “čtenáře”. V druhém případě je možné oslovit dospělé a cílovou skupinu, která jinak k reflexi na toto téma nemá příležitost.

Prezentace Jany Tikalové
Prezentace Jany Tikalové

Následující část byla pro většinu účastníků nejzajímavější. Přímo v Klementinu jsme si vyzkoušeli Živou knihovnu na vlastní kůži. Pozváno bylo pět živých knih, jejichž nálepkami jsou: “konvertovaná muslimka”, “banánové dítě”, “HIV pozitivní transvestita”, “člověk bez domova” a “uprchlice s Afghánistánu”. Po krátkém představení se účastníci rozdělili do menších skupin, aby se seznámili s osudy jednotlivých hostů. Každý si mohl popovídat s třemi živými knihami. V následující reflexi účastníci potvrdili, že 15 - 20 minut je příliš krátká doba na rozhovor a bývali by ocenili ještě o 10 minut více. Dojmy z Živé knihovny byly veskrze pozitivní a hluboké.

Živá knihovna v praxi
Živá knihovna v praxi

Na závěr jsme se ještě seznámili se zkušenostmi z českých veřejných knihoven, které už mají s touto metodou nějaké zkušenosti. Patří k nim například Městská knihovna Tábor, Krajská a vědecká knihovna v Liberci, Městská knihovna Náchod, Masarykova veřejná knihovna Vsetín nebo Městská knihovna v Praze. Představeny byly také vybrané informační zdroje a možní partneři. Spolupráce se nabízí například s hnutím Amnesty International, které se v příštím roce chystá nabídnout školení pro potenciální organizátory Živých knihoven s možností následného zajištění dobrovolníků pro pořádané akce. Je možné spolupracovat také s pořádající organizací Multikulturní centrum Praha, ať už v rámci metodologické podpory pro globální rozvojové vzdělávání nebo při zajišťování zajímavých osobností pro pořádání Živých knihoven.

Evaluace workshopu byly velmi pozitivní. Účastníci získali podle svých slov nejen nové informace, ale také inspiraci a odhodlání. Mezi témata, která by účastníky hlouběji zajímala patří další oblasti interkulturního vzdělávání, vícekrát bylo zmíněno například divadlo utlačovaných. Většinu účastníků překvapil průběh samotné Živé knihovny, respektive její efekt. Velká část zúčastněných knihovnic a knihovníků ocenila přínos workshopu a vyjádřila vděk za možnost participace na vzdělávací akci tohoto typu.

Hodnocení: 
Průměr: 4.3 (hlasů: 3)
NEKOLOVÁ, Kateřina. Zpráva z workshopu Živá knihovna. Ikaros [online]. 2017, ročník 21, číslo 1 [cit. 2017-09-20]. urn:nbn:cz:ik-17947. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/17947

automaticky generované reklamy