Ve dnech 16.-18. září 2008 se v Seči u Chrudimi uskutečnil již 16. ročník konference Knihovny současnosti. Její účastníky přivítal Jaromír Kubiček (Sdružení knihoven).

Následně byly uděleny medaile Z. V. Tobolky. Letos bylo nominováno celkem patnáct kandidátů, z nich bylo vybráno pět, které stručně představil Aleš Brožek. Medaili získali:

• PhDr. Ila P. Šedo (Knihovna Západočeského muzea v Plzni),
• Jiří Gruntorád (Libri Prohibiti, o.s.),
• Ing. Jiří Míka (Středočeská vědecká knihovna v Kladně),
• Ing. Hana Študentová (Vědecká knihovna v Olomouci)
• a Stanislava Čechová (Krajská knihovna Františka Bartoše).

Medaile předávali Jaromír Kubíček a Jiřina Kádnerová.

Ila P. Šedo

Jiří Gruntorád

Jiří Míka

Hana Študentová

Stanislava Čechová

Tematický blok Programy a projekty

Úvodní tematický blok moderoval Vlastimil Ježek. První vystupující se stala Eva Svobodová (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové), která svůj příspěvek nazvala Mezi mlýnskými kameny aneb Knihovna po východočesku. Konstatovala, že nová budova knihovny již není pouhým projektem, nýbrž faktem. Konečná cena knihovny v roce 2008 se vyšplhala na 405 milionů Kč. V letošním roce již proběhla kolaudace, od 29. září pak knihovna zahajuje běžný provoz. Oproti původní představě 400 tisíc svazků ve volně přístupném fondu bylo nakonec přikročeno k omezení počtu volně přístupných svazků na 120 tisíc. Veřejnost díky nové budově získává cca desetkrát více prostoru než měla dosud v knihovně k dispozici. E. Žáková poznamenala, že budova knihovny již získala ocenění jako vynikající betonová konstrukce; ta je polidštěna právě díky umístění knihovny v jejích útrobách. Mlýnskými kameny z názvu byli míněni aktéři účastnící se výstavby, tj. Ministerstvo kultury ČR, Královéhradecký kraj, architekti, dodavatel stavby a zaměstnanci knihovny.

Lea Prchalová (Moravskoslezská knihovna v Ostravě) přednesla příspěvek lapidárně nazvaný Černá kostka pro Moravskoslezský kraj. Uvedla, že Moravskoslezská knihovna v Ostravě má ve svých fondech přes milion knihovních jednotek, loni ji navštívilo 220 tisíc fyzických a přes 170 tisíc virtuálních návštěvníků, cca 50 % uživatelů jsou studenti. Knihovna sídlí v provizoriu již od roku 1951. Budova radnice jim neposkytuje dostatečné prostory, navíc sklady frekventovaného knihovního fondu jsou umístěny na pěti místech. Černá kostka, tj. nová budova knihovny, bude umístěna v blízkosti hlavní tepny a centra Ostravy, zejména pak v blízkosti Nové Karoliny, která je budována podle návrhu architekta Rema Koolhase (některé prvky pocházejí od Evy Jiřičné). Soutěž na řešení nové knihovny byla realizována v roce 2004, jejími vítězi se stali brněnští architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Stavba by měla stát 1,2 miliardy Kč, původně bylo počítáno s poloviční částkou. Knihovna bude nabízet na 400 studijních míst.

Ivanka Horáková (Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje) se ve svém příspěvku nazvaném Když se chce, tak to jde zaměřila na peripetie rekonstrukce objektů plzeňské knihovny, zmínila zejména nový depozitář na Borech v areálu bývalých kasáren. Depozitář bude slavnostně otevřen 10. října 2008 v 10 hodin.

Zdeněk Uhlíř (Národní knihovna ČR) představil projekt evropské integrace rukopisů ENRICH. Poznamenal, že ENRICH znamená European Networking Resources and Information concerning Cultural Heritage. Projekt byl zahájen 1. prosince 2007 a účastní se jej partneři z celkem dvanácti evropských zemí. Mezi hlavní aktivity projektu patří organizace a management, příprava pro implementaci systému a obohacení obsahu, standardizace shromážděných metadat, personalizace pro koncové uživatele, personalizace pro přispěvatele, mnohojazyčné a uživatelsky vlídné zpřístupnění, hodnocení, testování, ověřování a propagace a získávání partnerů. Z. Uhlíř také uvedl, že úspěšné dokončení projektu ENRICH je základem pro práci na dalším obohacování síťového prostředí o integrované zpřístupnění zdrojů a o nástroje pracující s digitálními kopiemi historických dokumentů či s historickými plnými texty.

Libor Coufal (Národní knihovna ČR) nazval svůj příspěvek LiWa: Living Web Archives, tedy Oživlé či Živoucí webové archivy. Jedná se o výzkumný projekt zaměřený na oblast archivace webu, projekt byl zahájen v únoru 2008 a je financován z prostředků 7. rámcového programu. Koordinátorem projektu je Výzkumné centrum L3S na Leibnizově univerzitě v Hannoveru, za ČR se projektu účastní Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna. Cílem projektu je navrhnout novou generaci technologií, která zvýší kvalitu webových archivů a jejich dlouhodobou využitelnost. Webové technologie se totiž neustále vyvíjejí a stávají se stále sofistikovanějšími – dříve vyvinuté nástroje pro archivaci webu již narážejí na své hranice. Výstupem z projektu by měla být sada inovativních služeb pro sklízení, uchování a obohacení obsahu webu, mělo by být vyvinuto referenční řešení pro archivaci webu, které bude v souladu s výsledky práce International Internet Preservation Consortium; bude také zpřístupněn jeho zdrojový kód. Web projektu je k dispozici na adrese http://www.liwa-project.eu/.

Eva Měřínská a Kateřina Vojířová (Městská knihovna v Praze) svůj příspěvek nazvaly HISPRA : záchrana historických pragensií z fondu Městské knihovny v Praze. V příspěvku byl představen projekt HISPRA (Historická pragensia), který je zaměřen na digitalizaci historických a vzácných dokumentů. Těch má Městská knihovna ve svém fondu cca 30 tisíc. Projekt HISPRA byl schválen na přelomu let 2006 a 2007 a má čtyři hlavní cíle – jsou jimi vybudování vlastního digitalizačního pracoviště, pořízení digitálních kopií vytipovaných dokumentů, vytvoření online digitální knihovny s 350 tisíci stranami a rozšíření povědomí o těchto dokumentech a možnostech jejich využití. V rámci Městské knihovny v Praze v souvislosti s projektem vzniklo oddělení digitalizace, které je součástí Odboru knihovních fondů. Pracuje v něm celkem jedenáct osob (sedm přepočtených úvazků). Na rok 2010 je naplánována mezinárodní konference týkající se digitalizace – v jejím rámci by měly být představeny výsledky projektu HISPRA. Digitalizace probíhá ve třech fázích, jimiž jsou příprava fondu, samotná digitalizace a následná ochrana. Byla vybrána přímá metoda bez mikrofilmování. Jako vstupní i výstupní formát byl zvolen JPEG. Pro účely skenování jsou užívány dva knižní skenery. Bibliografická data jsou importována přímo z knihovního softwaru Koniáš, dále je využíván zejména software Kramerius. Pilotní provoz systému by měl být zahájen v prosinci 2008. Podrobnější informace o projektu najdete na adrese http://www.mlp.cz/hispra.htm.

Zuzana Pártlová (Člověk v tísni, o.s.) a Jiří Gruntorád (Libri Prohibiti, o.s.) si připravili prezentaci projektu Podpořme Kubánské nezávislé knihovny. Jedná se o projekt podpořený Ministerstvem zahraničních věcí ČR; na projektu se kromě Libri Prohibiti, o.s., podílejí mj. Člověk v tísni, o.s., Bibliotecas Independientes de Cuba, Svět knihy, Garamond a další subjekty. Hnutí Kubánské nezávislé knihovny existuje od roku 1998, je do něj zapojeno cca 150 knihoven. Vychází ze slov F. Castra, který prohlásil, že na Kubě nechybějí knihy, ale peníze na jejich nákup. Přestože nezávislé knihovny mohou na Kubě fungovat legálně, hrozí jim ze strany režimu řada ústrků (od domovních prohlídek, přidělávání komplikací týkajících se občanských povolání až po zatýkání a zabavování knih), o knihovny se většinou starají neprofesionální knihovníci. Knihovny slouží jako místa setkávání, veřejné diskuse, občanské demokratické společnosti. Mezi cíle projektu patří přímá podpora kubánské nezávislé občanské společnosti a především hnutí nezávislých knihoven; distribuce knih a drobná materiální pomoc nezávislým knihovnám; přímá podpora kubánským autorům prostřednictvím literární soutěže a publikace vítězného díla; morální podpora nezávislým knihovníkům zasíláním dopisů vyjadřujících solidaritu; informování české veřejnosti o situaci na Kubě ve spolupráci s českými knihovnami; navázání kontaktu mezi kubánskými nezávislými a českými knihovnami a zapojení českých čtenářů do pomoci (zasílání dopisů, informované cestování na Kubu). Z. Pártlová se ještě věnovala podrobněji literární soutěži Franze Kafky Romány do šuplíku. Vítězné dílo vydalo nakladatelství Garamond, román vyšel ve španělštině; cílem bylo jej poslat zpět na Kubu, byl rovněž prezentován na letošním Světě knihy.

Vít Richter a Vladana Pillerová (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazvali Průzkum doplňování knihovních fondů: všechny karty na stole? Cílem průzkumu bylo především získat podklady pro formulování dotačního programu na doplňování knihovních fondů, vedle toho byla stanovena řada vedlejších cílů, těch se však bohužel nepodařilo dosáhnout. Průzkum probíhal ve dnech 17. 3. - 17. 4. 2008, byl při něm využit webový dotazník, konkrétně služba Easyresearch. Do průzkumu se zapojilo celkem 336 knihoven (ze 750 oslovených), zklamáním byla nedostatečná reakce ze strany vysokoškolských knihoven. V rámci průzkumu bylo mj. zjištěno, že za rok 2007 bylo ve sledovaných knihovnách nakoupeno 1,3 milionu knihovních jednotek, z toho 9 % tvořily zahraniční monografie, zbytek pak domácí produkce. Na nákup monografií bylo celkem vynaloženo 234 milionů Kč. Dále byly sledovány elektronické informační zdroje a rovněž periodika. Výsledky průzkumu budou zveřejněny v podrobné zprávě.

Zlata Houšková (Národní knihovna ČR) se tradičně věnovala problematice vzdělávání, konkrétně oborovému vzdělávání, ne vzdělávání veřejnosti. Zmínila některé možnosti financování z operačních programů a také z programu VISK, který zůstane vzdělávacím programem především pro oblast informačních technologií. Uvedla také, že je připravován další průzkum vzdělanostní struktury pracovníků v oblasti knihovnictví, a zdůraznila, že Národní knihovna ČR se bude nadále soustřeďovat na školení školitelů, kteří pak budou získané poznatky a dovednosti předávat ve svých sítích, krajích atd. Budou také otevírány nové typy kurzů. Na existující e-learningový kurz zpracování monografií je přihlášeno cca 200 lidí, v současné době je připravován navazující kurz a rovněž kurz zpracování pokračujících zdrojů.

Dagmar Helšusová (Krajská vědecká knihovna v Liberci) svůj referát nazvala Liberecké pokusy. Představila v něm projekty knihovny, do nichž jsou zapojeny školy z Libereckého kraje a také partnerské knihovny.

Zuzana Hájková (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích) představila Portál jihočeských veřejných knihoven – projekt kraje jako šance pro zvídavé Jihočechy. Projekt existuje stále pouze „na papíře“, jedná se o projekt Jihočeského kraje, v němž Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích hraje roli odborného garanta. Projekt navazuje na předchozí projekt Internetizace jihočeských veřejných knihoven, který probíhal v letech 2004-2006 a jeho cílem bylo připojit malé neprofesionální knihovny k internetu, zabezpečit je výpočetní technikou atd. Nový projekt je zaměřen na knihovny profesionální, které zatím neumějí dostatečně „prodat“ své služby. Na projektu by mělo spolupracovat téměř 80 škol – výhodou je, že Jihočeský kraj je zřizovatelem škol i knihoven.

Příspěvek Miroslavy Hejnové (Národní knihovna ČR) Manuscriptorium pro školy: příspěvek Národní knihovny ke školním vzdělávacím programům na konferenci neodezněl, je však obsažen ve sborníku z konference (ISBN 978-80-86249-49-0).

Libuše Nivnická (Knihovna Jiřího Mahena v Brně) svůj příspěvek nazvala Tajemství dobré receptury – celoživotní vzdělávání. Představila v něm vybrané významné dokumenty z oblasti celoživotního vzdělávání (např. Strategii celoživotního učení ČR), sekci IFLA zabývající se kontinuálním vzděláváním, web projektu Vzdělávání a odborná příprava 2010, ale také vybrané výsledky průzkumů z vlastní knihovny. Zdůraznila užitečnost dlouhodobých projektů, v tomto směru zmínila např. projekt semináře pro hudební knihovníky.

Michaela Kožíšková (Krajská knihovna Karlovy Vary) svůj referát nazvala Zkušenosti s přípravou a realizací projektů v KK KV. Zdůraznila, že při plánování projektů v knihovně je potřeba vycházet zejména z potřeb uživatelů, z koncepce rozvoje knihovny a z analýzy okolního prostředí. Projektový manažer by si při přípravě projektu měl odpovědět na řadu otázek (jaký problém projekt řeší, má smysl projekt realizovat, jaký je obsah projektu, jaké jsou jeho cíle a výstupy, jaká je cílová skupina, není podobný projekt již v okolí realizován – pokud ano, s jakým výsledkem, existuje nějaký vhodný finanční zdroj, na kdy je realizace projektu plánována, jaký je jeho rozpočet, je nutná spoluúčast – pokud ano, máme potřebné prostředky k dispozici, máme projektového manažera, popř. tým, navazuje projekt na předchozí zkušenost, máme dostatečné vybavení pro realizaci projektu, vhodného partnera či partnery?). Představila také řadu užitečných adres, na nichž lze získat bližší informace o dotacích (např. http://www.edotace.cz/, http://nno.ecn.cz/, http://www.strukturalni-fondy.cz/, http://www.esfcr.cz/ či http://www.eu-zadost.cz/), zmínila také řadu zajímavých nadací, které mohou za určitých okolností být využity i knihovnami (Nadace Klausových, Nadace ČEZ, Nadace na ochranu zvířat, Nadace Naše dítě atd.) Výzvu je potřeba si vždy důkladně přečíst, přílohy je užitečné zpracovat ihned, důležité je také konzultovat s vyhlašovatelem výzvy. Projekt musí být napsán stručně, jasně, výstižně a konkrétně. Podrobnější informace o projektech realizovaných Krajskou knihovnou Karlovy Vary jsou k dispozici na adrese http://www.knihovna.kvary.cz/cs/o-knihovne/projekty/.

Tematický blok Informační technologie

Blok moderoval Tomáš Gec (Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě). Původně jej měl moderovat ve spolupráci s Tomášem Řehákem z Městské knihovny v Praze, ten se však ze závažných důvodů nemohl konference zúčastnit).

Prvním vystupujícím se stal Adam Kretschmer (Ústřední knihovna Technické univerzity v Liberci), který představil možnosti využití agregátoru RSS kanálů pro portál zpravodajských novinek. Poznamenal, že služba založená na technologii RSS má u studentů úspěch, výhodou je možnost automatizovaně získávat zprávy z řady zpravodajských kanálů, které jsou pak zobrazovány v tematických klastrech. Agregátor RSS kanálů je k dispozici na adrese http://abraka.tul.cz/.

Bohdana Stoklasová (Národní knihovna ČR) se věnovala projektu Národní digitální knihovny. Návrh projektu byl podán společně s Moravskou zemskou knihovnou. B. Stoklasová zmínila také připravovanou koncepci digitalizace, která nese pracovní název iFONTES : Digitalizace, trvalá ochrana a zpřístupnění kulturního dědictví a vzniká na Ministerstvu kultury ČR. Podchycuje jak oblast knihoven, tak oblast muzeí, galerií, stavebních a architektonických památek, archiválií a archivních fondů, záznamů „živého“ umění“ a multimediálních obsahů. V rámci projektu Národní digitální knihovny by měla být vybudována dvě digitalizační pracoviště (v Praze a v Brně) – cíle projektu jsou zrychlení digitalizace, trvalá ochrana a zpřístupnění digitálních dokumentů a uživatelsky vlídné zpřístupnění digitálních dokumentů. Přednášející poznamenala, že současným tempem bychom s ohledem na objem dokumentů spadajících do národního kulturního dědictví byli s jeho digitalizací hotovi za 300 let, díky předkládanému projektu by byla digitalizace provedena během dvaceti let, necelá polovina by byla hotova do roku 2014. Výsledky projektu by měly být následující: digitalizace novodobých dokumentů publikovaných od roku 1801 včetně, digitalizace historických dokumentů publikovaných do roku 1800, podchycení českého webu, fungující a mezinárodně certifikovaný digitální repozitář a uživatelsky vlídné a diferencované zpřístupnění digitálních obsahů různým skupinám uživatelů. Petr Žabička (Moravská zemská knihovna) doplnil technické a technologické parametry projektu, následovala živá diskuse s účastníky přednášky.

Jiří Polišenský (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazval Současné trendy v digitalizaci novodobých dokumentů. Zmínil národní program Kramerius, který vznikl jako součást projektu CASLIN a byl zaměřen na záchranu dokumentů ohrožených degradací papíru. Od roku 2001 poskytuje finance pro národní program Kramerius VISK 7. Zatím bylo reformátováno asi 300 titulů periodik, účastnilo se 35 institucí, celkem vzniklo cca 3,5 milionu stran. V roce 2003 byl pak vyvinut speciální software, který rovněž nese název Kramerius. Od roku 2007 do roku 2009 probíhá projekt Záchrana bohemikálních neperiodických dokumentů 19. století ohrožených degradací papíru, který je financován z norských fondů. V jeho rámci bude hybridní metodou reformátováno 2,4 milionu stran monografií, zatím je v Krameriovi zpřístupněno více než jeden milion stran. Informace o digitalizovaných dokumentech jsou dostupné na adrese http://www.nkp.cz/files/norske_fondy.xls. J. Polišenský zmínil také další projekty související s digitalizací, např. projekt Národní knihovny ČR, Knihovny AV ČR, v.v.i., a firmy ELSYST zaměřený na zlepšení kvality OCR pomocí znalostních bází jazykových vrstev českého jazyka. Národní knihovna ČR se také podílí na realizaci projektu TelPlus zaměřeného na OCR. J. Polišenský se rovněž věnoval Národní digitální knihovně, zmínil typy dokumentů, které by do ní měly být zařazovány, a přiblížil několik špičkových robotických skenerů a jejich výhody a nevýhody. Tyto skenery dosahují výkonu od 300 do 3 000 stran za hodinu podle typu dokumentu a nastavení skenovacích parametrů, jedná se např. o přístroj 4DigitalBooks, Treventus či Kirtas. Přednášející také upozornil na projekt registru digitalizace v ČR.

Jan Zikuška (Ústřední knihovna Vysokého učení technického v Brně) svůj příspěvek nazval Informační výchova na Vysokém učení technickém v Brně aneb E-learning v knihovnách. Vysoké učení technické má celkem osm fakult, každá má svou knihovnu. Informační vzdělávání bylo na této vysoké škole poskytováno různým způsobem, činnost nebyla koordinována, někde vzdělávací služby ani neexistovaly, pouze na dvou fakultách byly součástí informačního vzdělávání informace o elektronických informačních zdrojích. Za účelem změny této situace byla založena pracovní skupina, jejíž členy se stali jednak zástupci fakult, jednak zástupci Ústřední knihovny. Bylo rozhodnuto primárně se zaměřit na studenty prvních ročníků a vytvořit plně distanční e-learningový kurz v systému Moodle. Tvorbě kurzu předcházelo setkání s proděkany pro studium, setkání s garanty odborných předmětů a vyjednávání o případném začlenění do výuky. V prvním roce byl kurz prosazen na čtyřech fakultách – na třech jako součást odborného předmětu, na jedné fakultě jako samostatný předmět. Při tvorbě kurzu spolupracovala Ústřední knihovna VUT s Kabinetem informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a s jejími studenty. První ročník běhu kurzu byl spuštěn na konci září 2007, učitelem (tutorem) byl vždy knihovník na příšlušné fakultě. V průběhu realizace kurzu bylo mj. zjištěno, že studenti nejvíce studují na začátku a na konci týdne, testy a úkoly nejčastěji plní v neděli večer, při větším množství studentů je vhodnější použít testy než úkoly, je také náročné studenty aktivovat. Kurzem celkem prošlo necelých 2 000 studentů. 536 studentů také vyplnilo anonymní a dobrovolný dotazník, jehož cílem bylo získat zpětnou vazbu. Pouze 2 % studentů reagovalo negativně na otázku týkající se přístupu tutora – knihovníka; pouze dva respondenti odpověděli, že vše z kurzu znali již dříve, 88 % pozitivně hodnotilo e-learningovou formu kurzu. Celkově kurz jako přínosný a užitečný hodnotilo 67 % respondentů. Druhý běh kurzu přinese na základě získaných zkušeností a zpětné vazby některé změny – studijní materiály budou názornější, budou praktičtěji zaměřeny, budou mít přehlednější grafické uspořádání a budou obsahovat více příkladů. Do budoucna se počítá mj. s větší multimedialitou kurzu (audio, video) a se zapojením moderních technologií (blogy, wiki). Realizátoři kurzu se nebrání ani spolupráci s dalšími vysokými školami. V diskusi Petr Škyřík (Kabinet informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity) doplnil, že podali návrh projektu týkajícího se vzdělávání studentů na Masarykově univerzitě, do něhož by měly být také zapojeny všechny knihovny Masarykovy univerzity.

Martin Ledínský a Jan Pokorný (Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze) ve svém příspěvku představili portál Elektronických studijních textů vytvořený na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Cílem projektu bylo vytvořit moderní elektronický archiv elektronických studijních textů z oblasti informační vědy a knihovnictví a podpořit tvorbu autorských textů. Výstupy jsou určeny studentům i široké odborné veřejnosti. Projekt navázal na výukový CD-ROM Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I. z roku 2003 a vznikl díky finanční podpoře VISK 2. Běží již druhým rokem, v prvním roce byla vytvořena první verze archivu s 32 původními autorskými texty. Portál také v letošním roce získal cenu Infora. Všechny texty jsou na portálu přístupné ve formátu PDF. Jsou využity autentizační služby Univerzity Karlovy v Praze a Jednotné informační brány. Portál je k dispozici na adrese http://texty.jinonice.cuni.cz/. V diskusi upozornil Richard Papík (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) také na výstupy z projektu Pražská síť podpory elektronického vzdělávání, které jsou dostupné na adrese http://pspev.cvut.cz/.

Petr Žabička (Moravská zemská knihovna) si s Martinem Šárfym (Ústav výpočetní techniky Masarykovy univerzity) připravil příspěvek nazvaný Sdílení kopií obálek knih. Záměrem projektu je umožnit efektivní obohacování katalogů knihoven. Betaverze systému, který umožňuje sdílení obálek, je k dispozici na adrese http://www.obalkyknih.cz/. Systém využívá API LibraryThing, Amazonu či Google Books. Vývoj probíhá na SourceForge.net, konkrétně se jedná o adresu http://sourceforge.net/projects/obalkyknih/. Jako primární identifikátor knih je zatím používáno ISBN. Knihovnám autoři doporučují převzetí obálky a vytvoření lokální kopie, je však možné využít i linkování. Projekt by měl být dokončen v letošním roce. Jiří Šilha (LANius s.r.o.) v rámci diskuse prakticky ukázal využití obálek pro uživatele Clavia.

Stejní autoři si připravili i další příspěvek, který byl nazván Metadatový editor pro systém Kramerius. Cílem tohoto projektu je vyvinout volně dostupnou open source aplikaci pro tvorbu metadat pro systém Kramerius. Aplikace bude zatím optimalizována zejména na přípravu metadat pro monografie, nezajišťuje manipulaci s obrazovými daty, na tu je potřeba používat jiné nástroje. Systém umožní stahování bibliografického popisu ve formátu MARC 21 z extermích zdrojů a bude podporovat různé metadatové formáty (transformace XML). Práce na editoru jsou koordinovány s Národní knihovnou ČR a s Knihovnou AV ČR, v.v.i., vycházejí z editoru vyvinutého Masarykovou univerzitou v rámci projektu DML-CZ. Projekt by měl být dokončen do závěru roku 2008. Pokud se týká dalšího vývoje, je předpokládáno vytvoření podpory pro další typy dokumentů, měly by také vzniknout exportní a importní pluginy (pro Krameria, Manuscriptorium, popř. další systémy).

Vít Richter (Národní knihovna ČR) se ve svém příspěvku zabýval programem VISK, resp. podprogramem VISK 3. Předpokládá se, že mezi priority tohoto podprogramu pro rok 2009 budou patřit podpora vytváření kooperačních systémů, zejména vytváření regionálních kooperačních systémů na bázi ICT, zahájení automatizace knihovnických činností v knihovnách menších měst a obcí, zpřístupnění on-line katalogu knihovny a dalších zdrojů na internetu (nyní jich je asi 500, automatizovaných knihoven je však více), zvýšení a zkvalitnění produkce, zpřístupnění a prezentace primárních a sekundárních informačních zdrojů v elektronické podobě prostřednictvím veřejných knihoven, rozšíření nabídky služeb uživatelům na bázi ICT, aplikace prvků webu 2.0 a knihovny 2.0 do služeb knihoven (např. wiki, sociální sítě, taggování, folksonomie, blog apod.), zlepšení přístupu k informačním zdrojům z oblasti veřejné správy, využití vzájemné kooperace knihoven, muzeí a archivů a podpora všeobecné dostupnosti knihovnických služeb pro občany se zdravotním postižením (nákup technických zařízení a softwaru). Knihovna žádající o dotaci musí mít vlastní webovou stránku a musí pravidelně přispívat do Souborného katalogu ČR (příspívání do Souborného katalogu ČR se týká pouze některých typů knihoven). Podprogram VISK 3 se v posledních letech potýká s řadou problémů, V. Richter zmínil např. skutečnost, že je přihlašováno málo projektů, často to jsou špatně zpracované projekty (jsou zaměřeny pouze na výměnu techniky), koordinace na úrovni regionu je velmi nízká, rozpočet je neúplný nebo nepřesný apod.

V. Richter přednesl i další příspěvek, který byl nazván Virtuální polytechnická knihovna jako online služba? a byl zaměřen na problematiku přípravy licenční smlouvy na elektronické dodávání dokumentů s Dilií. Podotkl, že současný režim provozování elektronického dodávání dokumentů je v rozporu s autorským zákonem. Knihovny nemají na základě autorského zákona žádnou licenci na zhotovování digitálních kopií autorských děl a jejich zpřístupňování na internetu (pokud trvají majetková práva, lze digitální kopii díla zhotovit pouze se souhlasem držitele práv). Připravovaná licenční smlouva bude uzavřena pro knihovny evidované podle knihovního zákona nebo pro jejich společenství (Virtuální polytechnická knihovna) a bude se vztahovat na elektronické rozmnoženiny a sdělování děl, která již byla zveřejněna a jsou chráněna autorským právem. Předběžně se podařilo dohodnout hranici sta let pro volná díla. Licence pravděpodobně začne platit od ledna 2009.

T. Gec doplnil informace o pracovním semináři věnovanému elektronickému dodávání dokumentů pro fyzické osoby, který se konal 11. 3. 2008 a vznesl diskusní otázku týkající se možnosti využití online plateb ve službách elektronického dodávání dokumentů.

Tomáš Psohlavec (Albertina icome Praha Beroun s.r.o.) svůj příspěvek nazval ENRICH a Manuscriptorium : cíle, aktuální výstupy, praktický návod ke spolupráci. Uvedl, že smyslem projektu ENRICH je soustředit existující informace na jednom místě pomocí jednotných prostředků a tím umožnit jejich optimální využití, přičemž platormou pro agregaci a zpřístupnění je systém Manuscriptorium. To bylo již před zahájením projektu ENRICH největší knihovnou rukopisů. Podrobnější informace o projektu jsou k dispozici na adrese http://enrich.manuscriptorium.com/.

Jiří Pavlík si ve spolupráci s Petrem Novákem (Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze) připravil příspěvek nazvaný Česká shibbolethovská federace a vzdálený přístup k elektronickým zdrojům pomocí Shibboleth. Shibboleth umožňuje jednotné webové přihlašování napříč organizacemi, je to software s otevřeným zdrojovým kódem, který využívá řadu standardů. V současné době je k dispozici verze 2.0, ta je zpětně kompatibilní s verzí 1.3. Pro knihovny znamená Shibboleth řadu přínosů – nemusejí udržovat rozsahy IP adres u poskytovatelů, je možné jednotné přihlašování, je rovněž umožněna autorizace na základě atributů a lze provést navázání na uživatelské účty domovské instituce (LDAP). Podrobnější informace jsou k dispozici na adrese http://shibboleth.internet2.edu/ či na stránkách české federace eduID, byla zmíněna také švýcarská Authentication and Authorization Infrastructure (AAI). P. Novák ve druhé části příspěvku představil EZProxy, což je aplikační mezivrstva zpřístupňující elektronické informační zdroje pro vzdálené uživatele knihovny.

Nadežda Andrejčíková (Cosmotron Bohemia s.r.o.) svůj příspěvek nazvala Sdílení informací v prostředí webu z hlediska uživatele neboli Od OPACu k IPACu. Zdůraznila nutnost integrovat zdroje a budovat jednotné rozhraní pro přístup ke klasickým i elektronickým informačním zdrojům. Představila také možnost integrace externích zdrojů do Advanced Rapid Library či doručování obsahů periodik pomocí RSS.

Martin Vojnar (Vědecká knihovna v Olomouci) se zabýval trendy knihovních katalogů v praxi. Podtrhl, že uživateli už nejsou jenom fyzické osoby, jsou jimi i neživí uživatelé – roboti, resp. externí systémy. Ti do katalogu následně přilákají i fyzické uživatele, kteří by měli mít možnost začít vyhledávat kdekoliv – knihovny by se měly snažit, aby se při vyhledávání dostali i do jejich katalogů. Podle M. Vojnara se knihovna, která bude preferovat tištěný obsah, bude míjet s uživateli. Rozvíjí se také nová generace knihovních systémů s integrovanou podporou elektronického obsahu, vznikají inteligentní katalogy, které spolupracují s externími službami a zdroji, prosazuje se také software s otevřeným zdrojovým kódem. Nové nástroje začínají pronikat i do ČR, např. Národní knihovna ČR má cca 13-14 tisíc naskenovaných obsahů, je možné využívat služby nabízené Googlem – např. cca dva tisíce uživatelů denně najde záznamy Vědecké knihovny v Olomouci přes Google, což je přibližně stejný počet jako počet lidí, kteří navštíví přímo OPAC knihovny.

Jindřiška Pospíšilová (Národní knihovna ČR) představila portál Knihovny.cz, resp. jeho novou verzi, která je založena na využití CMS (systému pro správu obsahu) Joomla. Realizátoři projektu se chystají také přidat přímé propojení na JIB a na TEL, na další databáze a portály, dále návody, RSS atd. Nově je na portálu věnována zvláštní pozornost digitálním knihovnám, službám hendikepovaným uživatelům a volnému internetu.

Jan Hutař, Marek Melichar a Ladislav Cubr (Národní knihovna ČR) si připravili příspěvek nazvaný Persistentní identifikátory v NK – rok poté? Identifikátorem je míněn řetězec čísel, písmen nebo znaků reprezentující určitý objekt. Identifikátory mají řadu funkcí – kromě vlastní identifikace mohou být využity např. k odkazování či citování. Knihovna AV ČR, v.v.i., používá DOI, Univerzita Karlova v Praze používá v systému Digitool identifikátor handle (aktivně bude nasazen do konce roku 2008), v Krameriovi se od března 2008 používá také identifikátor handle. Bylo tedy prakticky zjištěno, že není možné určit jeden identifikátor, který by vyhovoval všem – řešení může být pro různé instituce různé, dokonce jedna instituce může zároveň používat více různých identifikátorů. J. Hutař zmínil i identifikátor URN, zejména URN:NBN, který vznikl primárně pro národní knihovny, dnes je však používán i v dalších aplikacích.

Lucie Pavlová (Incad spol. s r.o.) svůj referát nazvala RD.CZ – evidence digitalizovaných dokumentů a sledování procesu zpracování. Přiblížila důvody vzniku evidence – měla by předcházet duplicitnímu zpracování, evidovat proces zpracování a provázat dílčí digitalizační práce, poskytnout průběžný přehled o zpracování a poskytovat celkový přehled o stavu a realizaci digitalizačních projektů s návaznosti na Souborný katalog ČR.

Ivan Ljubka (Národní knihovna ČR) přednesl příspěvek nazvaný Kramerius – vývoj aplikace pro zpřístupnění. Uvedl, že vývoj aplikace probíhá od roku 2003 pod licencí GNU GPL, zmínil propojení do portálů The European Library, JIB a také do Souborného katalogu ČR.

Petr Novák (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) hovořil o přínosech modelovacích technik pro analýzu a návrh knihovních aplikací. Zmínil UML – Unified Modeling Language. Vlastními přínosy pak jsou odhad potřebných kapacit a kvalifikované vyjádření požadavků, odstranění bariér uvnitř, nalezení společného jazyka navenek a otevření se knihoven a nové obzory pro knihovní systémy a jejich výrobce.

Miloslava Váňová (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) představila možnosti využití strukturálních fondů pro knihovny – zaměřila se na jednotlivé operační programy a na priority knihoven ve vztahu k nim.

Tematický blok Současné problémy akvizice

Sekci moderoval Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem), který v úvodu vysvětlil, proč se po letech opět dostalo akviziční téma do programu sečské konference. (Bylo to přání doc. Kubíčka, zaujaly ho totiž přednášky, které zazněly na 17. celostátním semináři akvizičních pracovníků v Ústí nad Labem v roce 2007 a které se týkaly aktualizace a vyřazování knihovního fondu. Domníval se, že by tato problematika mohla zajímat i neakvizitéry, kteří pravidelně jezdí do Seče.) Poděkoval všem, kteří zareagovali na výzvu přispět svými zkušenostmi v této sekci. Ta nakonec byla rozšířena i o další problémy z oblasti akvizice, jak bude zřejmé z dalších řádků.

Jako první hovořila Anna Stöcklová (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) o proměnách knižního trhu v současnosti. Připomněla, že každým rokem vychází více titulů než v roce předcházejícím, náklady však klesají (nyní 3 000 – 3 500 výtisků).Upozornila na skutečnost, že nyní činí finanční náklady na distribuci knih již 45 % z celkových nákladů (na výrobu připadá 32 %, autor dostává 8% a nakladateli zbyde 15%). Pochválila systém Print On Demand, který představila na letošním knižním veletrhu v Praze česká firma knihovnicka.cz, a zamyslela se nad budoucností elektronických knih.

Retrospektivním doplňováním knihovních fondů v krajských knihovnách se poté zabývala Anna Andrlová (Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje). Vycházela z dotazníkového průzkumu z června 2008, který poskytl odpovědi z deseti krajských knihoven a Moravské zemské knihovny v Brně. Potvrdilo se, že všechny krajské knihovny preferují retrospektivní doplňování regionálních dokumentů podle svého teritoriálního vymezení. Jako informační zdroje jsou využívány klasické antikvární a aukční katalogy. Souborný katalog ČR ani ČNB nejsou však příliš používány.

Svěží bylo vystoupení Blanky Sedláčkové a Libuše Machačové (obě Vědecká knihovna v Olomouci), které svůj referát nazvaly Aktualizace a zpracování fondů v knihovně s právem povinného výtisku. Zmínily velké vyřazování zastaralého a nevyužívaného fondu na konci 80. let 20. století (20 000 knihovních jednotek) a vyřazování ideologické literatury po r. 1989 (2 000 knihovních jednotek). Upozornily, že se chystá redukce vysokoškolských skript z konce 50. let a 60. let, kdy se kupovalo až deset výtisků, a vysvětlily, jak provádějí odpisy v Souborném katalogu ČR. Připomněly speciální webové stránky http://vyrazene.ujep.cz/, které soustřeďují nabídku vyřazených knih od knihoven z celé republiky.

O zkušenosti s výměnou publikací se s přítomnými podělila Jarmila Kučerová (Knihovna Národního muzea) v příspěvku nazvaném Akvizice odborné literatury v Knihovně Národního muzea. Síť výměnných partnerů v současnosti tvoří cca 880 institucí v 64 zemích světa. Knihovna díky ní získává na 1 200 knižních kontinuací a na 500 titulů periodik.Výhodnost výměny doložila faktem, že hodnota získávaných publikací činí zhruba trojnásobek odesílaných publikací. Její vystoupení vyvolalo bohatou diskusi, v níž se akvizitéři informovali o svých výměnných partnerech a zkušenostech s jednáním na celních úřadech.

Klára Sušická (Městská knihovna v Praze) ve svém vystoupení nazvaném Koncepční rysy v akvizici (online) e-zdrojů v Městské knihovně v Praze analyzovala různé typy elektronických zdrojů a vyslovila domněnku, že těžištěm zájmu veřejných knihoven by se měly stát popularizační, ale spolehlivé referenční zdroje, případně elektronické knihy pro tradičně zastoupené obory fondu, jako je literatura, historie, biologie, dokumenty k výuce cizích jazyků apod. Doporučila vytváření konsorcií, které by mohly uspět při jednání s producenty o příznivějších cenách elektronických zdrojů.

Jana Lichtenbergová (Severočeská vědecká knihovna) vtipně podala přehled zdrojů zjišťování a získávání regionální literatury v knihovně, kde pracuje již několik desítek let. Zvláště se zaměřila na netradiční zdroje, jakými jsou informační střediska ve městech a obcích, speciální veletrhy cestovního ruchu či výroční zprávy regionálních institucí, které zmiňují publikační činnost. Popsala, jak s úspěchem navštěvuje kulturní památky, předkládá tam svou vizitku a text zákona a vyhlášky, takže málokdy odjíždí bez regionálního bezplatného povinného výtisku, který v ústecké knihovně dosud chyběl.

Protože se zpočátku zdálo, že v sekci zazní málo referátů, připravil si i moderátor sekce krátké vystoupení, které zaznělo před polední přestávkou. V příspěvku Nakladatelská činnost českých a moravských knihoven očima akvizitéra upozornil na skutečnost, že mnohé knihovny vydávají publikace, ale ty se nenajdou v knihovních fondech. Podle SK ČR vydalo 85 knihoven od roku 2005 zatím 635 titulů, ale v České národní bibliografii jsou údaje jen o 318 titulech. V katalogu NKC se najde jen 304 titulů a v katalogu Moravské zemské knihovny dokonce jen 242 titulů. Ani báze NAK není úplná, protože uvádí adresy 75 knihoven. Za tyto nedobré výsledky nemohou pouze akvizitéři, ale i vydávající knihovny, protože nedodávají povinné výtisky ani neplní nabídkovou povinnost. Doporučil proto, aby knihovny více využívaly webové stránky http://www.ceskeknihy.cz/, pomocí nichž mohou snadno plnit nabídkovou povinnost, aniž by za to zaplatily jedinou korunu. Navíc na nich mohou vystavit naskenovanou obálku, kterou lze převzít do knihovního katalogu.

Po obědě vyslechli přítomní už jen dva referáty. V prvním se zabývala Dana Novotná (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové) vyřazováním dokumentů z fondů knihoven a jejich nabídkou dalším subjektům. Vyšla z poznatků získaných na 17. akvizičním semináři v Ústí nad Labem a připravila metodický pokyn, s kterým byli v březnu 2008 seznámeni ředitelé pověřených knihoven v regionu. Metodický pokyn byl zveřejněn ve zpravodaji U nás a obsáhl řadu důležitých doporučení – nabízet regionální dokumenty přednostně hradecké knihovně, nabídky zveřejňovat elektronicky, uvádět v nich údaje o autorovi, názvu, místu vydání, nakladateli, roku vydání a ceně, využívat celostátního přehledu nabídek na http://vyrazene.ujep.cz/ a další.

Závěrečné vystoupení patřilo Katarzyně Kwiatkowske-Žákové (Biblioteka Narodowa Varšava). V referátu nazvaném O práci knihovníka-bohemisty v Národní knihovně ve Varšavě se zamýšlela nad využitím oborových specialistů v knihovnách. Jejich hlavní náplní sice není akvizice, i když i tou se zabývají ve velké míře, ale jmenné a věcné zpracování dokumentů či poskytování informačních služeb. Jako knihovník-bohemista vykonává celou řadu dalších aktivit jako překládání a tlumočení, poskytování odborných konzultací a analýz, publikační a výstavní činnost aj. Svou práci přiblížila některými konkrétními situacemi (zajišťovala dobové snímky policejních uniforem pro scénickou adaptaci Hrabalova díla Jak jsem obsluhoval anglického krále, jazykově pomáhala při instalaci vakuové dezinfekční komory, kterou dodala zlínská knihovna do Národní knihovny ve Varšavě apod.).

I poslední referát vyvolal živou diskusi zúčastněných, která od akvizice polské literatury nenásilně přešla k akvizici slovenské literatury. Do ní se zapojila i knihovnice ze Slovenska. Zavzpomínalo se na nákupy v Polském kulturním středisku a ve Slovenské knize a zazněl též povzdech nad tím, že mezi českými čtenáři již není tak velký zájem o slovenskou literaturu. Toto kontrastuje se situací na Slovensku, kde se česká literatura prodává i dostává do knihoven v mnohem větším množství než v České republice…

Tematický blok Knihovníkům více práce

Sekci moderovaly Štěpánka Žižková a Radka Římanová (Státní technická knihovna). Úvodní referát nazvaný Library of Congress Classification pro Národní technickou knihovnu přednesla Radka Římanová (Státní technická knihovna). Zaměřila se v něm na způsob stavění fondu ve volném výběru v nové Národní technické knihovně. Objasnila, proč se v STK rozhodli nepoužít PSH, MDT ani Konspekt. Zvolili Třídění Kongresové knihovny (LCC) - systém vytvořený pro třídění a pro stavění fondu, podporovaný kontinuálně Kongresovou knihovnou. Přednášející také připomněla absolventské práce Terezy Macháčkové, které se zabývaly přímo tímto tématem (viz články http://www.ikaros.cz/node/2097, http://www.ikaros.cz/node/4182). Počátek třídění LCC je u Charlese Ammi Cuttera, jehož "katerizační" číslo je součást signatury a tím ji určuje jako jedinečnou. Inspiraci také našli ve varšavské univerzitní knihovně, která toto třídění používá již 15 let. V STK bylo provedeno široké retrospektivní zpracování s pomocí studentů ÚISK během letních měsíců 2008, takový "letní tábor" v knihovně, jak přednášející upřesnila. Uvedla, že práce se studenty byla nová a přínosná zkušenost pro pracovníky knihovny. Automatickou indexaci včetně rozhraní pro kontrolu posléze vytvořila firma Incad spol. s r.o. Na závěr přednášející zdůraznila potřebnost kontrol indexace, dokumentace procesů a v neposlední řadě i komunikace se zapojenými lidmi.

Dagmar Richi Čerňová (Ústřední knihovna FSS MU) nazvala svůj příspěvek Barevný svět signatur. V úvodu krátce představila knihovnu Fakulty sociálních studií, která byla otevřena před deseti lety (FSS MU vznikla 1. 1. 1998), převzala částečně fond kateder společenských věd, což obnášelo kolem 40 tisíc knih, až polovina fondu byly cizojazyčné tituly. Původně používali systém signatur založený na MDT - notace na konci doplněná čtyřmi písmeny ze jména autora či názvu. Proč systém změnili? Problémem v dalším zpracovávání byla nevyváženost fondu, abecední řazení v rámci skupiny MDT, celkově složitá orientace ve fondu. Pedagogové chtěli oborové řazení, ostatní nechali na knihovnících. Nyní mají hlavní oborové skupiny, přičemž každá skupina má svou barvu. Signatura má 4 základní části: písmeno skupiny - číslo pro podskupinu - pořadové číslo svazku - popisek podskupiny. Duplikáty jsou označeny stejně, nové vydání je označeno písmenem, důraz je kladen na barevnost. Nové tituly jsou "na konci", uživatel se pak snadno orientuje. Používají i další druhy signatur - pro knihy ze skladu je to SKL + pořadové číslo umístěné na horní části hřbetu, které lze v případě potřeby znovu odstranit, původní signatura zůstává. Tituly do skladu přesouvají podle monitoringu výpůjček - snímají "pípátkem" i prezenční výpůjčky, když uklízejí po uživatelích ve studovnách. Závěrečné práce jsou označovány jednoduše dvojčíslím - rok a pořadové číslo práce. Správa signatur je elektronická - mají pomocnou aplikaci pro evidenci a tisk signatur, včetně hromadného tisku. Z nevýhod autorka uvedla námitky některých pedagogů - knihy jednoho autora nejsou vedle sebe! Občas se také stane, že se liší barvy signatur z různých tiskáren. Celkově je však orientace uživatelů v knihovně lepší, manipulace s fondem je snadnější, barevné spektrum pomáhá jak uživatelům, tak knihovníkům.

Ve třetím příspěvku informovala Zdenka Kloučková (Státní technická knihovna) o účasti Státní technické knihovny v projektu Třetí kariéra. Do tohoto projektu STK vstoupila v roce 2007. Přednášející uvedla charakteristiky nové NTK - bude mj. nabízena řada nových služeb a bylo potřeba uvažovat o vzdělávání stávajících pracovníků. Mezi přínosy zapojení se do projektu vidí autorka zejména to, že management knihovny získal škálu metodických postupů pro zefektivnění práce se zaměstnanci a mohl se účastnit třech společných tematických workshopů. Byla jim také poskytnuta individuální konzultace k problematice knihovny zahrnující zpracování SWOT analýzy procesů uvnitř a navenek. Na závěr svého příspěvku přednášející uvedla výsledky dotazníku o firemní kultuře a o vnímání starších pracovníků.

Alena Matuszková (Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Praze-Jinonicích) nazvala svůj referát téměř jako výzvu: "Vždyť to může dělat každý". Podělila se s účastníky o své cenné zkušenosti z oblasti personální politiky ve vysokoškolské knihovně. Sama disponuje určitým množstvím mzdových prostředků, aniž by měla stanovená systemizovaná místa. Knihovna je služba, cílem je tedy spokojený uživatel. Zmínila profil knihovníka podle své představy a konstatovala, že střední knihovnická škola v Praze velmi chybí. Dále přednášející vytyčila základní nároky na zaměstnance ve službách: počítačová gramotnost, orientace na webu, angličtina, knihovnický systém "není nepřítel", znalost VŠ prostředí, znalost knihovnického prostředí, komunikační dovednosti a sociální empatie. Vyjmenovala činnosti, které může dělat v knihovně i neprofesionál. Vyřešily by to pomocné síly, ovšem platově to vůbec není zajímavé. Knihovně tedy pomohlo zaměstnávání studentů, kteří se osvědčují i jako "pátá kolona", resp. další informační kanál ve studentské obci. Jistě jsou i nevýhody - student není perspektivní zaměstnanec, je náročné koordinovat služby, ale i dva roky se vyplatí. V knihovně mají už zavedený proces práce se "studentskými" zaměstnanci. Je důležité je motivovat, např. pomocí Sedmi P:

1. Práce v knihovně má smysl a prestiž
2. Pozornosti - drobné benefity krom základního platu
3. Pochvala - dobrý výkon je oceňován
4. Pracovní prostředí - možnost vytvořit si jej podle sebe
5. Pracovní doba - vstřícný přístup
6. Profesní postup je omezenější, ale je nabízeno další vzdělávání
7. Fungující kolektiv (zde nechť si Pé doplní laskavý čtenář sám).

Lenka Prucková (Knihovna města Olomouce) navázala tématem z oblasti personálního řízení. Jsou naše výběrová řízení diskriminační? se zeptala názvem příspěvku a pregnantně formulovala své postupy při přijímání zaměstnanců a při práci s nimi. V úvodu vyjmenovala kategorie osob, u kterých je třeba se zamyslet, máme-li v ruce jejich přihlášku na místo v knihovně. Kromě čerstvých absolventů to nakonec byli téměř všichni - starší lidé, ženy, jimž tikají biologické hodiny, lidé s postižením, příslušníci jiných etnik nebo cizinci, muži (bylo konstatováno, že muži patří jen na určitá místa v knihovně), matky s malými dětmi, svobodné ženy ve středním věku. Výhodou je vždy vyhlásit výběrové řízení. Text inzerátu je třeba promyšleně formulovat, např. pokud preferujeme určité pohlaví, dáme jej na první místo (př. knihovnice/knihovník). Uvedeme konkrétní pracovní dobu a nezapomeneme na datum výběrového řízení. Je povinností dát inzerát na úřad práce, který jej dává i do novin, dále je vhodné šířit jej mezi kolegy. Referující uvedla jediný požadavek: strukturované CV, z kterého lze mnohé poznat. Přípravu výběrového řízení je dobré nepodcenit: sestavíme komisi s lichým počtem členů z různých institucí a zohledníme odbornost, na kterou přijímáme. V komisi je vhodné si říci, co chceme, co ještě lze tolerovat. Uchazeči na místo knihovníka musí poslat přihlášky jen e-mailem. Komise pak vybírá předem určitý počet osob podle množství došlých přihlášek. Osobám vybraným k pohovoru je pak zaslána náplň práce, tedy co přesně dotyčný bude na pozici dělat. Pokud to lze, opatří si komise reference. S uchazečem je veden nestrukturovaný rozhovor, např. pracovník pro studovnu dostane otázky pocházející od uživatelů. Tento způsob personální práce se přednášející - ředitelce velké knihovny - osvědčuje. Příspěvek vzbudil v tematickém bloku snad největší ohlas, z auditoria padla řada otázek a živě se o tématu diskutovalo ještě i v kuloárech.

V příspěvku Možnosti knihoven v oblasti dalšího vzdělávání učitelů představila Radka Koscelníková (Státní technická knihovna) záměry STK v oblasti podpory využívání svých elektronických zdrojů. Klíčová dovednost soudobého vzdělávání je schopnost pracovat s elektronickými zdroji a STK právě středoškolským učitelům může nabídnout množství kvalitních zdrojů. Úkolem knihovny je zvyšovat povědomí o elektronických zdrojích a podporovat jejich využívání. Byl proveden průzkum na středních školách ve 4. ročníku, z kterého vyplynulo, že informační výchova je stále nedostatečná. Přednášející konstatovala, že podchycení středoškolských studentů je velmi důležité, odráží se to pak v celém jejich dalším studiu. Výhodné je začít tedy u jejich učitelů. Oslovili 181 středních a vyšších odborných škol a získali odpovědi od 45 respondentů. Průzkum byl připraven také pro podání projektu do programu Adaptabilita v rámci ESF, byly proto pokládány konkrétní otázky, např. kolik časové dotace týdně je respondent ochoten věnovat e-learningovému kurzu.

O slastech a strastech s elektronickými knihami na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze pohovořila Alena Balvínová (Středisko vědeckých informací Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze). V úvodu konstatovala, že vývoj poslední doby postupuje k užívání elektronických zdrojů, mezi nimiž už i elektronické knihy (e-books) získávají čím dál vyšší popularitu. Dále se zaměřila na způsob získání a práci s elektronickými knihami na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vysvětlila výhody předplatných, zejména pro "multitaskingovou" generaci uživatelů. Některé zkušenosti s e-books tu byly už z dřívějška, nyní však byla k dispozici vyšší finanční částka, což vyžadovalo systémový přístup. Jednotlivá pracoviště zaslala své požadavky, ty pak bylo nutno zkoordinovat a následně zjistit situaci na trhu. Vznikla i kuriózní situace, kdy požadavek obsahoval odkaz na tištěnou knihu na stránkách vydavatelství. Dnes Středisko vědeckých informací zpřístupňuje na 290 titulů e-books přímými odkazy. Bibliografické záznamy jsou importovány do knihovního systému Aleph. Jsou k dispozici statistiky využívání, byť zatím pouze z vydavatelství Elsevier. Na závěr přednášející podotkla, že k vyššímu využívání povede zařazování titulů na seznamy doporučené literatury jednotlivých vyučovaných předmětů, podstatná je tedy propagace zejména u vyučujících.

V dalším příspěvku seznámil přítomné Hanuš Karpíšek (Městská knihovna Antonína Marka, Turnov) s Instantními komunikacemi v turnovské knihovně. Po stručném představení knihovny popsal nové způsoby komunikace - instant messaging, které prostřednictvím internetu v knihovně nyní používají. Jde o internetovou službu, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a posílat jim zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli i jinak komunikovat. Hlavní výhoda spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. V turnovské knihovně ušetřili takto téměř polovinu ročních výdajů na telefon (knihovna slouží uživatelům na šesti místech). Konkrétně využívají programy Skype a ICQ. Referující nabídl tato doporučení:

• jednotlivá provozovaná místa vázat na PC, nikoli na osoby,
• netvořit seznamy přátel ani čtenářů,
• nepoužívat zvýšenou ochranu soukromí,
• povolit zobrazování na webu,
• používat profily - informace o kontaktu,
• aktivovat historii kontaktů,
• odhlašovat se ručně, „zavřít“ program nestačí.

Dále konstatoval, že výhodou jsou nízké pořizovací náklady a bezplatný provoz. Upozornil také na doplňkové služby, které bývají již placené. Po zřízení služby je potřeba umístit ikonky na webové stránky včetně popisu jejich stavů. Jsou s novou službou spokojeni, uvedl přednášející, ale osobní návštěva je vždy lepší, a tak na závěr pozval přítomné na čaj do turnovské knihovnické čajovny.

Na prostředky ulehčující knihovníkům práci zaměřil své sdělení také další přednášející - Vladimír Karen (Albertina icome Praha s.r.o.): Nadstavbové nástroje – luxus nebo nezbytnost? V příspěvku se pokusil přesvědčit posluchače, že nadstavbové nástroje jsou opravdu nezbytným luxusem. Zahájil dobrou zprávou - podle studie Pew Internet and American Life Project 2007 navštívilo 62 % Američanů ve věku od 18 do 30 let knihovnu. Internet tedy spíše stimuluje potřeby uživatelů - uživatelé jsou zvyklí na Google, pracují s jednoduchým vyhledáváním v jediném poli. Podotkl, že i knihovny se nyní často snaží nabídnout uživateli to, co hledá, a to způsobem, jakým je zvyklý. Jedním z užitečných nástrojů je aplikace AquaBrowser, produkt společnosti MediaLab z Nizozemí. Jde o vyhledávací stroj, kterému se určí zdroje, v nichž má vyhledávat, přičemž je integrován i s federativními vyhledávači. Data importuje v XML a MARC. Pracuje na třech principech: Search - Discover – Refine. Přednášející ukázal příklad na katalogu knihovny v Arnhemu. Modul MyDiscoveries umí sdílet informace mezi uživateli. Současně je již více než 300 funkčních instalací této aplikace, a to nejenom v Nizozemí. Ideálním doplňkem je Syndetic Solutions (Bowker), což jsou sady dat pro obohacení katalogových záznamů, jako např. obálky, anotace, obsah. Na závěr přednášející zmínil Serial Solution 360 Counter - nástroj pro získání statistik.

Irena Baranayová (Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze) navázala svým příspěvkem na téma E-časopisy a e-knihy v centrálním katalogu UK – ideální symbióza. Centrální knihovně-informační systém - CKIS vznikl na půdě Univerzity Karlovy v roce 2004 (viz článek http://www.ikaros.cz/node/4705), a to s využitím Alephu 500. Dnes obsahuje systém až na 950 tisíc bibliografických záznamů. Slouží především ve výpůjčním protokolu, ale také pro akvizici a další procesy. Přednášející představila způsoby přístupu k elektronickým zdrojům v CKIS, jak k seriálům, tak k elektronickým knihám. Uvedla, že volně dostupné časopisy z databáze vyňali pro nevyváženost popisu těchto zdrojů. Vzdálený přístup je řešen přes OneLog nebo VPN. Projeví se zvýšení přístupů? Statistiky se teprve budou sestavovat, ale jistě další propagace a školení budou nutná.

Příspěvkem z praxe katalogizátora s názvem Nad rámec katalogizačních pravidel: k aktualizaci bloku polí 9XX pokračovala Edita Lichtenbergová (Národní knihovna ČR). O polích začínající na 9 se příliš nemluví. Jde o blok národních polí pro zápis údajů bibliografické a administrativní povahy pro potřeby národních projektů (např. ČNB, SKC). Blok vznikl v 90. letech, byl připravován pro CASLIN, byl tedy původně děleným blokem pro slovenské knihovny. Zůstal zachován takto, povinné pole je 910 (lokace dokumentu pomocí sigly). Příkladem v poli 928 je jméno nakladatele v národním jazyce (je-li český dokument v jiném jazyce). Připravují se nová katalogizační pravidla, namísto AACR2 budou RDA (Resource Description and Access, viz např. http://www.collectionscanada.gc.ca/whats-new/013-307-e.html). V angloamerickém světě se předpokládá implementace od roku 2010, v Česku přibližně v roce 2011. S tím bude souviset aktualizace bloku 9xx. V tomto směru bude jednáno s katalogizátory starých tisků a ANL, některá pole by navíc mohla být zrušena, což bude možné do konce tohoto roku připomínkovat.

Pohled z jiného úhlu nabídl v následujícím příspěvku Ivo Brožek (Knihovna Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) a tím byl Přechod na nový knihovní systém na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V úvodu zaznělo motto: Poučme se z cizích chyb, bolí to méně než z chyb vlastních. Poté referující přednesl Čapkovo pojetí knihovníka - bibliotékáře, čímž se připojil k hnutí Česko čte Čapka a zcela si tím auditorium získal. Další sdělení bylo již prozaičtější – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně ještě před nedávnem neměla centrální knihovnu, stávající systém zahrnoval pět instalací s jedním rozhraním na webu. Od roku 2004 uvažovali nad centrálním systémem pro pět fakultních knihoven. Ke sloučení fakultních do jednoho katalogu podstatně pomohl program MŠMT. Ve výběrovém řízení oslovili pět dodavatelů se svými požadavky, do užšího výběru postoupil systém Aleph a ARL. Po schválení projektu na MŠMT mohly být zahájeny další procesy a v září 2007 byl zahájen provoz systému. Podařila se také implementace čipové karty studenta a zaměstnance.

O projektu TOC neboli o Obohacování bibliografických záznamů o obsahy a obálky dokumentů pohovořila Marie Balíková (Národní knihovna ČR). Vývoj v posledních letech směřuje k širší nabídce služeb. Ukazuje se, že katalogy s přidanou hodnotou pro uživatele jsou tou cestou, jak se také poněkud přiblížit ke knihovně 2.0. Provedený průzkum ukázal zájem o naskenované obsahy a obálky v katalogu s bibliografickými záznamy. Bylo třeba vyjednat (a o to se velmi zasloužil SKIP) s obcí nakladatelů článek do novely Knihovního zákona: knihovny mají licenci k užití kopie obálky (nesmí však být komerčně využita, je nutný souhlas vydavatele, anotace je také autorské dílo – je tedy v případě zařazení nutný souhlas autora, naskenovaný obsah je bez problémů). Přednášející připomněla projekt Sdílení kopií obálek knih (projekt Moravské zemské knihovny, v betaverzi je nyní k dispozici 95 tisíc kopií obálek s primárním identifikátorem ISBN). Projekt TOC měl dvě verze, první měla problémy např. se skenováním větších formátů, verze TOC 2 je dokonalejší, má více funkcionalit. Link vede na speciální úložiště, kde je umístěn obrázek ve formátu PDF. Kritérium pro zařazení je smysluplnost obsahu, vysokou preferenci mají sborníky z vědeckých konferencí. Lze doufat, že časem se nebudou muset obálky a obsahy skenovat, vydavatelé by je mohli rovnou dodávat.

Potenciální aplikace souboru národních autorit v paměťových institucích zněl název dalšího příspěvku Marie Balíkové (Národní knihovna ČR), kterou posléze doplnila Nadežda Andrejčíková (Cosmotron Bohemia s.r.o.). V úvodu bylo zmíněno poslání a úkol paměťových institucí – tj. zpracování a zpřístupnění, přičemž knihovny si kladou za cíl především zpřístupňování sbírek publikovaných dokumentů, kdežto muzea a galerie převážně uchovávají sbírky artefaktů, tj. primární je pro ně zpracování popisu. Proto zde existují rozdílné přístupy. Garantem standardizace jsou soubory autorit (řízené selekční prvky). Jaké informační služby jsou poskytovány knihovnami? Těžiště je v knihovním katalogu za účelem zpřístupnění a přidanou hodnotou je obohacení v bibliografických záznamech. Přidanou hodnotou služeb muzeí, galerií a archivů je kvalitní popis. Současným trendem je větší otevřenost vůči uživatelům prostřednictvím webu, zpřístupňování informací v kontextu. Jako příklad byly uvedeny geografické autority (tzv. GEO autority), které jsou použitelné i pro archivy a galerie. Pole 034 je připojeno do autoritního záznamu geografických autorit. Souřadnice se uvádějí ve tvaru požadovaném formátem MARC 21. Do mapy se generuje link a zobrazuje na ní danou lokalitu. Přibližně 4 200 záznamů lze propojit hned, další 3 750 bude potřeba „hlavoručně“ propojit, pomůckou může být tedy pole pro GPS (opakovatelné, obsahující další podpole - zápis údaje zeměpisná šířka, zeměpisná délka, poznámka). Využívá se aplikace Google maps a databáze Geonames. Nadežda Andrejčíková sdělení doplnila, že kooperativní tvorba souborů autorit je potřebná, lze vycházet z modelů entit a vztahů mezi nimi. Projekt Národní autority v prostředí muzeí a galerií - interoperabilita s NK ČR (2007-2010) se už rozběhl, plánuje se harmonizování souborů autorit, aby byly shodné aspoň některé selekční prvky. Vizí je záznam v muzejní "vrstvě" shodný se záznamem v NK ČR a prolinkování na záznamy v muzeích a galeriích přes systém v knihovnách, čímž se zvýší komplexnost informací a národní autority budou tak obohacovány o další prvky. Aktuálně se pracuje na tom, aby muzejní „vrstva“ geografických autorit se připojila k záznamům knihoven.

V posledním příspěvku této sekce položily Eva Svobodová a Danuše Vyorálková (Národní knihovna ČR) otázku Kolik práce knihovnám přidělává Souborný katalog ČR? Jsou si vědomy toho, že jistě práci přidělává, nicméně o užitečnosti tohoto počinu není pochyb. Nebojte se přispívání do SKC, vyzvaly tedy přednášející své kolegyně a kolegy. Je třeba znát standardy - minimální záznam pro SK ČR, AACR2, ISBD, formát UNIMARC/MARC 21, Konspekt/MDT. Na webové adrese http://www.caslin.cz/spoluprace/standardy/standardy-pro-souborny-katalog-cr/ je toto vše dobře popsáno. Doporučuje se sdílení záznamů, zejména malým knihovnám. Přispívat lze dvěma způsoby, buď zasílat data přes FTP nebo využít protokol OAI-PMH. Stahované záznamy netvoří tolik duplicit. Je vhodné využívat online formulářem pro aktualizaci dat - hlášení chyb, oprav aj. Lze také se připojit k MVS, umožnit zaslání objednávky MVS, což přispěje k urychlení vyřizování požadavků. V současnosti Souborný katalog ČR zahrnuje až 3 miliony záznamů, přispívá 190 knihoven a další spolupracují.

Závěrem Štěpánka Žižková nabídla úvahu: Mají knihovníci opravdu více práce? Z dnešního jednání vyplývá, že si sami leckdy práci přidělávají. Hypotéza, že dosud neměli co dělat, jistě neplatí. Pravdě se více blíží, že jsou to nadšenci, co rádi dělají svou práci a baví je to.

Byla také načrtnuta témata pro příští sekci v roce 2009 - Knihovník jako univerzální voják; Jak se vyplatí vzdělávání pracovníků; Okénko pro ředitele; Jak zabezpečit věci uživatelů v knihovně.

Tematický blok Četba a čtenářství v širších souvislostech

Tematický blok moderoval Vít Richter (Národní knihovna ČR). Prvním přednášejícím se stal Jiří Trávníček (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i.) – jeho příspěvek nesl název Jak se čte u nás a jinde. Hovořil o reprezentativním průzkumu čtenářství a čtení, který se v ČR uskutečnil vůbec poprvé. Realizovala jej Národní knihovna ČR ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. V průzkumu byla zahrnuta celá česká populace 15+. Nyní je připravována publikace s výsledky průzkumu.

Irena Prázová (Středisko vědeckých informací Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze) se ve svém vystoupení zabývala výsledky výzkumu čtenářů jako uživatelů informačních institucí se zaměřením na studenty s preferencí odborných textů. Výzkum byl proveden v rámci disertační práce přednášející. Jednalo se o nereprezentativní typ čtenářského výzkumu se zaměřením na vysokoškolské studenty humanitních oborů. Bylo mj. zjištěno, že z hlediska typů dokumentů studenti používají nejvíce učebnice a skripta, k odborné literatuře přistupují spíše utilitárně, databáze využívají jen občas.

Ludmila Slezáková (Knihovna Univerzity Palackého) svůj příspěvek nazvala Kde a jak hledají odborné informace vysokoškolští studenti a vyučující. Seznámila přítomné s výsledky ankety, která byla provedena v letošním roce (předchozí ankety byly realizovány v letech 2000 a 2003). Zúčastnilo se jí celkem 2 056 respondentů (1 383 studentů, 521 vyučujících a vědeckých pracovníků, 111 doktorandů a 41 administrativních pracovníků). Bylo mj. zjištěno, že s webovými vyhledávači pracuje 99,8 % respondentů, s odbornými licencovanými databázemi 59,5 %. Cca 40 % respondentů uvedlo, že s databázemi vůbec nepracuje. Vyučující a vědečtí pracovníci využívají oproti studentům odborné databáze mnohem soustavněji a častěji. Meziknihovní výpůjční služba je vcelku známá, o její existenci vědělo 16,5 % respondentů. Ze služeb webu 2.0 jsou nejvíce využívány Wikipedie, YouTube a blogy.

Lenka Šimková a Olga Vašková (Středočeská vědecká knihovna v Kladně) svůj příspěvek nazvaly Šedesát let českého knihovnictví na stránkách Čtenáře. V roce 2008 je totiž vydáván již 60. ročník tohoto časopisu, který byl ovšem původně určen pro čtenáře, ne pro knihovníky. Rok 2008 přinesl několik novinek – novou obálku a grafiku, pravidelnou právní poradnu a přístup k elektronické verzi jako bonus pro předplatitele. Ta je k dispozici na adrese http://ctenar.svkkl.cz/ (starší čísla jsou k dispozici volně).

Petr Škyřík (Kabinet informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity) přednesl příspěvek Inflow, SyDoČe - experimentální projekty na podporu čtenářství. Účastníkům konference přiblížil koncepci tzv. aplikačních seminářů realizovaných v rámci výuky, zmínil elektronický časopis Inflow, do něhož je kromě studentů zapojeno také cca devět vyučujících, zabýval se také systémem na doporučování četby SyDoČe, který je založen na myšlence, že čtenáři nečtou, protože nevědí, co by měli číst, projektem BiblioHelp, který by měl být zaměřen na biblioterapii, a projektem Guerilla Readers, což by měla být databáze guerillových technik, které lze aplikovat v oblasti knihovnictví.

Zlata Houšková (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazvala Projekty na podporu četby – zahraniční zkušenosti. Zmínila některé zahraniční projekty a jejich paralely v ČR (The Big Read – Moje kniha či Celebrity Posters – plakáty Čtu). Je také připravován portál Reading Worldwide, na němž by měly být shromažďovány informace o projektech na podporu čtení z celého světa.

Jana Nejezchlebová (Moravská zemská knihovna) přednesla příspěvek Festival knihy a četby součástí projektu EWHUM. Seznámila přítomné s účastí gymnázií z ČR na festivalu a stručně přiblížila obsah projektu EWHUM (European Humanism in the World). Festival je možné vnímat jako činnost, která získá studenty pro aktivní práci s knihou a která také může přispět k užší spolupráci škol a knihoven.

Marie Mudrová (Mětská knihovna v Chebu) představila soutěž „Knihovna roku“. Již se uskutečnilo osm ročníků soutěže, v roce 2003 se poprvé jednalo o státní cenu. Letošní vítězové budou vyhlášení 9. října v 11.00 v Zrcadlové kapli v Klementinu.

Zakončení konference

Vít Richter následně uzavřel odbornou část posledního konferenčního dne a Zlata Houšková se ujala hodnocení celé akce. Nejprve však Jaroslava Štěrbová (Městská knihovna v Praze) seznámila účastníky s výsledky ankety o nejpřitažlivějšího vystavovatele/vystavovatelku na konferenci. Ankety se zúčastnilo 110 hlasujících, s přehledem zvítězila táborská firma LANius s.r.o.

Poté již Zlata Houšková mohla konstatovat, že letošní konference byla jednou z nejhojněji navštívených – celkem se jí zúčastnilo 311 osob a bylo předneseno celkem 65 příspěvků.

Prezentace z konference jsou dostupné na adrese http://www.sdruk.cz/sec/.

Příští konference se uskuteční netradičně v červnu ve dnech 23.-25. června 2009 (důvodem je připravovaná rekonstrukce sečského areálu).

Autorkou fotografií je Linda Skolková.