Ve dnech 11. – 13. září 2007 se v Seči u Chrudimi uskutečnil již 15. ročník konference Knihovny současnosti. Konferenci tradičně zahájil Jaromír Kubíček (Sdružení knihoven ČR).

Následně Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna, Ústí nad Labem) představil letošní nositele medaile Z. V. Tobolky. Z jedenácti nominovaných medaili získalo pět osob:

• Bohuslav Smejkal (dříve Vědecké knihovny v Olomouci, nyní v důchodu),
• Mgr. Taťjana Spunarová (dříve Knihovna Národního muzea, nyní v důchodu; předávání medaile se však bohužel nemohla osobně zúčastnit, v její nepřítomnosti však byl přečten děkovný dopis),
• PhDr. Zdeněk Uhlíř (Národní knihovna ČR),
• Mgr. Zuzana Bornová (Okresní knihovna Petra Bezruče v Opavě),
• Mgr. Jana Shejbalová (Moravská zemská knihovna).

Medaile slavnostně předávali Květa Cempírková (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích) a Jaromír Kubíček.

Nyní se již věnujme jednotlivým tematickým blokům (resp. sekcím) konference. Prezentace doprovázející jednotlivé přednesené příspěvky jsou k dispozici na webu konference.

Sekce Koncepce českého knihovnictví

Úvodní sekci moderovala Zlata Houšková (Národní knihovna ČR). Na začátku sekce nejprve vyzvala přítomné k vyjádření úcty řadě osobností z oboru knihovnictví, které nás letos navždy opustily (mj. M. Bohatcová). Následně předala slovo Jaromíru Kubíčkovi, který ve svém krátkém vystoupení shrnul některé ze současných trendů v knihovnictví, zmínil mj. tradiční a nové funkce knihoven či nutnost vycházet ze znalostí potřeb uživatelů.

Poté Bohdana Stoklasová (Národní knihovna ČR) přednesla příspěvek České knihovnictví v kontextu světových trendů (na přípravě příspěvků spolupracovala s kolektivem autorů, byly využity i podklady zahraničních kolegů). Konstatovala, že v 70. a 80. letech 20. století se problematika koncepcí objevovala v řadě publikací, později již tématu nebyla příliš věnována pozornost. Zahraničním kolegům položila přednášející otázku, co vědí o výsledcích českého knihovnictví. Odpovědi se velmi často podobaly, opakovala se témata i jména. B. Stoklasová proto zdůraznila nutnost publikovat a přednášet o výsledcích v cizích jazycích a v zahraničí, přičemž důležitý je výsledek (ať již konkrétní, použitelný nebo minimálně inspirativní), teorie (s výjimkou teorií převratných) nezískávají tolik pozornosti. Mezi tématy se objevovala plánovaná stavba nové budovy Národní knihovny ČR (významný výsledek českého knihovnictví, byť dosud ne praktický), dále Manuscriptorium, Jednotná informační brána, Koncepce Národní digitální knihovny, standardizace (zejména v oblasti katalogizace), povodně a vakuová komora, Parlamentní knihovna, Česká národní bibliografie a RETROKON.

Následně se přednášející zaměřila na shrnutí výsledků českého knihovnictví od roku 1989 v několika oblastech, zejména se jednalo o získávání, zpracování, správu a ochranu dokumentů, služby a o mezinárodní spolupráci. Připomněla mj. skutečnost, že zpřístupnění jasně formulované strategie doplňování fondů a akviziční politiky na webových stránkách českých knihoven je zatím spíše výjimkou. Doplňování fondů mnoha českých knihoven se proto řídí spíše subjektivním odhadem jednotlivců než propracovanou a pravidelně aktualizovanou a veřejně přístupnou akviziční politikou. V oblasti zpracování dokumentů připomněla přednášející např. možnost výměny záznamů se zahraničím a nutnost zásadní změny standardů (obojí nastalo po roce 1989). Konstatovala také, že přes možnosti výměny záznamů je procento originální katalogizace stále poměrně vysoké. Upozornila, že oblast správy a ochrany dokumentů se týká jak dokumentů analogových, tak dokumentů digitálních a uvedla parafrázi citátu Abdelazize Abida (UNESCO), který přirovnává ochranu digitálních dokumentů k udržování ohně – je nutné se mu neustále věnovat, udržovat ho a čistit, jinak zhasne a nenávratně zmizí; při správné péči ale může být věčný. Pokud se týká služeb jako konečného produktu a nejdůležitějšího výstupu činnosti knihoven, situaci doposud nelze považovat za příliš optimistickou. Potenciál meziknihovních a referenčních služeb např. není v českých knihovnách dosud plně využit. Pozitivní však je, že české knihovny postupně vyrovnávají rozdíl mezi blízkým a vzdáleným uživatelem. Pokud se týká mezinárodní spolupráce, české knihovny mají zastoupení ve většině hlavních mezinárodních organizací, aktivní účast na konferencích je však většinou koncentrována pouze na pracovníky Národní knihovny ČR.

Vít Richter (Národní knihovna ČR) vystoupil s příspěvkem nazvaným K plnění Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004-2010 (původně jej měl přednést spolu s Blankou Skučkovou z Ministerstva kultury ČR). Připomněl, že koncepce byla schválena v roce 2004, v letošním roce bylo pak přistoupeno k její aktualizaci. V souvislosti s tím bylo osloveno cca 150 odborníků, od nichž však bylo získáno pouze 17 odpovědí (mj. i od Vladimíra Karena ze společnosti Albertina icome Praha). V. Richter zmínil některé konkrétní body koncepce, které prošly aktualizací, doplněna byla např. zmínka o doporučení Evropské komise k iniciativě i2010: Digitální knihovny, nově byla také zahrnuta podpora čtenářské gramotnosti, propagace četby, zejména u dětí a mládeže, rovněž byla zmíněna nutnost zvýraznit orientaci knihoven na koncové služby uživatelům, a to s využitím metod marketingu a aktivního budování vztahů s veřejností. Přednášející také upozornil na oblasti, v nichž se ne vždy daří stoprocentně dosahovat žádoucích výsledků (jedná se např. o regionální funkce, připojení všech knihoven k internetu či zlepšení dostupnosti knihoven a jejich služeb a odstranění bariér přístupu). Upozornil, že z hlediska budoucího vývoje je nezbytné podpořit poradenskou a metodickou činnost v oblastech využívání strukturálních fondů EU, výstavby a rekonstrukce knihoven, četby atd. Zmínil také některé výsledky průzkumu čtenářství dospělých, který byl realizován formou společného projektu Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. a Národní knihovny ČR s finanční podporou Ministerstva kultury ČR. Průzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 1 551 osob. Upozornil i na klesání počtu výpůjček v knihovnách a čtenářů knihoven.

Bohdana Stoklasová (Národní knihovna ČR) ve svém druhém vystoupení nazvaném Koncepce trvalého uchování knihovních dokumentů stále jen na papíře nejprve stručně představila uvedenou koncepci, dále se zaměřila na stav jejího naplňování. Zabývala se otázkami spojenými s budováním centrálního digitálního repozitáře, jeho základními funkcemi (jedná se o dodávání digitálních objektů, příjem digitálních dokumentů a metadat, archivní sklad, správu dat, administraci, plánování trvalé ochrany a přístup; koncepce repozitáře vychází z normy ISO 14 721, tj. z referenčního modelu OAIS, Open Archival Information System) a auditem (první audit byl proveden na přelomu června a července v rámci projektu Digital Preservation Europe, DPE; v souvislosti s auditem byl zmíněn mj. nástroj DRAMBORA – Digital Repository Audit Method Based on Risk Assessment; podrobnější informace budou zveřejněny na letošním ročníku konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě). Zdůraznila, že bez odpovídajícího finančního zajištění není možné koncepci v podstatě realizovat - v loňském ani letošním roce nebylo financování vládou projednáno, byly získány pouze dílčí prostředky z programu VISK 4.

Zlata Houšková (Národní knihovna ČR) následně pokračovala s příspěvkem Trendy rozvoje oborového vzdělávání, který připravila ve spolupráci s Richardem Papíkem (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity v Praze). Nastínila přehled různých typů vzdělávání (formální, neformální a informální), shrnula také současný stav středního a vyššího odborného a akademického vzdělávání v oboru knihovnictví a informačních služeb v ČR. Upozornila na stránku na portálu Informace pro knihovny, kde je přístupný adresář těchto škol. Zmínila, že bohužel většina absolventů vysokoškolských knihovnicko-informačních studijních oborů nenastupuje do knihoven. Dochází také k ambivalenci v rozvíjení studijních oborů (humanitní a sociálně-vědní studia versus techničtěji orientovaná informačně-knihovnická studia). Přednášející upozornila, že podle některých odborníků hraje důležitější roli vzdělávání neformální (navazující na vormální vzdělávání). Velký zájem je v současné době o rekvalifikační kurzy. Zajímavostí je, že díky proběhlým průzkumům mohli knihovníci pro chystanou analýzu vzdělávání v resortu kultury jako jediní poskytnout validní data o kvalifikační struktuře pracovníků knihoven. Otázkou také je, co je vlastně jádrem naší profese (a co by tedy mělo být i jádrem našeho vzdělávání). Oblasti vzdělávání zahrnují řemeslo, informační technologie, média a možnosti jejich aplikace a využití v oboru, jazykové vzdělávání, sociální kompetence, specifické oblasti a obecnou gramotnost. Nepřekvapí, že právě lidské zdroje mohou být hlavním bohatstvím instituce. Z. Houšková také připomněla, že vysoce žádoucí je kooperace oborových škol a všech, které problematika zajímá; připomněla také existenci Sekce vzdělávání Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP).

Eva Svobodová (Národní knihovna ČR) a Zuzana Hájková (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích) ve svém společném vystoupení přednesly příspěvek nazvaný Souborný katalog ČR – včera, dnes a zítra. Na katalog se dívaly z pohledu správce i uživatele. Nyní katalog obsahuje cca 3,1 milionů záznamů českých a zahraničních monografií, speciálních druhů dokumentů, seriálů a starých tisků a přes čtyři miliony odkazů do lokálních katalogů přispívajících knihoven. V roce 2006 byla schválena Koncepce rozvoje Souborného katalogu ČR. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích (JVK) v roce 2006 přešla z knihovního softwaru T-Series na software ARL (Advanced Rapid Library), byla provedena konverze více než 1 500 000 záznamů a implementace trvala více než půl roku. Spolupráce se Souborným katalogem ČR však byla přerušena na relativně krátkou dobu (poslední dávka z T-Series byla odeslána 5. 9. 2006, první testovací dávka z ARL pak 3. 11. 2006). Zasílání záznamů bylo výhodné i pro JVK– při importu do Souborného katalogu ČR je totiž prováděna kontrola záznamů z hlediska správnosti (formát MARC 21), díky tomu bylo možné provést opravy chyb vzniklých při konverzi. Bylo také rozhodnuto o novém exportu všech záznamů do Souborného katalogu ČR – nové záznamy jsou kvalitnější.

Eva Žáková (Krajská knihovna Karlovy Vary) přednesla referát s názvem Koncepce rozvoje služeb Krajské knihovny Karlovy Vary. Zmínila mj. tři dokumenty koncepčního charakteru, které v této knihovně vznikly po roce 2000 – jednalo se o Koncepci Krajské knihovny Karlovarského kraje (2002), Strategii činnosti Krajské knihovny Karlovy Vary (2003) a Rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb Karlovarského kraje (2003). Zdůraznila také chápání knihovny jako jednoho z center komunitního života. Doplňkem příspěvku byla prezentace, která je v Krajské knihovně Karlovy Vary užívána jako jeden z marketingových nástrojů.

Danuše Lošťáková (Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci) svůj příspěvek nazvala Dnešek a zítřek Knihovny Univerzity Palackého v Olomouci. Nejprve stručně představila Univerzitu Palackého v Olomouci (zajišťuje výuku dvou set vědních oborů a spadá pod ni padesát výzkumných pracovišť), dále se již zaměřila na její knihovnu. Jedná se o knihovnu veřejnou, především je ale zaměřena na uživatele z akademické sféry. Čtenáři mohou na jednu průkazku zároveň využívat služeb této univerzitní knihovny a Vědecké knihovny v Olomouci. Díky novým studentům má Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci stále nový přísun uživatelů. Ústřední knihovnu průměrně navštěvuje 1 800 uživatelů za den, ve špičce až 3 000 uživatelů. Sami studenti mají velký vliv na fungování knihovny, ta se jim snaží nejrůznějším způsobem vyjít vstříc, např. rozšiřováním otevírací doby.

Jiří Polišenský (Národní knihovna ČR) přednesl příspěvek Digitalizace novodobých dokumentů. Přiblížil počátky digitalizace (mj. projekt Digitalizace mikromédií, který probíhal v letech 1997-1999 a navazoval na program UNESCO Paměť světa) , nastínil současnou situaci, zmínil např. problematiku archivace digitalizovaných dokumentů a jejich zpřístupňování. Pozornost věnoval také spolupráci jednotlivých institucí při digitalizaci a rovněž softwaru s otevřeným zdrojovým kódem Kramerius, který je dnes využíván v cca patnácti knihovnách a byl již rozšířen o podporu protokolu OAI-PMH (díky tomu bylo možné např. účastnit se projektu M-CAST). Upozornil, že vzniká řada digitalizačních pracovišť (mj. v Knihovně AV ČR, v.v.i., dále v Krajské knihovně Vysočiny, Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě či Městské knihovně v Praze).

Zdeněk Uhlíř (Národní knihovna ČR) vystoupil s příspěvkem Manuscriptorium na cestě k Evropské digitální knihovně. Kromě Manuscriptoria přednášející stručně přiblížil i další projekty (Kramerius, WebArchiv, Jednotná informační brána a Litterae ante portas. Nastínil také vazby Manuscriptoria na další projekty a programy (VISK 6, Memoriae mundi series Bohemica, Memory of the World, CEE MASTER a ENRICH, tj. European Networking Resources and Information Concerning Cultural Heritage).

V závěru úvodní sekce byla pokřtěna kniha Věry Vohlídalové Na houpačce nejen s knihovnou (ISBN 978-80-86807-48-5). Jejími kmotry se staly Vladimíra Sodomková, Naďa Andrejčíková a Jaroslava Štěrbová.

Sekce Technical services aneb Akvizice a katalogizace jsou služba?

Sekci moderovaly Radka Římanová a Štěpánka Žižková (Státní technická knihovna).

Nejprve vystoupila Šimona Šimonová (Knihovna města Hradce Králové) s příspěvkem Vývoj akvizice hudebního oddělení Knihovny města Hradce Králové. Uvedla, že návrhy na akvizici podávají všichni pracovníci hudebního oddělením, náměty k doplňování fondu dodává i veřejnost. Při akvizici jsou omezeni jazykovým konzervatismem studující veřejnosti – nakupují proto převážně zdroje v češtině, v cizích jazycích jsou uživateli využívány v podstatě pouze encyklopedie. Profilace fondu vychází z charakteru potenciálních uživatelů. Zajímavostí je nákup starších hudebních titulů, u nich již není nutná devítiměsíční odkladová lhůta. V hudebním oddělení také dlouhodobě udržují seznam deziderát.

Jana Machonská a Vladimír Karen (Albertina icome Praha) přednesli příspěvek Nástroje na podporu využití e-zdrojů a jejich akvizice a katalogizace. Vzhledem k rostoucímu počtu titulů (knižních a časopiseckých) je zřejmé, že proces akvizice a katalogizace je nezbytné zjednodušit. Přestože počet titulů v elektronické podobě radikálně stoupá, na rozdíl od tištěných titulů často nejsou katalogizovány. K zahrnutí a analýze záznamů elektronických seriálů do katalogu knihovny je možné použít řadu podpůrných nástrojů, např. Ulrichsweb, Ulrich’s Serials Analysis System, Serials Solutions či systém ISSN (obdobně pro knihy lze využít Global Books In Print od firmy Bowker či Bowker’s Book Analysis System). Podrobněji byl v příspěvku představen nadstavbový nástroj Serials Solutions, jeho výraznou výhodou je, že je dostupný výhradně jako on-line služby (tj. nic není nutné instalovat, aktualizovat apod.). Nabízí mj. funkci Overlap Analysis, která umožňuje porovnání obsahů libovolného množství elektronických zdrojů obsahujících časopisecké tituly, a to dokonce až na úroveň jednotlivých čísel časopisů.

Alena Matuszková (Knihovna společenských věd T. G. Masaryka v Jinonicích) nazvala svůj příspěvek Nesnesitelná lehkost akvizice aneb Cesta k ideálu. Nejprve stručně představila jinonickou knihovnu – má cca sedm tisíc uživatelů, ročně získává přes čtyři tisíce knih, v systému knihoven Univerzity Karlovy v Praze má výjimečné postavení – jedná se o společné zařízení Centra pro otázky životního prostředí, Fakulty humanitních studií, Fakulty sociálních věd a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pokud se týká financování akvizice, jedná se jednak o finance z rozpočtu, jednak o účelové dotace. Přednášející zmínila složitost zjišťování potřeb uživatelů – nejvíce návrhů na nákup zdrojů proto nakonec podávají sami knihovníci. Knihovna mají akviziční strategii, zatím není zveřejněna, o jejím zveřejenění je však uvažováno. Pokud se týká dodavatelů, knihovna se soustřeďuje na české dodavatele, při jeho výběru je zásadní zpětná vazba (komunikace s dodavatelem). A. Matuszková v souvislosti s akvizicí zmínila také pět P (porozumění, poskytované služby, převzetí části zodpovědnost, pořádek, partnerství). Akvizici považuje za službu, která může napomoci zlepšení image knihovníka.

Ilona Trtíková (Výpočetní a informační centrum Českého vysokého učení technického) přednesla příspěvek Online služby knihoven ČVUT nad kolekcí elektronických knih autorky Marty Machytkové. Konstatovala, že pro uživatele jsou již využívání elektronických informačních zdrojů rutinní záležitostí. Místo na dodávání stále nových zdrojů se na ČVUT soustřeďují spíše zjednodušení práce nadstavbovými službami (např. EDD či RefWorks, což je služba určená zejména pro vědce a pro doktorandy, dále např. poskytování vzdáleného přístupu ke zdrojům). Jádrem příspěvku bylo představení systému Safari Books Online. Ten obsahuje přibližně polovinu veškeré světové knižní produkce v oblasti informačních a komunikačních technologií a neustále se rozrůstá. Licenční smlouva je podepsána na nákup tzv. slotů, nikoliv konkrétních titulů (každý titul má určitou hodnotu, která je vyjádřena tzv. sloty). Na ČVUT mají k dispozici 50 slotů pro osm současně pracujících uživatelů. Ti mohou prostřednictvím webového rozhraní hlasovat a vyjadřovat tak svůj názor na to, které knihy by měly být v dalším období zpřístupněny. Každý uživatel má k dispozici celkem 35 hlasů. Systém Safari Books Online také umožňuje podrobné sledování přístupů k jednotlivým titulům a jejich čtenosti.

Edita Lichtenbergová (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazvala FRBR v praxi. Poznamenala, že Funkční požadavky na bibliografické záznamy (Functional Requirements for Bibliographic Records, FRBR) vyšly v angličtině již v roce 1996, v českém překladu jsou pak k dispozici od roku 2001. Cílem FRBR je zmapovat jednotlivé prvky bibliografického záznamu, popsat jejich vzájemné vztahy a na základě jejich vyhodnocení navrhnout podobu základního jádra záznamu, tedy základní úrovně zpracování. Má i další role, např. upřesnění terminologie a vztahů v bibliografickém univerzu. Přes svou velkou popularitu je FRBR stále pouze teoretický model, dosud nebyl důkladně otestován, resp. skutečných implementací je málo, často se jedná pouze o otestování na vzorcích dat. S postupným zahrnutím FRBR počítá i např. Koncepce Souborného katalogu ČR do roku 2010, jedná se o jeden z prostředků zatraktivnění katalogu pro uživatele. Přednášející také poznamenala, že již stávající způsob katalogizace umožňuje zápis podle FRBR, navíc FRBR lze využívat na různých úrovních. Zajímavostí je, že podle průzkumu OCLC je 80 % děl prezentováno jedním vyjádřením. Užitečným zdrojem aktualit o FRBR je FRBR Blog. E. Lichtenbergová také stručně shrnula postup přípravy nových katalogizačních pravidel RDA, jejichž anglické vydání se plánuje na rok 2009.

Jaroslava Svobodová (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazvala E-learningové kurzy katalogizace. Jejich vznik vychází ze situace, kdy je o kurzy katalogizace stále velký zájem, školení jsou však časově i ekonomicky náročná, problémem je i nedostatek lektorů. E-learningové kurzy jsou ekonomicky nenáročné, výhodou je mj. i jejich neomezená kapacita. Autorem kurzů jsou lektoři z Národní knihovny ČR. Kurzy jsou dostupné od prosince 2006, a to na adrese http://dl.cuni.cz/, další podrobnosti o kurzech jsou k dispozici na webu Národní knihovny ČR. Kurzy jsou v současné době zaměřeny na tištěné monografie, počítá se však s jejich rozšířením i na další typy dokumentů. Úspěšní absolventi mají možnost zúčastnit se jednodenního praktického cvičení katalogizace tištěných monografií ve formátu MARC 21 pod dohledem lektorů. Do kurzů se již zapsalo přes 200 studentů. Od účastníků kurzu byla získána také velmi pozitivní zpětná vazba.

Marie Balíková (Národní knihovna ČR) přednesla příspěvek Systém M-CAST v hybridních knihovnách? V úvodu poznamenala, že uživatelé se nechtějí učit speciálním dotazovacím jazykům, navíc existují i např. kvantitativní dotazy, které lze ve formálně-logických jazycích těžko formulovat. Systém M-CAST proto umožňuje kladení dotazů v přirozeném jazyce. Nabízí blok odpovědí - přímou odpověď (jméno osoby, chronologický údaj apod.), úryvek odpovědi a vizualizace zdrojové stránky. Jedná se o vícejazyčný systém, dotaz může být položen v jednom jazyce, odpověď může být prezentována v jiném jazyce. Systém umožňuje pokročilé vyhledávání, je možné jej také zúžit prostřednictvím MDT. Přednášející také vysoce ocenila úroveň spolupráce mezi producenty systému a testovacími pracovišti. Vývoj systému je sice formálně ukončen (hledají se možnosti další kooperace a především financování), v Národní knihovně ČR však ještě probíhá obohacování bibliografických záznamů např. o obsahy. Systém by mohl být využit např. pro databáze regionálních osobností.

Pavlína Doležalová a Magda Šrajbová (Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje) přednesly příspěvek Katalogizátor pro(ti)? uživateli katalogu aneb jak uvažuje knihovník o čtenáři (spoluautorem příspěvku je Jiří Trnka z téže instituce). Konstatovaly, že naprostá většina fondu knihovny se nachází ve skladišti, fond je proto fakticky přístupný pouze přes katalog. Nyní je využíván software Aleph (od roku 2004), předtím byl využíván software KIMS, ten však neměl propojené jednotlivé moduly. Prostřednictvím internetu byl katalog k dispozici od roku 1999, tehdy také proběhla dotazníková akce týkající se katalogu. Další průzkum byl realizován v roce 2007. Jeho cílem bylo zjištění zvyklostí uživatelů (čtenářů a knihovníků) elektronického katalogu knihovny. Ke zjišťování údajů byla zvolena metoda řízeného rozhovoru. Bylo mj. zjištěno, že pracovníci ve službách se chovají stejně jako čtenáři, že uživatelé používají zejména přednastavené formuláře a příliš nevyužívají kombinaci polí.

Radka Římanová (Státní technická knihovna) přednesla příspěvek Autoritní záznamy, čištění rejstříků aneb lze se použit z projektů EU? Zaměřila se na problematiku jmenných autoritních souborů. Doporučila také, aby pro autoritní záznamy nebyl používán matoucí termín autority. Upozornila, že dnešní pojetí autoritních záznamů u nás má své počátky cca v roce 1996. Zmínila také mezinárodní projekty věnované problematice autoritních souborů (AUTHOR, LEAF a VIAF) a také grantový projekt Národní autority v prostředí muzeí a galerií – interoperabilita s NK ČR, který je realizován od letošního roku a potrvá až do roku 2011.

Jana Šubová (Cosmotron) přednesla příspěvek Autoritní soubory pro paměťové instituce připravený ve spolupráci s Nadeždou Andrejčíkovou (též z Cosmotronu). Zdůraznila, že i v této oblasti je nutné začít od uživatele - ten je na začátku všech snah knihovníků. Pozornost je věnována porpojování informací z různých paměťových institicí, ale již se přesouvá od dokuemntů k informačním objektům obecně – zde mohou jako společný jazyk figurovat autoritní záznamy. Cílem pak je poskytnout uživateli jediný vstupní prvek a jeho prostřednictvím množinu informací z knihoven, muzeí a archivů. Z autoritních záznamů by měly být vytvářeny informační objekty, měl by být také vyjadřován kontext a měly by být doplněny další souvislosti.

Libuše Machačová (Vědecká knihovna v Olomouci) vystoupila s referátem nazvaným Co je klíčem ke spokojenosti uživatele? : praxe ve Vědecké knihovně v Olomouci. Uživatel si většinou přeje najít svou knihu v katalogu, chce ji získat co nejrychleji; katalogizátor si přeje ulehčit si práci, dodržet katalogizační standardy a knihu co nejrychleji zpracovat. Ve Vědecké knihovně v Olomouci je pouze jedna třetina záznamů výsledkem originální katalogizace. Je-li hotový záznam k dispozici již při akvizici, doba zpracování je jeden den (výhoda sdílené katalogizace). Pokud se týká elektronického katalogu knihovny, od roku 2003 je v tomto katalogu zpřístupněn veškerý fond knihovny v databázové podobě nebo v podobě naskenovaných katalogů. Od roku 2002 je možné pro přebírání záznamů využívat Jednotnou informační bránu. Nyní probíhá sdílená katalogizace s využitím nástroje Aleph-Cluster. Katalogizátor může uživateli posloužit také tak, že např. přednostně zpracuje žádanou literaturu, využije poznámky pro OPAC (vyplní další konkrétní podrobnosti), vazbu záznamů či zařazení dokumentů do dvou či více bází.

Martin Vojnar (Vědecká knihovna v Olomouci) přednesl příspěvek Čtenářský katalog a zpětná vazba. Na čtenářský katalog se díval očima uživatele – ten by do knihovny nejraději vůbec nešel. Výhodou proto je např. zahrnutí odkazů na on-line verze dokumentů do katalogu (v olomoucké knihovně jich v katalogu je cca 4 000). Je nutné brát v úvahu, že s on-line katalogem pracují i uživatelé, kteří do knihovny nikdy nepřijdou. Při získávání zpětné vazby je možné využít tzv. bibliomining – data mining aplikovaný na data uchovávaná v knihovnách. Při vyhledávání v katalogu je např. užitečná nejenom informace o tom, co uživatelé našli, ale také o tom, co nenašli. Přestože většina uživatelů volí přednastavené základní vyhledávání, ostatní typy dotazů jsou též zastoupeny. Na deset úspěšných dotazů připadají čtyři neúspěšné. Bylo též zjištěno, že uživatelé netolerují pomalé odezvy systému. V případě nulového výsledku by uživateli měla být nabídnuta alternativa. Uživatelské rozhraní by mělo být jednoduché, přehledné, elegantní a zejména přístupné pro handicapované. Jako užitečná se jeví též podpora zpětné vazby (na každé stránce aspoň odkaz na formulář nebo e-mail (lépe obojí), další kontaktní údaj; pravidelné ankety, školení; dlouhodobé sledování – vyhodnocení výsledků anket apod.) – uživatelé jsou aktivní, dáme-li jim příležitost. Např. v katalogu olomoucké knihovny mají možnost známkovat jednotlivé tituly a přidávat k nim komentáře (zatím bylo uživateli uvedeno cca 200 známek a 50 komentářů). Přednášející také doporučil bakalářskou práci Michaly Soškové Analýza a vyhodnocení činností uživatelů souborného on-line katalogu Masarykovy univerzity z roku 2006, její úplný text je dostupný na adrese http://is.muni.cz/th/108801/ff_b.

Jiří Mazal a Helena Sedláčková (Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci) přednesli příspěvek Co je cílem katalogizace - je to skutečně spokojený uživatel nebo katalogizace sama? Zaměřili se na věcné zpracování dokumentů v Knihovně Univerzity Palackého v Olomouci. Z původních dlouhých řetězců předmětových hesel přešla tato knihovna na jejich členění na jednotlivé výrazy, cílem bylo zjednodušení vyhledávání pro uživatele. Problémem však bylo živelné rozrůstání jednotlivých předmětových skupin a neomezení možnosti editace pouze pro správce hesláře. V současné době proto existuje pouze jeden správce, resp. redaktor, který do knihovního softwaru zadává nově navrhovaná hesla.

Ivo Brožek (Ústřední knihovna Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) si připravil příspěvek Personální politika ve vysokoškolské knihovně (naše zkušenosti). Knihovna existuje od roku 1954, I. Brožek v ní působí od roku 1984. Od roku 1984 do roku 2007 bylo přijato celkem 40 nových pracovníků. Knihovna nyní má celkem dvanáct pracovníků (jeden muž, jedenáct žen). Při získávání nových pracovníků je posílána informace na Úřad práce, v okresních novinách je zveřejňován stručný inzerát, informace se objevuje i na nástěnkách ve škole, je předána do zaměstnaneckého odboru, popř. zveřejněna v příslušné sekci časopisu Ikaros. Nově přijímaní zaměstnanci většinou nemají knihovnické vzdělávání; pokud v knihovně pracuje několik let, doplňuje si vzdělání v oblasti knihovnictví (např. formou rekvalifikačního kurzu, jednorázových vzdělávacích akcí apod.). Přednášející zdůraznil, že pro image knihovny mezi veřejností je velmi důležitý kvalitní a ochotný personál. Zmínil také podmínky pro uchazeče – výrok o tom, že např. uchazeči s dredy či piercingem nemají šanci, přítomné povzbudil k živé diskusi o tématu.

Miloslava Faitová (Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni) přednesla referát Evropský průvodce kompetencemi v oboru knihovických a informačních služeb : pokus o využití v personální politice knihovny. Nejprve předeslala, že český překlad průvodce je již k dispozici na webu zdarma ke stažení. Upozornila také, že již probíhají práce na revizi průvodce, jeho nové vydání by se mělo objevit v roce 2009. Dále představila výsledky pokusu o využití průvodce v praxi, konkrétně v personální politice knihovny. Pokus byl zaměřen na oblasti akvizice, jmenného a věcného zpracování a zúčastnily se jej celkem čtyři knihovny (Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Knihovna Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni a Vědecká knihovna v Olomouci). Pracovníci jednak hodnotili sami sebe (vyplňovali tabulku s vypsanými kompetencemi), jednak je hodnotili jejich vedoucí. Pokus ověřil využitelnost průvodce v tomto směru, zároveň např. ukázal potřebu vyjasňovat formulaci příkladů.

Věra Škochová (Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické) přednesla příspěvek Věcné zpracování trochu jinak. Představila v něm konkrétní možnost zapojení studentů do činností prováděných v knihovnách, a to na projektu Zlatý fond českého ekonomického myšlení. Knihovna spolupracuje s katedrou institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE na realizaci stejnojmenného výběrového předmětu. Hlavním výstupem ze semináře jsou podklady pro katalogizaci daného díla, zejména pro věcný popis a pro rozšířené informace o autorovi (biografie, bibliografie). Po skončení semináře jsou díla katalogizována, popř. digitalizována a zpřístupněna prostřednictvím Souborného katalogu VŠE. V přípravě jsou též speciální webové stránky s prezentacemi prací studentů a dalšími informacemi.

Sekce Informační technologie

Moderátorem sekce byl zkušený matador IT v oblasti knihovnictví a informačních služeb vůbec Tomáš Gec (Studijní a informační středisko VFU Brno). Mluvčích se ptal tak šikovně, že by se sekce mohla jmenovat "Vše, co jste chtěli vědět o IT v knihovnách, ale báli jste se zeptat".

První příspěvek v sekci seznamoval knihovníky s novým portálem Národní knihovny pro národní autority. Na adrese http://autority.nkp.cz se všichni, kdo se jmennými, věcnými a názvovými autoritami přicházejí do styku, mohou dozvědět informace o jednotlivých souborech národních autorit a o spolupráci na tomto poli. Užitečné jsou také kontakty na kompetentní osoby v NK ČR, metodiky, postupy a standardy, i zajímavé odkazy. Autoři příspěvku Zdeněk Bartl, Marie Balíková a Jaroslava Svobodová představili webový portál, který má poskytovat především komfortní přístup k většinou známým, ale specifickým oborovým informacím. Portál integruje více služeb na jednom místě. (Knihovnická obec se tímto vyzývá, aby vymyslela zastřešující název pro kategorii "Standardy, pravidla, instrukce, kódovníky..." v sekci Věcné autority.)

Věděli jste, že RSS znamená Rychle Snadno Samo? Martin Vojnar (Vědecká knihovna v Olomouci) šel na RSS "od lesa" a velice prakticky tuto technologii přítomným představil. Informace prostřednictvím RSS zdrojů (RSS kanálů) mnoho lidí zatím běžně nepřijímá, ale na druhou stranu se může RSS v knihovnách hodit například:

• k upozorňování uživatelů na přírůstky v katalogu nebo oborové přírůstky,
• ke sledování výsledků zadaných uživatelských dotazů (SDI),
• ke zveřejnění novinek na webu pro individuálního uživatele a agregátory,
• k publikaci příloh (např. videa).

Vědecká knihovna v Olomouci má kupříkladu v Alephu novinky v roce 2007 tříděné podle oborů a uživatel si může tyto novinky podle oblasti zájmu odebírat pomocí RSS čtečky.

Formát RSS nenechal spát některé firmy, které pro něj vytvořily užitečné nástroje. V prostředí Netvibes si můžete jednotlivé zaregistrované RSS kanály jednoduše vybírat jako ikony na ploše. Pokud webové stránky neobsahují RSS kanál, je možné je nechat zdarma převést pomocí služby FEED43.

Další využití RSS technologie je vytvoření agregovaného kanálu z většího množství RSS kanálů, které vás, resp. vaše uživatele, zajímají. Nové přírůstky pak můžete publikovat na webu knihovny. Ukázku využití agregátoru RSS kanálů pro portál zpravodajských novinek v Univerzitní knihovně TU v Liberci měl na konferenci předvést Adam Kretchmer. Bohužel nemohl dorazit. Můžete se však podívat na stránky knihovny.

Příspěvek nazvaný Monitoring online zdrojů pro regionální informační centrum spoluautorů Marie Crhonkové a Vladislava Rašky (Knihovna Karla Dvořáčka Vyškov) pojednával o konkrétním řešení firmy Cosmotron. výsledky web monitoringu přebírá knihovní systém ARL nebo mohou být v plnotextové formě vystavovány na webových stránkách knihovny. Informační centrum monitoring webových zdrojů využívá pro regionální informace. Může nadále provádět selekci podle zdroje, obce či data publikace. Ve Vyškově tímto způsobem sledují např. obecní zpravodaje, webové stránky obcí aj.

Posledním řečníkem před přestávkou byl opět Martin Vojnar, tentokrát s příspěvkem Jiné způsoby prezentace bibliografických záznamů uživateli. Jeho téma pracovalo s koncepcí FRBR (Functional Requirements for Bibliographic Records, funkční požadavky na bibliografické záznamy) aplikované v knihovním katalogu. V takovém katalogu se vyhledává v jednotlivých entitách, kterými jsou dílo (work), vyjádření (expression), zhmotnění (manifestation), jednotka (item). Martin Vojnar označil tento přístup jako "frbrizaci". Svůj patrně nový pojem definoval jako obecný algoritmus, jak z bibliografického záznamu generovat třívrstvou hierarchii. Frbrizací procházejí v praxi spíše až výsledky vyhledávání, aby se uživateli zobrazily jako hierarchizované.

Koncepci FRBR do svého katalogu WorldCat zahrnulo OCLC, pracuje s ní norský souborný katalog Bibsys nebo australský projekt Austlit.

Pro uživatele může být příjemná vizualizace a shlukování výsledků vyhledávání. Vizualizaci umí např. AquaBrowser a Grokker. Nevýhodná je ovšem pro přesnější vyhledávání, protože upřednostňuje silně zastoupená témata. Shlukování výsledků (např. podle dostupnosti) provádí Metalib 4, Primo nebo Endeca.

Přístup ke katalogizaci podle FRBR nicméně vyžaduje kvalitní data a konzistentní zpracování. Je pracné, ale může být východiskem např. pro hudebniny. Nebo si myslíte, že je to jen touha knihovníků? Že je "frbrizace" uživateli lhostejná? Diskutujte pod článkem!

Jan Pokorný (Ústav výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze) ve svém příspěvku PRIMO – od čtenářského OPAC k čtenářskému portálu představil novinku z produktů ExLibris (např. Aleph) - portál Primo. Primo je dle trendu současné doby integrované uživatelské rozhraní, které vychází z myšlenky, že snaha pořídit jediný softwarový produkt, který pokryje všechny služby, je marná. Osvědčuje se komponentový přístup - různé informační systémy (automatizovaný knihovní systém (dále AKS), elektronické zdroje, SFX aj.) řeší různé úkoly a nad nimi je postaveno jednoduché integrované uživatelské rozhraní.

Primo je právě takovým integrovaným rozhraním, které zajišťuje služby vyhledávání a dodávání dokumentů tištěných i digitálních. Vyhledávání je přitom pomůckou a cílem samotným je co nejrychleji dodat dokument (rychlost dodání je pro uživatele kritická, lidé již dnes nechtějí bibliografické záznamy, ale přímo dokument sám o sobě). Důraz je kladen na jednoduchost uživatelského rozhraní, aby uživatel „nebloudil“ a aby získal jedinou a kompletní informaci (bibliografický záznam, obálka, obsah, recenze, poznámky uživatelů + dodání).

Názorně byla funkčnost rozhraní předvedena a vysvětlena na příkladu vyhledávání hesla Matyáš Braun. Uživateli se nabídnou odpovědi v dostupných zdrojích (odborná literatura, muzejní sbírky, fotografické sbírky, soupisy děl, vazby na další osoby, pořádané výstavy atd.). Dokáže odlišit od sebe Brauna jako umělce a holící strojek Braun. Záznamy jsou přehledně označeny ikonkou typu dokumentu, je u nich uvedena informace, jak jej získat (k dispozici online / v knihovně / jiný zdroj). Nabízí možnost upravit výsledky vyhledávání (fasetové a klastrovací technologie – podle typu dokumentů, autorů, témat, sbírek, data publikace).

Logicky proces probíhá ve čtyřech krocích: připojení všech sbírek (napříč institucemi), propojení mezi sebou, vyhledávání a dodávání dokumentů. Samotný nástroj se pak skládá z těchto komponent: grafické rozhraní, vyhledávácí stroj, modul dodávání dokumentů, publikační modul, administrace a databázový stroj. Ze systémového hlediska hovoříme o několika vrstvách. Repozitář zdrojových dat - můžeme přirovnat např. k OAI harvesteru, ale je možné dodávat data i přes FTP a jinými způsoby. Publikační vrstva vytváří obohacené záznamy a normalizuje je do formátu PNX (XML). Vyhledávácí vrstva, která je založena na technologii Lucene, umožňuje prohledávat velmi velké datové soubory, generují se zde i fasety a klastry. Aplikační vrstva komunikuje s klientem, zajišťuje i propojení s paralelními vyhledávacími systémy, např. MetaLib, je zde řešeno zabezpečení (autorizace i autentikace) a obsahuje prvky webu 2.0 (uživatelem zadané informace). Poslední je prezentační vrstva, která generuje HTML, jednotlivé prvky lze navolit, lze přidávat i vlastní informace (otevírací doba knihovny).

Primo tedy jako portálové řešení sjednocuje různorodý obsah z lokálně i vzdáleně uložených dat, propojuje vyhledávání a dodávání dokumentů, lze napojit na jakýkoliv existující AKS, což umožňuje zachovat knihovně nástroje, kterými disponuje a nemusí nic měnit. Propojení na AKS umí automaticky, přes Z39.50 nebo přes jiné standardy (POST). I u úplně uzavřených systémů lze data sklidit, je možné je získat již z první vrstvy. Momentálně je možné si systém obhlédnout na portálech Vanderbilt University a Dánské královské knihovny.

Jiří Šilha (LANius) ve svém vystoupení nazvaném Novinky ve SKATU - Souborný katalog SKAT a elektronické informační zdroje nastínil reálnou situaci vývoje SKATu (souborný katalog uživatelů systému LANius a Clavius), pro nějž byly plánovány zásadní změny, které se nicméně prozatím neuskuteční, protože se jim nepodařilo získat grant z programu VISK, realizace se tedy pravděpodobně přesune na příští rok.

Nicméně plánem je, aby se SKAT stal souborným katalogem naučné literatury (300 000 titulů s celkem třemi miliony svazků), na kterém participuje 177 knihoven (včetně tří krajských), s on-line aktualizací (doposud čtvrtletní na CD). Změny by měl dojít bibliografický formát dat a systém přispívání, z ručního na automatický pomocí OAI-PMH harvesteru s funkcí deduplikace. Změny by měly přinést lepší využití Z-serveru (protokol Z39.50), vyšší rychlost a komfortnější vyhledávání na webu. Změny budou mj. záviset také na členských knihovnách, zda budou ochotny přejít plně na Clavius SQL, zabudovat poskytovatele OAI, oželet čtvrletní CD s aktualizací pro LANius a spolupracovat na opravě vlastních záznamů.

Další várka změn se má týkat katalogu článků ANSKAT (370 000 článků, 300 titulů periodik, 41 knihoven). Změna koncepce automatického stahování z výběrové na kompletní excerpci přinese rozšíření o regionální periodika, je zde možnost vytvořit další možnou nadstavbu, a to archivaci článků.

Chystanou novinkou ve SKAT je katalog elektronických zdrojů, inspirovaný Wikipedií, cílem je zmapovat seriózní zdroje o konkrétních tématech a propojit s knihovním katalogem. Mezi funkce webového katalogu by mělo patřit volitelná možnost linkování hesel na českou mutaci Wikipedie a nabídnutí vyhledání hesla v katalogu, automatický sběr recenzí a hodnocení knih, propojení na další webové zdroje a jiné relevantní informace. Pilotní projekt chtějí zahájit do konce roku a bude realizován v Městské knihovně Tábor.

V příspěvku Knihovny.cz – Portál o českých knihovnách, jehož autorkami jsou Karolína Košťálová, Hana Nemeškalová a Jindřiška Pospíšilová (Národní knihovna ČR) byl představen portál Knihovny.cz. Byl spuštěn v roce 2004 a má poskytnout kompletní informace o knihovnách a jejich akcích a souhrn informačních zdrojů a návodů jak nejlépe využít knihovny. Projekt byl financován z programu VISK, realizátory jsou MKP, STK, NK, Městská knihovna Třebíč, Městská knihovna Žďár nad Sázavou. Cílem je pomoci uživateli a přilákat nové čtenáře do knihoven. V současné době se plánuje změna struktury portálu, aktuální se zdá být příliš rozvětvená s tím, že se mnoho informací opakuje. Do budoucna by měl portál obsahovat čtyři části – Co je to knihovna, Kde je moje knihovna, Co bylo vydáno, Rozumíte v knihovně?, nově pak budou otevřeny nové sekce – digitální knihovny, služby handicapovaným. Předpokládá se integrace vyhledávacího políčka JIB a přímé napojení na další databáze a portály. Budou rozšířeny nápovědy a návod, plánuje se obohacení o diskuzi a kanály RSS. V rámci portálu bude ponechána databáze zdrojů (informace o zdrojích), přehled akcí pro uživatele (výzva k zapojení), diskuze na portálu Pandora.cz a anglická verze.

Autorky příspěvku směřují výzvu na všechny knihovníky o vyslovení připomínek a nápadů, jak portál nejlépe přizpůsobit uživatelům, realizátoři budou vděční za jakoukoliv spolupráci. V závěrečné diskuzi padl návrh na vytvoření jednotného loga knihovny či jeho grafického konceptu, které by mohl portál poskytovat.

Martin Lhoták (Knihovna Akademie věd ČR, v.v. i.) zahájil svůj příspěvek Informační portál AV ČR – jednotný přístup k výsledkům vědy a výzkumu tím, že představil strukturu a produkci výsledků vědy a výzkumu Akademie věd ČR (dále AV ČR). AV ČR Má celkem 54 pracovišť s odbornou produkcí za rok v průměru 250 knih, 4 000 článků, 2 000 příspěvků ve sbornících atd. Celkový počet produkce se pohybuje okolo čísla 11 000, pokud uvažujeme v horizontu posledních 15 let hovoříme o čísle 150 000. V rámci AV ČR pak lze nalézt mnoho různých informačních zdrojů, právě vlastní produkcí počínaje (tzv. výstupy vědy a výzkumu – dále VaV), dále interní plnotextové databáze, databáze vědeckých dat a výsledků, webové stránky ústavů a výzkumných projektů, katalogy knihoven ústavů a externí komerční a nekomerční informační zdroje. Data přitom jsou strukturovaná i nestrukturovaná, pochází z primárních i sekundárních zdrojů.

Plánovaný informační portál jako jednotné rozhraní by měl umožnit uživatelům jednotný přístup ke všem těmto zdrojům, a to pokud možno k plným textům, zejména pokud se jedná o výsledky VaV, a tím zároveň usnadnit jejich prezentaci. Ústavům se tak nabídne nástroj pro prohledávání vlastních zdrojů včetně vlastních webových stránek. Informační portál by měl poskytnout data k indexaci i globálním vyhledávačům (Google aj.), tedy posunout data z úrovně hlubokého webu na otevřený.

Požadavky na takový portál jsou zahrnutí externích i interních zdrojů dat, možnost omezení prohledávání jen na určitá data, kvalitní prezentace výsledků, možnost dalšího upřesnění vyhledávání a kontextové nabídky, dodání primárních dokumentů. Jako největší problém se jeví zajištění zároveň rychlosti a kontinuality aktualizace zdrojů, které jsou na sobě nepřímo závislé.

Otázkou bude, jakou zvolit technologii, zda komerční (FAST, Autonomy), nekomerční (Lucene), či řešení uzpůsobené pro knihovny (Primo). Komerční řešení, např. FAST (nahrazuje řešení Convera RetrievalWare), je špičková vyhledávací technologie, která nabízí vizualizaci výsledků (tag cloud, concept graph), jejich třídění, kontextovou navigaci, multimédia, mobilní přístup. Jistou překážkou je finanční náročnost, chybí specializace na knihovní data. Co se týče Lucene, taktéž velmi pokročilé vyhledávací technologie (např. tzv. pattern search), je výhoda v dostupnosti, naopak však by bylo potřeba jej výrazně upravit (je to jen obecný nástroj), přizpůsobit, udržovat. Primo jako specializovaná knihovnická technologie pak neumožňuje realizovat jeden ze zásadních požadavků, a to integrovat prohledávaní obsahu webu, navíc licenční politika je závislá na počtu indexovaných zdrojů, což při rozdrobenosti zdrojů AV ČR předurčuje finanční náročnost.

Celý tento projekt by měl být realizován v horizontu tří až pěti let, nejprve se musí zmapovat všechny dostupné zdroje, vyřešit kontinualitu aktualizace. Finanční náklady se dle předběžných předpokladů vyšplhají na sedm až devět milionů Kč, což předpokládá zapojení externího financování, případně iniciování vytvoření mezinárodního portálu s výsledky VaV v rámci EU.

Petr Žabička (Moravská zemská knihovna, Brno) nazval svůj příspěvek Ebooks On Demand – elektronické knihy na vyžádání z evropských knihoven. Pod názvem Ebooks On Demand, resp. zkratkou EOD se skrývá evropský projekt programu eTen, který trvá od října roku 2006, jehož hlavním řešitelem je knihovna univerzity v Innsbrucku a dalších 13 partnerů z 8 zemí. Cílem projektu je vybudovat infrastrukturu pro podporu placené služby digitalizace na vyžádání. Výsledným produktem této služby je digitalizovaná kniha na vyžádání ve formátu PDF, přičemž se nabízí tzv. dvouvrstvé PDF, které obsahuje spodní vrstvu s opticky rozpoznaným textem pro vyhledávání a horní vrstva, tj. naskenovanou stránku. V den přednesení příspěvku tato služba byla spuštěna na půdě ČR pod hlavičkou Moravské zemské knihovny.

Knihovna, která tuto službu poskytuje, spravuje zakázky, může si vytvářet typy uživatelů, nabízí on-line platby realizované přes knihovnu nebo externě (Click2buy, PayPal). Administrativní rozhraní bylo názorně předvedeno – nabízí sledování celého procesu (jsou vidět konkrétní údaje o stupni zpracování knihy), lze si zvolit kam se bude výsledná kniha ukládat, jakým způsobem se vygeneruje PDF. Kvalitu si zvolit nelze, je však akcentován aspekt čitelnosti. Poté, co knihovna knihu získá v digitalizované podobě, dále si ji ponechává a může ji znova prodat. Vadou na kráse prozatím zůstává neexistence centrálního katalogu naskenovaných knih.

Pro uživatele knihovny je proces taktéž jednoduchý; v knihovním katalogu je u záznamu knihy (kterou je možno digitalizovat, viz autorské právo aj.) tlačítko EOD, na které když klikne, tak je postupně veden sadou formulářů, kde vyplní požadovaná data až k finálnímu potvrzení „objednávky“. Cena se pohybuje na hranici cca 0,11 € (cca 4 Kč) za stránku, proces trvá cca týden (závisí na knihovně).

Do budoucna se pracuje na vylepšení rozhraní pro knihovny, pokud bude projekt úspěšný, tak proběhne integrace do portálů typu JIB nebo TEL, chystá se také lepší integrace do knihovních systémů, zlepšení lokalizace a přibrání dalších jazyků a možnost úpravy věcí specifických pro instituci. Momentálně se řeší zapojení STK, zatím zůstává otevřená možnost spolupráce s projektem Kramerius. Připojení k projektu je velmi jednoduché a rychlé, po kontaktování řešitelů a prověření zajímavosti fondů dané knihovny je třeba provést lokalizaci, vytvořit testovací prostředí, které po ověření přejde do ostrého provozu. Celý proces trvá zhruba týden čistého času.

Eva Marvanová (Národní knihovna ČR) přednesla příspěvek s názvem Knihovna 2.0: model služeb. Obecně lze definovat, že snaha o Knihovnu 2.0 (L2) je modelována odpovědí na otázku, jak můžeme změnit knihovnu k lepšímu. Lidé dnes nejvíce hledají zjednodušeně řečeno všude jinde, jen ne ve knihovnách, knihovny tak ztrácí svou tradiční roli, a proto by měla knihovna poskytovat služby, které vyhledávané budou - k tomu je potřeba změny. Zatím užívané definice L2 v sobě sdružují model neustálé promyšlené změny, služeb přitažlivých pro uživatele a spolupráce s uživateli. Knihovna by tímto konceptem současně měla působit i na potenciální uživatele knihoven. Knihovna musí být tam, kde jsou uživatelé.

Termín Web 2.0, potažmo L2 bývá často přisuzována technologiím, je však nutné si uvědomit, že technologie jsou pouhým nástrojem. To, co je klíčové, je kontinuální změna. Knihovny jsou většinou rigidní a nejsou schopné se rychle měnit, prvky prostředí L2 by měly takové změny usnadnit. Pokud se knihovny měnit nebudou a nebudou vycházet vstříc uživatelům, knihovny nemusejí přežít. Přizpůsobovat lze webové rozhraní, vytvářet tagy, psát a umožnit psaní komentářů, hodnocení, sledovat návštěvnost katalogů, personalizovat katalog, zjistit, co uživatelé postrádají na stránkách aj. Velmi důležitá je zpětná vazba, je třeba zjišťovat, které služby jsou dobré a dobře fungují a které naopak jsou problémové či málo využívané. Zkoušeli jste si třeba zjistit, na kolik kliků se dostanou vaši uživatelé do katalogu (viz např. http://www.webtrrends.com/ nebo http://www.clickdensity.com/)? Jak takovou knihovnu změnit? Určitě je důležité si zmapovat uživatele, neuživatele, možné finanční zdroje, zastupitele, kdo jiný služby poskytuje, čímž knihovna získá základní data, na kterých může dále stavět. Aby knihovna měla jasno, kam směřuje, je trendem mít dokument „Prohlášení o poslání knihovny“ prezentované na veřejnost, také na uživatele působí dobrým dojmem - ví, co od své knihovny může čekat. Nesmí se zapomenout na možné změny jdoucí z vnitřních impulsů, ptát se i zaměstnanců knihovny, kteří o vašich službách vědí nejvíce. Změna by měla být řízená, vyhodnocovaná a efektivní (nikoliv koncept plánuj-realizuj-zapomeň).

Které služby tedy dělají knihovnu Knihovnou 2.0? Jak již bylo řečeno na počátku, jsou to neustále změny za účasti uživatelů. Jako konkrétní příklady knihoven, které využívají prvků L2 jsou webové stránky Ann Arbor District Library, které zahrnují ředitelský blog, uživatelské hodnocení knih, které se zapisují na virtuální katalogizační lístky. Dále Tacoma Public Library, která integrovala RSS kanály, Darien Library a její uživatelské blogy rozdělené podle uživatelů.

Koncept L2 byl nastíněn i na Národní knihovně ČR. V současné době byl proveden průzkum, který se zaměřil na hodnocení služeb NK, s výsledkem celkové spokojenosti, dá se však jasně vysledovat, že např. rešeršní služby jsou na ústupu. Výzkum dále zahrnoval hodnocení internetových stránek knihovny, přínos knihovny pro uživatele aj. V poslední době již byly provedeny jisté změny, např. možnost vzdáleného přístupu k licencovaným zdrojům, byla vytvořena oborová brána KIV, byl spuštěn portál informací pro knihovny, jehož novinky lze již odebírat RSS kanály.

V úvodu příspěvku Jana Hutaře a Libora Coufala (Národní knihovna ČR) Perspektivy trvalých identifikátorů v ČR byla vyslovena myšlenka, že se na konferencích vždy hovoří především o mnoha trendech a zpravidla se ještě neví, zda se uchytí a budou se používat. Trvalé identifikátory do této oblasti spadají, přičemž autoři doufají, že překonají fázi trendu a opravdu dojdou svého uplatnění.

Potřeba mít identifikátory byla a je vyvolána masivní digitalizací. Dnes je však jen několik institucí, které si pohrávají s trvalými identifikátory (anglicky permanent identifiers, dále PID), u nás je to např. AV ČR (jeden z ústavů svůj časopis opatřil PID), nebo Webarchiv.cz (přiděluje URN). Mezi tradiční identifikátory patří LCCN (1898), ISBN (nejrozšířenější), ISSN, v digitální éře DOI, URI aj. V tuto chvíli neexistuje žádný univerzální identifikátor, který by pokrýval všechny existující typy intelektuálních děl. Co vlastně uvažujeme pod pojmem identifikátor? Třeba klíč od hotelového pokoje – jednoznačně určuje a umožňuje přístup právě k jedněm dveřím. Aby fungoval, musí mít standard, který jej definuje, a správce, který je přiděluje. Identifikátor slouží k identifikaci, musí být jednoznačný, a nově též k odkazování (linkování), což implikuje požadavek trvalosti, tj. musí být udrženo propojení identifikátoru a objektu. Tento vztah mezi identifikátorem a objektem je klíčový, protože objekt se často stěhuje z místa na místo, identifikátor sám o sobě trvalost nezajišťuje, vztah tak může být kdykoliv porušen. Databázi „vztahů“ je pak třeba externě udržovat.

Na půdě NK ČR vznikla pracovní skupina pro trvalé identifikátory (viz http://pid.nkp.cz/), jejímž plánem a cílem je zjistit a definovat požadavky na takový identifikátor, aby mohl být vybrán užší okruh kandidátů, pro který by byl zvolen identifikátor pokrývající co největší množství objektů. Primární požadavky na identifikátor jsou jednoznačná identifikace digitálního objektu na všech úrovních, využití v souborném katalogu a využití v rámci více systémů. Již byla provedena analýza (dotazník), která zjišťovala současné používání identifikátorů (spíše pasivně již používají čtyři instituce), jakým dokumentům se plánuje přidělovat identifikátory (dvě instituce pro kvalifikační práce, osm pro digitalizované dokumenty aj.). Obecně je používání identifikátorů velmi rozličné, dalo by se říci nesystematické, kdy často i v rámci jedné instituce je používáno více identifikátorů. Takové řešení však připouštějí i autoři pro projekt NK ČR. Od 90. let bylo představeno několik typů a druhů PID, vesměs číselných schémat používající jmenný prostor. Dnes jsou všechny vyjma DOI zdarma. Typickým znakem pro tyto identifikátory je ponechání konkrétní podoby na koncové instituci, standardizován je jen rámec. Příkladem může být URN (Uniform Resource Name), jehož hlavní výhoda je možnost integrace jiných schémat, např. ISBN, viz příklad: urn:isbn:3-7665-4567-7.

Příspěvek Zuzany Kopencové (Městská knihovna v Praze, dále MKP) byl nazván Norské fondy a digitalizace v MKP. První iniciativy týkající se digitalizace vzácných fondů MKP vznikly v roce 2001, následně byly využity finanční zdroje z programu VISK. V květnu 2005 byl podán projekt HISPRA za cílem záchrany historických pragensijních a dalších vzácných dokumentů z fondu MKP do první výzvy tzv. „norských fondů“, jehož jednou z prioritních oblastí je uchování evropského kulturního dědictví. Po velmi složitém procesu se podařilo v listopadu 2006 získat cca 400 000 €.

Projekt je naplánován na léta 2007-2010, jeho cílem je vybudovat digitalizační pracoviště, pořídit digitální kopie vzácných a historických pragensijních dokumentů (do budoucna se plánují i hudebniny, teatrália a vzácné tisky). Digitalizační pracoviště bude vybaveno dvěma planetárními scannery, sedmi PC, třemi servery, na projektu se bude podílet šest pracovníků a vedoucí.

Norské fondy jsou finanční mechanismy EHP/Norska určené na podporu zemím vstupujícím do EHP. Alokovaná částka pro ČR je 62,37 mil. € na léta 2004 až 2009, celý program se skládá z osmi prioritních oblastí. Nutné je spolufinancování v minimální výši 15 % a zálohové financování. Na podzim 2007 bude vypsána už třetí výzva, národní kontaktní místo je Ministerstvo financí ČR. . Veškeré informace lze nalézt také na webových stránkách MKP, pro vážné zájemce nabídla paní Kopencová pomoc, obracejte se na její mailovou adresu kopencoz(at)mlp.cz.

Bohdana Stoklasová doplnila, že v současné době probíhá obdobný projekt pro digitalizaci knih z 19. století v NK ČR.

Tomáš Psohlavec (AiP Beroun) vystoupil s příspěvkem Manuscriptorium prakticky – Vaše dokumenty v moderní digitální knihovně. Přístup do Manuscriptoria je založen na licenční politice. Volně dostupný je katalog (v současné chvíli obsahuje asi 95 tisíc záznamů) a digitální kopie s omezením kvality obrazu. Přístupné na základě licence je pak navíc cca 2 200 dokumentů (milion stran) bez omezení kvality. Licenční politiku určuje NK ČR, poplatek činí 150 € instituce/rok, 75 € jedinec/rok, pro všechny školy v rámci dohody NK ČR a MŠMT je přístup bezplatný. Každý partner, který přispívá, má zajištěn trvale bezplatný přístup, na objemu a délce nezáleží. Partneři přitom nejsou omezeni v tom, jak mohou nakládat s daty, které do Manuscriptoria poskytnou (mohou je dále zpřístupnit). Proč do Manuscriptoria přispívat? Protože partner získá moderní rešeršní a prezentační systém, který se stále vyvíjí. Manuscriptorium neomezuje formu dat, je oddělena prezentace a správa dat, partner se tak může více soustředit na obsah. Manucsriptorium podává informace v nových souvislostech, data jsou prezentována s příbuznými dokumenty. Zajišťuje také konektivitu na další systémy jako jsou JIB, EDLproject, M-CAST, nabízí mnoho protokolů (Z39.50, OAI-PMH) a formátů (MARC21, DC, MODS, OpenM, aj.). NK ČR je navíc garantem obsahu, sekundárně může zapojení přispět ke zvýšení návštěvnosti.

V praxi se do projektu Manuscriptoria zapojují tři skupiny partnerů: ti, kteří vytváří data na doporučení pomocí nástrojů Manuscriptoria, pak samostatně běžící projekty, které mají vlastní zpracování, pro které jsou vytvářeny konektory, aby mohla být (meta)data automatizovaně přebírána, nebo digitální knihovny s vytěžovacím rozhraním, odkud jsou data sklízena hromadně pomocí harvesterů. Pro partnery je na stránkách Manuscriptoria dostupná kompletní dokumentace, stejně jako výše zmíněné nástroje. V případě potřeby je také možné zrealizovat školení.

Manuscriptorium si klade za cíl zpřístupnit veškerý dostupný digitální evropský obsah z oblasti historických fondů, což ovlivňuje požadavky na technické řešení, víceméně jsou kladeny nároky na kvalitu (hodnotu), na formu naopak ne (jen minimálně). Do Manuscriptoria jsou importována pouze metadata od partnerů, nikoliv obrazy, které musí být dostupné pomocí protokolu HTTP. Tento přístup usnadňuje technické řešení (tím i finanční), zodpovědnost za digitální kopie zůstává na partnerovi, pak není potřeba velká úložná kapacita. Navíc každý má svůj vlastní přístup k digitalizaci a řada partnerů trvá na správě svých obrazových dat.

Kritérium pro obrazová data je „pouze“ vhodnost k prezentaci (čitelnost), forma předepsána není (partner si zvolí jakýkoliv formát zobrazitelný bez plug-inů). Doporučeno je připravit tři kvalitativní stupně obrazu - nejnižší (pro víceobrázkové galerie), vyšší (pro orientaci), nejvyšší (studium). V Manuscriptoriu nejsou zpřístupňována archivní data, jen prezentační, archiv slouží jako nezávislá záloha, aby se kdykoliv dal získat obraz znovu. Zásadní jsou metadata, která lze připravit pomocí volně dostupných nástrojů na webu Manuscriptoria. Musí být přesně definována metadata o elektronické vazbě tj. o struktuře dokumentu, skutečná paginace a foliace, jejich místo výskytu. Pro bibliografický popis je definováno „optimální minimum“, je nicméně možné importovat i bez něj (ale v krajním případě). Důležitá jsou také technická metadata, která sice neslouží pro účely prezentace, jsou však podporou archivace a budoucí reprodukce dokumentů.

Souhrn postupu procesu vedoucího ke zpřístupnění je inicializace spolupráce, následuje posouzení (obsahově NK ČR, AiP Beroun obrazově), pak jsou připravována metadata (aplikace M-Tool, která umožňuje zapsat metadata o struktuře, bibliografický popis a souborové cesty a formáty dat). Poté proběhne kontrola pomocí aplikace M-Can (Manuscriptorium Candidates), která umožňuje nahrát a zkontrolovat interpretaci jak popisných tak obrazových dat. Každý autor má přiřazeného vlastního editora, který pak odsouhlasí publikaci. U trvale spolupracujících je kontrolní krok možno vypustit.

Diskuze se obrátila na problematiku vyhledávání omezeného pouze na rukopisy, které je v současné chvíli nemožné. Problém je v použití evropského formátu MASTER/MASTER+, který je poměrně volný a chybí potřebná metadata. Vyhledávání bude možné jakmile budou metadata doplněna a tím se stoprocentně skupina rukopisů vymezí. Do budoucna čeká projekt Manuscriptorium zapojení do evropského projektu ENRICH, již se čeká jen na podpis smlouvy.

Martin Duda (Knihovna Akademie věd ČR, v.v.i.) v příspěvku Kramerius – systém pro zpřístupňování digitalizovaných dokumentů : popis rozhraní, instalace, správa přiblížil systém Kramerius. Ten vznikl v rámci programu VISK 7, jeho celý název je „Národní program mikrofilmování a digitálního zpřístupňování dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru“. Realizovala jej NK ČR, na analýze a vývoji softwaru se podílela společnost Qbizm Technologies. Vznikla aplikace, která je volně šiřitelná pod licencí GPL (bylo definováno jako vstupní podmínka). Software lze volně získat na adresách http://digit.lib.cas.cz/ nebo http://kramerius.qbizm.cz/menu/Download/index.html.

Kramerius má dvě rozhraní - uživatelské a administrátorské. Uživatel může prohlížet metadata, vyhledávat v nich, tisknout je. Pokud je aktivováno, lze vyhledávat i ve fulltextu. Prohlížení dokumentu je omezeno autorským zákonem, tj. je vázáno na povolené rozsahy IP adres, které mají nárok na přístup. Uživatelské rozhraní bylo předvedeno na digitální knihovně AV ČR, která se soustřeďuje na digitalizaci periodik.

Administrátorské rozhraní nabízí neomezený přístup do systému, nabízí správu práv (zakládání dalších přístupů do systému), umožňuje import a export dat, provádění hromadných úprav aj. Ve správě titulů je možné titul exportovat, smazat, z/ne/viditelnit, nastavit přístupnost dokumentů, nastavit oprávnění na replikace, kopírovat popisné informace, nastavit/zjistit cíl přesunů, změnit pořadí ročníku v rámci titulu, přesunout, smazat a exportovat vybrané ročníky. Velmi podobný seznam úkonů nabízí také správa ročníků. Systémové nároky na instalaci jsou webový server Apache, konektor pro spojení webového serveru a aplikačního serveru Tomcat, JDK 1.4.x a vyšší, aplikační server Tomcat 4.1.18 a vyšší, databázový server PostreSQL 8.x, operační systém Linux, hardwarově je třeba zabezpečit především dostatečně dimenzovaný diskový prostor.

K aplikaci je přiložen podrobný manuál, na základě něhož by zkušený uživatel měl zvládnout aplikaci nainstalovat a nakonfigurovat. Nakonfigurovat lze mimo systémových záležitostí sigla knihovny, seznam IP adres s přístupovým oprávněním, lokace importů a exportů, aktivace generování PDF, aktivace fulltextu, protokol OAI-PMH aj. Aplikace obsahuje interní vyhledávač, který hledá přímo v metadatech uložených v databázi, poslední verze programu obsahuje i fulltextový vyhledávací stroj Lucene, aplikace zároveň podporuje propojení s externími vyhledávacími nástroji, momentálně s nástrojem Convera RetrievalWare.

Celkově je instalace a správa programu Kramerius poměrně jednoduchá, jednoduchá natolik, že do budoucna by mohla mít každá knihovna svoji digitální knihovnu.

Sekce Školní knihovny

Sekci moderovala Ludmila Čumplová (Národní pedagogická knihovna Komenského Praha).

Téma školních knihoven bylo do programu jednání na konferenci Knihovny současnosti 2007 v Seči zařazeno poprvé. Podtrhl se tím význam, jaký práce moderních školních knihoven má v době zavádění rámcových vzdělávacích programů do výuky škol. V úvodu o tom hovořila L. Čumplová. Informovala o zpracování materiálu pro MŠMT, který obsahuje nejen zdůvodnění významu školních knihoven pro podporu výuky a vytváření informační atmosféry ve škole, ale konkrétní požadavky na zřízení grantové podpory budování a transformace školních knihoven na informační a studijní centra škol, personální zajištění koordinace jejich činnosti na MŠMT i NPKK. Dále seznámila přítomné se zapojením školních knihoven v ČR do aktivit a oslav Mezinárodního dne školních knihoven, který je IASL vyhlášen na 22. října 2007.

Rozália Cenigová (Slovenská pedagogická knižnica Bratislava) zahájila sekci přednáškou Legislatívne zmeny a súčasný stav v oblasti školských knižníc na Slovensku.Úvodem seznámila přítomné se statistickými čísly, na základních a středních školách v SR působí 5 273 školních knihoven. Čísla vypovídají o pozitivních změnách v internetizaci, vybavení i činnosti knihoven. Tento stav zajistilo MŠ SR programem Elektronizácia a revitalizácia školských knižníc 2006, který financoval rozvojové projekty školních knihoven a také legislativní dokumenty platné pro síť školních knihoven. V roce 2000 zákon č. 183/2000 Z.z. o knižniciach, který přesně vymezuje postavení školní knihovny, v roce 2004 byly přijaty dva dokumenty Usmernenie k zlučovaniu školských a obecných knižníc a Model školskej knižnice. V roce 2007 se také konala 1. mezinárodní konference Školské knižnice jako kultúrne a informačné centrá škol, kterou připravilo metodické oddělení Slovenské pedagogické knihovny pod záštitou podpředsedy vlády SR a ministra školství. Metodické centrum školních knihoven SPK připravuje odborné semináře, kurzy i celorepublikovou soutěž o nejzajímavější akci školní knihovny.

Jan Emmer (Centrum knihovnických služeb Vysoké školy finanční a správní Praha) pokračoval ve srovnání přístupu k práci školních knihoven v zahraničí. V první části příspěvku Školní knihovny v USA a jejich dopad na akademické výsledky studentů se věnoval historickému vývoji od roku 1835, kdy do roku 1880 byly přijaty zákony postupně v 19 státech, které umožňovaly určitou finanční podporu z rozpočtu na rozvoj školních knihoven, dále zdůraznil rok 1988, kdy byl přijat dokument Síla informací : směrnice pro programy školních knihoven, zmínil i konferenci z roku 2002, kterou svolala Laura Bushová do Bílého domu a která se věnovala problematice školních knihoven. V další části čerpal ze statistických ukazatelů dvou dotazníků z let 2003/2004 zabývajících se charakteristikami škol a jejich vybaveností a sociálními a společenskými dopady, tedy uplatněním absolventů jednotlivých typů škol. Zajímavé byly informace o personálním zajištění práce knihoven a pro nás nové členění knihovníků na profesionály, paraprofesionály a neprofesionály. V knihovnách také pomáhají dobrovolníci. Za pozornost a inspiraci stojí příklady o zpracovaných studiích, které se podrobně zabývají prací školních knihoven a především dopadem jejich působení na výsledky studentů.

Blok zahraničních knihoven pokračoval vystoupením Dany Bjačkové (Základní škola Skálova Trutnov) nazvaným Španělské školní knihovny. Po historizujícím úvodu (knihovna přestává být depozitářem a stává se součástí vzdělávacího procesu) se věnovala změnám legislativy a státnímu projektu Pilotní program pro výzkum sítě školních knihoven 1995/1996. Ministerstvo vzdělávání a kultury podpořilo realizaci studie stavu školních knihoven a začaly se rozvíjet aktivity na podporu školních knihoven, kampaně na zkvalitnění fondů apod. Zajímavé je rozdělení na dva typy školních knihoven, na centrální knihovnu, která soustředí všechny dokumenty a zajišťuje propojené služby pro celou školu a knihovnu učebny (třídy), tedy malou knihovnu ve třídě, sloužící na podporu čtenářství. Na základě výsledků studie se v posledních letech začaly některé nedostatky měnit, například nedostatečná odborná příprava pracovníků knihoven. Je zajišťována různě časově náročnými speciálními kurzy, kurzy v letní škole i postgraduálním studiem. Bjačková se také zaměřila na situaci školních knihoven v novém tisíciletí. Opět mohla čerpat ze studie 2004/2005, která jí umožnila srovnání s minulým stavem i strategii do budoucna. Ve srovnání s ČR upozorňovala, že ve Španělsku vychází více periodik, publikací, více se o školních knihovnách ví, také v oblasti výzkumu školních knihoven, studií o situaci i v aktivitách profesních a neziskových organizací je Španělsko před námi, ale v oblasti legislativy se snaží, stejně jako Česká republika, řídit Manifestem IFLA a UNESCO, nemá legislativu přímo pro školní knihovny.

Ludmila Čumplová (NPKK Praha) ve svém zamyšlení Školní knihovny dnes, a jak na to? shrnula vývoj legislativy, podala stručný přehled situace ve světě a zaměřila se na základě porovnání statistických výsledků na kvalitu fondů a činnost současných školních knihoven v ČR, jejich význam pro výuku a charakterizovala jejich funkce a úkoly. Představila projekt Centrum pro školní knihovny, který vznikl a je provozován v NPKK za podpory MŠMT. Hlavním cílem je poskytovat odborné informace učitelům, pedagogickým pracovníkům, knihovníkům, kteří vedou školní knihovny a také těm, kteří školní knihovny využívají. Portál pro školní knihovny tak soustřeďuje rozptýlené odkazy, informační zdroje, informace důležité pro vybudování i provoz informačního a studijního centra školy, poskytuje informace o nové literatuře, dětských knihách, podporuje čtenářství. Umožňuje aktivně vstupovat do diskusního fóra. Připomněla také konferenci Postavení a funkce školní knihovny v dnešní škole. Závěrem shrnula dosavadní aktivity a upozornila, že pracovnice oddělení pro děti ve veřejných knihovnách mají řadu zajímavých nápadů, kterými se mohou školní knihovny inspirovat.

Informační a studijní centra škol a kvalita školy (Milena Medková, Obchodní akademie a Vyšší odborná škola Valašské Meziříčí) byl příspěvek, který zajímavým způsobem představil školu jako vzdělávací instituci pracující v konkurenčním prostředí, jako podnik, se všemi jeho funkcemi včetně starosti o zákazníka a sledování kvality své práce, svých výstupů. Medková připomněla českou novelu ISO 9000/2000 a její definici kvality. V této souvislosti uvedla faktory podílející se na kvalitě školy: práce vedení školy, profesionalita učitelů, vybavenost školy, klima ve škole i ve třídě a vztahy s veřejností. Připomněla, že kvalitu školy zvyšuje dobře fungující informační a studijní centrum školy, které se v současné době musí především zaměřit na podporu a rozvoj informační gramotnosti žáků a studentů. Dále se zabývala kvalifikací pro pracovníka ISC školy. Kvalifikovaný pracovník se může uplatnit v několika pracovních pozicích: učící knihovník, partner ve vzdělávání, informační specialista a knihovník. V závěru zdůraznila význam a potřebu uplatňování vícezdrojového financování pro zajištění provozu a činnosti ISC školy.

Božena Blažková (Studijní a vědecká knihovna Hradec Králové) se ve svém příspěvku Kde je vůle, najde se i cesta věnovala možnostem spolupráce veřejných a školních knihoven. Umožnily jí to zejména zkušenosti z práce v obou typech knihoven. Vyšla ze zkušeností školní knihovny ZŠ Závodu míru v Pardubicích, z práce školních knihoven v Hradci Králové, zejména ZŠ TGM v Lipkách, která patřila v 90. letech k prvním školním knihovnám vyvíjejícím se směrem k rozsahu činností informačního centra školy i odborné semináře konané VÚP Zličín. Zhodnotila význam sborníků příspěvků z konferencí Informační gramotnost (1-5) vydávaných od roku 2003 Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Blažková také hovořila o práci Klubu školních knihoven, odborné sekci SKIP a jeho elektronické konferenci Drtina. Kladně zhodnotila spolupráci veřejných knihoven se školami a nastínila možnosti partnerské spolupráce mezi knihovnami veřejnými a školními.

Mezinárodními výzkumy čtenářské gramotnosti se zabýval Josef Basl (zastoupen Markétou Hlasivcovou, Ústav pro informace ve vzdělávání Praha) v příspěvku nazvaném Čtenářská gramotnost českých žáků v mezinárodním srovnání. Jednalo se o srovnání výsledků projektu PISA (Programme for International Student Assessment), který se realizoval v roce 2000 a výzkumu PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study) v roce 2001. Zajímavé jsou výsledky průzkumů ve vztahu ke knihovnám, které potvrdily, že knihovny obecně přispívají k podpoře čtenářské gramotnosti. Ve srovnání s ostatními zeměmi bylo konstatováno, že v ČR téměř výhradně zajišťují provoz školních knihoven učitelé, naše knihovny zaostávají ve vybavení i ve využívání svých služeb. Závěrem bylo konstatováno, že výsledky výzkumů nejsou postačující a situaci školních knihoven by mělo být věnováno cílené a podrobnější zjišťování.

Čtenářství v epoše Internetu bylo téma vystoupení Zdeňka Jonáka (Výzkumný ústav pedagogický Praha). Stále více času věnují mladí lidé virtuální realitě, kyberprostoru. Fenomén virtuální reality jako součásti šířeji pojaté informační gramotnosti byl předmětem analýzy Zdeňka Jonáka. Zamýšlel se také nad čtenářskou gramotností, nad nedostatečným zájmem o četbu u mladé generace. Jedním z důvodů se jeví zdůrazňování funkční povahy čtení. Čtení jako nástroj k dosažení dalších cílů v profesním či osobním životě. Zdůrazňovány jsou pojmy kritické čtení, interpretace přečteného, sociální interakce. Opomíjí se krása literárního textu, estetické působení a vnímání literatury, fantazie, poetičnost. Zabýval se také nabídkou, která se vztahuje ke čtenářské i informační gramotnosti, v digitální podobě a to webové stránky publikující původní literární díla, umožňující autorskou literární tvorbu, nabízející podporu výuky, čtenářské deníky apod. Závěrem konstatoval, že klasická kniha i interaktivní počítačové prostředí se mohou doplňovat, nikoli vylučovat.

Příspěvek Informační vzdělávání v knihovnách 21. století, který přednesla Jana Nejezchlebová (Moravská zemská knihovna), byl zaměřen na práci veřejných knihoven v oblasti informačního vzdělávání žáků, studentů, uživatelů. Zaměřila se na současnou praxi ve veřejných knihovnách a nutnost určitých změn ve vztahu k rámcovým vzdělávacím programům škol a k novým metodám využívaným ve výuce (projektové vyučování, mezipředmětové – průřezové formy výuky). Nastínila potřebu uceleného systému informačního vzdělávání nejen mezi institucemi – škola – knihovny (veřejné a školní), ale také v rámci jedné vzdělávací instituce, konkrétně veřejné knihovny.

S činností oddělení pro děti a mládež Knihovny Kroměřížska pod názvem Cílem aktivit v dětském oddělení Knihovny Kroměřížska je informovanější čtenář aneb Klíč k branám měst seznámila přítomné Hana Fialová (Knihovna Kroměřížska). Po úvodním seznámení s oddělením pro děti a mládež (23 000 svazků, 1 800 čtenářů do 15 let) se zaměřila na soutěž založenou na práci s informacemi nazvanou Klíč od bran. Několikaletou vědomostní soutěž pro děti inspiroval projekt PULMAN, který je postaven na spolupráci paměťových institucí na místní úrovni. Projekt má zvýšit povědomí dětí o historii a současném životě města. Otázky připravovala nejen Knihovna Kroměřížska, ale také Státní okresní archiv, Muzeum Kroměřížska, Arcibiskupský zámek. Postupně byla zapojena i partnerská města ze Slovenska, Rakouska, Rumunska, Francie. Účastníci tak soutěžili nejen o klíč Kroměříže, ale také o klíče těchto měst. V letošním roce je pro děti připravena vědomostní a zábavná šestitýdenní soutěž Všechny děti paní Astrid. Jak zdůraznila H. Fialová snahou je přivést a motivovat děti k vyhledávání informací a jejich cílenému využívání.

Tímto posledním příspěvkem sekce Školní knihovny své jednání neskončila. Účastníci sekce Školní knihovny projednali a shodli se na těchto závěrech:

1. Zaměřit se na využití možností, které se nabízejí v rámci ESF v krajích na rozvoj ISC škol (informačních a studijních center).
2. Prohloubit komunikaci se školami a informovat pedagogickou veřejnost o možnostech, které veřejné knihovny školám nabízejí především v oblasti informační výchovy a vzdělávání žáků, studentů a učitelů.
3. Navázat kontakty s Pedagogickými centry, NIDV, Středisky služeb školám a podpořit je v organizování vzdělávání učitelů v kurzech knihovnického minima.
4. Připravit konferenci s tematikou změn v informačním vzdělávání pro veřejné knihovny (MZK a SVK Hradec Králové).
5. Ustavit pracovní skupinu zabývající se rozvojem činnosti školních knihoven a jejich spoluprací s veřejnými knihovnami. 1. pracovní jednání uskutečnit v říjnu 2007 v NPKK.
6. Podporovat účast knihoven na akcích Mezinárodního dne školních knihoven (22. října 2007) v ČR a zajistit mediální kampaň.

Sekce Vzdělávání knihovníků

Sekci moderovaly Jana Nejezchlebová (Moravská zemská knihovna) a Anna Stöcklová (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze).

Jana Nejezchlebová ve svém příspěvku Vzdělávání a osobnost knihovníka představila současné trendy ve vzdělávání knihovníků, zaměřila se na stručnou charakteristiku významných dokumentů týkajících se této oblasti (např. zmínila zprávy Vzdělávání pro 21. století, Učení je skryté bohatství, Memorandum o celoživotním učení, Lisabonskou strategii, Kodaňskou deklaraci, Maastrichtské komuniké, Helsinské komuniké a Strategii celoživotního učení ČR). Novou rolí knihovníka je jeho pojetí jako zprostředkovatele.

Iveta Kilárová (Slovenská národní knihovna) vystoupila s příspěvkem SNK v systéme dalšieho vzdelavania knihovnikov na Slovensku : východiska a perspektivy. Zabývala se mj. legislativními aspekty vzdělávání a zdůraznila potřebu celoživotního vzdělávání pro knihovníky.

Zdeňka Kloučková (Státní technická knihovna) přednesla příspěvek Nabídka a poptávka ve vzdělávání knihovníků. Představila Sekci vzdělávání SKIP a rovněž nabídku vzdělávacích akcí, která je zpřístupňována na webu Státní technické knihovny. Upozornila, že knihovny pořádají různé typy vzdělávacích akcí – vzdělávání pro vedoucí pracovníky knihoven, pro spolupracovníky, pro odbornou knihovnickou veřejnost, pro uživatele a širokou veřejnost. Nepřekvapí, že poptávka po lektorech (a také zájem o kurzy lektorských dovedností) stále roste.

Milena Medková (Obchodní akademie a VOŠ Valašské Meziříčí) následně stručně představila obor Informační a znalostní management vyučovaný ve Valašském Meziříčí. Obor byl akreditován před sedmi lety. Studenti jsou vzděláváni i v ekonomii, účetnictví či tvorbě webových stránek, což je ze strany zaměstnavatelů hodnoceno kladně. Řada studentů pokračuje studiem na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, popř. na ekonomických fakultách.

Hana Slámová (Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze) přednesla příspěvek (následovaný diskusí) s názvem Problematika inovace studijního programu Služby knihoven VOŠIS Praha. Tato vyšší odborná škola vznikla v 90. letech 20. století, přičemž vycházela z tradic střední školy. Dnes nabízí bakalářské a vyšší odborné obory. Je výrazně orientována na cizí jazyky (hlavně na angličtinu a němčinu). Příští rok bude již VOŠIS nabízet také kombinované bakalářské studium.

Jan Matula (Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě) přednesl referát nazvaný Nové a netradiční možnosti studia knihovnictví. V Opavě probíhá výuka našeho oboru již od roku 1992, jedná se o bakalářské studium knihovnictví. Probíhá také příprava na navazující magisterské studium oboru na Ústavu bohemistiky a knihovnictví, jeho absolventi budou zaměřeni na oblast veřejných knihoven a knihoven komunitního typu.

Petr Škyřík (Kabinet knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity) přednesl příspěvek s názvem Současné trendy ve vzdělávání studentů Informačních studií a knihovnictví v Brně. Jeho příspěvek vzbudil velký ohlas u publika, byl pojat velmi vtipně a netradičně. P. Škyřík zdůraznil, že brněnské studium je založeno na přůběžné práci a že v rámci studia je kladen důraz na týmovou práci. Ta může mít např. podobu exkurzí, aplikačních seminářů či tzv. tvořivek. Studenti vytvářejí i zajímavé výstupy, např. filmy či internetový magazín Namíček. Nyní v Brně obor studuje na 350 studentů, z nichž je 30 % mužů.

Anna Stöcklová následně stručně přiblížila koncepci výuky na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Existuje zde zaměření knihovnické, informační a knihovnědné a obor studium nových médií. Počet studentů je cca 500, v letošním roce bylo přijato 150 nových studentů.

Závěrem

Na konferenci Knihovny současnosti 2006 proběhla anketa o nejpěknějšího muže (vyhrál ji Vít Richter), vzhledem k jejímu úspěchu v letošním roce proběhlo pokračování, konkrétně anketa, jejímž cílem bylo zjistit, který z přítomných mužů vysloví AACR2 co nejerotičtěji. Průběh ankety zhodnotila Jaroslava Štěrbová, upozornila na některé metodické nedostatky ankety (např. na anketních lístcích se objevila i jména mužů, kteří AACR2 prokazatelně nevyslovili). S drobným váháním nejprve ohlásila jako vítěze opět Víta Richtera, avšak vzhledem ke skutečnosti, že v poslední sekci zazářil přednášející Petr Škyřík, konstatovala, že letošní vítězství patří jednoznačně právě jemu.

A nyní opět vážně. Konferenci slavnostně zakončila Zlata Houšková. Konference se celkem zúčastnilo 341 osob, 38 zástupců firem, zaznělo 61 příspěvků od 67 autorů. Konferenční sborník bude letos poprvé (s půlročním zpožděním) zpřístupněn v elektronické podobě.

Závěrem si dění na konferenci Knihovny současnosti 2007 přibližme několika fotografiemi (jejich autorkou je Linda Skolková).

O velkém zájmu o konferenci svědčí i autobus z pardubického nádraží, který byl naplněn doslova k prasknutí

Vít Richter, Jaroslava Štěrbová a Nadežda Andrejčíková připravují křest knihy Věry Vohlídalové Na houpačce nejen s knihovnou

Jaroslava Štěrbová jako jeden z patronů knihy provádí křest sektem, knihu drží Zlata Houšková

Neodolatelné zátiší s knihou (nejen) o knihovně a s dortem ve tvaru knihy

Zlata Houšková mezi přítomnými muži hledá…

… a nalézá nosiče knižního dortu

Věra Vohlídalová podepisuje exempláře své čerstvě pokřtěné knihy

V rámci společenského večera vystoupila skupina Javory – Hana a Petr Ulrychovi

Ilona Trtíková (Výpočetní a informační centrum Českého vysokého učení technického v Praze)

Edita Lichtenbergová (Národní knihovna ČR)

Jaroslava Svobodová (Národní knihovna ČR)

Marie Balíková (Národní knihovna ČR)

Jana Šubová (Cosmotron)

Ivo Brožek (Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem)

Věra Škochová (Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické)