Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zavináč v bezbarvém nálevu bez chuti

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Zavináč v bezbarvém nálevu bez chuti

0 comments
Rubrika: 
Tvůrčí skupina Karla Hynie připravila pro Českou televizi pořad s neoriginálním názvem Zavináč, který přináší ČT2 vždy v neděli od 20.00 a reprízuje jej na stejném kanále následující den v dopoledních hodinách. Půlhodinový pel-mel reportáží a rozhovorů dostal ten nejlukrativnější vysílací čas, o jakém se nesnilo mnoha jiným tvůrcům televizních pořadů. Zdá se, že se Internet - programově – dostává mezi tzv. divácky zajímavá témata. O tom ostatně svědčí i fakt, že ČT vysílá také pořady HomePage aneb počítače pro každého a soutěž www.eXtravýzva.cz. Za nepříliš výstižnými názvy se skrývají pořady seznamující diváky s výpočetní technikou a Internetem. Kvalitě zpracování takového tématu je však třeba věnovat velkou pozornost, protože právě ta ovlivní představy a vztah k Internetu u nás, proto pouhé vymezení vysílacího času a odškrtnutí položky "dej tam, Honzo něco o tom Internetu" nestačí.

Při sledování všech do této chvíle odvysílaných dílů pořadu Zavináč mě napadlo hned několik otázek: Komu je vlastně pořad určen? Jaké jsou záměry jeho tvůrců? Jací lidé pořad připravují? Tyto otázky přicházejí mimo jiné také díky grafickému ztvárnění celého pořadu. Prostor laděný do šedozelené, různých stupňů šedi, černé a dalších tlumených barev působí nudně a prázdně. Studio vypadá velké, avšak není ničím zaplněné a hodiny na stropě se občas zastavují (navíc by se sem více hodil jiný typ hodin, tento typ mi připomíná pochmurné pohádky H. Ch. Andersena o ledovém království). K přejití do jiné části studia je potřeba složitého (a okoukaného) mechanismu s nastupováním a ježděním na čemsi připomínajícím disketu. Vše se zdá být těžko dosažitelné a vzdálené včetně podivných papírů visích kolem "páteře" studia v prostoru. Postava moderátora Milana Šímy je zmenšená vzhledem k objektům v prostoru, takže nakonec vychází menší než obyčejná myš a na podložce sytě růžovofialové barvy působí kombinace zelená-fialová obzvláště zoufale.

Internet je tedy tvůrci pořadu vizuálně prezentován jako nudný nekonečný prostor, ve kterém se jedinec ztrácí zavalen technickými prostředky (nikoli informacemi, o to se tvůrci dobře postarali), složitě přechází z místa na místo a stejně se vždy objeví na tom samém místě a na mnoho informací nemůže dosáhnout (podivné A4-útvary visí v prostoru, nejsou nijak propojené, do programu nezasahují, nehýbou se a nejsou čitelné). Grafický designér programu si tedy asi představoval Internet jako neuspořádanou změť stránek (doslova) a splašených Cdček létajících kamsi mezi desktop a monitor (jedno za druhým). Každý školák (i školačka) přece vědí, že do mechaniky se dává vždy jeden nosič, CD-ROM se nepřehrává zahozením pod monitor a navíc: co mají proboha CD-ROM společného s Internetem?

Ke grafickému ztvárnění by bylo možno říci ještě mnohé a osobně se domnívám, že je jednou z největších slabin pořadu (mimochodem, pořad HomePage pochází pravděpodobně ze stejné designérské dílny). Bohužel však není jedinou. Jak již naznačily úvodní otázky, obsahová koncepce pořadu není zcela zřejmá. Pořad pravděpodobně není určen začátečníkům (zaplať pánbůh!), protože většinou nevysvětluje základní technické údaje související s probíranou tématikou. Když však reportéři nepodali ani praktické informace o tom, co potřebuje případný zájemce pro provoz telefonie či jak a kde získat patřičný software pro předváděné internetovské služby, pravděpodobně předpokládají, že u TV sedí zkušení uživatelé Internetu. Ti by však ale rozhodně přivítali podrobnější informace a především věcnější a stručnější reportáže. Snaha vyrobit pořad o Internetu pro všechny tak vyústila spíše v pořad pro nikoho.

S koncepcí úzce souvisí i podoba a obsah jednotlivých příspěvků. Přílišná pozornost je věnována gigantům (SPT Telecom, Microsoft, Paegas) a zatímco redaktorům chybí informace i odvaha naznačené problémy rozebrat, kritizovaným je dán velký prostor pro obhajobu (Telecom). Zatímco mluvčí Telecomu se pravděpodobně brzy stane stálicí pořadu, mluvčí Paegasu pronáší svůj PR-proslov na pozadí s velkou reklamou na tuto firmu. Dlouhá reportáž o návštěvě "druhého muže Microsoftu" nepřinesla nic jiného něž bohorovné prohlášení, že Internet je strašně bezva a to nejlepší nás teprve čeká. Co má firma Microsoft společného s Internetem, mi v této souvislosti není zcela jasné a její zařazení do takto laděného pořadu bych chápala pouze v případě kritické reportáže na téma "rovnost soutěže mezi WWW prohlížeči – ano či ne?". I když jsou některé reportáže zajímavé a "k věci", zdají se příliš dlouhé. Čas ušetřený jejich zkrácením by tak bylo možné věnovat mnoha jiným zajímavým počinům na Internetu včetně dobrých příkladů využití Internetu ke studiu nebo podnikání. Zatímco praktickými ukázkami využití Internetu v praxi by tvůrci pomohli mnoha váhavcům především v malých a středních podnicích, snažili se nalákat zájemce o globální studnici informací reportáží ze soutěže Miss Internet. Opominu-li již mnou publikovanou kritiku úrovně této soutěže a vůbec relevantnost zařazení takové reportáže do pořadu o Internetu, zůstává zde zajímavý poznatek z rozhovorů se soutěžícími: až na drobné výjimky si ani jedna z dívek nevytvořila vlastní WWW prezentaci sama, natož aby měla s Internetem něco společného. Koneckonců během celé reportáže nepadlo o Internetu skoro ani slovo. Pokusem o vylepšení image soutěže bylo pravděpodobně pozvání jedné z bývalých účastnic Miss Internet do studia. Markéta Baňková, WWW-designérka a autorka projektu Město nejen vůbec nepředstavila tento projekt (spíše mu udělala antireklamu), ale navíc odradila i zájemce o komunikaci na Internetu tvrzeními, která mohou vzbudit dojem, že na Internetu je každý druhý muž převlečený za ženu a celá komunikace je vlastně jen ztráta času.

Vzhledem k zaměření pořadu a skutečnosti, že mnohé z představovaných služeb či projektů by bylo potřeba podrobněji rozebrat, uvést zpřesňující údaje, URL adresy či odpovídat na dotazy diváků, by bylo účelné zavést podporu tohoto pořadu na WWW stránkách České televize. Pokud existují (například) stránky www.zavinac.cz, diváci televizního pořadu by se o nich měli dozvědět. Pokud neexistují, měli by se autoři pořadu zamyslet nad tím, zda by to nebyla dobrá cesta k podpoře uživatelů Internetu u nás.

Po vzoru amerického "be positive, keep smiling" jsem se snažila nalézt pozitivní stránky celého počinu České televize. Bohužel se mi to příliš nedařilo. Jednu dobrou věc však v ČT přeci jen udělali. Rozhodli se takový pořad dělat, dali mu velkorysý prostor a jistě i prostředky. Teď tedy zbývá naplnit 30 minut skutečně zajímavými reportážemi, rozšířit základnu spolupracovníků o osoby, které se o dobré tipy postarají a vylepšit celkovou koncepci pořadu. Vzhledem k tomu, že jsme teprve na začátku života "z@vináče", doufejme, že se jeho nálev bude moci dát co nejdříve konzumovat.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JEDLIČKOVÁ, Petra. Zavináč v bezbarvém nálevu bez chuti. Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 2 [cit. 2020-08-04]. urn:nbn:cz:ik-10293. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10293

automaticky generované reklamy