Není žádným tajemstvím, že nabídka webového obsahu s hýbajícími se ozvučenými obrázky rapidně roste, ať už jde o internetové televize, webové "videopůjčovny", videozpravodajství řady portálů nebo specializované servery s nabídkou více či méně amatérských videí (kromě notoricky známého YouTube zmiňme jeho českou obdobu Stream). Svou troškou do celosvětového webového streamlýna přispěl na konci května i časopis Ikaros, když s laskavou podporou sponzorů už tradičně zajišťoval online videopřenos z konference Inforum 2008. Videopřenos není z autorskoprávních důvodů archivován, ale opakované dotazy na jeho dostupnost svědčí o tom, že o obsah tohoto typu je zájem i přesto, že příspěvky ze všech ročníků konference Inforum jsou volně dostupné v plnotextové podobě. Letos můžeme zájemce potěšit alespoň několika rozhovory (např. s V. Karenem, P. Danowskim, P. Krbcem, N. Andrejčíkovou nebo R. Cattsem), které Ikaros vedl během konference a zpřístupnil na serveru YouTube. Kromě nich je samozřejmě dostupné i zpravodajství a fotodokumentace.

Obliby audiovizuálního formátu, který má rozhodně velký potenciál i ve vědě a výuce, zdatně využili i někteří přednášející letošního Infora. Zdařilá ztvárnění některých témat jsou příkladem toho, že krátké video může být přínosnější než dlouhý text. Ten by vám rozhodně tak stručně a jasně nepředstavil ideu Creative Commons nebo tak názorně neukázal, jak v budoucnu mohou fungovat webové vyhledávače.

Nedomníváme se, že by audiovizualita (a ruku v ruce s ní i audialita a vizualita) představovala ohrožení textuality. Je jasné, že v souvislosti s novými technologiemi se mění způsoby, jakými lidé vnímají informace, a v době nadprodukce textů video (popř. obraz nebo zvuk) představuje dobrý nápad, jak upoutat zájemce o obsah – a v důsledku ho třeba zase přivést zpět k textu, který je v řadě případů nenahraditelným zdrojem informací. Za příklady zdařilého použití netextových formátů v knihovnicko-informační oblasti kromě už výše uvedených videí může sloužit např. komiks přibližující výhody informačního systému Masarykovy univerzity nebo studentské knihovnické rádio Libra (shodou okolností také z Brna; aktuálně bohužel ukončilo vysílání).

Zatímco na plné rozvinutí svého potenciálu pro „seriózní“ (vzdělávací, vědecké, informační) účely webové video teprve čeká, v oblasti infozábavy (infotainmentu) je už jako doma. Dokladem může být třeba obdivuhodné rapové zpravodajství Ondřeje Hejmy na serveru Stream, které svou politickou nekorektností představuje přitažlivý formát i pro ty, kterým jinak rap nic neříká. V závěru devátého dílu zpravodajství se dozvíte, proč Hejma architekta nové budovy Národní knihovny překřtil na Josefa Vissarionoviče Kaplického, kauza je okrajově zařazena i do šestého dílu. Poměrně zdařilou ukázkou infozábavy je i projekt „Jak se co dělá“ na stejném serveru (jeden z dílů se týká i výroby knih (s pasáží o Ďáblově bibli), jiný se zabývá výrobou papíru). Zdravě infantilní, resp. pubertální je série Nekecej! inspirovaná televizními pořady typu Nikdo není dokonalý, která se tak kloní spíše už k čisté zábavě. Do té ostatně patří i další různé roztomilé příspěvky, ze kterých se dozvíte, co se vám může stát, když v knihovně pozdě vrátíte knihu, nebo k čemu ve skutečnosti slouží internet, což vám odhalí zpívající disneyovské postavičky.

Rozvoj webové audiovizuality však s sebou přináší i problémy. Objevily se už spekulace, že webový „videoprovoz“ může vést až k zahlcení a zhroucení internetu. Nakolik je tato hrozba reálná, nelze dnes s úplnou jistotou předpovědět. Podstatnější a aktuálnější tak zůstávají zejména otázky regulace. Oblast samozřejmě neušla pozornosti Evropského parlamentu, který v prosinci 2007 přijal Směrnici o audiovizuálních mediálních službách (ta je vlastně revizí tzv. Směrnice „Televize bez hranic“ upravující podmínky televizního vysílání). Tato směrnice musí být včleněna do národní legislativy do 19. prosince 2009, české ministerstvo kultury chce předložit novelu vysílacího zákona vládě nejpozději do března 2009. Směrnice nově vymezuje pravidla pro tzv. nelineární audiovizuální mediální služby (tedy právě webová videa), která přinesou omezení především ekonomickým subjektům (amatérských videí např. na YouTube a podobných portálech by se týkat neměly). Poskytovatelé mediálních služeb budou muset např. zajistit, aby videa, která by mohla „vážně narušit tělesný, duševní nebo morální vývoj nezletilých osob“, nebyla těmto osobám přístupná. Další nařízení se týkají reklamy, umístění produktů (product placement) nebo podpory tvorby evropských děl a přístupu k nim.

Čeští odborníci z mediální oblasti považují tato omezení za zbytečně svazující a nadbytečná (více viz aktuální číslo časopisu Týden), český právní řád se však zřejmě dosahům směrnice nevyhne. Rychle se proto ještě podívejte na politicky nekorektní, ale příběhem i provedením kongeniální (amatérskou!) reklamu na Fernet Stock, než bude muset být z internetu stažena.