V lednovém čísle Ikara vyšel článek, který informoval o průzkumu internetové bezpečnosti dětí. Připojil jsem tehdy k němu komentář a tím se rozvinula diskuse, na kterou autor původního článku navázal samostatným, a jak u něj bývá zvykem, vtipným, či ironizujícím článkem. Ten se objevil v dalším čísle Ikara a tak to tedy vypadá na polemiku (a nebo je tam to moje jméno uvedeno jen náhodou dvakrát).

Ať už je to jakkoliv, rozhodl jsem se reagovat. Při diskusi možná ještě ne, ale při čtení článku se mi definitivně vynořovala v hlavě vzpomínka na knížečku Arthura Schopenhauera Eristická dialektika, kde je popsáno 38 argumentačních úskoků, a já jsem věděl, že jeden z těch receptů sem sedí. Podíval jsem se tedy na web - knihu totiž nemám k dispozici - a našel jsem. Byl to hned první argumentační úskok.

Takže recept na argumentační úskok č. 1 – Generalizace.

Interpretujte výrok druhé strany obecně, přežeňte ho – to učiní argument zranitelnějším.

Je to jen parafráze, snad se ale obejdeme i bez uvozovek (kdo čte německy, může si zalistovat zde Eristische Dialektik). Jde o to, že tento trik vkládá protivníkovi do úst něco, co vlastně netvrdil, ale co jeho tvrzení velmi blízce připomíná, něco, co tvrdit mohl. Úskok pak spočívá v tom, že pozměníme jeho tvrzení a pak vítězoslavně dokážeme, že se mýlil. Každý soudný člověk pak přece uzná, že naše argumentace je oprávněná a ten nebožák to opravdu přestřelil!

Takže vypreparujme si tezi původního článku:

Jan Rylich na několika místech opakuje, že se chce zabývat jen problémem prezentace průzkumů, čímž chce říci, že nejde o samotné průzkumy, ale o způsob, jak se o nich referuje (pravděpodobně v masmédiích, i když se nikdy nedostane k tomu, aby to jasně specifikoval) a pozastavuje se nad tím, že někteří lidé by chtěli v těchto prezentacích (pravděpodobně v masmédiích) vidět odchylky, pravděpodobnosti, chì kvadráty a já nevím co ještě. Uveďme si ještě detaily.

• 'Výsledky pak vypadaly například takto: „cca 90 % respondentů pracuje na internetu s e-mailem“ … Nicméně v diskuzi pod článkem se kolega Roman Chýla vyjádřil v tom smyslu, že takto prezentované výstupy nejsou víceméně k ničemu. Cituji: „Média se vždy raději chytí formulace „25 % dětí kouří marihuanu“ na místo toho, aby musela uvádět „průzkum byl/nebyl reprezentativní, zachytil skupinu xy, z nichž vyplývá, že skutečné procento populace X, které kouří marihuanu, se na rovině pravděpodobnosti 95 % pohybuje v rozmezí 13-37 %“. Taková informace je jaksi málo kořeněná (vždyť oni to vlastně neví!), ale pro rozhodování a akce je lépe opírat se o nezabarvené podklady.“....'
• „Nechci teď ale obhajovat onen výzkum (o to jsem se pokusil již ve zmiňované diskuzi), rád bych se však zaměřil jen na samotnou prezentaci výsledků. Zatímco bleskové ankety mezi několika málo lidmi jsou příkladem, jak by výzkum vypadat neměl, obávám se, že toto je zase opačný extrém. Ani si nemůžu vybavit, že bych kdy vůbec v nějakém článku četl, že ten či onen výsledek výzkumu leží na nějak definované rovině pravděpodobnosti, v určitém intervalu a v rámci konkrétní skupiny respondentů.“

• Následuje příklad autority, doc. Sacha, který provedl sociologický průzkum a ten je prezentován na stránkách Lupy a nejsou v něm žádné zmínky o pravděpodobnosti, ani o dalších statistických šílenostech.

Octnul jsem se tedy v poněkud komické pozici. Jsem tu za hnidopicha, jako odstrašující příklad toho, kdo by chtěl, aby se v Mladé frontě Dnes objevovaly roviny pravděpodobnosti, intervaly a možná dokonce i věrohodné statistiky. Nicméně, čtenáři, ještě prosím nelámejte hůl. Za chvíli se uvidí, že jde o poněkud dalece dotaženou generalizaci. Ty z vás, kdož mají odvážného ducha, zvu aby si otevřeli původní diskusi a sledovali spolu se mnou (hlavně tedy pozdější komentáře).

Takže asi první věc. Nikdy jsem nenapsal, že prezentace průzkumů v masmédiích má obsahovat věci, kterým většina lidí stejně nebude rozumět (ale určitě by bylo dobré rozlišovat celostátní deník od odborného časopisu, médium „internet“ od masmédia „noviny“). Citace, kterou J. Rylich uvádí, byla jen můj první, odlehčený a ironizující komentář, jak ostatně dokazuje smajlík a samotný nadpis. V komentářích, které následovaly potom, bylo vše mnohem přesnější:

Ten komentář jsem tam nedopsal dnes, takže na vágnost si stěžovat nemůžeme. Je mi celkem jedno, jestli se na Lupě a nebo v Mladé frontě Dnes neobjeví metodika průzkumu, ale bude mi vždy vadit, když se neobjeví v průzkumu samotném a zvlášť, když průzkum obsahuje tak silné formulace, jako jsou uvedeny tam. Jestli jsem tedy něco kritizoval na prvém místě, tak to byl onen neprůkazný průzkum.

To, že doc. Sak publikuje na stránkách Lupy výsledky svých průzkumů v zjednodušené formě, mi připadá naprosto v pořádku. Doc. Sak určitě ví, proč prezentuje výsledky v zjednodušené podobě, určitě nad nimi kriticky zamyslel, a protože je to docent sociologie, velmi pravděpodobně jsou tyto výsledky podepřeny výzkumem, který „stojí za to“. Tohle je tedy možná nepatrný, ale podle mého soudu důležitý rozdíl. Já jsem si průzkum docenta Saka nenašel, ale našel jsem průzkum o internetové bezpečnosti a po jeho přečtení mi vyšlo, že si nezaslouží takovou publicitu. Zaslouží si naopak něco jiného.

Obě dvě prezentace průzkumů tedy vypadají podobně, a co? Já netvrdím, že se tam musí nutně objevit nějaké roviny pravděpodobnosti. Tvrdím jen to, že kritický přístup schází nejméně v jedné z prezentací. A to, že na to upozorňuji, ještě neznamená, že jsem hnidopich a extremista, který zadržuje pokrok v ochraně dětí před nebezpečím internetu voláním po statistických rozptylech. Jestli ovšem považujeme kritický přístup k průzkumům, a i k jejich prezentacím v masmédiích, za extremismus, pak asi extremista budu.