Workshop "Setting up a deposit systems for electronic publications", který se uskutečnil 15. prosince 2000 v Koninklijke Bibliotheek (Královská knihovna) v nizozemském Haagu a na němž se oprávněně očekávala prezentace výsledků právě skončeného mezinárodního projektu NEDLIB (Networked European Deposit Library), znamenal celkové zklamání. K tomuto závěru nás vedou přinejmenším dva důvody. Za prvé: v sekci určené pro manažery aktivit týkajících se budování digitálních knihoven a na společném jednání program workshopu vesměs nepřekročil obecný rámec archivace digitálních dokumentů, tj. tématu, kterému, jak jsme uvedli v minulém čísle Ikara, je v současné knihovnické praxi věnována značná pozornost. K tomu je třeba dodat, že většinu účastníků tvořili pracovníci institucí, které se podílely na řešení NEDLIB. Konkrétní poznatky zůstaly jako by ukryty za tezemi o nezbytnosti formulace strategie v této oblasti pro depozitní knihovny, nemluvě o tom, že nebylo jasné (a to je jistě otázka, která by ostatní instituce zajímala), za jakých podmínek je možné získat zejména softwarové prostředky, které byly v rámci NEDLIB vyvinuty. Za druhé: informace, které se auditorium dozvědělo, koneckonců již byly během roku 2000 v různé podobě zveřejněny na webu, a tak zvídavý, profesionálně zasvěcený nebo v této problematice se orientující člověk se k nim snadno může dostat. Za důležitější, jak už to na odborných akcích bývá, mohla být proto považována neformální setkání v kuloárech mimo hlavní program, příp. živé diskuse v sálu, které následovaly vždy po dvou tematicky příbuzných referátech.

Připomeňme, že NEDLIB byl tříletý projekt (1998-2000), který byl částečně financován Evropskou komisí (program Telematics for Libraries) a který jako hlavní cíl sledoval modelování procesů v systému pro dlouhodobou archivaci a zpřístupnění elektronických dokumentů (bez ohledu na použité médium a formát) a definování jeho funkčních vlastností a standardů jako implementaci referenčního modelu Open Archival Information Systems (OAIS), který vznikl v roce 1999 na půdě Consultative Committee for Space Data Systems (CCSDS). OAIS je navržen ke schválení jako mezinárodní norma (ISO Draft International Standard, červen 2000). V oficiálních materiálech NEDLIB je tento systém (Deposit System for Electronic Publications) označován jako autonomní modul, který lze integrovat do existující infrastruktury automatizované knihovny (podobně jako lze vsunout plug-in do prohlížeče). Komplementárním cílem NEDLIB bylo ověřit možnosti hardwarové emulace jako strategie ochrany digitálního záznamu, která představuje alternativu vůči dnes převažující migraci a jejíž využití bylo pro tyto účely teoreticky charakterizováno Jeffem Rothenbergem. Do NEDLIB se pod vedením Koninklijke Bibliotheek zapojily centrální knihovny Francie, Německa, Norska, Finska, Itálie, Portugalska a Švýcarska a dále tři vydavatelství odborných časopisů, které jsou v rostoucí míře šířeny v elektronické formě (Elsevier Science a Kluwer Academic z Nizozemí a Springer-Verlag ze SRN).

Po úvodních vystoupeních Johana Steenbakkera (vedoucího projektu NEDLIB, Koninklijke Bibliotheek) a Patricie Manson (Evropská komise-DGINFSO D-2) na téma organizační stránka NEDLIB, resp. jeho význam v kontextu podpory rozvoje informačních technologií v zemích Evropské unie (5. rámcový program - Information Society Technologies Programme), byl workshop zahájen v manažerské sekci dvěma referáty týkajícími se technologických aspektů archivace digitálních dokumentů. Vzhledem k jejich specializovanému zaměření byl přínos pro technicky neerudované publikum sporný. Pozornost účastníků poutal především J. Rothenberg (RAND Europe), který v hlavních rysech představil svůj koncept emulace, který spočívá v uchování digitálního dokumentu v původní podobě spolu s příslušným aplikačním softwarem a v zápisu množiny technických metadat, která vyčerpávajícím způsobem charakterizují hardwarovou a softwarovou platformu jako východisko pro vývoj emulátorů. Tyto programy by měly v budoucnu (tj. v systémech s dnes neznámou architekturou) umožnit pracovat s tímto dokumentem v originálním, morálně zastaralém nebo již nepoužívaném prostředí, aniž by se změnily jeho atributy. Z tohoto hlediska J. Rothenberg hodnotí migraci formátů a médií jako neefektivní proces (příliš finančně a časově náročný a nadto vykazující vysokou chybovost, která se při jeho periodickém uplatňování kumuluje, a tak hrozí nebezpečí, že v určitém okamžiku budou digitální dokumenty nečitelné) [viz blíže 1, 2 a 3]. V této souvislosti se sluší dodat, že v tomto směru není NEDLIB osamocen - testování emulace se provádí i v projektu CAMiLEON.

Alternativní přístup nabídl Raymond A. Lorie (IBM Almaden Research Center), který se ve svém výzkumu inspiroval článkem J. Rothenberga v časopise Scientific American v roce 1995 [4]. Principiálně sice souhlasí s jeho konceptem emulace a zapouzdřením digitálního dokumentu v originálním prostředí, ale na rozdíl od J. Rothenberga R. Lorie doporučuje jako perspektivnější řešení archivovat program, který zajistí pozdější extrakci ze zapouzdřeného kontejneru, tj. dekódování dokumentu na základě jeho tzv. logického modelu (ve smyslu uspořádání sekvence znaků v binárním kódu) definujícího daný dokument prostřednictvím hierarchického značkovacího systému obdobného jazyku XML. Předpokládá se tedy existence specifikace takového metadatového schématu (document type definition). Jediným účelem tohoto programu, který je vytvořen pro tzv. univerzální virtuální počítač, jako modelu budoucích digitálních prostředí je rekonstrukce digitálního dokumentu, nikoliv jeho manipulace, k níž slouží aplikační software [viz 5].

Genevieve Clavel-Merrin (Sweizerische Landesbibliothek) představila další aktivity v této oblasti, které jsou realizovány na institucionální, národní i mezinárodní úrovni. Do první skupiny patří např. British Library-Digital Library, Library of Congress-National Digital Library Program/American Memory, Koninklijke Bibliotheek-DNEP (de facto implementace modelu DSEP), do druhé např. CEDARS (Velká Británie) či PANDORA (Austrálie). Jako příklad ze třetí skupiny je možné vedle NEDLIB uvést spolupráci britského Joint Information Systems Committee a americké National Science Foundation (International Digital Library Initiative), které sponzorují vybrané projekty v akademické sféře v obou zemích. G. Clavel-Merrin podotkla, že na jedné straně došlo v poslední době ke zvýšení zájmu o tuto problematiku, což se projevuje v počtu takto orientovaných projektů, avšak na straně druhé o jejich záměrech a výstupech panuje poměrně nepřehledná situace. Odkazy na dílčí nebo závěrečné zprávy či další informační zdroje o cizích projektech, které jsou zpravidla distribuovány na webu, jsou součástí prezentací např. CEDARS a NEDLIB, avšak stěží lze hovořit o reprezentativním seznamu. Roli portálu do jisté míry plní průběžně aktualizovaný systém PADI (Preserving Access to Digital Information) fungující v National Library of Australia, který také obsahuje anotované odkazy na relevantní, tematicky členěnou literaturu.

Titia van der Werf (Koninklijke Bibliotheek) informovala o nejnovějších aktivitách své instituce v oblasti budování národní depozitní knihovny digitálních a digitalizovaných dokumentů různého typu (viz již zmíněný DNEP, který je vyvíjen ve spolupráci s IBM Nederland) a jejich zpřístupnění přes jedno rozhraní a jejich vyhledávání pomocí systému KB-CAT. V Nizozemí nebylo zatím přijato legislativní opatření o povinném výtisku. Publikace (tištěné od roku 1974, elektronické od roku 1994) jsou proto odevzdávány do Koninklijke Bibliotheek na základě smluvních ujednání s vydavateli. Obdobná smlouva byla uzavřena v roce 1999 s nizozemskou Asociací nakladatelů, která stanoví přísné podmínky, za nichž mohou být elektronické publikace zpřístupněny (v zásadě pouze registrovaným uživatelům Koninklijke Bibliotheek). Kritéria výběru elektronických publikací do centrální digitální depozitní knihovny jsou v podstatě stejná jako u tradičních dokumentů. Datový objem deponovaných digitálních a digitalizovaných dokumentů v listopadu 2000 činil 382 gigabytů, z toho připadala jedna polovina na online verze časopisů (celkem asi 900 titulů) a druhá např. na nasnímané rukopisy, mapy a bibliofilie. V této souvislosti T. van der Werf upozornila na studii na téma formální a technologická standardizace profesionálního elektronického publikování, kterou v rámci NEDLIB zpracovala společnost Mark Bide & Associates na základě odpovědí čtrnácti evropských (či v Evropě působících) nakladatelství, která se zabývají také produkcí elektronických publikací (časopisů a knih) [viz 6]. V navazujícím příspěvku hodnotil online služby (mj. z hlediska dlouhodobé archivace) svého nakladatelství Thomas Rakow (Springer-Verlag). Poukázal na to, že se v éře elektronického publikování sice částečně mění role nakladatelů v publikačním a distribučním řetězci, avšak knihovny nadále zůstávají jistotou, že i v případě zániku producenta digitálních dokumentů zůstanou tyto dokumenty přístupné.

Největším přínosem projektu NEDLIB je mimo řešení koncepčních otázek týkajících se konceptů, standardů a jejich testování, také práce na konkrétních aplikacích. Jedna z nejvýznamnějších, NEDLIB harvester, byla popsána již v minulém čísle Ikara. Na workshopu bylo přislíbeno, že vývoj této aplikace bude dále pokračovat a zároveň bylo upozorněno na navazující projekt Nordic Web Archive, který si klade za cíl vyvinout nástroj pro indexování, zpřístupnění a navigaci v dokumentech shromážděných NEDLIB harvesterem. Podstatná část technické části workshopu byla pak zaměřena na popis referenčního modelu OAIS (Open Archival Information System), který byl vyvinut v prostředí kosmických agentur, ale pro jeho univerzálnost jej lze využít v jakémkoli digitálním archivu. K vývoji tohoto modelu přispěl i projekt NEDLIB, v rámci kterého byl na jeho základě vyvinut dSEP (Deposit system for Electronic Publications). Součástí prezentací na workshopu byl pak i popis minimální množiny metadat, potřebných pro zajištění budoucího zpřístupnění archivovaných digitálních objektů.

Dalším přínosem projektu NEDLIB bylo podrobné prozkoumání možností, jak zpřístupnit archivovaná digitální data z dlouhodobého hlediska. Bylo zřejmé, že zatímco Jeff Rothenberg prosazuje cestu emulace (viz výše), tedy vývoj virtuálních strojů, na nichž by byly emulovány všechny zastaralé výpočetní platformy, jistá část účastníků projektu prosazuje spíše cestu konverzí zastaralých formátů do formátů nových i za cenu, že tak mohou být budoucí generace ochuzeny o část současné elektronické produkce, především pak o většinu publikací, vycházejících na CD-ROM.

Přesto, že se jednalo o workshop, shodli se zejména jeho účastníci z řad nečlenů projektu, že ačkoli byl dán větší prostor diskusi, svou formou se tato akce blížila spíše konferenci. Mimo NEDLIB harvester bude pravděpodobně většina výstupů tohoto projektu pro jeho nečleny na úrovni předávání zkušeností a doporučení, což ale bylo do jisté míry i cílem projektu NEDLIB. Mnoho se určitě dozvíme i z jeho závěrečné zprávy.