Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Webináře OpenAIRE pro Open Access Week 2016

Čas nutný k přečtení
17 minut
Již přečteno

Webináře OpenAIRE pro Open Access Week 2016

0 comments

Řešitelský tým projektu OpenAIRE připravil pro Open Access Week 2016 sérii webinářů, v nichž byla představena problematika otevřeného přístupu a otevřených dat, jak je vyžadována po řešitelích projektů v programu Horizont 2020. Webináře cílily na samotné vědce, tvůrce politik, na správce repozitářů i projektové manažery. Všechny zmíněné cílové skupiny by měly být seznámeny s požadavky Evropské komise (EK) na otevřené zpřístupňování vědeckých publikací i výzkumných dat vzniklých z podpořených projektů.

Jednou z podstatných rolí projektu OpenAIRE je informační a technická podpora pro naplňování politiky otevřeného přístupu EK. Prezentovaná série pěti webinářů spadá právě do této oblasti projektu OpenAIRE.

Banner k mezinárodnímu týdnu Open Access Week 2016
Banner k mezinárodnímu týdnu Open Access Week 2016

Webinář 1: Základy otevřené vědy

Úvodní webinář se věnoval představení konceptu otevřené vědy. Chris Hartgerink (Tilburg University) ve své prezentaci Science needs open ukázal vývoj vědeckého poznání od novověku po dnešek, kdy se znalosti lidstva posunuly od stavu “vše je známo” přes éru “existují věci k objevení” do současného stavu různých “pravd” různých vědních disciplín. Model uzavřené vědy posiluje skepticismus a prostou víru různých vědeckých pohledů na svět. Současná věda trpí třemi podstatnými problémy - nemožností pojmout svět v jeho komplexnosti, z toho pramenícím problémem subjektivity a problémem nemožnosti nalezení všeobecného souhlasu. Otevřená věda tyto problémy sice ještě posiluje, ale zároveň je jedinou možností, jak vědecké poznání světa posunout dále.

Webinář dále vedl Tony Ross-Hellauer (University of Göttingen), který definuje otevřenou vědu jako soubor tří vzájemně propojených oblastí:

  • Open access zahrnující otevřené zpřístupnění vědeckých publikací, výzkumných dat, softwaru a výukových materiálů
  • Open methodology představující metody, jak mohou být výše uvedené typy dokumentů šířeny (open notebooks, study preregistration, citizen science)
  • Open evaluation zajišťující v otevřené vědě hodnocení a kontrolu kvality pomocí otevřeného recenzního řízení, otevřených metrik

Otevřená věda je postavena na několika základních principech, které zároveň naznačují cestu řešení problémů, jimiž trpí současná uzavřeně koncipovaná vědecká komunikace. Moderní principy otevřené vědy podporují:

  • transparentnost
  • odpovědnost
  • spolupráci
  • inkluzi
  • reprodukovatelnost

Zmíněné principy jsou obsaženy v politice FAIR iniciativy vědců na podporu otevřené vědy Force11.  Dle zásad FAIR mají být data vyhledatelná (findable), dostupná (accessible), interoperabilní (interoperable), znovu použitelná (re-usable). Vědci přijali tyto principy přirozeně za své a zejména mladší začínající vědci svou práci postavili převážně na těchto principech. Dá se tedy říci, že otevřená věda je myšlenkový koncept vycházející z otevřeného způsobu myšlení samotných vědců.

Třetí přednáška v tomto úvodním bloku se týkala přímo otevřených výzkumných dat jako hlavního hybatele moderní vědy. O výzkumných otevřených datech promluvila Paola Masuzzo v přednášce Open Data: Sharing the Main Actor of a Scientific Story. Ve třech oddílech vysvětlila, proč by měla být data otevřeně přístupná, jak otevřenost dat zajistit a v závěru své uvažování dokreslila osobní zkušeností se sdílením dat v jejím vědním oboru.

Motivace, proč otevřeně sdílet výzkumná data, lze rozdělit v horizontální škále na ty, které přinášejí výhody pro producenty dat a na druhé straně pro jejich uživatele, ve vertikální škále pak motivace vychází z potřeb samotné vědy a z potřeb společnosti. Postup, jak otevřeně data sdílet, obnáší krok volby patřičné licence (např. PDDL, CCZero), dále krok uložení dat do datového úložiště (Dryad, Figshare, Zenodo, COS aj.) nebo do datového časopisu (F1000 Research, Giga Science, Scientific Data aj.). Znovu bylo připomenuto, že otevřené zpřístupnění dat je jen půl cesty, druhá důležitější část otevřených dat představuje dodržování zásad FAIR.

Webinář 2: Otevřený přístup v Horizontu 2020

Ve druhém webináři vysvětlovali Eloy Rodrigues a Pedro Príncipe (University of Minho) v prezentaci H2020 Open Access mandate for project coordinators and researcherspravidla povinného otevřeného přístupu v programu Horizont 2020. Webinář byl určen pro projektové manažery a výzkumníky. První oddíl prezentace představil hlavní požadavky Horizontu 2020. Otevřený přístup jako obecný princip se týká otevřeného zpřístupnění vědeckých publikací. Pro projektové manažery jsou podstatné informace obsaženy v grantové smlouvě v článku 29.2 (Open access to scientific publications). Mimo jiné je požadováno:

  • uložení strojově čitelné kopie vydané verze nebo rukopisu po recenzním řízení (postprintu) do repozitáře a to nejpozději v době publikování vědecké práce
  • zajištění otevřeného zpřístupnění uloženého dokumentu v době vydání článku, případně do 6 až 12 měsíců od vydání
  • zajištění otevřeného zpřístupnění bibliografických údajů o uloženém dokumentu včetně informace o zdroji financování

Tato povinnost se týká všech příjemců podpory z Horizontu 2020. Podstatná je také informace, že uložení publikace do repozitáře je povinné i v případě zajištění otevřeného přístupu k publikaci jejím vydáním v otevřeném časopise.

  • místem uložení mohou být institucionální a oborové repozitáře, případně obecné úložiště Zenodo, rozvíjené projektem OpenAIRE
  • předmětem uložení jsou primárně vědecké články, je však možné ukládát i další typy dokumentů. Formát uložení pro strojové čtení je zpravidla dokument v PDF
  • příjemci jsou povinni uložit patřičné soubory co nejdříve, nejpozději v době vydání publikace
  • otevřený přístup k uloženému dokumentu je nutno zajistit ihned v případě článku vydaného v otevřeném časopise, nebo po embargu 6 až 12 měsíců

V druhé části webináře byla prezentována implementace pravidel Horizontu 2020 do praxe z pohledu autorů vědeckého článku.

Zajištění otevřeného přístupu z pohledu autora
Zajištění otevřeného přístupu z pohledu autora

Při výběru časopisu by si měl autor ověřit politiku vydavatele k autoarchivaci (ukládání článků do repozitáře). K tomu slouží databáze politik vydavatelů Sherpa/Romeo. Bibliografické údaje (metadata) o uložených publikacích v repozitáři musí být uloženy a zpřístupněny v souladu se standardy, aby bylo možné uložené publikace kdykoli identifikovat. Metadata musí obsahovat:

  • zdroj financování: European Union (EU), Horizon 2020, název podprogramu např. Euratom
  • název výzvy, akronym a číslo projektu
  • datum publikace
  • délka embarga
  • persistentní identifikátor

V programu Horizont 2020 lze požádat o proplacení publikačních poplatků, které byly vydány za vydání článků v placených otevřených časopisech, případně také v hybridních časopisech (předplácených s možností vydat článek jako otevřeně přístupný). Průměrná výše publikačních poplatků se pohybuje okolo 1000 EUR u otevřených časopisů a u 1980 EUR u hybridních časopisů.

Třetí část webináře se věnovala představení samotného projektu OpenAIRE, který funguje jako most mezi všemi dotčenými stranami (projektovými adminstrátory, vědci, producenty dat, poskytovali dotací) a světem vědeckých publikací. OpenAIRE pomáhá naplnit požadavky Horizontu 2020 na otevřené zpřístupnění vědeckých publikací a také dat. Pro tento účel OpenAIRE buduje podpůrnou infrastrukturu, služby a nástroje. Webový portál OpenAIRE funguje jako rozcestník všech nabízených služeb, nabízených podle typu uživatele:

  • pro vědce nabízí prostor pro uložení jejich publikací. Autoři mohou publikace uložit do repozitáře. Pokud je repozitář přizpůsobený pravidlům OpenAIRE, pak jsou uložené publikace automaticky sklízeny portálem OpenAIRE
  • pro projektové administrátory nabízí OpenAIRE usnadnění reportování vydaných publikací. Uložené publikace jsou na portálu OpenAIRE přiřazeny ke svému projektu. Z portálu OpenAIRE lze jednoduše generovat seznamy publikací daného projektu a ten pak zařadit do vykazování Evropské komisi
  • pro poskytovatele (EK) OpenAIRE zajišťuje automatické propojení informací o projektech a publikacích na webovém portále poskytovatele
  • pro všechny slouží OpenAIRE jako vyhledávač vědeckých informací

Vedle zvýše zmíněných adresných služeb OpenAIRE poskytuje také informační podporu formou:

  • helpdesku a často kladených dotazů
  • informačních materiálů - průvodců, návodů
  • školení, workshopů a webinářů

Webinář 3: Zenodo a otevřená výzkumná data v Horizontu 2020

Třetí webinář se zabýval řízením otevřených výzkumných dat a datovým úložištěm Zenodo a jeho službami. Obě části zajistili Marjan Grotveld (DANS) a Krzysztof Nowak (CERN). V úvodu byla představena nizozemská síť DANS (Data Archiving a Networked Services), jejímž cílem je podporovat udržitelný přístup k digitálním výzkumným datům, pomáhat vědcům s ukládáním dat a jejich dalším využíváním.

Dále byly zmíněny společné aktivity OpenAIRE a EUDATu v oblasti řízení výzkumných dat. Byly zdůrazněny podstatné důvody, proč se zabývat systematickým řízením výzkumných dat:

  • usnadnění dalšího výzkumu
  • zajištění dat pro pozdější využití
  • snížení rizika obvinění z podvodu nebo špatných výsledků
  • možnost vytvoření datového článku a jeho zařazení do tzv. nanopublikace
  • získání kreditu (potvrzení) pro svá data

K řízení výzkumných dat je určen administrativní dokument - plán managementu dat (data management plan, DMP). Jedná se v podstatě o instrument v podobě formuláře, který je sestaven podle pravidel FAIR (zmíněných výše v článku). Vyplněním formuláře pomocí online aplikace DMPOnline vzniká dokument, v němž je vyjádřeno, jak jsou v projektu řízena výzkumná data, jejich ukládání a zpřístupňování. V průběhu projektu je žádoucí dokument aktualizovat a jeho pomocí také sledovat, zda zvolená strategie ukládání a zpřístupňování dat je naplňována tak, jak byla popsána.

V programu Horizont 2020 se původně pilotní projekt otevřených výzkumných dat stává od ledna 2017 obecně závazným principem pro všechny podpořené projekty. Politika zastává princip “as open as possible, as closed as necessary”. Počítá se samozřejmě s tím, že některá data nemohou být volně dostupná, např. z důvodu ochrany osobních údajů. V tom případě je možné požádat o výjimku z povinnosti otevřeně zpřístupnit výzkumná data. Zdůvodnění by mělo být uvedeno v DMP. Vedle samotných datových setů a metadat, mají být uživatelům k dispozici také nástroje a dokumentace, které zajistí opětovné využití a analýzu uložených dat. Také tyto nástroje a podpůrná dokumentace mají být popsány v DMP.

Více informací k řízení otevřených dat:

- Guidelines on Open Access to Scientific Publications and Research Data in Horizon 2020 Guidelines on Data Management in Horizon 2020
- Annotated model grant agreement, clause 29.3
- New infographic summarising key policy points
- Open Access and Data Management

Druhá část 3. webináře se týkala repozitáře Zenodo. Jako prolog pro představení repozitáře Zenodo posloužily příklady, jak s výzkumnými daty nepracovat. Poměrně riskantní se jeví praxe uložení dat pouze na lokálním uložišti, v notebooku, na přenosném disku, na flash disku. Riziko ztráty dat je vysoké, přitom pouze 20 procent dat je nyní bezpečně archivováno. Z výsledků výzkumu mezi vědci vyplynuly důvody tohoto stavu. Z jejich pohledu větší míře datové archivace brání časová náročnost archivace, nedostatek finanční podpory a také chybějící důvěryhodné úložiště. Zenodo odstraňuje dostatečně tyto překážky. Workflow ukládání dat do Zenodo je navrženo co nejjednodušeji. Vědec projde třemi kroky - uložením datového setu, jeho popisem a zpřístupněním. Zenodu stačí, když se uživatel přihlásí pomocí ORCIDu, emailu, nebo přes GitHub. Je možné nahrát dataset až do 50 GB.

Jako přidanou hodnotu nabízí Zenodo sledování využití uložených setů pomocí altmetrik, datovým setům je přidělen digitální identifikátor DOI a záznam o datasetu je obohacen o informace o financování, grantu a poskytovateli. Na rozdíl od služeb GitHub nebo SourceForge, které jsou určeny spíše pro kooperaci v průběhu řešení projektu, Zenodo nabízí funkci dlouhodobého úložiště a to nejen dat, ale také softwaru potřebného pro práci s uloženými daty. Pro usnadnění práce vědců došlo k propojení služby GitHub a Zenodo.

Zenodo uložený obsah zpřehledňuje pro uživatele tím, že jej organizuje do tzv. komunit. Přihlášený uživatel je oprávněn založit svou vlastní komunitu, kterou může spravovat podle potřeb projektu a jeho řešitelů. Zenodo touto funkcionalitou rozšiřuje své služby podle principu FAIR. Data a software jsou jednak uložena v důvěryhodném úložišti, ale jsou navíc poskytnuta libovolným vědeckým komunitám ke sdílení a opětovnému využití.

V závěru prezentace byl nastíněn další vývoj Zenodo - propojení na další grantové agentury (Velké Británie, Portugalska, Austrálie a USA), rozšíří se funkcionalita současného REST API a dojde k úpravě vyhledávacího nástroje.

Webinář 4: Politiky otevřené vědy

Na úvod čtvrtého webináře promluvil Tony Ross-Hellauer (OpenAIRE), který v krátkosti představil OpenAIRE jako významný evropský projekt, který se mj. zabývá prosazováním myšlenky otevřené vědy a uvádění teoretických konceptů od praxe (viz následující pátý webinář, v němž byly představeny služby pro správce repozitářů na podporu otevřené vědy). Jelikož je do OpenAIRE zapojeno na 50 partnerských organizací z celé EU a v každé zemi je zřízen tzv. National Open Access Desk (NOAD), má OpenAIRE možnost si vytvořit dobrý přehled o tom, jaké míry otevřenosti bylo dosaženo v jednotlivých evropských zemích. Toho se projekt snaží využívat pro lepší cílení svých podpůrných služeb pro vědce a koordinátory vědeckých projektů a také na podporu slaďování politik otevřeného přístupu ve spolupráci s manažery výzkumných organizací a dalšími tvůrci vědních politik. Jelikož byl webinář zaměřen právě na politiky otevřeného přístupu a především na ukončený projekt PASTEUR4OA, zmínil T. Ross-Hellauer propojení OpenAIRE s tímto projektem.

Právě představení PASTEUR4OA (Open Access Policy Alignment Strategies for European Union Research) se hned po krátkém úvodu T. Ross-Hellauera ujala Alma Swan v prezentaci PASTEUR4OA: Policy alignment and effectiveness, kdy nejdříve rekapitulovala, kdo se na projektu podílel (celkem 15 evropských organizací) a zopakovala také hlavní cíl projektu, kterým byla podpora rozvoje politik otevřeného přístupu v rámci Evropy s důrazem na soulad s politikou otevřeného přístupu evropského dotačního programu Horizont 2020. Projekt PASTEUR4OA přinesl tři hlavní výstupy:

  • zapojení tvůrců politik přímo i nepřímo prostřednictvím vzniklé sítě
  • vybudování a koordinování expertní sítě evropských institucí, které by měly společně spolupracovat na propagaci a sjednocování jednotlivých politik OA (Key Nodes)
  • vytvoření podpůrných materiálů a příkladů dobré praxe založených na konkrétních případových studiích

Jednou z dílčích činností, kterou projekt řešil, byla zásadní revize databáze politik ROARMAP. V rámci této revize byly doplněny politiky, které v databázi chyběly, a dále vznikla nová klasifikace, která byla poté aplikována na všechny zařazené politiky. Další představenou aktivitou byla studie efektivnosti politik otevřeného přístupu jako výstup pro vědecké instituce a pro poskytovatele financí. K analýze bylo vybráno 122 institucionálních mandatorních politik, dále byl také měřen obsah repozitářů a byla provedena regresní analýza využívající kritéria politik z ROARMAP (pouze 6 nejčastějších).

Jedním z hlavních závěrů studie bylo určení tří podmínek, které zaručují nejvyšší míru efektivnosti zavedené institucionální politiky otevřeného přístupu:
1. politika ukládá povinnost uložit publikaci do repozitáře (must deposit)
2. z této povinnosti autorům neumožňuje se vyvázat (cannot waive deposit)
3. navazuje na uložené publikace vědecké hodnocení (research evaluation)

Tato tři kritéria byla následně sledována v ROARMAP a z analýzy vyplynulo, že kritéria zahrnulo ve svých politikách pouze 5 poskytovatelů financí a 20 institucí. Mezi instituce s nejvyšší mírou uložení (nad 60 %) zaměstnaneckých děl do repozitáře patří University of Liege, Universidade de Minho a University of Pretoria. První dvě mají politiku splňující tři výše uvedená kritéria.

Na závěr své části Alma Swan zmínila řadu příkladů nástrojů, které mohou napomoci lépe prosazovat politiku v dané instituci. Je to využití tzv. šampiónů, zaměstnanců, kteří úspěšně politiku naplňují, dále je důležité zapojení knihovny a její aktivní participace na dodržování politiky, pomoci může také dílčí fakultní nebo katedrová strategie, tréninkové programy, propagační události (např. týden otevřeného přístupu), propagační materiály a různé technické pomůcky (např. nástroje, které ukazují dopad otevřenosti na publikace aj.).

V druhé půli webináře se Marina Angelaki (PASTEUR4OA, NOAD pro Řecko) ve své prezentaci PASTEUR4OA: Supporting Open Access Policies zaměřila na představení Knowledge Net, expertní sítě evropských institucí (5 regionálních skupin, 5 regionálních koordinátorů a úkoly jednotlivých klíčových bodů (key nodes). Hlavním úkolem tohoto uskupení bylo/je monitorovat zavádění politik a jejich soulad s pravidly Horizontu 2020, zvýšit povědomí v členských státech o politikách a doporučeních EK v souvislosti s otevřeným přístupem a otevřenými daty a zprostředkovávat projektové materiály národním tvůrcům politik především poskytovatelům financí.

Nezastupitelnou roli v expertní síti mají především jednotliví key nodes v členských státech, jejichž hlavní úlohou je identifikovat tvůrce politik na národní úrovni (ministerstva, poskytovatele financí apod.), pomoci jim pochopit důležitost zavedení politiky OA, informovat je o aktualitách v této problematice, o postupu projektu PASTEUR4OA a případně pomoci s tvorbou samotných politik.

Expertní síť má již i první praktické výsledky - např. na Kypru byla zavedena národní politika OA; v Litvě vznikl dokument Open Access Guidelines, který vyzývá instituce k vytváření politik OA.

Na závěr je potřeba dodat, že projekt PASTEUR4OA sice v roce 2016 skončil, expertní síť ale bude fungovat i nadále. Od září 2016 je součástí projektu OpenAIRE2020, kde vznikla nová OpenAIRE pracovní skupina a do jejích aktivit se zapojí také NOADs.

Webinář 5: Průvodci a služby OpenAIRE pro správce repozitářů

Poslední webinář byl věnován nástrojům a službám OpenAIRE, které jsou k dispozici správcům repozitářů. Prezentaci OpenAIRE guidelines and broker service for repository managers zajistil Pedro Príncipe (University of Minho)a Paolo Manghi (ISTI-CNR).

Na úvod Pedro Príncipe představil infrastrukturu OpenAIRE, hlavní aktéry, kteří s ní pracují, či do ní přispívají, a postavení tohoto portálu v záměrech Evropské komise. Právě její požadavky v souvislosti s otevřeným přístupem a otevřenými daty pomáhá portál OpenAIRE zastřešovat. Jelikož má být OpenAIRE hlavní branou k vědeckým publikacím a datům evropské vědecké komunity, jsou do portálu stále přijímáni noví poskytovatelé dat v souladu se stanovenou akviziční politikou.

Validace nového poskytovatele dat OpenAIRE

Všichni poskytovatelé dat (repozitáře pro publikace, datové archivy, CRIS systémy) musí splňovat v pokynech definované požadavky a projít úspěšně validací. Pokyny OpenAIRE jasně říkají, jak mají být specifikována přístupová práva, informace o financování a o přidružené/související publikaci a datových setech. Nový obsah správně nastaveného repozitáře je následně pravidelně sklízen přes OAI-PMH protokol. Poskytovatel dat je označen známkou podle míry dodržení pravidel OpenAIRE, neboli stupně validace: OpenAIRE basic,  OpenAIRE 2.0, OpenAIRE 2.0+, OpenAIRE 3.0.

Po představení obecných informací se přednášející posunuli k praktickému step-by-step návodu pro správce nových repozitářů/systémů. Pro zahrnutí repozitáře nebo systému do infrastruktury OpenAIRE je potřeba:

  • Registrovat svůj repozitář / aktualizovat údaje v OpenDOAR (platí pro institucionální nebo oborové repozitáře) nebo v re3data (platí pro datové repozitáře).
  • Otestovat si nastavení repozitáře podle podmínek OpenAIRE - validátor vyhotoví report, pomocí něhož může správce napravit případné nedostatky a chyby.
  • Zapojit repozitář do OpenAIRE - registrace je zdarma, k vyplnění slouží data z OpenDOAR či re3data.

Správcům repozitářů, postavených na nejrozšířenějších open-source systémech, OpenAIRE nabízí pro snadnější splnění požadavků následující doplňky a pluginy:

Naopak pro práci s daty již zapojených repozitářů je možné využít rozhraní API. Pro Dspace byly připraveny dva další doplňky:

  • OpenAIRE Authority Control
  • OpenAIRE funders projects list addon

Cílem stávajících vědeckých systémů obecně je usnadnit práci vkladatelům (autorům), mj. pomocí agregování dat ze zdrojů, která poskytují příslušná metadata apod. OpenAIRE v tomto není výjimkou. Autorům publikací z projektů Horizontu 2020 a jiných programů EK na podporu vědy tak nyní postačí, když vloží svou publikaci s povinnými popisnými údaji (např. název výzvy, akronym a číslo grantu, název poskytovatele financí/programu aj.) do některého z repozitářů zapojených do infrastruktury OpenAIRE a následně budou data distribuována směrem k EK.

OpenAIRE jako zprostředkovatel dodatečných (meta)dat

V další části webináře se Paolo Manghi (ISTI-CNR) věnoval rozvoji OpenAIRE a vizi nabídnout OpenAIRE jako platformu otevřené vědy dodávanou jako služba (Open Science as-a-Service). Vedle získávání dat od poskytovatelů (repozitářů)  je totiž možné portál OpenAIRE využít i opačně. Tedy že by sami poskytovatelé (resp. správci repozitářů) mohli prostřednictvím služby Notification Broker získávat z jiných systémů a od jiných poskytovatelů data, jenž by buď obohacovala jejich původní metadatové záznamy o dodatečné informace (tzv. “enrichments”) či by vytvářela záznamy souvisejících zdrojů a dokumentů, které zatím v repozitáři daná instituce nemá (tzv “additions”).

V druhém případě jde o navrhování zcela nových záznamů na základě např. afiliace autora či názvu/čísla projektu, na kterém instituce participuje, a očekává se tedy, že by takový záznam v institucionálním repozitáři měl nebo by mohl být. Aby správce systému dostával notifikace, musí se nejdříve přihlásit k odběru, kde si nastaví základní požadavky, např. způsob, jakým chce získávat notifikace; četnost odběru; kritéria záznamů apod. Pro zájemce bylo představeno i demo služby (viz snímky 57-59).

OpenAIRE Repository Manager Dashboard

V třetí části byl představen chystaný řídící panel OpenAIRE Repository Manager Dashboard, tedy jednotné rozhraní pro všechny služby a nástroje určené správcům repozitářů. Toto rozhraní by mělo umožňovat:

  • registraci a validaci nového zdroje dle podmínek OpenAIRE
  • obohacování a opravy dat ze zapojeného zdroje
  • statistiky pro daný zdroj a uživatelské statistiky
  • notifikace ze služby Notification Broker

Na závěr P. Manghi načrtnul přínos projektu OpenAIRE pro rozvoj aplikací pro otevřenou vědu (Research Community Dashboard, Notification Broker), další výzvy i aktuální problémy, které je nutné na straně poskytovatelů dat, ale i vědecké komunity jako takové odstranit, aby celá infrastruktura mohla fungovat ještě lépe, což by pomohlo podpořit rozvoj otevřené vědy naplno. Co se týče praktických výhod nástrojů OpenAIRE pro správce repozitářů, jde především o udržování co nejaktuálnějšího obsahu, o obohacování a doplňování informací pomocí automatických notifikací.

Závěr

Pro zájemce, kteří nestačili webináře shlédnout naživo, jsou všechny webináře i prezentace online dostupné, viz článek s jejich přehledným seznamem OpenAIRE celebrates Open Access Week 2016.

Další materiály propagační a informační, pokrývající ve zkratce představená témata, jsou přeloženy do češtiny a uloženy v repozitáři DSpace VŠB-TUO. V případě jakýchkoliv dotazů je také možné využít kontakt na českého zástupce v projektu OpenAIRE, Mgr. Danielu Tkačíkovou (VŠB-TUO), daniela.tkacikova@vsb.cz.

Hodnocení: 
Průměr: 3 (1 hlasování)
RYGELOVÁ, Pavla a SIMANDLOVÁ, Tereza. Webináře OpenAIRE pro Open Access Week 2016. Ikaros [online]. 2017, ročník 21, číslo 1 [cit. 2017-04-26]. urn:nbn:cz:ik-17950. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/17950

automaticky generované reklamy
registration login password