Dva úhly skepse pohledu

Pohled prvý:

Téma se na první pohled jeví ryze sociologické a v této intenci také probíhala větší část přednášky ing. Martina Juhase. Vyložil termíny informační proces či systém ve společnosti a jejich vztah k technice, uvedl příklady významných objevů v historii lidstva, které mají přímý vliv na tuto problematiku, a dospěl až k hodnocení dopadů načrtnutého trendu. Proto bylo poněkud překvapující, když se přednášející v závěru od hlediska sociologického náhle uchýlil k pojetí psychologickému až filozofickému a formuloval negativa problému vůči jednotlivci. Samotná věta na konec zněla přibližně takto: "Každý by se měl soustředit na umění ovládat a ne být ovládán." K názvu přednášky by se tak hodil ještě dovětek: "a vliv jejich na individuum".

Je nutné si uvědomit zásadní rozdíl mezi informačními procesy ve společnosti a informačními procesy jednotlivce. Zatímco jedny se neustále vyvíjí a mění, druhé zůstávají stejné. Člověk vždy vnímá okolní realitu svými smysly a vykládá si ji rozumem či citem. Chceme-li se přidržet aspektu společenského, lze mnohá z vyřčených negativ současné povahy informačních procesů ve společnosti (např. úpadek sociální komunikace či omezení slovní zásoby) zastřešit pojmem konzum. Tento já považuji za sociologický jev doslova bující v prostředí dnešní informační společnosti, která je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Zde je patrný vliv technologického rozvoje na společnost, ne však na jedince, kterému vždy zůstane možnost vůči vlivům vnějšího světa se vyhrazovat.

Přesto je celkem zajímavé sledovat úvahy přednesené v evaluační části výkladu. Podle nich se současná západní společnost nachází v intelektuálním úpadku, lidem jsou zastírány obzory, ba jsou zjednodušováni a podrobováni komerční sférou. Vyvstává otázka, kdy asi proběhla kulminace intelektuálního potenciálu lidstva. Tento pohled vtipně vystihuje v dnešní době moderní rčení: "Nic není zadarmo". Zapříčinily-li totiž technické objevy a jejich aplikace na všední život společnosti rozvoj vědy a kultury a rozšíření vzdělanosti, pak dnes si vybírají svou daň. Oko za oko, zub za zub.

Pohled druhý:

To, že nám přednášející sdělil mnoho omračujících faktů, které většina z nás již stejně věděla, považuji za jistě velmi důležité a obohacující, avšak nemohu souhlasit s jeho vyřčenými názory, kterých opravdu nebylo málo.

Přednášející například uvedl svou přednášku slovy, že nám nabídne alternativní „inženýrský“ pohled na danou problematiku, který bude pro nás „knihovníky“ (knihovníky v uvozovkách, protože já osobně se za knihovníka nepovažuji a doufám, že považovat nebudu) jiným pohledem na danou věc. Následně se vymluvil na mnoho různých možností definice informace, přičemž neřekl přesně, ke které by se přesně přiklonil on s jeho inženýrským pohledem. Pak přes historii vynálezů zjednodušujících proudění informací ve společnosti jsme se dostali ke klasickému klišé informační exploze dnešní doby a neschopnosti člověka tyto informace zpracovat. Všechna tato prostá fakta jsou dosti nezpochybnitelná, a tak se přesuňme k závěrečné části přednášky, ve které zazněly právě již zmíněné osobní názory přednášejícího, se kterými by se slušelo když už ne rovnou nesouhlasit, tak alespoň polemizovat.

Úpadek sociální komunikace

Přednášející poukázal na úpadek sociální komunikace zapříčiněné moderními technologiemi (mobilní telefony, internet, IP-telefonie, Skype, ICQ, SMS atd.), které berou člověku schopnosti „umění“ komunikovat. Tento názor je zajisté zajímavý, avšak zcela chybný, protože dnešní technologie komunikace nejsou vůbec proti osobní komunikaci člověka s člověkem, nýbrž jdou společně s ní! Nemyslím si tedy, že by si komunikace „moderní“ s komunikací „klasickou“ nějak lezly do zelí nebo spolu soupeřily. Naopak se perfektně doplňují!

Dnes si už například nedokážu představit to, že před návštěvou „restauračního zařízení“ bych obešel byty dejme tomu 12 svých přátel a tázal se jich, jestli půjdou se mnou - nebo nezacházejme až tak do extrému, stačilo by 12 lidem volat na pevnou linku; za prvé bych se nedoplatil a za druhé bych zcela určitě veliké procento lidí nezastihl doma. Tento problém však dnes mohu vyřešit během 10 minut rozesláním hromadné zprávy na ICQ nebo zasláním SMS všem přátelům. Nikdo mi pak nevyvrátí, že v hospodě se nás sejde minimálně dvakrát tolik, než bych stihl sehnat, sezvat a domluvit se s nimi osobním kontaktem. Následně pak vyprávěním zážitků a celkově komunikací s dvojnásobným počtem přátel dvojnásobně uplatňuji „sociální komunikaci“.

Omezení slovní zásoby

Společně s úpadkem sociální komunikace se nese i omezení slovní zásoby. Dochází k mnoha přetvořením, komolením a celkově zkratkám slov, frází atd. Lidé nepoužívají češtinu tak, jak by měli a jaký je její potenciál. Tento problém je zapříčiněný právě tím, že čeština je oproti například angličtině mnohem košatější jazyk a proto je zde daleko větší nutnost vyhovět rychlosti komunikace na úkor její „krásy“. To vše je nesporný fakt ale musíme vzít též v potaz cíl našeho komunikačního záměru. Opět si nemohu pomoci a myslím si, že je zcela zřejmé, že každý druh informačního záměru bude mít svůj slovník a svůj sloh a nepůjdou společně proti sobě, ale budou se doplňovat a každý najde své uplatnění v určité komunikační situaci.

Když budu psát například v autobuse SMS svému kamarádovi, že mi vše ujelo a že mě má čekat o 10 minut později a rovnou objednat, tak použiji zcela jiný slovník a sloh, než když budu psát babičce e-mail z prázdnin. V prvním případě se budu snažit sdělení co nejvíce zkrátit, jednak abych ušetřil čas potřebný k tomu, abych dával pozor, zda jsem už neměl z autobusu vystoupit, a také z důvodu finančního se musím vejít do kapacity zprávy SMS. Volím tedy zkratky, zkomolené a nespisovné výrazy a nelámu si moc hlavu s pravopisem. V druhém případě nejsem omezen ani časem ani délkou zprávy, a tak se babičce rozepíšu košatou češtinou o všech svých zážitcích z hor, od moře a ze zahrádky.

Tvorba celosvětové monokultury

Tento problém byl přednášejícím demonstrován na příkladu návštěvy nemocnice a oddělení „emergency“, což mu značně pohnulo jeho vlasteneckým cítěním. Myslím si, že právě v tomto případě měl jeho vlastenecké cítění přemoci jeho inženýrský pohled, protože je dozajista mnoho příkladů, kde je využití cizího slova (zpravidla anglického) zcela nevhodné nebo nevkusné (například Česká pojišťovna Cup a podobné patvary). V případě oddělení pohotovosti v nemocnici by bylo spíše výhodou, kdyby se ve všech nemocnicích na světě toto oddělení jmenovalo „emergency“, protože pak by nikdy nemohlo dojít ke zmatkům a každý by hned věděl, o co jde.