L. Mládková na úvod příspěvku vysvětlila rozdíl mezi pojmy data, informace, explicitní a tacitní znalosti (ty tvoří 90% našich znalostí). Mezi tradiční nástroje sdílení tacitních znalostí patří učňovství, komunity a vyprávění příběhů. Kvůli globalizaci a moderním technickým prostředkům jsme nuceni sdílet tacitní znalosti virtuálně. Při tom je omezena neverbální komunikace, která je velmi důležitá a technickým přenosem se značně zkresluje. Úspěch virtuálního sdílení tacitních informací ovlivňuje prostředí, kontext chápání znalostí, odlišnost kultur a chápání významu slov i opožděná zpětná vazba. Zlepšuje ji např. povědomí o tom, jak člověk vypadá, jak mluví a jak se chová, společný (nepracovní) zájem nebo osobní setkání na jednom místě. Účastníky sdílení znalostí je potřeba motivovat, ale je vhodné je také kontrolovat. Podle L. Mládkové se problematice virtuálního sdílení tacitních znalostí budou odborníci v budoucnu věnovat daleko více. V době internetu sice máme všichni explicitních znalostí více, ale firmy už pochopily, že musejí dát důraz také na sdílení právě tacitních znalostí.

(text konferenčního příspěvku)

(kp)