Úvod

Specifika univerzitních knihoven jsou definovaná jejich nezastupitelným posláním – poskytovat služby podporující akademiky v jejich rolích vědců i pedagogů a studenty v různých fázích studia, širší veřejnost v různých formách celoživotního vzdělávání. Díky tradici a historii univerzit slouží jejich knihovny nejen jako zdroj nejaktuálnějšího poznání, jsou i zdrojem informací o rozvoji jednotlivých oborů a specializací v průběhu času.

Jsou unikátní součástí akademického prostředí, ve kterém se uzavírá a začíná každý výzkumný cyklus.

To současně na univerzitní knihovny klade poměrně vysoké nároky. Jsou součástí stále rychleji se měnícího vědeckého prostředí, jejich služby a uživatelské prostředí se mění současně s ním. Musejí reagovat na nové metody výzkumu i způsoby prezentace výsledků a výstupů (videoprezentace, publikování „datapapers“, metadatových dokumentů budoucích publikací apod.). S tím souvisí rozšíření kompetencí do oboru IT, které plyne z nutnosti práce s digitálními dokumenty, správou a archivací dat, s různými typy identifikátorů, pokročilým vyhledáváním apod. a také do sféry vydavatelských kompetencí. Tím vším se na jiné úrovni opět potvrzuje nezastupitelná role univerzitních knihoven – angažovanost při tvorbě a šíření znalostí.

Knihovny jako správci i producenti obsahu

Měnící se způsoby prezentace vědeckých výsledků – elektronické publikování, Open Access, práce s metadaty – přinesla také změny ve vydavatelské praxi. Vytvořila se tak oblast, ve které se stále více a více překrývají znalosti a kompetence univerzitních knihoven a vydavatelů. Řada univerzitních knihoven rozšířila postupným vývojem oblast své činnosti a působí nejen jako správci, ale i jako producenti obsahu[1]. Tento vývoj logicky vycházel z toho, že univerzitní knihovny a knihovníci již měli to, co tyto nové kompetence vyžadovaly[2]:  

1. znalosti náležitostí vědeckého publikování (peer-review proces, hodnocení výstupů vědecké práce na institucionální i na národní a mezinárodní úrovni)
2. technické know-how pro online publikování (repozitáře, redakční systémy),
3. zkušenosti se správou elektronických zdrojů,
4. zkušenosti se správou a distribucí metadat,
5. kontakty na agregátory a distributory,
6. a především vůli a motivaci přispět významnou měrou k novým způsobům komunikace v akademickém a vědeckém prostředí.

Na řadě univerzit proto došlo nebo dochází ke sloučení nebo těsnějšímu provázání univerzitní knihovny a univerzitního vydavatelství.

Mezinárodní kontext

Aktivní role knihoven a knihovníků ve vědeckém publikování začala v USA a Kanadě před koncem minulého století, evropské knihovny se tomuto trendu začaly otevírat později. Knihovny, které přijaly i vydavatelské kompetence, začaly spolupracovat, sdílet své know-how. Například z iniciativy Johns Hopkins University’s Press a University’s Milton S. Eisenhower Library vznikl projekt MUSE, který postupně expandoval a vytvořil stále se rozvíjející platformu, na které spolupracují knihovny a vydavatelé[3]. Posláním projektu MUSE je šíření excelentního vědeckého obsahu a poskytování nástrojů a služeb pro všechny součásti, které se podílejí na vytváření a šíření vědeckých poznatků. V Evropských zemích je tento trend relativně nový a postupně se rozvíjí, ale i v rámci českých univerzit již existují univerzitní knihovny, které jsou i úspěšnými vydavateli (např. Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni).

Změny ve vědeckém publikování

Během posledních let se rychle měnil způsob vědecké práce a s tím i způsob prezentace a publikování vědeckých výstupů. V oblasti vědeckého publikování se stále podstatněji uplatňuje vliv následujících faktorů:

1. Požadavek otevřeného přístupu k výsledkům vědeckého bádání, publikování v režimu Open Access. Tento trend se rozvíjí již několik let, například v databázi DOAJ (Database of Open Acces Journals) bylo v roce 2010 registrováno 5 112 časopisů, k 19. 5. 2017 již 9 428 časopisů a 2 497 501 článků[4].

2. Změna obchodního modelu publikování především vědeckých časopisů, které dříve byly dostupné v režimu předplatného. S požadavkem otevřeného přístupu se náklady na publikaci přesunuly z institucí, které tituly předplácely, na autory. Vydavatelé, kteří do té doby byli nuceni udržovat vysokou kvalitu produkovaných časopisů, aby předplatné bylo pro předplatitele rentabilní investicí, se rozdělili do několika skupin. Někteří, ti renomovanější a na trhu dobře etablovaní, zůstávají u modelu předplatného, jiní nabízejí obě možnosti, jak publikování v předpláceném časopisu, tak v časopisu s otevřeným přístupem, nebo tzv. hybridní časopisy.

Jako produkt čistě tržního přístupu expandovali problematičtí, tzv. predátorští vydavatelé, kteří chápou vědecké publikace pouze jako dobrý obchodní artikl a autor je pro ně klient, který jim zaplatí za zakázku publikovat. Publikují tedy jakýkoliv obsah, bez ohledu na jeho kvalitu. To velmi rychle vyvolalo oprávněný požadavek selekce kvalitních zdrojů od zdrojů, ve kterých je až na výjimky publikována tzv. „junk science“ a nastavení spolehlivých markerů kvality.

Univerzita jako garant

Univerzity jako vydavatelé vědeckých periodik tak získávají novou roli spolehlivých garantů vysoké úrovně obsahu na základě renomé univerzity v mezinárodní akademické komunitě. Stávají se i garantem obsahu a zárukou solidnosti pro autory, argumentem v boji proti predátorům.

K logickému propojení role správce a producenta obsahu, tedy k úzké spolupráci univerzitní knihovny a nakladatelství, dochází velmi často právě v tomto okamžiku, v důsledku toho, že knihovny již mají znalosti a zkušenosti, které producenti potřebují.

V mezinárodním měřítku je zřetelné, že tam, kde se tato spolupráce již nějakou dobu rozvíjí, je to trend respektovaný a podporovaný, jak dokazují například aktivity Scholarly Publishing and Academic Resources Coalition – SPARC. V evropských zemích je vzájemná spolupráce univerzitních vydavatelů s univerzitními knihovnami v různých fázích svého vývoje.

V rámci institucí jsou obvyklé tři modely spolupráce:

1. Univerzitní knihovna a nakladatelství jsou plně funkčními součástmi a velmi úzce spolupracují na společných projektech i s dalšími součástmi univerzity, typicky s IT oddělením,
2. vzniká společná platforma pro spolupráci součástí, např. informační a publikační centrum,
3. nebo se dosavadní nakladatelství stává součástí knihovny, především tam, kde tradiční aktivity nakladatelství nenaplňují požadavek nových forem a standardů vědeckého publikování.

Například tam, kde se univerzitní nakladatelství věnuje tradičním vydavatelským činnostem, se na produkci obsahu podílí s knihovnou. Nakladatelství přináší znalosti technického rázu, typografii, tiskovou produkci a knihovna přináší know-how v oblasti vědeckého publikování v tištěné i digitální podobě, např. administraci redakčního systému pro vědecké časopisy[5], výuku informační gramotnosti a další formy podpory pro mladé autory apod.

Univerzitní knihovny jako nakladatelé publikují v elektronické formě závěrečné práce, studijní a výukové materiály v nové podobě – multimediální nebo otevřené, vědecké recenzované časopisy, sborníky ale i monografie.

Podporují i publikování mladých vědců v přímé vazbě na výuku informační gramotnosti. Stejně tak však mohou knihovny být i vydavateli  monografií, nejen vědeckých a odborných, ale i unikátních publikací v oboru historie, umění apod.

Jaké benefity plynou z propojení univerzitní knihovny s nakladatelstvím nebo z úzké spolupráce i s dalšími souvisejícími součástmi? Nekomerční vydávání publikací univerzitními knihovnami podpořilo otevřený přístup k vědeckým publikacím, především časopiseckým, podpořilo propojení vydávání odborných knih a časopisů s ukládáním a zveřejňováním v institucionálních repozitářích v rámci akademických knihoven, přineslo větší informovanost o ekonomických souvislostech vědeckého publikování[6]. V zemích, kde se tento proces úspěšně rozvíjel delší dobu, inicioval legislativní procesy, které pomáhají nastavit jasně definovaná pravidla pro vědecké publikování ve všech souvislostech.

Dalším důležitým aspektem je to, že se díky nekomerčnímu publikování v režimu otevřeného přístupu zvyšuje šance na dostupnost informací i v úzce specializovaných a proto komerčně neperspektivních oborech. V neposlední řadě zejména publikování vědeckých periodik, jejichž kvalitu nezpochybnitelně garantuje univerzitní knihovna jako součást silné univerzity, přineslo i signály o narušení dlouholetého monopolu velkých vydavatelů.

Studie v rámci studentského projektu

V rámci projektu, zpracovávaného šesti studenty bakalářského studia na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK, byla metodou obsahové analýzy webů, doplněnou přímým oslovením vybraných knihoven, provedena orientační studie publikačních aktivit evropských knihoven a formy jejich potenciální spolupráce s univerzitními nakladatelstvími. Záměrem nebylo hodnocení nebo porovnávání jednotlivých konkrétních knihoven, ale vytvoření prvotního přehledu o tomto novém trendu v rámci evropských i národních univerzit.

V prvním kroku si studenti vytipovali podle žebříčku hodnocení evropských univerzit, QS World University Rankings každý pět univerzit z různých evropských zemí, umístěných na předních místech žebříčku. Na jejich webových stránkách a na stránkách příslušných univerzitních knihoven pak vyhledávali informace pro další zpracování. V dalším kroku zasílali studenti univerzitním knihovnám email se třemi otázkami pro upřesnění a ověření získaných informací.

Jednotlivé webové prezentace vybraných univerzitních knihoven byly prohledávány podle předem daného schématu pro další zpracování. Schéma bylo dáno následujícími otázkami:

Má univerzitní knihovna publikační aktivity?

Jestliže ano:

• Je knihovna správcem nebo i producentem/vydavatelem zveřejňovaných publikací?
• Publikuje knihovna v režimu Open Access, a pokud ano, jakou formou?
• Pokud je i producentem/vydavatelem, jaký typ publikací zveřejňuje (edice – např. vědecké časopisy, PR, výukové materiály, skripta, monografie, závěrečné práce, mimo edice, které typy publikací jsou recenzované apod.)?
• Vydává knihovna publikace v tištěné i/nebo elektronické podobě?
• Jaký typ publikací v tištěné podobě vychází a na jaké platformě je publikován (např. repozitář, redakční platforma pro vědecké recenzované časopisy apod.)?
• Publikuje univerzitní knihovna publikace i v jiném jazyce než v jazyce vydavatele?
• Jakým způsobem publikace distribuuje a propaguje?
• Jiné související informace.

Získané informace byly ověřovány a tříděny podle míry spolehlivosti a jednoznačnosti odpovědí. Celkem studenti shromáždili informace z webovských stránek 31 evropských univerzitních knihoven. 10 z celkového původního počtu 31 výsledků bylo vyřazeno pro nízkou výpovědní hodnotu. V konečném výsledku tedy byly hodnoceny informace získané na základě webovských prezentací a popřípadě 21 knihoven. (Tab. 1). S ohledem na metodu průzkumu byly výsledky zaokrouhlovány na desítky procent. Pokud je dále uváděno, že některou z aktivit prezentuje např. „téměř 70 % knihoven“, znamená to, že se údaj pohybuje v intervalu 65-70 %, pokud je uváděno, že aktivitu prezentuje „více než 70 % knihoven“, pohybuje se údaj v intervalu 70-75 %.

Publikační aktivity vybraných univerzitních knihoven

Po vyhodnocení získaných informací bylo zjištěno, že publikační aktivity knihoven jsou poměrně široké a netýkají se pouze vědecké literatury.

Více než 70 % knihoven uvádí, že spravuje otevřené repozitáře, ve kterých jsou publikovány vědecké práce univerzity, závěrečné práce i vědecké články nebo vědecké recenzované časopisy v režimu Open Acces. Téměř 50 % knihoven nabízí pro autory a redakce vědeckých časopisů vydávaných univerzitou také platformu, redakční systém, pro publikování recenzovaných časopisů v režimu Open Access, přibližně ve třetině těchto případů se jedná o Open Journal Systems.

Téměř 50 % knihoven uvádí, že publikuje závěrečné práce, téměř 100 % ze zkoumaného souboru knihoven publikuje periodické publikace a téměř 60 % uvádí, že publikuje sborníky.

Téměř 90 % knihoven uvádí, že publikuje recenzované práce, ať už se jedná o periodika, sborníky nebo monografie.

Kromě výukových, odborných a vědeckých publikací vydává také téměř 60 % knihoven propagační materiály a dalších více než 20 % i další typy publikací (šedá literatura, katalogy výstav, popularizační publikace pro děti i dospělé čtenáře apod.)

Sledování oborového spektra publikovaných prací přineslo očekávané výsledky, zastoupeny jsou podle zaměření jednotlivých fakult a ústavů univerzit všechny obory technické a přírodovědné, zvláště jsou uváděny humanitní obory, sociologie a religionistika, knihovnictví, ale také kinematografie, mediální studia, tedy obory, které nejsou určeny příliš široké cílové skupině čtenářů a nejsou tedy zajímavé pro komerční vydavatele. Ve výčtu jsou zastoupeny i dětské knihy sloužící k popularizaci vědy a propagaci univerzity.

Většina knihoven vydává knihy v rodném jazyce, a pokud jím není angličtina, pak i v angličtině. Jen v několika případech byla nalezena informace, že knihovna vydává knihy ve více jazycích, většinou se jednalo o knihovny severoevropských zemí.

Mezi uváděnými aktivitami univerzitních knihoven se kromě základních typů akademických a vědeckých publikací objevovalo i zveřejňování a/nebo produkce audiovizuálních zdrojů, administrace redakčního systému, správa jedinečných identifikátorů publikací (ISBN, ISSN, DOI) a autorů (ORCID) pro univerzitu.

Závěr

Z výsledků průzkumu jednoznačně vyplynulo, že naprostá většina univerzitních knihoven se účastní procesu zveřejňování vědeckých výstupů v různé formě, poskytuje podporu pro autory, značná část z nich je i producentem různých typů publikací. V případě vědeckého publikování bylo často na počátku zveřejňování vědeckých výstupů prostřednictvím repozitáře, ke kterému následně přibyl širší vydavatelský servis jako např. administrace publikačních standardů pro celou univerzitu nebo grafické zpracování a typografie.

Zjištěný trend je v souladu s vývojem, který sledujeme v nejen ve světovém, ale i v evropském a národním měřítku. Knihovny referují převzetí vydavatelské činnosti univerzity do své kompetence, užší spolupráci s vydavatelstvím, nové aktivity a kompetence v oboru digitálního publikování. Ve všech těchto případech se ukazuje, že to je ve prospěch jak uživatelů knihovny, tak autorů a v konečném důsledku tento trend významně přispívá k posílení prestiže univerzity.

Tab. 1: Evropské univerzity, vybrané pro průzkum v rámci projektu
(zdroj informací: 1 – obsah webu, 2 – obsah webu a mailová komunikace).