Knihovna ve Štětí sídlí v nové budově postavené v roce 1996, která stojí ve středu města, poměrně daleko od Labe. Budova byla postavená přímo pro účely knihovny, proto má i velké skladové místnosti. V červenci roku 2002 jsme do skladu přesunuli další knihy z volného výběru, takže ve skladu byla téměř polovina našeho knižního fondu.

Těsně před povodní bylo v suterénu odstraněno všechno sanitární zařízení, aby nemohlo dojít k zaplavení budovy spodní vodou. Došlo.

V noci ze 16. na 17. srpna 2002 zaplavila spodní voda suterénní místnosti a vystoupila do výše 1,8 m. Druhý den jsme zjistili, že se do vody vylil i olej z výtahové šachty. Při opravě výtahu nám opraváři sdělili, že vylitého oleje bylo 200 litrů.

To jsme ale ještě nevěděli, jak nám to zkomplikuje práci při odčerpání a i při úklidu. Zatím jsme další týden čekali, až dá krizový štáb povolení k čerpání vody, ale ta byla stále příliš vysoko. Bylo nám jasné, že i knihy, které nebyly přímo zničené vodou, navlhnou a budou poškozeny.

Teprve když klesla voda tak, aby nám netekla do holinek, šli jsme zjistit skutečnou škodu. Ani ty nejhorší představy nebyly tak zlé, jaká se ukázala skutečnost. Těžké kusy nábytku, se kterým před tím nikdo nepohnul, ležely ve vodě, plné katalogizační skříně byly povalené a knihy byly úplně zničené. Všech téměř 13 000 knih (cca třetina celého knižního fondu) a několik ročníků časopisů a novin bylo mokrých, mastných, různě po místnosti poházených, regály pokácené a všude zápach z kanálové vody a rozkládajícího se oleje.

První, co jsme po odčerpání vody museli udělat, bylo sehnat několik pytlů pilin, abychom se mohli ve skladě alespoň trochu pohybovat.

Začali jsme vyklízet. Byli jsme na to tři ženy a jeden chlapec. První den jsme měli pocit, že to naprosto nemůžeme zvládnout. Knihy nasáté vodou a mastné od oleje nám padaly z rukou a byly neuvěřitelně těžké. Druhý den se naštěstí objevili vojáci, kteří nám sami nabídli pomoc a byli opravdu skvělí. Naplnili jsme osm kontejnerů a mnoho nákladních aut, které už jsme pak ani nepočítali. Všechno, knihy a nábytek, bylo úplně zničené. Podařilo se nám zachránit jen opravdu malé procento fondu.

Finanční pomoc nám téměř bezprostředně po povodni nabídla Nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových a později také Nadace Člověk v tísni. Knižní dary jsme dostali od knihovny v Bílině a Krajské vědecké knihovny v Ústí nad Labem, mnoho darů jsme obdrželi samozřejmě také od čtenářů. Na nás teď čeká stejná práce jako před povodní, tedy zkatalogizovat všechny darované knihy do počítače.

Suterénní prostory ještě čekají na vymalování. Provizorní sklady jsme zatím udělali ze zasedací místnosti a místnosti na balení knih, které se nacházejí v patře, takže nebyly zasaženy povodní.

Myslím, že nikdo netušil, že i spodní voda bude tak vysoká a tak rychlá, vždyť se nedalo opravdu vůbec nic udělat. Jsme vděční vojákům, bez kterých bychom knihovnu asi nevyklidili. Dále pak všem, kdo nám pomohli po povodni, ať už finančně nebo knižními dary. Také mé kolegyně a kolega, kteří pracovali s neuvěřitelným nasazením, si zaslouží obrovský dík a uznání. Poděkování patří také knihovnám okresu, které nám velmi ochotně půjčují chybějící knihy prostřednictvím MVS.