ČERVENKOVÁ, Alena; HOŘAVA, Michal (ed.). Uživatelsky přívětivá rozhraní. Brno : Hořava & Associates, 2009. 177 s. ISBN 978-80-254-5295-0.

Obor Human-Computer Interaction (HCI) je v České republice poměrně mladá a prozatím nepříliš komplexně rozvinutá disciplína. S předměty jejího zkoumání se však, často nevědomě, setkáváme každý den. Jedná se o velmi široce zaměřenou mezioborovou disciplínu spojující prvky informační vědy, počítačové vědy, psychologie sociologie, lingvistiky, filozofie, estetiky, umění (designu), ergonomie a řady dalších disciplín, které se jakýmkoli způsobem dotýkají chování a potřeb člověka při interakci s technickými zařízeními či produkty každodenní spotřeby. Obor HCI představuje zcela unikátní platformu pro spolupráci expertů z řady různých, na prvních pohled zcela nesouvisejících oblastí, respektive odlišných typů institucí (akademických i komerčních), jejichž společným jmenovatelem je zájem o uživatele, a to reálného i potenciálního. Zejména akademickým institucím může zapojení do řešení problematiky HCI přinést zajímavé perspektivy spolupráce s jinými obory i s komerčními subjekty. Mezi řadou institucí v ČR již obdobná spolupráce aktivně probíhá (za nejaktivnější lze označit tým odborníků z FEL ČVUT v Praze), ovšem v rámci HCI se spíše prozatím jedná převážně o samostatné projekty než o komplexní dlouhodobou spolupráci. Nejčastěji jsou v ČR projekty z oblasti HCI řešeny na technických vysokých školách, resp. fakultách, což je stále ještě rozdíl oproti situaci v zahraničí, kde se do problematiky HCI více zapojují i humanitně orientovaná pracoviště (např. School of Information and Library Science, University of North Carolina at Chapel Hill, USA).

Almanach Uživatelsky přívětivá rozhraní je první publikací v České republice zahrnující sebrané texty autorů, kteří se touto problematikou zabývají v různých institucích a z různých úhlů pohledu, a reflektuje tak uvedenou multidisciplinaritu oboru. Cílem publikace je informovat a zpopularizovat problematiku HCI mezi širokou veřejností a poskytnout impuls k pokročilejší mezioborové spolupráci v rámci HCI v ČR.

Sborník je velmi přehledně a logicky řazený od obecnějších, filozoficko-konceptuálních aspektů HCI až po analýzy technických stránek řešení konkrétních projektů. Je rozdělen do čtyř pomyslných částí:

• úvod do problematiky,
• management procesu HCI,
• oblast praktického užití,
• výzkum.

Ovšem jednotlivé texty se často dotýkají více těchto aspektů a není vždy možné je do některé z těchto kategorií jednoznačně zahrnout. Uvedené rozdělení je tedy pouze orientační a spíše reflektuje celkový záběr publikace.

Nejvíce diskutovaným tématem v celé publikaci je jednoznačně uživatel jako klíčový prvek informačních systémů. Z různých úhlů pohledu jsou diskutovány mentální modely a další charakteristiky uživatele a z nich pak vyplývající požadavky na ideální informační systém z hlediska designu, architektury i použitelnosti. V následujícím textu blíže představíme všech třináct jednotlivých příspěvků.

Poznámka: Podle povahy svých příspěvků se jednotliví autoři zaměřují buď na problematiku vytváření informačních systémů, nebo na uživatelská rozhraní. Primárním zájmem této publikace, stejně jako oboru HCI, jsou uživatelská rozhraní jako místo interakce uživatele se systémem. V následujícím popisu jednotlivých textů jsou tedy využívány ty pojmy, které ve svých statích uvádějí sami autoři.

Publikaci otevírá příspěvek PhDr. Kláry Loukotové (ÚISK FF UK) Úvod do problematiky uživatelských rozhraní, ve kterém autorka představuje proces komunikace mezi člověkem a počítačem (HCI) prostřednictvím uživatelského rozhraní (user interface). Věnuje se zejména uživateli jako centru zájmu designérů a tvůrců informačních systémů, dále typologii uživatelských rozhraní, roli a mentálním modelům uživatele v procesu vytváření uživatelských rozhraní.

Druhým příspěvkem v rámci úvodního bloku je Lidský faktor a kontrola kvality jeho ošetření v projektech informačních systémů Doc. Ing. Mileny Tvrdíkové, CSc. (Katedra aplikované informatiky, Ekonomická fakulta, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava). Autorka se zde opět zaměřuje na uživatele jako na součást informačních systémů a odlišnostem komunikace člověk–stroj oproti přímé verbální mezilidské komunikaci. Dále se zabývá optimálním prostředím pro práci s informačními systémy a konečně vlastnostmi, kterými by se měl dobře použitelný informační systém vyznačovat.

Opět jiný pohled na design informačních systém poskytuje text Mgr. Jana Brejchy (ÚISK FF UK) Co skrývá uživatelské rozhraní?. Příspěvek se zabývá sémiotickou analýzou a filozofickým výkladem významu designu při tvorbě uživatelských rozhraní.

Mgr. Jakub Franc (Sun Microsystems) naopak představuje fenomén "person" jako efektivní metodu modelování uživatele při vytváření uživatelských rozhraní. Nastiňuje komplexní metodologii pro zavádění tohoto modelu do praxe, uvádí jeho kladné i záporné stránky a upozorňuje na časté příčiny neúspěchu při implementaci "person".

Následující příspěvek Management vytváření uživatelských rozhraní Michala Hořavy, MA (Horava & Associates), lze již plně začlenit do oblasti managementu procesu HCI. Autor se zde zabývá procesem komunikace návrhu a designu uživatelských rozhraní ve společnosti, definuje osoby, které by měly být v každém projektovém týmu zapojeny a jejich klíčový význam pro úspěch projektu.

Podobné problematice se věnuje i text Ing. Jiřího Mžourka (Sun Microsystems) Zavedení principu User Experience (UX) do organizace v českém prostředí. Autor popisuje šest základních kroků, které je třeba podstoupit pro zavedení principu UX v organizaci, jež s těmito principy nemá žádné zkušenosti. Věnuje se problematice přesvědčení managementu organizace o nutnosti zavedení UX do praxe i správnému sestavení efektivního týmu pro UX.

Do okruhu příspěvků týkajících se praktického využití HCI náleží text kolektivu autorů z ÚISK FF UK – PhDr. Richarda Papíka, PhD., Ing. Martina Součka, PhD., a PhDr. Barbory Drobíkové s názvem Problematika Human-Computer Interaction v rešeršních systémech. Autoři podrobněji představují specifika interakce uživatele s rozhraním formulářového typu (knihovní systémy, resp. elektronické informační zdroje) a faktory na straně uživatele, systému i okolí, které tuto interakci ovlivňují.

Poslední zástupce z ÚISK FF UK – Mgr. Andrea Fojtů - představuje ve svém textu Kognitivně znevýhodnění v kontextu přístupnosti a použitelnosti webu sadu doporučení pro návrh rozhraní určená různým způsobem kognitivně znevýhodněným uživatele a upozorňuje na nezbytnost zohlednit všechny typy a stupně kognitivního znevýhodnění při návrhu systémů.

Praktickému využití HCI se věnuje i článek Použitelnost jako nástroj zvyšování návratnosti investic do webu Luboše Plotěného a Adama Fendrycha (Dobrý web). Autoři popisují všechny aspekty, které pozitivně ovlivňují návštěvnost a použitelnost webových stránek, zaměřují se na strukturu, orientaci a efektivní navigaci na webových stránkách.

Závěrečný blok příspěvků technického charakteru otevírá Doc. Ing. Jiří Sochor, CSc. (Katedra počítačové grafiky a designu, Fakulta informatiky, Masarykova univerzita), textem Silová zpětná vazba ve virtuální realitě. Prezentuje zde výzkumné aktivity Laboratoře HCI na FI MU, zaměřené na interakce ve virtuální realitě, zejména využití např. velkoplošných displejů, dotykových zařízení, rukavic apod. Zejména výzkum dotykových zařízení je dále využitelný pro vývoj systémů interakce zrakově postižených uživatelů.

Prof. Ing, Václav Matoušek, CSc. (Katedra informatiky a výpočetní techniky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni), se v příspěvku Metody zvýšení spolehlivosti interakce řidičů s vozidlem zaměřuje na analýzu fungování lidského mozku v situacích, kdy na člověka působí stres a únava, zejména v průběhu řízení vozidla. Projekt zkoumá oblast neuroinformatiky a možnosti analýzy a metody zpracování signálu EEG pro zjištění aktuálního stavu pozornosti a rozsahu vnímání člověka ovlivněného vnitřními i vnějšími faktory.

Využití hlasových technologií v praxi od prof. Ing. Jana Nouzy, CSc. (Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, Technická univerzita v Liberci), popisuje výzkum rozpoznávání automatické transkripce, zejména spojité řeči, využitelný jak pro hlasové ovládání počítače (zejm. pro hendikepované uživatele), tak i pro přímý přepis mluveného slova do textové podoby (např. přímé titulkování televizních pořadů).

Autorem závěrečného příspěvku celého sborníku je Ing. Roman Berka, PhD. (FEL ČVUT). V textu s názvem Virtuální realita, komunikace a pohyb představuje spolupráci mezi technickými a uměleckými obory v oblasti využití virtuální reality v umělecké produkci (např. mezinárodní centrum CIANT) a další perspektivy využití virtuálního prostředí v praxi.

Shrnutí

Uvedený stručný výčet příspěvků dokazuje multidisciplinaritu i velmi široký záběr oblasti HCI. Dle mého názoru jsou zde adekvátně zastoupeny všechny typy institucí, které se HCI věnují – humanitně i technicky zaměřené univerzity, jejich specializovaná pracoviště (HCI laboratoře) i komerční organizace. Almanach tak poskytuje unikátní přehled nejvýznamnějších pracovišť v oblasti HCI a jejich aktivit. Nabízí nejen souhrnný přehled, ale zejména platformu pro vzájemné představení činností, a naznačuje tak další možné perspektivy spolupráce v oblasti HCI v ČR.

Již v předmluvě sborníku je zmíněno, že publikace není cílena jako odborná literatura k tématu HCI (vzhledem k širokému záběru oboru to ani není v takovémto rozsahu možné), ale spíše jako úvodní publikace, která seznamuje s hlavními autory oblasti a odkazuje na další odbornou literaturu.

Díky široké škále obsáhnutých oborů lze předpokládat zájem ze strany jak nových zájemců o obor HCI, kteří by se rádi s problematikou seznámili, tak i odborníků, kteří by rádi navázali další kontakty. Přestože v jednotlivých textech bylo zmíněno, že řada českých institucí (jejich pracovišť) na poli HCI už nějakou dobu spolupracuje, věřím, že tato platforma přinese více povědomí o zaměření jednotlivých institucí a další rozvoj a spolupráci na poli HCI v ČR.

Pokud měli mezi cílovou skupinu almanachu, jenž je první publikací svého zaměření u nás, patřit i čtenáři, kteří s oborem HCI nejsou ještě zcela srozuměni, bylo by bývalo vhodné do sborníku zahrnout i úvodní zastřešující text, představující obor HCI, shrnující jeho hlavní myšlenky a směry a zasazující českou situaci do širšího kontextu stavu oboru v zahraničí tak, aby čtenář získal ucelenou představu o příčinách aktuální potřeby zvýšeného zájmu o HCI. Některé z těchto informací jsou sice uvedeny v předmluvě publikace, ovšem pro větší přehlednost mi osobně takový text v publikaci chybí. Ovšem jinak velmi autorům za tento sborník děkuji a přeji mnoho úspěchu při výzkumných aktivitách i propagaci HCI mezi českou veřejností!