Nedávno mne zaujal rozhovor s ředitelem Univerzitní knihovny Humboldtovy univerzity v Berlíně (původně východním) Michalem Bulatym (Babylon, roč. 7, č. 4 (1998). Poukazoval mj. na problémy, se kterými se potýkal při transformaci jemu svěřené komunistické instituce na instituci, která by pomáhala svým uživatelům zvládnout nároky, které na ně klade svobodná společnost: musíme jednat samostatně i tam, kde to za nás v totalitní společnosti udělal někdo jiný. Jelikož ke každému rozhodnutí, pokud má za něco stát, je nezbytné mít k dispozici informace, potřebujeme také místo, kde je najdeme. Tímto místem je (respektive měla by být) od nepaměti knihovna. Existence Internetu na tom zatím moc nezměnila, ale jeho postavení jakožto informačního zdroje začíná být srovnatelné s knihovnou. Nároky kladené na univerzitní knihovnu by měly být větší, než na klasickou veřejnou knihovnu. Úkolem této instituce by totiž mělo být poskytování dostatku informací studentům, tedy lidem, kteří budou mít vliv na fungování společnosti. Důležité je, že musí nabízet informace ze všech možných úhlů pohledu, umožnit srovnání, nikoliv jednosměrný a zkreslený pohled.

Většina z nás, kdo jsme zažili totalitní režim, nemá pevně zakotvené kritické a tedy svobodné myšlení. Takto si alespoň vysvětluji skutečnost, že se Ikaros, ač časopis zabývající se mj. knihovnictvím, přestože vznikl na Univerzitě Karlově a valná část redakce má něco společného s ÚISK (Ústav informačních studií a knihovnictví), ještě nikdy nezabýval otázkou, proč Univerzita Karlova nemá knihovnu.

Popravdě řečeno, "něco" jako univerzitní knihovnu v Praze máme. Tuto úlohu má plnit Národní knihovna České republiky (dále NK ČR). Toto řešení bylo zřejmě zvoleno z úsporných důvodů. Avšak rozdíl mezi knihovnou univerzitní a národní je propastný. Národní knihovna má především funkci bibliografickou a konzervační. V případě národní knihovny není ani nutné, aby byla otevřená veřejnosti. S ohledem na tíživou finanční situaci (pro zajímavost doporučuji shlédnout rozpočet na rok 1998) se nechci rozepisovat o tom, jak tyto úkoly plní NK ČR, pravdou je, že její tendencí je knihy před uživateli pečlivě schovat.

Oproti tomu univerzitní knihovna má být co nejotevřenější tak, aby studenti mohli kdykoliv přijít, vzít si knížku a studovat. Některé univerzitní knihovny (pro informaci seznam univerzit, odkaz na knihovnu je obvykle v popředí) mají proto otevřeno téměř 24 hodin denně a fond je situován ve volném výběru, tedy studijních služeb knihovny může využít kdokoliv, aniž musí projít vstupním pohovorem.

Jediný moment, kdy potřebujete průkazku, je tehdy, chcete-li si dokument půjčit absenčně. Nemáte-li takový požadavek, není nutné se registrovat, tedy udávat různé více či méně soukromé údaje, navíc neustále kolem dokola je vyplňovat na objednací lístky, jako je tomu v NK ČR.

Není třeba zdůrazňovat rozdíl mezi vytažením knihy z regálu a objednáním dvě hodiny předem s minimální jistotou úspěchu. Zoufalá organizace knihovnických procesů v NK ČR umožňuje vznik takových situací, kdy vám knihovnice oznámí, že dokument sice v katalogu mají, ale nemohou ho najít, popř. nevědí, zda je vypůjčený, nezkatalogizovaný nebo ztracený. Valná část knih je také jen v konzervačním fondu, kde je nám hodně platná. Doslova tragický je stav odebíraných odborných časopisů, NK ČR nemá prostředky ani na nákup domácí produkce (běžný počet odebíraných časopisů zahraničních univerzitních knihoven je 2 až 3 tisíce, NK ČR byla nucena v roce 1998 omezit nákup zahraničních periodik na 255 titulů), natož na nákup časopisů zahraničních, a časopisy jak víme jsou zdrojem nejaktuálnějších informací každého oboru. Výjimkou je několik specializovaných studoven (např. knihovnické literatury), které jsou na dobré úrovni a zajištují vskutku komplexní informační servis pro danou odbornou sekci.

Jak tedy z této situace ven? Nabízí se několik řešení. Žádné z nich nebude bezbolestné, naopak každé bude finančně náročné, ale budeme-li se tvářit, že změna není nutná, budeme brzy tam, kde jsme rozhodně nechtěli být.

Jedno z možných řešení je transformace NK ČR na univerzitní knihovnu. Tím by ztratila svůj současný statut a bylo by ji třeba vybudovat. Vzhledem ke struktuře fondu NK ČR by bylo lepší postupovat obráceně - z Národní knihovny vytvořit opravdovou národní knihovnu s výhradně konzervační funkcí. Potom by se vytvořil prostor pro vybudování moderní univerzitní knihovny, která by plnila všechny funkce, které se od ní očekávají. Navíc by to byl nejlepší přínos do začátku dalších 650 let Univerzity Karlovy. Je k neuvěření, že univerzita, honosící se na veřejnosti takovou tradicí, svou informační instituci postrádá. Myslím, že takových univerzit není na světě mnoho.

Třetím řešením a podle mého tím nejhorším, by bylo nechat stav tak jak je.

Jak jsem již uvedl, vybudování nové knihovny by bylo finančně velmi náročné. Částka určitě překročí jednu miliardu korun. Pokud si ale někdo myslí, že se to nevyplatí, tak se hodně mýlí. Spíš se brzy začne nevyplácet současný stav. Ti schopnější půjdou na "lepší", do zahraničí a naše společnost začne upadat. Nehledě k tomu, že existencí univerzitní knihovny by výrazně stoupla úroveň celé univerzity.

Pokud se chcete dozvědět alespoň jeden příklad, jak vypadá univerzitní knihovna, přečtěte si reportáž z knihovny Svobodné univerzity v Bruselu uveřejněnou v Ikarovi č. 7/1997.

Závěrem bych chtěl slíbit, že se pokusíme udělat anketu na UK co si zaměstnanci i vedení myslí o současném stavu a možných řešeních.

Otevíráme též diskusi na téma "Význam univerzitní knihovny a následky její absence".
Očekávám Vaše názory.