V sobotu 20. dubna se na tradičním místě v pražských Nebušicích, v prostorách soukromé školy International School of Prague, konal třetí ročník Učitelského summitu s podtitulem "Progresivní metody ve výuce". Stejně jako v minulých letech summit nabídl celodenní sérii přednášek a workshopů věnovaných využití produktů Apple ve vzdělávání a řadu příkladů, osobních zkušeností a případových studií. Hlavním organizátorem summitu byla společnost 24U.

International School of Prague

Inspirace na ISP a význam Apple ve vzdělávání

S prvním příspěvkem vystoupil ředitel International School of Prague, Dr. Arnie Bieber, který školu, stejně jako v minulých letech, alespoň ve stručnosti představil. Škola byla založena v roce 1948 americkou ambasádou v ČR, ale její výuka je založena na mezinárodním (tj. nikoliv jen americkém) kurikulu. Na škole studuje přibližně 800 studentů ve vzdělávacích úrovních od mateřské školky až po střední školu (přibližně 15% žáků je z ČR) a působí zde asi stovka učitelů. Jako své motto škola používá klíčová slova "inspire, engage, empower", tedy inspirace, aktivní zapojení a prosazení se. 

Po krátkém představení Mezinárodní školy v Praze přišlo na řadu zahájení samotné konference a přivítání všech hostů. Toho se ujal odborník na Apple technologie, lektor a konzultant Petr Mára. Svůj příspěvek zahájil otázkou, kolik lidí z přítomných hostů jsou učitelé a jak dlouho již učí – a ukázalo se, že spousta lidí učí již deset, patnáct, ale i více než dvacet let. A podle pana Máry je velmi pozitivní, že i zkušení pedagogové s mnohaletou praxí se rozhodli vážit často dalekou cestu a strávit celou sobotu na setkání věnovanému tabletům, aplikacím a novým trendům.

Vlevo: Dr. Arnie Bieber (ředitel Mezinárodní školy v Praze), vpravo: Petr Mára

Oblast vzdělávání je dlouhodobou prioritou i pro společnost Apple. Jen v minulém roce bylo do škol nasazeno více než 8.000.000 iPadů. Rychle se vyvíjí také vnímání této technologie ze strany učitelů i žáků a z pouhého "nástroje" či "zařízení" se stává přirozená součást našich životů. Je to ostatně vidět i na samotné konferenci. Učitelský summit 2011 byl určitým představením iPadů a věnoval velkou pozornost technologiím (co iPad umí, jakou má velikost, jak je rychlý). Učitelský summit 2012 už kladl větší důraz na obsah, tj. jaké aplikace existují a co se s nimi dá dělat. Dnes už je tématem obecně vzdělávání jako takové. Už víme co iPady umí a že existuje spousta kvalitního obsahu; proto už hledáme konkrétní cesty, jak tento ekosystém ve vzdělávání co nejlépe využít. 

Srini Swaminathan: Zkušenosti z Indie

Vzácným hostem sobotního summitu byl indický učitel Srini Swaminathan, který ve své key-note pohovořil o svých zkušenostech jako učitele v chudé indické komunitě Dharavi, kde pracuje jako dobrovolník v rámci organizace Teach for India, a jak mu v jeho práci pomáhá právě iPad.

Key-note speaker Srini Swaminathan

Srini nejprve v krátkosti pohovořil o svém životě, a o tom, jak se vůbec k povolání učitele dostal. Stejně jako většina obyvatel Indie ani Srini nepochází zrovna z dobrého ekonomického zázemí. V sedmi letech přišel o otce a zůstali tak s matkou a bratrem v podstatě bez podpory. Matka pracovala jako porodní asistentka, často 17-18 hodin denně, aby zajistila rodinu a umožnila svým dětem studovat. Věřila totiž, že vzdělání je jediná cesta, jak se z chudých poměrů vymanit a dosáhnout v životě nějakého úspěchu. Situace v Indii je totiž velmi složitá; více jak polovina dětí nedokončí ani základní školu a na univerzitu se dostane sotva jedno dítě z deseti.

Srini se tedy přáním své matky řídil a podařilo se mu vystudovat na Birla Institute of Technology and Science, což mu umožnilo najít si dobře placenou práci v těžebním průmyslu, kde pracoval dalších osm let. Na komunitu, ve které vyrůstal, ale nikdy nezapomněl, a dobře si uvědomoval, jak mu dosažené vzdělání změnilo život. Před třemi lety proto vstoupil do neziskové organizace Teach for India a stal se také učitelem v již zmiňované komunitě Dharavi, kde jsou kvalitní učitelé nejvíce potřeba, ale současně se tam v podstatě jinak než cestou dobrovolnictví nedostanou.

O životě a budoucnosti člověka často rozhodují jen maličkosti. Například jen to, na které straně železnice se dítě narodí. Právě železniční trať totiž odděluje vlastní Bombaj od chudých slumů, kde na ploše 1.75 km žije milion lidí namačkaných v příbytcích velkých jen několik stop. A pokud se místní děti přeci jen dostanou do školy, stále nemají vyhráno. Státní školy jsou přeplněné, nekvalitní, neosobní a učitelé žáky často bijí. Sám Srini se s tím během studií setkal, a když pak sám jako učitel vstoupil do třídy a chtěl žákům podat ruku, i oni měli zpočátku strach, že je uhodí.

Osobnost učitele je tedy pro žáky (a pro kvalitu vzdělání) to nejdůležitější, protože často nic jiného nemají. Kupříkladu třída, ve které Srini poslední dva roky jako dobrovolník působil, by se dala označit jako (mírně řečeno) nevybavená. Ve třídě není skoro žádný nábytek (a žáci sedí na zemi), stěny jsou popraskané a v celé místnosti je jediná zásuvka. Tři měsíce v roce také celou oblast sužují monzuny, ulice jsou po kotníky plné vody a bahna, a škola bývá často vytopená a zavřená.

Chudá indická čtvrť Dharavi (zdroj: Wikipedie, Shekar Dharavi, beyondprofit.com)

Srini sebekriticky přiznal, že v těchto podmínkách opakovaně selhal. Neexistovalo skoro žádné vybavení, žáci neuměli ani slovo anglicky a i on sám byl bez pedagogického vzdělání. Z každého selhání se ale snažil poučit a vytvořil si svůj vlastní způsob výuky, který vycházel přímo z místní komunity. V chudých oblastech jako je Dharabi se například nic nevyhazuje a vše se recykluje. A když ve třídě např. nebyla tabule, vzal si na sebe bílou zástěru a psal přímo na ni. A když chtěl něco promítnout ze zapůjčeného projektoru a neměl projekční plátno, použil zadní stranu starých billboardů na Bollywoodské filmy. Učil se a recykloval, stejně jako celá komunita. 

Jednou z velkých inspirací pro něho byl například starý prodavač cukrové vaty, kterého jednou potkal na ulici. Ten si totiž pro své malé zákazníky vymyslel jednoduchou hru vytvořenou z dřevěné krabice a několika hřebíků. Dítě za rupii nedostalo rovnou cukrovkou vatu, ale kuličku, kterou hodilo na "hrací desku" a podle toho, kam kulička propadla, mohlo vyhrát třeba i vatu za pět rupií. Vždy ale bylo možné vyhrát minimálně jednu, takže nikdo nemohl prohrát. 

V ostrém kontrastu s nudou, nezájmem a častými tresty ve státních školách se také rozhodl učit úplně jinak a prosazovat ve své výuce radost, štěstí, přátelství. "Happines is our foundation", zní heslo Sriniho třídy, která se sama nazývá "Responsible Champion Class", tedy "třída zodpovědných šampionů". Snaží se zkrátka své malé žáky neučit jen znalosti, ale i životní hodnoty, aby z nich byli dobří lidé. Žáci si také píší studijní deníky, které pravidelně začínají slovy "Dnes bude dobrý den".

Když byl v roce 2010 představen Apple iPad, Sriniho jako vystudovaného technika ihned zaujal. Začínal zrovna své působení v Teach for India a rozhodl se, že pro své žáky alespoň jeden iPad získá. Sháněl tedy peníze, hledal sponzory, pořádal sbírky, a protože je dobrý běžec, účastnil se i různých běhů a maratonů, aby získal další prostředky. A jeho sen se mu nakonec splnil.

S využitím nově pořízeného iPadu, půjčeného projektoru a starého billboardu tedy mohl svým dětem představit doslova magii. Ať už se jedná o aplikaci z historie nebo anatomie, nebo jen o interaktivní knihu, vždy to ve třídě způsobí úžas. iPad je samozřejmě jen jeden na celou třídu 40 dětí, ale to nikomu z nich nevadí. Kouzla se nemusí odehrávat jen na dotykové obrazovce, ale i na promítacím plátně. Vyzval tedy třeba jednoho z žáků, aby se na plátně dotklo nějakého obrázku nebo objektu. Sám s objekty manipuloval na iPadu schovaným pod deskou stolu, ale dětem se obrázky pohybovaly přímo pod rukama na plátně.

Krátké video se Srinim a výukou v jeho třídě bylo součástí Apple Worldwide Developers Conference 2012 (zdroj: YouTube)

iPad tedy není drahý přístroj, kolem kterého by měli všichni tiše sedět a vnímat ho jako něco extra; ale naopak ho berou jako běžnou součást výuky. Někdy na něm běží zajímavá aplikace promítaná všem, někdy si mohou za odměnu zahrát na hudební nástroj, a jindy ho nepoužijí vůbec. Je to zkrátka jeden z mnoha prostředků, které Srini využívá. A není to jen o technice. Protože se děti například stydí mluvit nahlas anglicky, Srini do třídy jednou pozval prodavače cukrové vaty, aby si zkusily samy objednat. A každé z nich také samozřejmě nakonec dostalo i sladkou odměnu.

V závěru se Srini alespoň pochlubil třídní knihou, ve které bylo vidět, jak s každým týdnem a měsícem stoupala docházka. Srini je obzvláště rád za vysokou docházku holčiček, které bohužel často do školy nechodí. Je to ale mimořádně důležité, protože zejména v rozvojových zemích více než jinde platí, že vzdělaná žena znamená vzdělanou rodinu.

Technologie jsou podle Sriniho důležité a mohou řadu věcí usnadnit. Nejdůležitější je ale podle jeho názoru vždy učitel. Odpověděl tak na otázku Bořivoje Brdičky, který zmínil opačný přístup profesora Sugata Mitry, který prosazuje myšlenku sebevzdělávání (kdy např. umístěním počítače do veřejného prostoru v komunitě postupem času stoupá informační gramotnost). Srini upozornil, že jeho vlastní přístup určitě nebude fungovat vždy a všude, ale věří, že v prostředí, kde poslední léta působí, je učitel a jeho motivace ze všeho nejdůležitější. Podle tamilského rčení může být i stéblo trávy mečem, a ať už člověk čelí jakýmkoliv problémům a výzvám, nejdůležitější otázka vždycky zní "What will I do about it?", neboli "Co s tím udělám?".

Po skončení příspěvku následoval velmi dlouhý a bouřlivý potlesk a celé obecenstvo nakonec stálo a tleskalo snad celé minuty. Přiznám se, že takhle silnou a bezprostřední reakci jsem ještě nikdy na žádné konferenci nezažil, stejně jako jsem dosud neslyšel podobně silnou, emotivní a inspirativní přednášku. Jakoby spousta našich vlastních "problémů" začala tak trochu ztrácet na významu.

Učitelský summit ale po krátké přestávce pokračoval a pozoruhodný životní příběh dobrovolného učitele z Indie vystřídaly možná méně pohnuté, ale přesto zajímavé příběhy učitelů českých škol a jejich zkušenosti s iPady ve výuce.

Na letošní ročník učitelského summitu dorazilo více než 120 lidí

Využití iPadů na všech stupních

Jako první se svými zkušenostmi z praxe vystoupil Tomáš Kováč ze ZŠ Ostrava Nová Bělá. Pohovořil o tom, jak se se snažil získat peníze na vybavení celé učebny, a každý z jeho 20 žáků má nyní svůj iPad. Přiblížil také své pracovní workflow, které je založené na emailové komunikaci a nahrávání úkolů na Dropbox. Podrobnosti o výuce v jeho třídě jsou mimo jiné i na stránkách ipadschool.webnode.cz a panucitel.webnode.cz. Zmínil i své oblíbené aplikace jako MathBoard, diktáty či český interaktivní komix Malý Alenáš. Půvabně barvitým způsobem také zdůraznil, že technologie skutečně nejsou všechno a ani iPad nikdy neudělá z blbého učitele dobrého učitele.

Pana Kováče vystřídal Daniel Preisler, ředitel Základní školy T. G. Masaryka a gymnázia Česká Kamenice, který souhlasil s oběma předřečníky v tom, že technologie nejsou samospásné a vždy bude záležet v první řadě na učiteli, a teprve pak na nástrojích, které používá. Zkušenosti s tablety jsou ale zatím vesměs pozitivní a práce s nimi žáky baví. Zmínil například zajímavou aplikaci Foldify, která umožňuje navrhovat a následně tisknout papírové 3D objekty, což se ve škole ukázalo jako dobrá podpora mezipředmětových vztahů (v technickém předmětu si předmět navrhnou, na výtvarce vytisknou, vystříhají a slepí). U dětí jsou také oblíbené virtuální loutky Puppet Pals 2. 

Ondřej Vodsloň (Gymnázium Jižní město) postoupil o vzdělávací stupeň výš a hovořil o iPadech na středních školách. Zde už loutky a komixy přeci jen ustupují do pozadí a začínají se objevovat vzdělávací a referenční aplikace. Na škole se totiž podařilo realizovat projekt financovaný z prostředků OPPA (Operační program Praha – Adaptabilita) v tématech čtenářská, přírodovědná a matematická gramotnost, a tak se mohla pořídit technika, aplikace (Elements, Solar Walk či Wolfram Mathematica), nebo třeba e-knihy.

Jak zmínil i Matouš Brejcha (manažer projektu EGRAM), iPady se využívají i v rámci projektové výuky, protože obsahují v podstatě vše potřebné pro práci v terénu (wifi, kameru, GPS, čtečku QR kódů). Co se týče testů, přednášející si pochvaloval zejména aplikaci Nearpod. Naopak mezi možná úskalí a nesnáze patří zejména legální nákup aplikací a e-knih, neboť zatím neexistují multilicence pro školy.

Posledním příspěvek této série si připravily zakládající členky komunity iSEN Lenka Říhová a Iva Jelínková (ze Speciální ZŠ Poděbrady). Tématem jejich přednášky byly zkušenosti s používáním iPadu ve speciálním školství. Slovo iSEN neoznačuje jen proces snění, ale jedná se i o zkratku "Special Education Needs". iPad je totiž úžasné zařízení nejen pro dospělé, ale také pro děti se speciálními požadavky (poruchy řeči, motoriky, učení nebo autistického spektra), kterým může hodně usnadnit život a pomoci jim s výukou či komunikací. Lenka Říhová také připomněla, že minulý rok se kromě "klasického" summitu konal i summit zaměřený čistě na speciální školství.

Vlevo: Daniel Preisler; uprostřed: Matouš Brejcha a Ondřej Vodsloň; vpravo: Lenka Říhová a Iva Jelínková

Představení 24U a odpolední workshopy

V posledním příspěvku dopolední části programu vystoupil lektor a konzultant Tomáš Hampl, který představil hlavního organizátora učitelského summitu, společnost 24U. Ta je největším poskytovatelem Apple řešení ve střední Evropě a současně také velmi oblíbeným partnerem pro vzdělání. Mezi poskytované služby patří půjčování produktů zdarma, odborné zaškolení, vývoj SW, nakladatelská činnost a tvorba e-knih.

Tomáš Hampl z přítomných organizátorů jmenovitě zmínil například Bedřicha Chaloupku (ředitele společnosti 24U), Ondřeje Chaloupku (hlavního koordinátora summitu) či Petra Kubečku (který na summitu překládal z angličtiny). Celkem se ale na organizaci a přípravách učitelského summitu podílelo na 40 lidí z řad organizátorů i prezentujících. Na summit také dorazilo 128 registrovaných účastníků (z celkem cca 140) a průběh konference byl též streamován přes internet, kde zaznamenal přibližně 500 unikátních IP adres.

Jako poslední se na pódium přišel ukázat i Jan Jílek, kterého i spousta přítomných znala pod přezdívkou "pán s kufrem". Společnost totiž nabízí i tzv. iKufr (který právě pan Jílek často prezentuje), což je speciální kufr, který dokáže pojmout až 24 iPadů a současně se postará o jejich společné nabíjení a synchronizaci.

Tím se uzavřela hlavní dopolední část Učitelského summitu a po krátké pauze na oběd odstartovaly odpolední workshopy. Těch bylo celkem osm a věnovaly se různým tématům (a na různé uživatelské úrovni), od základního představení iPadu a ukázek zábavných aplikací pro děti, přes komunikační aplikace pro děti s poruchou řeči až po práci s daty, integrace iPadu do školní sítě nebo představení programu iBooks Author na tvorbu interaktivních knih a učebnic.

iKufr společnosti 24U a odpolední workshopy

Závěr

Letošní Učitelský summit byl již třetí, kterému jsme se na stránkách Ikara věnovali (viz reportáže z let 2011 a 2012) a zdá se, že jejich kvalita (po obsahové i organizační stránce) zatím rok od roku stoupá, stejně jako počet účastníků. Jak už jsem zmínil, pro mě osobně byla nezapomenutelným zážitkem a velkou inspirací především přednáška indického učitele-dobrovolníka Sriniho Swaminathana.

Na summitu se ale objevila spousta skvělých lektorů a výrazných osobností působících ve školství, jako Petr Mára, Libor Klubal, iniciátorky projektu iSEN Lenka Říhová a Iva Jelínková nebo "Učitelský spomocník" Bořivoj Brdička. Nemluvě o tom, že citát Tomáše Kováče "ani iPad neudělá z blbého učitele dobrého učitele" má potenciál vstoupit do historie, stejně jako poznámka Bohumíra Vošického v roce 2011 "zatímco dříve jsme díky technologiím přistávali na Měsíc, dnes házíme ptáky na prasata" v narážce na velmi populární hru Angry Birds.