Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Světové Fórum o znalostní ekonomice v Praze

Čas nutný k přečtení
14 minut
Již přečteno

Světové Fórum o znalostní ekonomice v Praze

0 comments
Podnázev: 
Čeho se máme bát v příštích 20 letech?
Autoři: 

Ve dnech 28.-30. března 2006 se v Praze uskutečnil 5. ročník konference Knowledge Economy Forum (KEF), tedy Fóra o znalostní ekonomice, jež bylo pořádáno Světovou bankou a Ministerstvem financí ČR ve spolupráci s místopředsedou Vlády ČR pro ekonomiku Jiřím Havlem. Ačkoli česká média zaregistrovala tuto konferenci spíše jen okrajově, jednalo se o událost světového významu pro všechny, kdo se zajímají o roli znalostí v současné ekonomice a o způsoby, jak dosáhnout toho, aby co největší množství zemí a jejich obyvatel participovalo na rozvoji znalostní společnosti a také dosáhli z tohoto rozvoje co nejvyššího užitku.

Fórum o znalostní ekonomice a Česká republika

Jakkoli konference sama o sobě nezmění podmínky pro rozvoj znalostní ekonomiky v zemi, je určitě důležité, že právě Česká republika nabídla zorganizovat tuto událost světového významu a velmi výrazně tak deklarovala svůj vstřícný postoj k aktivitám souvisejícím s rozvojem znalostní společnosti. Význam konference byl demonstrován jak politickým zaštítěním fóra (konferenci otevíral ministr financí Bohuslav Sobotka a bývalý ministr pro ekonomiku Martin Jahn; se svým projevem vystoupil také současný místopředseda vlády pro ekonomiku Jiří Havel či ministryně informatiky Dana Bérová), tak nadstandardně vysokým soustředěním pozvaných expertů na znalostní ekonomiku – ať již se jednalo o experty Světové banky, odborníky z národních vládních institucí jednotlivých zemí či nezávislých institucí, akademické sféry nebo ze soukromého sektoru. Fórum bylo zaměřeno primárně na účastníky z Evropy a centrální Asie, ale mezi účastníky byli i přední experti výše uvedených institucí z Číny, Indie, USA, Skotska, Izraele, Malajsie a dalších zemí a Fórum tak bylo jedinečnou platformou celosvětové výměny zkušeností z oblasti znalostní ekonomiky.

Prezentaci o českém přístupu k zapojení obyvatel do znalostní společnosti přednesla ministryně informatiky Dana Bérová

Obecným cílem pražského Fóra bylo podnítit diskuzi o oživení národních kapacit podílejících se na inovacích a jejich přijímání a využívání v ekonomice a stimulovat tak ekonomický růst. Hlavní důvody organizace konference právě v České republice shrnuli její organizátoři do tří bodů:

  • podpora přechodu České republiky ke znalostní ekonomice, tedy k ekonomice založené nejen na manuální výrobě, ale především na využití vědeckých poznatků;
  • podpora dostupnosti know-how ze zahraničí pro Českou republiku;
  • zviditelnění ČR v globálním měřítku jako dynamického a pro podnikání příznivě se měnícího prostředí s rostoucí životní úrovní.

Mezi specifické cíle pak patřila diskuze o tom, jak by měly jednotlivé vlády navrhovat a implementovat politiky ke zlepšení systému inovací a vytváření politik na podporu lepšího využití znalostí firmami tak, aby docházelo nejen k ekonomickému růstu, ale k rozvoji celé společnosti. V neposlední řadě pak jde o to stimulovat dialog a výměnu zkušeností v této oblasti mezi jednotlivými zeměmi či podpořit dialog mezi státními institucemi, výzkumnými organizacemi a privátní sférou.

Historie Fóra o znalostní ekonomice

První ročník Fóra o znalostní ekonomice se konalo v Paříži v roce 2002 - tuto konferenci pořádala Světová banka ve spolupráci s Evropskou komisí a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a byl na ní vymezen základní teoretický rámec pro další diskuze o rozvoji znalostní ekonomiky. Následovalo fórum v Helsinkách (2003), jež tyto teoretické aspekty započalo transformovat do konkrétnějších praktických činů. Fórum v Budapešti v roce 2004 dále strukturovalo zkoumaná témata znalostní ekonomiky do čtyř oblastí či pilířů (jak jsou uvedeny níže) a loňské fórum v Istanbulu se zaměřilo především na nezbytné reformy podnikatelského prostředí). Hlavním tématem letošního pražského Fóra pak byly inovace a jejich využití pro ekonomický rozvoj, nicméně agenda byla mnohem detailnější, jak si uvedeme dále.

Rámec znalostní ekonomiky v informační společnosti

V návaznosti na budapešťské fórum roku 2004 prezentuje Světová banka základní principy znalostní ekonomiky ve čtyřech pilířích:

  • Vzdělání a školení

Vzdělání a školení jsou předpokladem k vytvoření, sdílení a používání znalostí.

  • Informační infrastruktura

Dynamická informační infrastruktura je zapotřebí k tomu, aby byla umožněna efektivní komunikace, šíření a zpracování informací.

  • Ekonomické pobídky a institucionální rámec

Je zapotřebí vytvořit takové regulační a ekonomické prostředí, které umožňuje volný tok znalostí, podporuje investice do informačních a komunikačních technologií a stimuluje podnikatelskou sféru.

  • Inovační systém

Síť výzkumných center, univerzit, výzkumných týmů, soukromých podniků a občanských sdružení usnadní využití rostoucího množství globálních znalostí a jejich přizpůsobení lokálním potřebám. V neposlední řadě se významně podílí na vzniku nových znalostí.

Dále Světová banka konstatuje, že pojem znalostní ekonomika vystihuje jednu z podstatných změn ve světové ekonomice, kterou je založení hospodářského růstu na znalostech. Znalosti jsou chápány jako zdroj zcela nové povahy, který se užíváním nespotřebovává, ale rozmnožuje. Agentura Scottish Enterprise, jedna z nejaktivnějších státních agentur v rozvoji podmínek pro znalostní společnost, jež byla také zastoupena na KEF, stručně definuje znalostní ekonomiku jako situaci, v níž hodnota ve vzrůstající míře leží v nových myšlenkách, softwaru, službách a vztazích.

Nezastupitelná role rozvoje znalostí a schopností lidí pro rozvoj jakékoli firmy a ekonomiky v informační společnosti je již delší čas vyzdvihována některými předními světovými ekonomy – nejvýznamnějším z nich je zřejmě Peter Drucker (viz např. Drucker, 2000). Dnes již je úloha znalostí pro celou informační společnost poměrně dobře zmapována (respektovanými studiemi jsou zde např. studie Manuela Castellse – viz zejména Castells, 2000) a jsou již též rozpracovány studie konkrétních ekonomických implikací (viz Očko, 2005). Ovšem s ohledem na rychle se měnící povahu globalizované světové ekonomiky v informační době nejsou konkrétní aplikace těchto principů dostatečně odráženy v praxi. A právě transformaci těchto principů do praxe a efektivnímu stýkání všech relevantích aktérů z akademické, státní i soukromé sféry z celého světa jsou zasvěcena Fóra o znalostní ekonomice.

Jednotlivých ročníků tohoto Fóra se pravidelně účastní největší světoví odborníci na problematiku týkající se rozvoje znalostní společnosti. K úspěchu série konferencí KEF tak jistě velkou měrou přispělo např. vystoupení již zmiňovaného amerického ekonoma Petera Druckera (1910–2005), který je považován za zakladatele moderního managementu. Je autorem mnoha knih o řízení podniků (česky vyšlo např. Řízení v turbulentní době či Výzvy managementu pro 21. století a mnohé další) a zastáncem teorie, že pro úspěch každé firmy jsou klíčoví její zaměstnanci v důsledku jejich jedinečných znalostí a schopností. Drucker si získal věhlas díky svým vizionářským schopnostem a umění předpovědět zásadní změny ve společnosti a ve světové ekonomice dlouho předtím, než se odehrály. Podnik, který chce být úspěšný, se musí nejprve zaměřit na marketing a inovaci, a teprve potom na finanční a další otázky.

Pražské Fórum posunulo výrazně vpřed debatu o znalostní ekonomice

Jaká byla tedy konkrétní témata diskutovaná na letošním fóru? Bylo jich mnoho a zde je uvedeme pouze rámcově – v některém z dalších čísel Ikara však ta nejzajímavější popíšeme blíže.

Po úvodních projevech (ministra Bohuslava Sobotky, bývalého ministra Martina Jahna a Anety Dixonové, ředitelky sekce pro Evropu a střední Asii Světové banky) začala první odborná diskuze na téma Inovace, konkurence a ekonomický růst: teorie, politika a praxe, kde přednesli své prezentace Klaus Gretschmann, generální ředitel direktorátu Evropské rady pro oblast konkurenceschopnosti, a dále Robert Willig z Princeton University. Zdůraznili zejména potřebu vidět rozvoj znalostní ekonomiky v zemi ve všech aspektech, jak jsou specifikovány ve výše uvedených čtyřech pilířích.

Následoval blok věnovaný Úloze vlády při podpoře inovací a technologické absorpce, tedy téma, které vždy vybudí velkou diskuzi o (ne)dostatečnosti vládní podpory výzkumu a vývoji. Zatímco někteří dávají spíše přednost tržním řešením a rádi by, aby vláda co nejméně zasahovala do ekonomiky i v této oblasti, jiní odborníci argumentují informační asymetrií v této oblasti, kdy ze strany potenciálních investorů existuje určitá ostražitost při financování projektů výzkumu a vývoje, poněvadž se většinou jedná o oblasti vysoce specializované, v nichž se investor z principu nemůže orientovat tak dobře, jako pracovník výzkumu v dané firmě nebo instituci. Protože výsledky výzkumu a vývoje jsou v naprosté většině případů nepredikovatelné a není snadné posoudit, zda případný neúspěch je nezdarem badatele či je způsoben objektivní nedosažitelností daného výsledku, mají investoři často pochopitelné obavy z takto nejistých investic. Jejich ostražitost ještě zvýšilo prasknutí tzv. „dotcomové“ bubliny v roce 2000, kdy se mnoho investorů spálilo při investicích do nových virtuálních podniků, jejichž majitelé slibovali rychlé a závratné zisky, které však nebyly podloženy reálným ekonomickým výkonem. Právě proto mohou mít v této oblasti vládní investice nezastupitelnou úlohu, přičemž nezanedbatelná jsou také demonstrační (spill-over) efekty či koordinační role národních vládou zřizovaných institucí pro výzkum a vývoj. Mj. na toto téma pohovořili na pražském Fóru profesor Manuel Trajtenberg z University v Tel Avivu, Itzhak Goldberg, specialista Světové banky a Cathleen Campbellová, první viceprezidentka Nadace pro civilní výzkum a vývoj USA.

První den konference pak zakončila diskuze na téma Reforma vysokého školství s ohledem na inovaci, kde zástupci vzdělávacích institucí z různých zemí (Irsko, Malajsie, USA) spolu s náměstkem české ministryně školství Petrem Kolářem diskutovali na témata zlepšování kvality vysokého školství, propojení výzkumu s inovacemi či rostoucí konkurence při získávání podpory akademického rozvoje.

Jakkoli byly přednášky všech prezentujících velmi inspirativní, druhý den fóra přinesl možná nejzajímavější prezentace z hlediska jejich praktické aplikace a z hlediska našeho pochopení vývoje znalostní ekonomiky v jihovýchodní Asii. V tematickém bloku nazvaném Inovace a technologická absorpce: zkušenosti z Číny a Indie přednesli své prezentace Carl Dahlman, profesor pro mezinárodní vztahy a informační technologie na Georgetown University, dále pak za indickou stranu dr. Anand Patwardhan, výkonný ředitel Rady pro informace, prognózy a analýzy v technické oblasti při indickém Ministerstvu pro vědu a techniku, a za čínskou stranu pak dr. Lan Xue, proděkan fakulty veřejné politiky a řízení School of Public Policy and Management na Tshinghua University. Tento tematický blok přinesl jedinečné zkušenosti osvětlující příčiny indického a čínského úspěchu s rychlým rozvojem znalostní ekonomiky v těchto zemích, jež mají stále větší dopad i na život nás, Středoevropanů.  
Dr. Xue zdůvodnil příčiny úspěchu čínského výzkumu a vývoje v posledních letech   Vzhledem ke specifické povaze těchto prezentací budou podrobněji popsány v článku v některém z příštích čísel Ikara. Jen uvedeme, že pro nás Evropany může být možná trochu znepokojivým faktem, že v tzv. indexu znalostní ekonomiky (Knowledge Economy Index) sestavovaném Světovou bankou země jako Čína a Indie obsazují rok od roku vyšší a vyšší místa a pokud bychom extrapolovali tento vývoj do budoucna, v dohledné době tyto země předeženou klasické rozvinuté země západního světa. Informace k indexu znalostní ekonomiky je možné nalézt na webu Světové banky. Následovaly diskuzní panely na témata Technologické absorpce (přijímání a využívání inovací) a Výzkum a vývoj pro inovaci, jichž se zúčastnil např. Lauritz Holm-Nielsen, rektor dánské Akademie věd, Miroslav Janeček, prezident Asociace výzkumných organizací ČR či Karel Klusáček, ředitel Technologického centra Akademie věd ČR. Další plenární zasedání nazvané jednoduše Zkušenosti ze zemí Evropy a střední Asie bylo pak již velmi praktickým příkladem výměny konkrétních zkušeností. Jaroslav Doležal, zástupce americké společnosti Honeywell, která má významnou část svých výzkumných kapacit umístěnu právě v České republice, prezentoval důvody, proč se tato americká společnost rozhodla právě pro tuto zemi (mj. z důvodu referencí o kvalitní vzdělanosti v technologických oborech, průmyslové tradici země či relativně dobré infrastruktuře), i problémy, které zde vidí v proinovativním podnikání (mj. nižší sklon k riziku, relativně horší jazykové dovednosti a nižší úroveň flexibility a tzv. soft skills mezi českými pracovníky). Diskuzi doplnil o další zkušenosti Mete Cakmackci z turecké Nadace technologického rozvoje a Erbol Suleimenov z kazachstánského ministerstva školství a vědy, který prezentoval kazachstánský studentský výměnný program „Bološak“. S prezentací o podpoře zaměstnávání vzdělaných cizinců v ČR vystoupil také Čestmír Sajda, náměstek ministra práce a sociálních věcí ČR a diskuzi moderoval Edward Lucas z časopisu The Economist. Jaroslav Doležal prezentoval pohled společnosti Honeywell na investice do výzkumu a vývoje v ČR V závěru dne se uskutečnil ještě jeden krátký, ale velmi inspirativní panel, jehož název říká mnohé: Pomoc komunitám, které jsou v oblasti znalostí znevýhodněny, při sdílení přínosů informační společnosti a znalostní ekonomiky. Tuto část konference uvedl rumunský film o tom, jak jsou do znalostní společnosti zapojováni občané ze znevýhodněných sociálních skupin, zejména prostřednictvím tzv. znalostních center. Následovala prezentace Zsolta Nagye, ministra komunikací a informatiky a koordinátora projektu znalostní ekonomiky v Rumunsku. Ministr Zsolt Nagy je velmi vhodnou osobou pro realizaci takovéhoto projektu, protože – jak sám uvedl – je příslušníkem dvojí menšiny: maďarské národnostní menšiny v Rumunsku a také nepochází z velkého města, tedy zná problémy zapojování lidí z venkova do znalostní společnosti. Blok uzavřela svým vystoupením Dana Bérová, ministryně informatiky ČR, která představila český přístup k zapojování občanů do aktivní participace v informační společnosti, a to včetně upozornění na chyby, které se v minulosti staly (např. přílišné soustředění na infrastrukturu bez adekvátního tlaku na zvyšování informační gramotnosti jako komplexního souboru schopností a dovedností, jež by měl na určité úrovni mít osvojeny každý občan).   Rumunsko představilo svůj projekt Znalostní ekonomika formou filmu   Poslední den konference se pak nesl ve znamení diskuzních panelů na témata, která v nejbližších letech budou asi výrazněji hýbat i českou společností a ekonomikou. Prvním z nich bylo téma anglicky nazvané Brain Drain and Brain Gain, tedy téma „úniku mozků“, přesněji lidí s vyšším vzděláním či jedinečnými schopnostmi, do zemí s vyšší životní úrovní, což dále snižuje potenciál země původu (země, odkud „mozky“ unikají), aby vyspělé země v životní úrovni dohnaly. Specifickým problémem zmíněným v diskuzi byl termín „Brain Waste“, tedy situaci, kdy vzdělaní lidé z méně vyspělých zemí dělají málo kvalifikované práce v zemích vyspělejších (např. taxikáře v New Yorku či dělníka na stavbě v Německu) jen kvůli vyšší mzdě. Jedinečné schopnosti daného člověka a celá jeho investice do vzdělání tak přichází vniveč. Diskuze však nedala jednoznačné odpovědi, jak tuto otázku řešit, a bude potřeba se jí dále zabývat. Druhým závěrečným blokem byl diskuzní panel na téma Práva duševního vlastnictví a obchodování s technologiemi, což je téma, které je v postkomunistických zemích i zemích asijských stále poměrně neúplně (i když se přístup liší stát od státu) uchopováno. Ovšem i v západních zemích s dlouhou tradicí ochrany práv duševního vlastnictví se stále více objevují diskuze o tom, kde je rovnováha mezi ochranou duševního vlastnictví a podporou šíření znalostí. Stále více se objevují hlasy, že obrovské množství patentů, které můžeme pozorovat např. v USA, může od jisté meze omezovat technologický rozvoj a výzkum a vývoj, protože výrazně zhoršuje možnost přístupu k těmto technologiím pro jiné výzkumníky a vývojáře a zejména pro malé firmy, které jsou často považovány za motor technologické změny. Dalším tématem k diskuzi je pak ochrana duševních práv u digitálních produktů, zejména softwaru, kde fenomén zdrojových kódů s otevřenou licencí poněkud mění pohled na nezbytnost všeobjímající patentové ochrany. Pro Českou republiku jsou také zajímavé implikace pro získávání zahraničních investic, kdy je možno konstatovat, že dlouhodobě přínosné pro českou ekonomiku a společnost budou spíše jen ty zahraniční investice, které jsou spojeny s přínosem špičkových technologií a znalostí, které se mohou v české ekonomice dále různými kanály šířit a následně se i české firmy mohou zapojovat do „globálního hodnotového řetězce“, tedy působit v globální ekonomice jako tvůrci hodnot, nikoli jen jako novodobé manufaktury. Implikace pro českou ekonomiku a společnost Shrneme-li výsledky konference s ohledem na českou realitu v oblasti vzdělávání, výzkumu, vývoje či rozvoje konkurenceschopnosti: na Fóru o znalostní ekonomice v Praze zazněly mnohé výzvy, podnětné zkušenosti i mnohé potenciálně znepokojivé informace, které by nás Evropany měly přinutit zamyslet se nad tím, jak přistupujeme k rozvoji znalostí obyvatel našich zemí a jak myslíme na budoucí konkurenceschopnost naší ekonomiky i sociální začlenění všech skupin obyvatel v nevyhnutelně přicházející znalostní ekonomice. Z několika projevů představitelů českých institucí vyplynuly pozitivní přísliby do budoucna – Česká republika sice není „tygrem“ znalostní ekonomiky (jak by si někdo mohl myslet po posledních investicích velkých automobilek v této zemi) a má co dohánět, zejména v aplikaci výzkumu a vývoje v praxi i v aktualizaci vzdělávacího systému (na všech úrovních včetně celoživotního vzdělávání) pro potřeby současné znalostní společnosti; na druhé straně se v ČR realizují některé aktivity (ne vždy zaštiťované státem), které nás mohou nechat doufat, že i v příštích desetiletích nebude česká ekonomika a společnost „převálcována“ ekonomikami a kulturními vlivy jinými. Aktivní zájem některých českých vládních představitelů o diskuzi na aktuální témata konference je též poměrně dobrým znamením pro českou budoucnost v informačním věku.   Ministryně informatiky s účastníky Fóra živě diskutovala   Je vhodné zmínit, že problematika znalostní ekonomiky je ve stále větší míře vyučována též na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, zejména v rámci semináře „Informační ekonomika“ a stále více také v rámci některých dalších předmětů. Tato katedra filozofické fakulty je tak jedním z prvních vysokoškolských pracovišť v ČR, které se touto oblastí systematicky zabývá a přenáší poznatky přímo studentům do výuky. Věřme tedy, že témata vznesená pražským Fórem o znalostní ekonomice budou pro nás v příštích 20 letech výzvou a zdrojem nové konkurenceschopnosti české ekonomiky a společnosti ve světovém měřítku a nikoli jen původcem obav ze ztráty dalších pracovních míst, životní úrovně a vlastní kultury. Česká společnost má rozhodně stále potenciál hrát ve znalostní ekonomice informačního věku významnou roli a je jen na nás, jak tento potenciál využijeme. Literatura: CASTELLS, Manuel. The Information Age: Economy, Society and Culture. Volume I-III. Oxford : Blackwell Publishers, 2000. DRUCKER, Peter F. Řízení v turbulentní době. Praha : Management Press, 1994. DRUCKER, Peter F.. Výzvy managementu pro 21. století. Praha : Management Press, 2000. OČKO, Petr. Vymezení a aktuální problémy informační ekonomiky. Politická ekonomie, 2005, č. 3, s. 383-404. Světová banka: www.worldbank.org OECD: www.oecd.org Ministerstvo financí ČR: www.mfcr.cz

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
OČKO, Petr. Světové Fórum o znalostní ekonomice v Praze. Ikaros [online]. 2006, ročník 10, číslo 4 [cit. 2019-08-21]. urn:nbn:cz:ik-12056. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12056

automaticky generované reklamy
registration login password