V době od 11. do 14. května proběhl na Výstavišti Praha šestý ročník mezinárodního veletrhu Svět knihy jako součást akce Praha - Evropské město kultury roku 2000. Překvapivě letošní ročník ničím výrazně nevystupoval z řady předešlých veletrhů, opět vzbudil zájem především těch, kteří si přišli prohlédnout a případně i koupit knížky, probíhaly autogramiády se "slavnými hvězdami", které obestupoval hlouček zvědavců, komerce utlačovala umění. Největší stánky totiž patřily vydavatelstvím zaměřeným na masovou produkci, která se dobře prodává, zatímco zajímavé vydavatelské počiny se tísnily v malých stáncích, případně hostily své autory v nedůstojných prostorách "salónků" umístěných v obtížně dostupných místech paláce. Ve srovnání s předchozími ročníky veletrhu se z toho letošního knihovny téměř vytratily.

Před vstupem do veletržních prostor hřmotila show senátora Fischera. Kdo kolem ní procházel do Průmyslového paláce, jen těžko nacházel souvislost s veletrhem knih kromě toho, že se kolem něj museli prodrat všichni, kdo chtěli veletrh navštívit. Trojice masek představující pravděpodobně slavné pop star, vedla nablblý rozhovor o ničem. Budila však značnou pozornost a možná většina z těch, kteří se kolem zastavili, jenom čekali, "kdy to už konečně přijde". Netrpělivost a nedostatek času však nakonec zvítězily, takže nám možná uniklo důležité poslání této Fischerovy estrády.

Svět knihy v sobě skrývá dva extrémy: na jedné straně se zde prezentují renomovaní spisovatelé a významné překladatelské, vydavatelské a designérské počiny, na straně druhé se toto celé odehrává na pozadí řvoucích bulvárů, kýčovitých reklam, nabubřelých sloganů, nevkusu a zoufale nekulturního zázemí - tím nemyslíme jen "stánkařské" prostředí a bortící se stolky při diskusích se spisovateli, dobře ukryté toalety a nepořádek, ale především místa, která organizátoři vyhradili "kulturním" akcím. Tyto prostory byly špatně označené, těžko nalezitelné, nedostatečně vybavené a nevyhovovaly ani velikostí. Autorské čtení překřikovaly reklamy, hudba a všeobecný hluk okolí, diskuse nebyla díky stísněnosti prostor a vrtkavosti technického vybavení skoro vůbec možná.

Přitom právě na těchto akcích, jejichž program byl znám pravděpodobně jen zasvěcencům, se objevily takové hvězdy světové literatury jakými bezesporu je Paulo Coelho, Lilian Faschinger nebo Märta Tikkanen. Díla brazilského spisovatele Paula Coelha lze zakoupit v knižní podobě, silnější zážitek však přináší shlédnutí dramatizace a čtení jeho Alchymisty a díla "U řeky Piedra jsem usedla a plakala", které připravila Viola. Rakouská spisovatelka Lilian Fashinger, jeden významných hostů veletrhu, se objevila na diskusi o ženách v literatuře a rovněž představila román Hříšná Magdalena, který si od svého vydání v roce 1995 již získal světový ohlas. Setkání s vynikající finskou spisovatelkou Märtou Tikkanen, proběhlo v utajené umělohmotné kóji Průmyslového paláce. Ukázky z její knihy Příběh lásky století, která byla již dříve přeložena do slovenštiny, sice rušil hluk výstavy, avšak milý hlas a silnou osobnost této švédsky píšící ženy naštěstí nepřehlušil.

Ve srovnání s předchozími ročníky veletrhu Svět knihy se v letošním knihovny jako by vytratily. Tuto akci ovládly zcela nakladatelé včetně ve větší míře těch, kteří se orientují na produkci elektronických, resp. multimediálních dokumentů. Ačkoli na tom není nic špatného, přesto jsme si již zvykli na to, že ke Světu knihy jaksi samozřejmě knihovny patří. Tentokrát možná v jejich rozpočtech nezbylo na prezentaci či usoudily, že veletrh pro ně postrádá přitažlivost. Ať už je pravda jakákoliv, stokrát škoda, protože málokdy mají knihovny příležitost se svým čtenářům, uživatelům nebo cílovým skupinám (podle toho, jak se na klienty a partnery knihoven, díváme) představit trochu v jiném světle a otevřenějším prostředí.

Posledním mohykánem, který Svět knihy (zatím) neopustil, je Národní knihovna ČR. Ta se měla o svůj stánek "sestersky" dělit s AiP Beroun, dceřinnou společností Albertiny icome Praha, jak jsme se mohli dozvědět mj. u informačního pultu a z informačního letáku. Aspoň pokud jde o hlavní hřeb jejich expozice, jímž se tentokrát nestal, jak bylo dříve obvyklé, projekt digitalizace Memoriae Mundi Series Bohemica, ale jejich společný produkt Česká národní bibliografie v novém systému Tornádo. Bohužel (z pohledu později příchozího zájemce), brzy se po ní zaprášilo (aspoň po těch exemplářích, které byly na stánku dány k dispozici), a tak třetí den už nebyla ani k mání, ani k prohlédnutí.

Společnou expozicí se prezentovaly knihovny z devíti měst, která získala v tomto roce prestižní titul "Evropské město kultury": vedle Prahy jsou jimi Krakov, Brusel, Bologna, Helsinky, Avignon, Bergen, Santiago de Compostela a Reykjavík. Tento stánek, nazvaný "Města - knihy - knihovny 2000", jehož virtuální podobu najdeme na adrese www.literature2000.org, se vztahoval spíše na literární historii těchto měst či spisovatelů v nich působících a jimi inspirovaných než samotných knihoven.

Jako připomínku na 600. výročí narození vynálezce knihtisku Johanna Guttenberga, které připadlo na letošní rok, připravilo polygrafické učiliště společnosti Svoboda demonstraci ruční sazby z pohyblivých liter, kterou již dávno odvál čas, a funkci ručního lisu. Návštěvníci stánku, jichž se sešlo velké množství, si mohli současně nechat vytisknout pamětní list se svým jménem.

Silný dojem ze setkání se spisovateli, zajímavými osobnostmi z oblasti překladatelství a vydavatelství, výstav a doprovodných akcí kazil při odchodu z veletrhu neuvěřitelný chaos a nepořádek u východu z Průmyslového paláce. Myslíme, že organizátoři veletrhu Svět knihy by se před příštím ročníkem měli opravdu vážně zamyslet nad tím, kterak zkultivovat prostředí, vybalancovat umění a komerci a zda je nutné dát prostor opravdu všem aktivitám, které za to zaplatily, například senátorským radovánkám či prodejcům náhrdelníků u vchodu. Pokud by se totiž příští ročník chtěl opět honosit nějakým "náhrdelníkem" v podobě záštity ministerstva kultury či kulturního projektu, musel by jeho organizační výbor zajistit jeho kulturnost také v tom, že by dal přednost knihovnám, výstavám či jiným kulturním projektům před čistě komerčními prezentacemi.