Soutěžící, kteří se zapojili do letošní letní soutěže časopisu Ikaros, se Švejkem dorazili až do Irkutsku, poseděli si na návsi v Hrusicích s Josefem Ladou a poklábosili s Jaroslavem Haškem v jedné z jeho oblíbených pražských hospůdek. I když je vše myšleno v nadsázce, svými reakcemi nás přesvědčujete, že letní soutěž je pro vás dobrodružstvím objevování, příležitostí k intelektuálnímu odpočinku i kratochvilnou zábavou – ostatně ve shodě s klasiky se domníváme, že „čas strávený soutěžením se do života nepočítá“.

Soutěžící jsou už jistě napnuti, jaký je výsledek soutěže. Než jej oznámíme, čeká nás příjemná povinnost. Rádi bychom totiž velmi poděkovali Ivu Brožkovi z Ústí nad Labem, který se letos stal historicky prvním externím testerem soutěže. Kolega Brožek totiž ještě před spuštěním soutěže obdržel všechny otázky a testoval, nakolik jsou řešitelné, zda někde není chyba nebo přehlédnutí, jestli jsou všechny formulace srozumitelné a přesné apod. Své testerské role se zhostil naprosto dokonale a i jeho přičiněním byly všechny otázky podstatně promyšlenější a kvalitnější. Ještě jednou děkujeme.

A nyní konečně k vítězům. V tvrdé konkurenci 38 soupeřů a soupeřek (v druhé polovině soutěže se tento počet snížil na 15) uspěly a na příčlích vítězek stanuly:

Markéta Kotyzová z Prahy, která s 59 body vybojovala 1. místo a zároveň hodování ve vybrané švejkovské restauraci v hodnotě 500 Kč.

Alexandra Bezděková z Liberce, které 45 získaných bodů vyneslo 2. místo a která tak bude moci sledovat film Dobrý voják Švejk kdykoliv se jí zlíbí, protože jej od nás získává na DVD.

Libuše Poliačiková z Havířova, jejíž 28 bodů se promění ve 3. místo v podobě unikátní fotografie pomníku Jaroslava Haška na pražském Žižkově podepsanou dvěma ze tří jeho tvůrců – Karolinou Neprašovou a Pavlem Kupkou. Karel Nepraš už na své geniální dílo, které dokončila jeho dcera Karolina a k němuž podstavec navrhl Pavel Kupka, bohužel shlíží hodně zvysoka. Elektronickou verzi fotografie, kterou výherkyně samozřejmě obdrží ve hmatatelné podobě, si můžete prohlédnout i vy.

Všem třem vítězkám gratulujeme a přejeme příjemné užití cen. Pro úplnost připomínáme i výherkyně dvou etap (třetí etapa neměla výherce), kterými se staly Květa Kejlová z Mírové a Markéta Kotyzová z Prahy. Obě obdržely vkusné sklenice s motivem Švejka a druhá z nich ji bude moci rovnou použít při výběru hlavní výhry. ;-)

Doufáme, že vás i tentokrát naše soutěž pobavila i poučila. Těší nás, že dostáváme mj. i takovéto reakce:

„Bez mučení, protože pod tíhou důkazů přiznávám, že už jsem se v souvislosti s Vaší soutěží na léto dosti těšila.“

„Opět jste mi pomohli odhalit mezery ve vzdělání. Necelý rok mám tedy na to, abych se je pokusila zacelit.“

„Děkuji za zábavu během léta. Zase vím víc a vůbec to nebolelo.“

Na závěr stručný komentář k jednotlivým otázkám:

1. otázka byla problematická pro ty, kteří se unáhlili a poslali nám neúplný název Haškova díla: Osudy dobrého vojáka Švejka nám skutečně nestačilo. Rovněž hledání složitostí tam, kde nebyly, vedlo k jedné další chybné odpovědi (Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky). Poněkud kuriózní byla odpověď Osudy dobrého vojáka Švejka za druhé světové války, která se však s ohledem na to, že existuje řada švejkovských aktualizací z té doby (v č. 6/2007 časopisu Dějiny a současnost o nich psal Štěpán Kosík; doplňme ještě nezmíněné dílo Loyální občan Josef Švejk v Protektorátě Čechy a Morava. Praha : Karel Stanislav Sokol, 1948), nezdá až tak prapodivnou. Správnou ale nebyla.
(Počet odpovědí: 23, správných: 19).

2. otázka byla naprosto neproblematická, Josefa Ladu poznal každý.
(Počet odpovědí: 32, správných: 32).

3. otázka některé soutěžící trochu zmátla, takže nedojeli za první sochou Švejka do Humenného, ale například do Košic nebo polského Přemyšlu. Přitom si pouze stačilo pečlivě přečíst (a před tím samozřejmě najít) článek v Ikarovi, kde odpověď na 3. otázku byla jako na dlani.
(Počet odpovědí: 16, správných: 14).

4. otázka – přestože se vlastní jméno poručíka Lukáše (Jindřich, resp. Heinrich) vyskytuje v jediné pasáži celého románu (při korespondenci s „milostivou paní“ Katy) – nečinila větší problémy, i když někteří soutěžící si nesprávně vyložili zadání a odpověděli Svatopluk Beneš. Jeden ze soutěžících správně dodal, že postava nadporučíka Jindřicha Lukáše měla reálný předobraz v nadporučíku Rudolfu Lukášovi (za Rakouska-Uherska se psal Lukas), o němž Radko Pytlík píše, že „[b]yl typem řízného, leč spravedlivého důstojníka, spíše obávaný, než oblíbený. O své vojáky se však dovedl postarat [...]. Stojí za zmínku, že Lukas jako neurasthenik nebyl žádný hrdina a při ústupu u Chorupan při Dubnu se dal první na útěk; tím se stalo, že Hašek, jeho ‚ordonanc‘, a Lukášův ‚burš‘ Strašlipka se mohli 25. září 1915 nechat klidně zajmout útočícími Rusy.“ (PYTLÍK, Radko. Osudy a cesty Josefa Švejka : pojednání se sedmi záhadami. Praha : Emporius, 2003, s. 62-63.)
(Počet odpovědí: 15, správných: 12).

5. otázka znamenala závažnější překážku pro ty soutěžící, kteří odpovídali popaměti a nevzali si k ruce mapu. Malšice, Molčín, Miličín ani Štěkna nebyly těmi správnými variantami. Nikdo však není dokonalý a nebyl jím ani Hašek, i když při psaní románu kromě své geniální paměti využíval i mapy. Pár chybek se mu ovšem do textu vloudilo a toto byly dvě z nich.
(Počet odpovědí: 12, správných: 5, částečně správných: 4).

6. otázka soutěžící řádně potrápila. Přesmýknout zadané texty tak, aby daly názvy hospod staré Prahy, nebylo v některých případech jednoduché. Někdy vznikaly sice jazykově možné, ale nesprávné kombinace: Havlovka, Kamponka nebo K Otavům. Některým soutěžícím se hlava zamotala tak, že si nějaké to písmenko přidali nebo ubrali: Kamínek, Havlova nebo Na Kampě. Pro poučení připojujeme řešení jedné ze soutěžících, která k jednotlivých hospodám přiřadila i jejich krátké popisky:

Demínka: mimo jiné středisko Neumannovy anarchistické skupiny
Hlavovka: schází se i herci Vinohradského divadla
Tůmovka: kavárna, Haškova tvůrčí dílna
Kopmanka: spojena se jménem Josefa Lady
Jedová chýše: hospoda z 13. století, scházelo se tady pražské podsvětí
U Zlatého litru: bohémská svatyně, navštěvoval ji Jakub Arbes
(Počet odpovědí: 12, správných: 4, částečně správných: 8).

7. otázka sice zněla záludně, ale většina soutěžících si s ní poradila velmi dobře. Pouze v jednom případě došlo k drobné chybce (Szczawno místo správného Szczawne), která však danou soutěžící připravila o sedm bodů. Při této otázce také výrazně poklesl počet soutěžících a setrval na dané výši až do konce soutěže. To svědčí zcela jasně o tom, že kdo se chce dostat do finále, musí mít nejen „fištrón“, ale i řádnou dávku „sicflajše“.
(Počet odpovědí: 5, správných: 4).

8. otázka byla náročná v tom, že nejznámějším místem Haškova pobytu v Rusku je Bugulma (zkušenosti z pobytu zde Hašek přetavil do geniálního pásma povídek Velitelem města Bugulmy). Ta však nebyla nejvýchodnějším místem Haškova pobytu v Rusku. Nebyla jím ani Samara či Omsk, jak zněly některé odpovědi, ale dálnovýchodní Irkutsk, který byl Haškovou poslední armádní štací. V Irkutsku „byl Hašek čím dál tím zasmušilejší, nečetl ani řádku a stále hleděl na Jenisej. Hovořil o tom, že napíše román, v němž by popsal osud rakouského vojáka – ‚jablíčka‘ – od zázemí až na sibiřské pláně. Vypadal starší než byl. Nosil starou neforemnou blůzu, z bot vylézaly modré onuce. [...] Ve volných chvílích chodil rybařit k Čertovu jezeru. Seděl obvykle sám, ohrnutý límec, pobrukoval si písničku. Co mu táhlo hlavou?“ (PYTLÍK, Radko. Toulavé house : život Jaroslava Haška, autora Osudů dobrého vojáka Švejka. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha : Emporius, 1998, s. 271.). Z Irkutska pak Hašek 24. října 1920 odjel přes Moskvu, Narvu, Baltské moře a Gdaňsk zpátky do Prahy.
(Počet odpovědí: 7, správných: 2).

9. otázka byla postavená na postřehu (a následném umění rešerše a analýze výsledků). Kdo si na fotografii všiml části cedule ordinace lékařů Anny Pająkové a Dariusze Oleszczuka, měl vyhráno. Přesto jsme zaznamenali tři odpovědi, které restauraci umisťovaly do Varšavy.
(Počet odpovědí: 7, správných: 4).

10. a poslední otázka vyžadovala fantazii, trpělivost a trochu jazykového citu. Popralo se s ní už jen pět finalistů, kteří se dopracovali k dílčím přehledům jazyků, jejichž souhrn vám předkládáme níže. Při vyhodnocování otázky jsme (krom pravidel stanoveným přímo v zadání otázky) uplatňovali tento postup:

• neuznávali jsme cizí slova, která čeština pojala do svého lexika (např. a propos, chambre separée, unisono apod.)
• u sporných případů jsme uznávali variantní jazyky (arabština/tataština, srbština/bosenština apod.)

Společně se soutěžícími jsme se tak dobrali k seznamu 16 jazyků. Docela úctyhodné číslo.

A zcela na závěr připojujeme kompletní přehled soutěžících a počty jimi získaných bodů.