K napsání článku mne inspirovala účast na workshopu pořádaném v rámci projektu Spolupráce technických fakult veřejných vysokých škol s podniky a dalšími experty se zaměřením na bakalářské studijní programy (SPAV) [2008-], konaném 5. 5. 2009 na rektorátu ČVUT v Praze. Náplní workshopu byly informace související s propojením výuky na vysokých školách a podniků. I když jsem seminář navštívila s cílem hlubšího obeznámení s jednou z cílových skupin služeb Státní technické knihovny, ke svému překvapení jsem zjistila, že problémy související s propojením školy a praxe jsou podobné v technických oborech i při studiu informační vědy a knihovnictví.

Na workshopu byly zmíněny konkrétně tyto okruhy:

• délka (nebo lépe řečeno krátkost) bakalářského studia versus kvalitní a dostatečná příprava profesionála;
  
• problémové okruhy, které generuje situace, kdy vysoké procento bakalářů pokračuje ve studiu v magisterském (inženýrském) stupni, ačkoliv byl původní předpoklad jiný;
  
• klady, přínosy i úskalí spolupráce škol a podniků.
  

V prezentacích i diskuzi byly zmíněny případové studie spolupráce, např. Zdeněk Peroutka [2009] hovořil o spolupráci Západočeské univerzity v Plzni s průmyslem, pozitivní zkušenosti prezentovali zástupci podniků Český porcelán nebo Metrostav. Zmíněn byl i vliv profesních organizací na proměny studia, např. v příspěvku Jana M. Honzíka [2009] z FIT VUT v Brně to byla spolupráce s Českým svazem stavebních inženýrů (ČSSI) a Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).

Spolupráce s odbornými organizacemi v oblasti metodiky stáží a přípravy budoucích profesionálů je, domnívám se, ideální platformou, neboť kromě výhod spolupráce více subjektů nad případnými metodikami jsou jejich aktivními členy lidé se zájmem o rozvoj a inovace oboru, kam bezesporu příprava nových generací profesionálů patří.

V České republice vydal v roce 2006 Svaz knihovníků a informačních pracovníků dokument Průvodce dovednostmi evropských odborných pracovníků v oboru knihovnických a informačních služeb. Jeho vydání provázel aktivní výzkum vřazení standardu do kariérního plánu knihoven [Faitová, 2007, s. 431]; otázkou, na kterou v této chvíli neznám odpověď, je hloubka začlenění tohoto standardu do učebních plánů knihovnických škol.

K materiálu se v recenzi vyjádřil ředitel ÚISK FF UK Richard Papík [2006], který je také spoluautorem článku zabývajícího se materiálem v širším kontextu rozvoje odborného vzdělávání [Houšková, 2007].

Z mého hlediska nejkomplexnější materiál lze k dané problematice nalézt v knize European Curriculum Reflections on Library and Information Science Education, a to v kapitole 11. Practice and theory : placement as part of the curriculum [Espelt, 2005].

Koncepce stáže by měla vycházet z metody projektového vyučování. Tato metoda učí studenty propojovat poznatky z různých předmětů k řešení konkrétního problému. Myslím, že zařazení praxe do studia je v pořádku, pokud bude pojato tímto způsobem a za splnění podmínek zdravé spolupráce trojúhelníku student, hostitelská instituce a škola. Pestrou škálu názorů nad rozporem teorie/praxe a studium VŠ lze nalézt v diskuzi Praktická výuka [2008] v časopisu Inflow.

Při organizaci praxe řeší hostitelská instituce problém – studenti nemohou v krátké době nahradit plnohodnotnou pracovní sílu, zároveň je nutné je nějak smysluplně zaměstnat. Ideální tedy je, aby studenti již na stáž přicházeli s konkrétním zadáním projektu, na kterém mohou pracovat samostatně, nebo lépe řečeno za podpory hostitelské instituce. Tento projekt musí být v souladu s jejich učebním plánem, včetně osobního rozvojového plánu i potřebami hostitelské instituce. Témata pro projekty zpracovávané v rámci stáží by měla (a zkušenosti prezentované na zmiňovaném „technickém“ workshopu to potvrzují) vytvářet hostitelská instituce. Hodnocení kvality zpracování projektu je pak vytvořeno ve spolupráci školy a hostitelské organizace s tím, že pedagog koordinující stáže má právo veta.

Příkladem takového projektu, který sice nevznikl v rámci stáže, ale výběrového semináře ÚSIK FF UK, může být např. průzkum marketingu STK studenty ÚISK FF UK [Rylich, 2007]. Espelt (2005) doporučuje další tipy na projekty v rámci stáží.

Ze zkušeností STK se nám osvědčil model, kdy student dostává přidělenou konkrétní práci (služby, katalogizace), které pod vedením tutora (zkušený a pedagogicky disponovaný pracovník) věnuje 50 % času vyhrazeného praxi. Druhou polovinu praxe stráví formou exkurzí na další pracoviště STK a zpracováním projektu. Náplň projektu dosud tvořilo písemné a slovní hodnocení praxe, včetně konzultace s koordinátorem praxe v STK, nikoli jeho tutorem pro odbornou činnost. Tato zpětná vazba byla rozhodující při vytváření koncepce stáží v STK. K vlastní náplni práce stážisty lze přistoupit dvěma způsoby [Espelt, 2005]. Buď je studentovi přidělena část běžné práce zaměstnance instituce, nebo lze studenta zapojit do méně běžné práce. Za zmínku stojí unikátní zkušenost STK - „letní pracovní tábor Library of Congress Classification“ [Římanová, 2008, s. 219]. Rizikovým faktorem stáže je disproporce mezi očekáváním studenta (zájem o vysoce kvalifikovanou práci) a bariérami na straně instituce, které studentu takovou práci znepřístupňují. Možná že zde je jedna z variant odpovědí na moji otázku, zda má pro studenta vyšší přínos stáž a praxe nebo zaměstnání. Stážista má větší šanci stát se alespoň pozorovatelem těch nejúžasnějších projektů instituce, zaměstnanec vykonává konkrétní práci a věnuje jí pracovní čas v instituci. Zaměstnanec je skutečným členem pracovního týmu a je za svou práci odměňován penězi.

Podstatným aspektem je i ideální délka praxe, Espelt (2005) pro zahraniční stáže doporučuje minimální délku tří měsíců, praxe však podle něj může trvat i celý semestr. Z českého prostředí znám spíše kratší model několika týdnů, nicméně za určitou formu stáže lze považovat i práci studentů na odborném pracovišti během studia - pak trvá spolupráce instituce a studenta déle, i když z hlediska organizačního spadá do jiné kategorie. Aby ovšem práce studenta splňovala parametr stáže, je nutné věnovat v hostitelské organizaci takovému pracovníkovi specifickou péči (kdysi se používal termín „kádrová rezerva“, dnešní teorie managementu lidských zdrojů jistě zná termín méně zatížený minulostí).

Stáž studenta v organizaci má několik dimenzí přínosných pro všechny strany trojúhelníku. Je jí živá konfrontace teorie (lépe řečeno učebních programů) s praxí, výrazná pomoc v socializačním procesu studenta a tréninku mezigenerační komunikace či principů týmové práce. Studentům umožňuje reálně poznat budoucí partnery (klienty, uživatele aj.). Velmi důležitý je i aspekt obeznámení s profesní etikou a seznámení s komunikačními trendy v oboru nebo v instituci.

Mají být praxe studentů knihovnických škol vázány pouze na ty pracovní pozice, které se nabízejí jako jedna z variant jeho budoucího uplatnění? Autoři zmiňovaného příspěvku v knize [Espelt, 2005] došli k závěru, že je velmi přínosné absolvovat stáže v instituci, která se v budoucnu stane profesionálním partnerem absolventa knihovnické školy (typicky nakladatelství, úřady státní správy, literární agentura aj.).

Na závěr vybírám z knihy [Espelt, 2005] doporučení pro stanovení vyváženého úspěšného trojúhelníku spolupráce v rámci úkolu „stáž studenta“. Hostující instituce musí přesně definovat svá očekávání a potřeby při náboru studentů, student musí být odborně i osobnostně disponován k tomu, aby dokázal formulovat vlastní očekávání a potřeby a škola musí disponovat standardem praxe a definovat vůči hostitelské organizaci podmínky spolupráce.